zrušený předpis

10

VYHLÁŠKA

ministra zahraničního obchodu

ze dne 24. února 1972

o postupu při uplatňování snížení dovozních celních sazeb u zboží pocházejícího z rozvojových zemí

Ministr zahraničního obchodu stanoví k provedení nařízení vlády Československé socialistické republiky ze dne 3. února 1972 č. 9/1972 Sb., o úpravě celních sazeb u zboží pocházejícího z rozvojových zemí, podle § 36 odst. a) zákona č. 133/1970 Sb.:

§ 2

Odkaz § 2

Za zboží pocházející z rozvojových zemí, na něž se vztahuje snížení dovozních celních sazeb, se považuje pouze zboží pocházející ze zemí uvedených v příloze. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může ve spolupráci s federálním ministerstvem zahraničních věcí provádět a vyhlašovat ve Věstníku ministerstva změny v seznamu zemí.

§ 3

Odkaz § 3

K ochraně československých hospodářských zájmů přikročí federální ministerstvo zahraničního obchodu k omezujícím opatřením vůči dovozu zboží zahrnutého do snížení dovozních celních sazeb, zejména kdyby rozsah dovozu způsoboval nebo hrozil způsobit újmu československým výrobcům stejného nebo podobného zboží.

§ 4

Odkaz § 4

(1) K průkazu o původu dováženého zboží jsou organizace zahraničního obchodu povinny předložit celním orgánům při celním projednávání osvědčení o původu zboží při všech dovozech zboží pocházejícího z rozvojových zemí, na které se vyměřují snížené dovozní celní sazby.

(2) Osvědčení o původu zboží předkládaného celním orgánům musí být vystaveno výrobcem nebo vývozcem zboží dováženého do ČSSR v jazyce českém nebo slovenském nebo v jednom z těchto jazyků: v ruštině, angličtině, francouzštině nebo v němčině.

(3) Osvědčení o původu zboží musí obsahovat tyto základní údaje:

  1. a) označení vývozní země;
  2. b) název a adresu výrobce nebo vývozce;
  3. c) název a adresu dovozce zboží (organizace zahraničního obchodu v ČSSR);
  4. d) způsob dopravy a dopravní cestu (pokud je známa);
  5. e) číslo a datum faktury na zasílané zboží;
  6. f) číslo obchodního případu organizace zahraničního obchodu;
  7. g) druh dováženého zboží, jeho obchodní název a označení ve čtyřmístném čísle Bruselského názvosloví;
  8. h) množství dováženého zboží (brutto a netto váhu, popřípadě počet kusů, tuctů apod.);
  9. i) kontraktní cenu dováženého zboží (paritní cenu);
  10. j) prohlášení o správnosti údajů osvědčení a razítko a podpis vývozce zboží;
  11. k) označení a signa zásilky umožňující identifikaci zboží.

(4) Osvědčení o původu zboží musí být ověřena obchodní komorou nebo podobnou institucí vývozní země, která je k tomuto úkolu pověřena příslušnými státními úřady.

(5) Za zboží pocházející z rozvojové země ve smyslu § 2 jakožto ze země, odkud původ je potvrzován, se považuje:

  1. a) suroviny, živá zvířata, rostlinné a živočišné výrobky pocházející z příslušné země, včetně mořských ryb a výrobků z nich zpracovaných na lodi této země;
  2. b) zboží vyráběné výlučně ze surovin nebo výrobků uvedených v bodu a);
  3. c) zboží, na jehož hodnotě se podílejí suroviny, polotovary, součásti a výrobky z jiné země za předpokladu, že
    1. aa) v rozvojové zemi bylo příslušné zboží podrobeno výrobnímu procesu, během něhož nabylo svých podstatných vlastností, a že
    2. bb) výrobní proces uvedený v bodě aa) zvýšil původní hodnotu zboží nejméně o 100%.

Podstatných vlastností zboží v žádném případě nenabývá jen úkony souvisejícími s balením, tříděním, konzervováním, skladováním, značkováním, cejchováním, kompletováním, spojováním částí apod.

(6) Celní orgány mohou při celním projednávání vyžadovat, aby dovozci zboží podle odst. 1 předkládali kromě osvědčení o původu zboží další doklady, z nichž vyplyne, že označení původu zboží odpovídá této vyhlášce.

(7) Až do předložení předepsaného osvědčení o původu zboží nebo jiných vyžadovaných dokladů nebudou celní orgány zacházet s dováženým zbožím jako se zbožím, pocházejícím ze země, v níž bylo vystaveno osvědčení o původu zboží.

(8) Celní orgány mohou odmítnout osvědčení o původu zboží ověřená zahraniční institucí, o níž zjistí, že ověřuje nesprávné údaje.

(9) Potvrzený původ zboží bude uznán pouze v případě přímé dopravy do ČSSR, tj. dopravy nejkratším nebo nejvýhodnějším nebo jiným odůvodněným způsobem, jestliže při jeho převážení celním územím třetího státu zboží nebude propuštěno v tomto státě do volného oběhu a zůstane pod celní tranzitní kontrolou.

§ 5

Odkaz

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:
Barčák v. r.
Příloha k vyhlášce ministra zahr. obchodu č. 10/1972 Sb.

SEZNAM ZEMÍ,

kterým Československá socialistická republika poskytne celní preference s účinností ode dne 28. února 1972

  1. Afghánské království
  2. Alžírská demokratická a lidová republika
  3. Arabská republika Egypt
  4. Argentinská republika
  5. Barbados
  6. Barmský svaz
  7. Cejlon
  8. Dominikánská republika
  9. Etiopské císařství
  10. Federativní republika Brazílie
  11. Federativní republika Kamerún
  12. Federativní republika Nigérie
  13. Gambie
  14. Ghanská republika
  15. Guinejská republika
  16. Hašemitské království Jordánska
  17. Indická republika
  18. Indonéská republika
  19. Irácká republika
  20. Iránské císařství
  21. Islámská republika Mauretánie
  22. Islámská republika Pákistán
  23. Jamaika
  24. Jemenská arabská republika
  25. Jemenská lidově demokratická republika
  26. Keňská republika
  27. Khmérská republika
  28. Kolumbijská republika
  29. Království Saúdské Arábie
  30. Kubánská republika
  31. Kyperská republika
  32. Laoské království
  33. Lidová republika Bangladéš
  34. Lidová republika Kongo
  35. Lybijská arabská republika
  36. Malajsie
  37. Malgašská republika
  38. Malta
  39. Marocké království
  40. Mauritius
  41. Nepálské království
  42. Republika Bolívie
  43. Republika Botswana
  44. Republika Burundi
  45. Republika Čad
  46. Republika Dahome
  47. Republica Ecuador
  48. Republika El Salvador
  49. Republika Filipíny
  50. Republika Rovníková Guinea
  51. Republika Gabun
  52. Republika Guatemala
  53. Republika Guyana
  54. Republika Haiti
  55. Republika Honduras
  56. Republika Chile
  57. Republika Kostarika
  58. Republika Libanon
  59. Republika Libérie
  60. Republika Maledivy
  61. Republika Mali
  62. Republika Nicaragua
  63. Republika Niger
  64. Republika Panama
  65. Republika Paraguay
  66. Republika Peru
  67. Republika Pobřeží Slonoviny
  68. Republika Rwanda
  69. Republika Senegal
  70. Sierra Leone
  71. Republika Singapur
  72. Republika Togo
  73. Republika Uganda
  74. Republika Horní Volta
  75. Republika Venezuela
  76. Republika Zaire
  77. Republika Zambie
  78. Sjednocená republika Tanzánie
  79. Socialistická federativní republika Jugoslávie
  80. Somálská demokratická republika
  81. Spojené státy mexické
  82. Středoafrická republika
  83. Stát Kuvajt
  84. Súdánská demokratická republika
  85. Sýrská arabská republika
  86. Thajské království
  87. Trinidad a Tobago
  88. Tuniská republika
  89. Východní republika Uruguay