Platné znění

Zákon, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník

vyhlášené znění

  1. 34. § 107 odst. 1 až 4 zní:

    㤠107

    Odkaz 㤠107

    (1) Do podnikového rejstříku se zapisují státní podniky, družstevní organizace, společné podniky, hospodářská zařízení občanských sdružení, drobné provozovny národních výborů s právní subjektivitou, národní výbory, které provozují podnikatelskou činnost v drobných provozovnách bez právní subjektivity, Československé státní dráhy, podniky zahraničního obchodu, obchodní společnosti a další subjekty, o nichž to stanoví zákon. Do podnikového rejstříku se zapisují též odštěpné závody a další organizační jednotky organizace, o nichž to stanoví zvláštní předpis.

    (2) Fyzické osoby oprávněné podle zvláštních předpisů k podnikatelské činnosti (dále jen „podnikatel“) a obchodní společnosti se zapisují do zvláštních oddílů podnikového rejstříku.

    (3) Do podnikového rejstříku se nezapisují Státní banka československá, Ústřední rada družstev a svazy družstev, popřípadě i jiné organizace. Právní předpis upravující vznik dalších organizací může stanovit, že se takové organizace do podnikového rejstříku nezapisují.

    (4) Organizace, které se zapisují do podnikového rejstříku, mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu do podnikového rejstříku. To neplatí pro organizace zřízené zákonem a pro podnikatele.“.

  1. 35. § 108 odst. 1 zní:

    „(1) Do podnikového rejstříku se zapisuje způsob založení nebo zřízení organizace (právnické osoby), den jejího vzniku, název sídla, identifikační číslo, předmět činnosti, označení statutárních orgánů nebo zástupců (s uvedením funkcí a jmen), způsob, jak za organizaci podepisují, a udělení a zánik prokury.“.

  1. 36. § 108 odst. 4 včetně odkazu 2) zní:

    „(4) U právnických osob a u podnikatelů oprávněných vykonávat zahraničně obchodní činnost nebo zahraničně hospodářské služby se tato skutečnost zapisuje do podnikového rejstříku, pokud její výkon vyžaduje povolení nebo registraci podle zvláštních předpisů.2)

  2. 2) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů.“.
  1. 37. § 108 odst. 5 zní:

    „(5) U národních výborů, které provozují podnikatelskou činnost v drobných provozovnách bez právní subjektivity, se v zápise uvede pouze označení národního výboru, jeho sídlo a druh činnosti drobných provozoven.“.

  1. 38. V § 108 odst. 7 se na konci připojuje věta:
    1. „U obchodních společností se do podnikového rejstříku zapisuje uvalení konkursu.“.
  1. 39. § 109 odst. 1 zní:

    „(1) Návrh na zápis do podnikového rejstříku podává zakladatel nebo ten, jehož se zápis týká.“.

  1. 40. V § 109 odst. 4 se na konci připojují slova „nebo ve lhůtě stanovené zvláštním předpisem.“.
  2. 41. Za § 111 se vkládají nové § 111a a 111b, které včetně odkazu 3) znějí:

    㤠111a

    Odkaz 㤠111a

    (1) Podnikatel, u něhož zvláštní předpis3) stanoví povinnost zápisu do podnikového rejstříku, podává návrh na zápis ve lhůtě stanovené tímto předpisem u rejstříkového soudu příslušného podle místa jeho trvalého bydliště.

    (2) Návrh na zápis do podnikového rejstříku musí být podnikatelem podepsán; jeho podpis musí být úředně ověřen.

    (3) K návrhu je nutné připojit souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem činnosti, pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují.

    (4) Do podnikového rejstříku se zapisuje

    1. - jméno a příjmení podnikatele, místo jeho trvalého bydliště,
    2. - předmět podnikání,
    3. - název (firma), pod nímž podniká,
    4. - místo podnikání, je-li trvalé (sídlo firmy),
    5. - prokura, je-li ustavena,
    6. - identifikační číslo.
  3. 3) Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.

    4. § 111b

    Odkaz § 111b

    (1) U obchodních společností musí návrh na zápis do podnikového rejstříku obsahovat:

    1. a) obchodní název (firmu) a sídlo obchodní společnosti,
    2. b) datum uzavření společenské smlouvy,
    3. c) jméno, příjmení, rodinný stav a bydliště každého společníka,
    4. d) údaje o tom, který (kteří) ze společníků společnost zastupuje (zastupují), popř. údaj o tom, že ji navenek zastupují všichni společně,
    5. e) předmět činnosti,
    6. f) identifikační číslo,
    7. g) prokuru, je-li ustavena,
    8. h) další náležitosti stanovené tímto zákonem nebo zvláštními předpisy.

    (2) Návrh na zápis do podnikového rejstříku podepisují osobně všichni společníci před rejstříkovým soudem, pokud nepředloží listinu s úředně ověřenými podpisy. Obdobný postup platí pro zástupce obchodní společnosti, kteří svůj podpis připojují k obchodnímu názvu (firmě).

    (3) Návrh na zápis do podnikového rejstříku u komanditní společnosti musí obsahovat též údaj o tom, zda jde o osobně ručícího společníka nebo komanditistu, a výši jejich vkladů.

    (4) Návrh na zápis do podnikového rejstříku u společnosti s ručením omezeným musí kromě náležitostí uvedených v odstavci 1 obsahovat též kmenové jmění společnosti a výši vkladů jednotlivých společníků.

    (5) Návrh na zápis do podnikového rejstříku u společného podniku podává ten z účastníků, který k tomu byl ve smlouvě určen. Do podnikového rejstříku se zapisují kromě skutečností uvedených v odstavci 1 též názvy a sídla účastníků a výše jejich členských podílů. K návrhu nutno připojit

    1. a) smlouvu o společném podniku,
    2. b) souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem činnosti, pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují.“.
  1. 42. V § 112 odst. 3 se za slovem „organizací“ vkládají slova „a podnikatelů“ a na konci se připojuje věta: „Rejstříkový soud oznamuje zápis a výmaz podniku se zahraniční majetkovou účastí též povolovacímu místu.“.
  2. 43. § 113 až 114a se vypouštějí.
  3. 44. V § 115 odst. 2 se vypouštějí slova „včetně závazně ukládaných státních zakázek“.
  4. 45. § 116 a 117 se vypouštějí.
  5. 46. § 118 odst. 1 zní:

    „(1) Orgány hospodářského řízení mohou ve své působnosti uložit organizacím závazky, jejich závazky změnit nebo zrušit, jen vyžadují-li to v mimořádných případech zájmy obrany a bezpečnosti státu, plnění závazků z mezinárodních smluv, ochrana života, zdraví a výživy lidu, ochrana životního prostředí, odstraňování následků živelních pohrom a vážných havárií. Jde-li o závazky organizací, které jsou v působnosti různých orgánů, je k tomu třeba předchozí dohody těchto orgánů.“.

  1. 47. Nadpis nad § 119 zní: „Zásady hospodářské soutěže“.
  2. 48. V § 119 se vypouštějí odstavce 1 a 2 a v odstavci 3 se vypouští poslední věta. Zároveň se zrušuje číslování odstavců.
  3. 49. V § 119a se vypouštějí odstavce 2 až 4. Zároveň se zrušuje číslování odstavců.
  4. 50. Za § 119a se vkládají nové § 119b až 119e, které znějí:

    㤠119b

    Odkaz 㤠119b

    (1) Organizace nesmějí zneužívat svého hospodářského postavení k získání neoprávněných nebo nepřiměřených výhod na úkor jiných organizací nebo na úkor spotřebitelů, zejména nesmějí

    1. a) vynucovat nepřiměřené podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod,
    2. b) zastavit nebo omezit prodej výrobků, zatajovat nebo hromadit výrobky nebo jiným způsobem vyvolávat jejich nedostatek za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu,
    3. c) znevýhodňovat organizace za to, že uplatňují majetkovou odpovědnost.

    (2) Organizace se nesmějí samy nebo v dohodě s jinými organizacemi ve své hospodářské činnosti dopouštět jednání, které by v rozporu se zájmy národního hospodářství omezovalo nebo jinak nepříznivě ovlivňovalo činnost jiných organizací anebo bylo na újmu spotřebitelů.

    § 119c

    Odkaz § 119c

    Diskriminace odběratele je zakázána. Zejména nesmí organizace odmítnout dodat výrobky, práce nebo služby, které dodává nebo poskytuje v rámci svého předmětu činnosti, je-li dodávka nebo služba v mezích jejích možností.

    § 119d

    Odkaz § 119d

    Nekalá soutěž

    (1) Organizace nesmí ve své podnikatelské činnosti jednat způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může poškodit jiné soutěžící organizace.

    (2) V rozporu s dobrými mravy soutěže jsou zejména

    1. a) jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele,
    2. b) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele,
    3. c) údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.

    § 119e

    Odkaz § 119e

    Organizace, která má právní zájem, může se u hospodářské arbitráže domáhat toho, aby organizace, která jedná v rozporu s ustanoveními § 119 až 119d, se zdržela takového jednání, popřípadě aby byl odstraněn protiprávní stav. Může rovněž požadovat, aby arbitrážní rozhodnutí bylo uveřejněno. Organizace, která uvedeným jednáním způsobila jiné organizaci škodu, je povinna jí tuto škodu nahradit.“.

  1. 51. V § 122 se vypouštějí slova „§ 15 nebo “.
  2. 52. § 125 odst. 2 písm. a) zní:
    1. „a) jestliže podkladem je plánovací akt,“.
  1. 53. V § 125 se v odstavci 3 doplňuje nové písmeno d), které zní:
    1. „d) byl odvolán příkaz k sistaci (§ 126) a s ohledem na její dobu je nutné upravit obsah závazku.“.
  1. 54. V § 125 odst. 7 se na konci první věty připojují slova „nebo neprokázal, že mu byla poskytnuta dotace nebo že uzavřel úvěrovou smlouvu“.
  2. 55. § 126 zní:

    㤠126

    Odkaz 㤠126

    (1) Jestliže organizace dohodnou nebo právní předpis stanoví případy, kdy oprávněná organizace nebo orgán příslušný podle právního předpisu má právo dát organizaci příkaz k dočasnému zastavení všech činností souvisejících s plněním závazku (sistace), druhá organizace je povinna tento příkaz uposlechnout a uschovat vše, co již připravila na plnění závazku.

    (2) Příkazem k sistaci přestávají běžet lhůty ke splnění povinností dotčených sistací.

    (3) Trvá-li sistace déle než tři měsíce, je organizace, která k ní dala příkaz, povinna vše, co dosud bylo připraveno na plnění, odebrat a zaplatit. Trvá-li sistace déle než 12 měsíců anebo uplynul-li již původně dohodnutý čas plnění, závazek zaniká, nedohodnou-li se organizace jinak.

    (4) Organizace, která dala příkaz k sistaci, je povinna uhradit náklady účelně vynaložené druhou organizací v souvislosti se sistací.

    (5) Organizace se mohou dohodnout nebo právní předpis stanovit důsledky sistace odchylně.“.

  1. 56. V § 129b odst. 1 se slova „(§ 24 odst. 1)“ nahrazují slovy „(§ 21 odst. 1)“.
  2. 57. Za § 129b se vkládá nový oddíl třetí A, který zní:

    „Oddíl třetí A Zajištění závazků „Oddíl třetí A

    Zástavní právo

    § 129c

    Odkaz § 129c

    (1) Zástavní právo umožňuje, aby oprávněná organizace v případě, že závazek nebude včas splněn, byla uspokojena z věci zastavené zástavcem.

    (2) Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše jejího zjistitelného ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno peněžité plnění, které by oprávněné organizaci příslušelo v případě porušení závazku povinnou organizací.

    (3) Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, je vázán vedle původního dlužníka za pohledávku, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a o které při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše ceny nabytého majetku.

    § 129d

    Odkaz § 129d

    (1) Zástavní právo vzniká na základě smlouvy nebo přímo ze zákona.

    (2) Ve smlouvě o zřízení zástavního práva musí být určen předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zajišťuje. Trvání zástavního práva je možné ve smlouvě omezit jen na určitou dobu. Zástavním právem lze zajistit i závazek budoucí nebo podmíněný.

    (3) Na základě smlouvy vzniká zástavní právo

    1. a) u movitých věcí odevzdáním věci zástavnímu věřiteli (oprávněné organizaci),
    2. b) u nemovitostí zápisem zástavního práva v evidenci nemovitostí.

    § 129e

    Odkaz § 129e

    (1) Zastaví-li někdo cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo organizace, které přísluší k věci jiné právo neslučitelné s právem zástavním, vznikne zástavní právo, jen jestliže je věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V pochybnostech platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

    (2) Zástavní právo se vztahuje na zastavenou věc, na její příslušenství i na přírůstky věci.

    § 129f

    Odkaz § 129f

    Práva a povinnosti stran

    (1) Příjemce movité zástavy je povinen vydat zástavnímu dlužníkovi zástavní list, ve kterém zástavu popíše a potvrdí její převzetí; v zástavním listě mohou být uvedeny podstatné podmínky zástavní smlouvy.

    (2) Nedošlo-li k odevzdání movité zástavy a nejde-li o zástavní právo vznikající ze zákona, je zástavní dlužník povinen věc označit tak, že její zastavení může být každému patrno. Místo toho mohou dát zástavní dlužník a věřitel zástavu jiné osobě, aby ji pro ně uschovala.

    (3) Zřízení zástavního práva k nemovitosti i jeho zánik musí být zapsány na žádost vlastníka nebo organizace, která má k zastavené věci právo hospodaření, do evidence nemovitostí podle zvláštních předpisů.

    (4) Zástavní věřitel má právo zástavu mít u sebe po dobu trvání zástavního práva, nesmí ji však užívat, pokud k tomu zástavní dlužník výslovně nedá souhlas. Zástavní věřitel je povinen zástavu opatrovat a chránit ji před poškozením, zneužitím a zničením.

    (5) Zástavní věřitel má proti zástavnímu dlužníkovi právo na úhradu nákladů, které mu vznikly v důsledku plnění povinností podle odstavce 4.

    (6) Zástavní dlužník může zástavu po dohodě se zástavním věřitelem zaměnit za něco jiného.

    § 129g

    Odkaz § 129g

    (1) Jestliže vyjde najevo, že hodnota zástavy již nepostačuje k úhradě pohledávky zástavního věřitele v důsledku vady nebo jiné okolnosti na straně zástavního dlužníka, má zástavní věřitel právo žádat od zástavního dlužníka, aby zajištění přiměřeně doplnil, a ten je povinen mu vyhovět.

    (2) Jestliže není zajištěná pohledávka ve stanovené době splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy podle odstavců 3 a 4.

    (3) Zástavní věřitel může navrhnout hospodářské arbitráži prodej zástavy.

    (4) Zástavní věřitel může, má-li zástavu u sebe a bylo-li tak písemně ujednáno, zástavu prodat za úředně stanovenou cenu. O zamýšleném prodeji je zástavní věřitel povinen zástavního dlužníka bez odkladu informovat.

    (5) Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy, i když je zajištěná pohledávka již promlčena.

    (6) Je-li k téže věci zřízeno více zástavních práv, bude přednostně uspokojeno právo starší. K věci či jiné hodnotě, která zajišťuje pohledávku banky, nesmí být zřízeno více zástavních práv.

    § 129h

    Odkaz § 129h

    (1) Zástavní právo zaniká, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo složí-li zástavní dlužník věřiteli cenu zastavené věci, je-li nižší než pohledávka. Zanikne-li zástavní právo, je věřitel povinen vrátit zástavu nebo umožnit vyznačení zániku zapsaného zástavního práva.

    (2) Zástavní právo zaniká rovněž, zanikne-li zástava, vzdá-li se oprávněný zástavního práva nebo uplyne-li čas, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno.

    § 129i

    Odkaz § 129i

    (1) Neplatné jsou dohody, jimiž se ukládá zástavnímu dlužníkovi více povinností, než zákon dovoluje; zejména nesmí být smluveno, že zástavu nelze vyplatit, že zástava připadne věřiteli po splatnosti pohledávky, nebude-li tato pohledávka uspokojena, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo že věřiteli náleží výnos ze zástavy; lze však dohodnout, že věřitel může zástavu užívat za přiměřenou úplatu.

    (2) Je-li tatáž pohledávka zajištěna několika věcmi, má zástavní věřitel právo domáhat se uspokojení pohledávky nebo její části z kterékoli zástavy.

    Zadržovací právo

    § 129j

    Odkaz § 129j

    (1) Organizace, která je jinak povinna vydat movitou věc, kterou má z vůle povinné organizace oprávněně u sebe, může ji zadržet, aby zajistila svou splatnou pohledávku vůči organizaci, jíž je povinna věc vydat. Zadržovací právo pro určitou pohledávku mohou organizace předem smluvně vyloučit.

    (2) Zadržovací právo nepřísluší organizaci, jíž oprávněná organizace při odevzdání věci uložila, aby s ní naložila způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva. Zadržovací právo nepřísluší ani v případě, byla-li věc svémocně nebo lstivě odňata.

    (3) Bude-li nepochybně zjištěna platební neschopnost povinné organizace, má oprávněná organizace zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo oprávněné organizaci uloženo, jak má s věcí naložit.

    § 129k

    Odkaz § 129k

    (1) Oprávněná organizace je povinna bez zbytečného odkladu informovat povinnou organizaci o tom, že byla věc zadržena.

    (2) Oprávněná organizace má právo na náhradu nákladů vynaložených na zadržovanou věc. Je povinna věc pečlivě opatrovat.

    (3) Oprávněná organizace může navrhnout hospodářské arbitráži prodej zadržené věci, pokud její pohledávku nezajistí povinná organizace jinak. V případě výkonu rozhodnutí má oprávněná organizace právo na přednostní uspokojení z výtěžku zadržené věci před ostatními věřiteli.

    (4) Zřízením jiného zajišťovacího prostředku zadržovací právo zanikne.

    Ručení

    § 129l

    Odkaz § 129l

    (1) Ručení vzniká písemným prohlášením ručitele nebo ze zákona.

    (2) Ručitelem povinné organizace je organizace, která písemně prohlásí oprávněné organizaci, že ji uspokojí, jestliže povinná organizace nesplní svůj závazek. Ručitel se může zaručit i jen za určitou část závazku nebo jen na určitý čas.

    (3) Ručení lze poskytnout i pro budoucí závazky nebo pro podmíněné závazky.

    § 129m

    Odkaz § 129m

    (1) Ručení se vztahuje na všechna práva, která vzniknou oprávněné organizaci ze zajištěného závazku. Nevztahuje se na náhradu škody způsobené porušením závazku povinnou organizací, pokud ručitel splnil svou povinnost vůči oprávněné organizaci včas. Rozsah ručení může ručitel v písemném prohlášení zakládajícím ručení stanovit jinak.

    (2) Ručitel je povinen závazek splnit, teprve nesplní-li povinná organizace svůj dospělý závazek, ačkoliv k tomu byla oprávněnou organizací písemně vyzvána. Vyzvání není zapotřebí, jestliže je nepochybné, že povinná organizace svou povinnost nesplní. Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník.

    (3) Ručitel může odepřít splnění oprávněné organizaci, pokud tato způsobila, že nelze dosáhnout uspokojení od povinné organizace.

    (4) Povinná organizace musí kdykoliv bez zbytečného odkladu sdělit na požádání ručiteli rozsah své povinnosti zajištěné ručením.

    § 129n

    Odkaz § 129n

    (1) Práva oprávněné organizace vůči ručiteli se nepromlčí ani nezaniknou před promlčením nebo zánikem práva vůči povinné organizaci. Ručitel může, pokud se oprávněná organizace s ručitelem nedohodla jinak, proti oprávněné organizaci uplatnit všechny námitky, které proti ní má povinná organizace.

    (2) Zaručilo-li se za týž závazek několik ručitelů, ručí každý ze společných ručitelů za celý rozsah povinnosti, pokud obsah ručení neomezil v písemném prohlášení zakládajícím ručení. Ručitel má proti ostatním ručitelům postih jako společně zavázaná organizace.

    (3) Ručitel, který splní povinnost, za kterou ručí, vstupuje v práva oprávněné organizace a je oprávněn od ní požadovat všechno, co je potřebné k uplatnění nároku proti povinné organizaci. Přechod práva oprávněné organizace na ručitele nemá vliv na běh promlčecí doby vůči povinnému subjektu.

    (4) Uspokojí-li ručitel oprávněnou organizaci bez souhlasu povinné organizace, může povinná organizace proti ručiteli namítat vše, co by byla mohla namítat oprávněné organizaci; to neplatí o námitkách, na které povinná organizace ručitele neupozornila ihned po vyrozumění, že oprávněná organizace uplatnila nároky z ručení.

    § 129o

    Odkaz § 129o

    Závazek ručitele zaniká současně se zánikem povinné organizace nebo uspokojí-li ručitel oprávněnou organizaci. Zavázal-li se ručitel jen na určitý čas, zaniká jeho závazek také uplynutím stanoveného času.“.