§ 4
změněno 1. 1. 2001 zákonem 217/2000 Sb.
§ 4 Obecná ustanovení (1) Zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. (2) Mzdou se rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Za mzdu se nepovažují další plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo obligací a odměna za pracovní pohotovost. (3) Mzda se především sjednává v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě3) (dále jen „pracovní smlouva“) nebo v kolektivní smlouvě. (4) Mzda náleží přísluší nejméně ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem. Mzda nesmí být nižší než minimální mzda. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky stanoví nařízením výši, popřípadě podmínky pro určení minimální mzdy a její výše zákoníkem práce. V kolektivní smlouvě lze dohodnout minimální mzdu vyšší než stanoví nařízení vlády podle předchozí věty. Přesáhne (5) Je-li skutečný přírůstek průměrné mzdy zaměstnanců právnických a fyzických osob statutární orgán zaměstnancem, kteří jsou odměňováni podle tohoto zákona určuje mu mzdu orgán, přírůstek cen o více než 5 % který jej do funkce jmenuje nebo volí, může vláda České republiky nařízením stanovit regulační a sankční opatření nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.3a) (56) Pracovní smlouva, v níž je sjednána nižší mzda, než náleží podle kolektivní smlouvy nebo podle tohoto zákona nebo zákoníku práce, je v této části neplatná.