(242) Dosavadní využití výrobního zařízení našeho průmyslu je stále ještě nedostatečné. Důsledným zavedením druhé směny by výroba našeho průmyslu stoupla více než o polovinu. To nejlépe ukazuje obrovský rozsah skrytých reserv v zařízení našeho průmyslu. Takové reservy musí každý závod odkrývat a musí jich využívat. Nové výrobní zařízení smí pak požadovat, jen kdyby ani při krajním využití svého výrobního zařízení nemohl splnit výrobní úkoly.
Údržba výrobního zařízení.
(243) Aby bylo možno plynule využívat výrobního zařízení v nejvyšším stupni a zajistit jeho použitelnost na dobu co nejdelší, je třeba věnovat zvýšenou pozornost jeho údržbě. To znamená, že nestačí jen odstraňovat nastalé poruchy, ale že je třeba údržbu plánovat a poruchy předcházet. Vyřazením stroje z provozu pro poruchu snižuje se nejen jeho využití, ale i využití zařízení, které na něj ve výrobním procesu navazuje.
Investice.
(244) I když se podaří plně využít kapacity výrobního zařízení, nestačí stav a rozsah tohoto zařízení chaoticky vyrostlého za kapitalismu k zajištění trvalého vzestupu životní úrovně pracujícího lidu. Je tedy třeba opatřovat investice, ať už se jimi podle dlouhodobého plánu má dosavadní zařízení nahradit nebo rozšířit nebo dosavadní výroba mechanisovat, anebo zavést nová výroba. Návrhy investic se mají zaměřovat především na rozšíření úzkých míst ve výrobě.
(245) Proto je náš první pětiletý plán plánem výstavby a přestavby. To znamená, že při budování našeho průmyslu měníme urychleně jeho vnitřní skladbu rozšířením těžkého průmyslu v poměru k ostatním průmyslovým odvětvím. To je zásadní směrnice pro naši investiční činnost.
(246) V každém jednotlivém případě je třeba velmi rozvážně a zevrubně přezkoumat, jsou-li investice nezbytně nutné s hlediska dlouhodobé potřeby. Jen nelze-li plným využitím dosavadního výrobního zařízení dosáhnout splnění plánu, je možno pořídit nové. Pořizování investic v rozporu s investičním plánem poškozuje velmi těžce národní hospodářství.
(247) Před rozhodnutím o opatření každé investice a před zvolením nejvhodnější alternativy jejího provedení je třeba propočtem zjistit její budoucí rentabilitu a zlepšení jakosti výrobku. V tomto propočtu se zjišťují všechny náklady, které připadnou na výrobek po jejím pořízení. Nestačí tedy ke zdůvodnění investice pouze předpokládaná úspora práce při jejím používání, nýbrž je nutno přihlížet zejména také k množství práce vynaložené na její výrobu a ke spotřebě materiálu a energie při jejím používání.
(248) Při vypracovávání investičních plánů je nutno v otázce umístění investic přihlížet k možnostem a potřebám jednotlivých oblastí, zvláště pokud jde o pracovní síly a dopravu. S těchto hledisek se proto navržené investice projednají s národními výbory.
Příprava investiční činnosti.
(249) Vzhledem k významu investiční činnosti musí podnik včas a důkladně připravit všechny podklady, zejména projekční a konstrukční, nutné pro výstavbu nebo opatření investice ve lhůtě dané plánem. To znamená i včasné objednání investic, aby dodavatel mohl jejich výrobu připravit a ve stanovené lhůtě skončit.
Pořizování investic.
(250) Podnik nesmí ponechat starost o pořízení investic jen dodavateli, nýbrž musí také sám pečovat o plnění svého investičního plánu. Zejména musí dbát, aby investice započaté byly co nejrychleji dokončovány, a podle svých možností musí dodavatele podporovat. Stará se, aby investiční plán byl plněn rovnoměrně, zejména jde-li o investiční celky, jejichž jednotlivé části jsou svěřeny různým dodavatelům. To znamená na příklad, že se musí starat, aby nově vybudované výrobní prostory nezůstaly nevyužity pro opožděnou dodávku výrobního zařízení, a naopak musí zabránit tomu, aby stroje nemohly být uvedeny v chod pro nedostatek provozního prostoru nebo energie.
(251) Při přejímání investic od dodavatele musí podnik provést řádnou kontrolu množství i jakosti. Stav a pohyb investičního majetku se zachycuje v investičním účetnictví.
Materiál.
(252) Náš stát je jedním z nejprůmyslovějších na světě. Máme však nedostatek některých základních surovin, takže je musíme dovážet. Máme nevýhodnou dopravní polohu, protože nám schází bezprostřední přístup k moři. Tím více jsme nuceni hospodařit se surovinami a ostatním materiálem co nejúsporněji, intensivně provádět nerostný průzkum a vyhledávat nové hmoty a látky, pro jejichž výrobu máme surovinovou základnu, a používat jich v průmyslové výrobě.
(253) Rozsah nákupu stejně jako výše zásob materiálu musí odpovídat výrobnímu plánu. Podnik se musí starat, aby výroba měla stále pohotově dostatečné množství materiálu, ale jen v takové výši, která je nezbytně nutná ke splnění výrobních úkolů. Tuto výši vyjadřují technickohospodářské normy zásob. Při jejich stanovení pro jednotlivé druhy materiálu se přihlíží k délce doby mezi jednotlivými dodávkami, k času, kterého je třeba k úpravě materiálu v podniku před jeho použitím ve výrobě, a k zajištění plynulosti výroby pro případ nepředvídatelných poruch v dodávkách.
(254) Výše zásob materiálu se snižuje výrobní specialisací závodu a normalisací používaného materiálu. K tomu nutno přihlížet již při stanovení norem.
(255) Přebytky materiálu musí podnik odstranit buď omezením nákupu, nebo způsobem, který určí generální (oblastní) ředitel.
(256) Materiál je nutno řádně přejímat co do množství i co do jakosti. Zásoby materiálu musí podnik skladovat přehledně podle druhů, řádně je zajistit před znehodnocením a učinit potřebná bezpečnostní opatření. Stav a pohyb materiálu se zachycuje ve skladním účetnictví, jež musí být vedeno tak, aby poskytovalo včas spolehlivé a podrobné údaje.
(257) Nutnost úsporně hospodařit materiálem platí i pro vlastní výrobní proces. Je proto na všech pracujících, kteří se účastní výrobního procesu, aby s materiálem přiděleným do výroby hospodařili co nejsvědomitěji, snažili se z něho vytěžit co nejvíce, zabraňovali vzniku výmětů a zmetků a snižovali odpad.
(258) Jestliže již odpad nebo výmět vznikl, musí být zajištěno jeho zužitkování, ať ve vlastním nebo jiném závodě.
Energie.
(259) Co bylo řečeno o hospodaření materiálem, platí přiměřeně i o hospodaření elektrickou, vodní, tepelnou a jinou energií. Pokud jde o energii elektrickou, je třeba dbát o rovnoměrné rozvržení jejího odběru na celou pracovní dobu a zamezení špičkových zatížení.
- IX. Technika, výrobní proces a výrobek.
(260) Výroba je nejdůležitější činností každého průmyslového závodu. Aby se dílny mohly plně soustředit na průběh výrobního procesu a nebyly zatěžovány jinými starostmi, je nutno je oprostit od ostatních činností, které výrobu předcházejí (výzkum, vývoj, příprava výroby). Tyto funkce se proto svěřují jiným organisačním útvarům než dílnám. Také kontrola výroby je organisačně oddělena od výroby, a to jak z důvodu právě uvedeného, tak i proto, aby byla nezávislá na dílnách, jejichž činnost kontroluje.
Výzkum.
(261) Průmyslový výzkum se zabývá vědeckým bádáním a zkoumáním v oboru průmyslové výroby, aby dosaženými poznatky podporoval soustavný vzestup technické úrovně výrobního procesu i výrobku a zavádění nové výroby. Tento úkol může výzkum splnit jen tehdy, opírá-li se o nejnovější poznatky vědecké.
(262) Výzkumnictví je řízeno a koordinováno z Ústředí vědeckého výzkumu zřízeného při státním úřadu plánovacím. Výzkumné práce národních podniků, pokud jim budou svěřeny, jsou určeny plánem výzkumných prací. Výzkumnou činnost národních podniků řídí a usměrňuje příslušný ministr a generální (oblastní) ředitel, kteří pečují též o těsnou spolupráci jednotlivých výzkumných středisek průmyslových a dbají, aby jejich organisační výstavba byla v souladu se směrnicemi a úkoly určenými Ústředím vědeckého výzkumu.
(263) Má-li výzkumnictví co nejvíce přispět k rozvoji našeho hospodářství, musí být jeho výsledku po vyzkoušení co nejrychleji a v nejširší míře použito v průmyslové výrobě.
Vývoj.
(264) Na výzkum navazuje vývoj, jehož úkolem je soustavná péče o zlepšování výrobních metod a zdokonalování výrobků. Vývoj tedy zejména vyhledává technicky nejdokonalejší výrobní postup a dbá o stálé zlepšování konstrukce, materiálového složení a jakosti výrobku. Aby mohl vývoj tento úkol úspěšně plnit, musí být v bezprostřední blízkosti výroby, v níž má stálý zdroj podnětů a zkušeností, a být obeznámen s účelem, jemuž má výrobek sloužit.
(265) Vývoj se nesmí omezovat jen na výsledky vlastní činnosti, nýbrž musí se soustavně seznamovat se zkušenostmi v jiných podnicích ve stejném nebo příbuzném oboru; zejména těží ze zlepšovacích návrhů z vlastních i jiných závodů. Musí též sledovat světový vývoj výrobních metod, konstrukcí a materiálového složení výrobků a plně využívat poznatků takto získaných.
(266) Vývoj sleduje také možnost uplatnění specialisace, typisace a normalisace.
Specialisace.
(267) Jedním z nejúčinnějších prostředků ke zdokonalování výrobních metod a jakosti výrobků je specialisace dílen, závodů a podniků. Specialisace vede zároveň ke snižování výrobních nákladů.
(268) Je proto nutné, aby se dílny, závody a podniky plánovitě soustřeďovaly na malý počet druhů výrobků a tím vytvářely předpoklady pro přechod k výrobě většího počtu kusů, po případě k výrobě seriové nebo hromadné.
Typisace.
(269) Podobné výhody jako specialisace přináší i typisace. Odstraňuje zbytečné množství různých typů výrobků a zaměřením na několik málo dobře vyzkoušených typů umožňuje mechanisaci a specialisaci výroby.
Normalisace.
(270) Ke zvýšení hospodárnosti přispívá také normalisace, kterou se jednotně upravují zejména rozměry a jakost surovin, polotovarů a součástí. Normalisace znamená snížení nákladů jak pro vyrábějící podnik, tak pro spotřebitele. Umožňuje snížit sklady materiálu, polotovarů a součástí a usnadňuje opravu výrobků.
Kooperace.
(271) Významnou pomocí v technickém pokroku a v lepším plnění plánu je kooperace jednotlivých závodů a podniků, která záleží zejména v soustavné výměně nových zkušeností, zlepšovacích návrhů, technologických poznatků a organisačních zlepšení. Tím ovšem nejsou formy kooperace vyčerpány; může záležet také v tom, že jeden závod pomáhá druhému při odstraňování úzkých míst, na příklad přejímáním jednotlivých dílčích úkolů, vypomáháním kvalifikovanými kádry, materiálem a podobně.
Příprava výroby.
(272) Příprava výroby má za úkol vytvořit vhodné podmínky k dokonalé a hospodárné výrobě, aby se výrobní dílny již nemusely zabývat přípravnými pracemi a mohly se plně věnovat vlastnímu výrobnímu procesu. Příprava výroby musí tedy již před zahájením výroby určit nejvhodnější výrobní postup, stanovit potřebný výrobní čas, určit stroje a nářadí, s nimiž se má výroba provádět, předepsat množství materiálu, jehož se má použít, jakož i zajistit jeho včasný přísun.
Výroba.
(273) Vlastním úkolem výrobních dílen je co nejhospodárnější plnění výrobního plánu v množství, jakosti a čase.
(274) Z hlavních zásad, jimiž se výroba musí řídit, třeba předně zdůraznit nutnost hospodárného zacházení s výrobním zařízením, materiálem a energií. V tom směru musí výroba zaměřit své úsilí především k tomu, aby zabránila vzniku výmětů a zmetků a snížila odpad. Stejně významná je ovšem i nutnost zamezit ztrátové časy, které snižují stupeň využití výrobního zařízení.
(275) Současně se na výrobu klade požadavek soustavného zrychlování průběhu výrobního procesu. V mnohých národních podnicích jsou skryty velké reservy v dlouhé průběžné době, která způsobuje, že na trh přichází méně výrobků a že se tvoří zbytečně velké zásoby výrobků rozpracovaných. Proto je nutno dokonalým plánováním časového rozvrhu práce snižovat délku průběžné doby a překračovat tak technickohospodářské normy stavu rozpracovaných výrobků.
(276) Výroba musí být vedena snahou po dokonalém výrobku, který je vysvědčením o činnosti celého podniku.
(277) Podrobnější všeobecně platné zásady pro vlastní výrobu nelze stanovit, neboť průmyslová výroba je velmi různorodá, s nejrůznějšími technologickými procesy od prvovýroby přes výrobu energetickou, prvotní zpracování dobyté suroviny, výrobu investic až k výrobě zboží určeného k spotřebě.
Pomocné provozy.
(278) K zajištění pravidelné dodávky nářadí a energie, pružného a rychlého provádění menších oprav a prací a k doplnění souvislého a nerušeného toku výroby slouží pomocné provozy. Pomocné provozy se ovšem musí v rámci specialisace výrobních programů omezit jen na míru nezbytně nutnou k zajištění hospodárné výroby. Při určování jejich rozsahu je třeba pečlivě zkoumat, zda není vhodnější zadávat určité práce mimo závod. To platí ve zvýšené míře o pomocných provozech energetických, jejichž existence může být nehospodárná již tím, že roztříštěná výroba energie zbytečně vyvolává potřebu větších investic než výroba soustředěná.
Technická kontrola.
(279) Za jakost výrobku ručí především ten, kdo na něm pracoval.
(280) Kromě toho je zárukou jakosti výroby soustavná technická kontrola, která kontroluje jednak vlastní výrobní proces, jednak hotové výrobky. Tato kontrola je organisována zcela odděleně od výroby, je na ní v zájmu řádného plnění kontrolních funkcí nezávislá a její autorita je ještě zvýšena tím, že její vedoucí je podřízen přímo vedoucímu závodu.
(281) Úkolem kontroly výrobního procesu jest upozorňovat včas na závady a doporučovat zlepšení. Zásadně má být kontrolován každý mezistupeň výroby. Kde není soustavná kontrola účelná, je třeba provádět aspoň kontroly namátkové, které vyloučí z dalšího zpracování partie závadné.
(282) Po dohotovení procházejí výrobky konečnou kontrolou, která odpovídá za to, že ze závodu nebudou odesílány výrobky vadné.
(283) Na zjištěné závady, ať se týkají rozměrů nebo technologického zpracování, jakosti nebo povrchové úpravy, upozorňuje technická kontrola výrobní dílny, přípravu výroby a vývoj. Výroba má být proto organisována tak, aby se mohlo zjistit, kde a kým byla určitá práce na výrobku vykonána.
(284) Řádně prováděná kontrola přispívá ke zvýšení osobní odpovědnosti jednotlivých pracujících.
Značkování výrobků.
(285) Všude tam, kde je to možné, musí být výrobky označovány jménem nebo značkou výrobce, aby byla ještě více zdůrazněna odpovědnost vyrábějícího podniku a kupujícím umožněn výběr jakostního zboží. Značkováním jakostních výrobků se pak usnadňuje podniku, aby se jeho práci dostalo uznání odběratelů. Značka trvale jakostního výrobku se stává pýchou všech, kteří na výrobku pracovali.
Výrobek.
(286) Ve výrobku je zhmotněna práce vynaložená na jeho výrobu. Na rozdíl od kapitalistické společnosti, kde výrobek byl prostředkem k dosažení zisku, je v socialistické společnosti výrobek prostředkem k neustálému zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujícího lidu, to jest k uspokojování potřeb a k jejich kvantitativnímu i kvalitativnímu zvyšování. Socialistický řád na rozdíl od kapitalistického dbá na trvanlivost a lepší použitelnost výrobků, aby se tím uspořil materiál a uspokojilo více potřeb. S upotřebitelností výrobku se musí harmonicky spojovat jeho dokonalá výtvarná hodnota.
(287) Snahou podniku proto musí být, aby každý jeho výrobek byl co nejlepší. Je to nejen v zájmu odběratelů a zejména pracujícího lidu, který si zasluhuje, aby výrobky, jež za svou práci dostává, byly po všech stránkách dokonalé, ale i v zájmu podniku.
(288) Výrobkem se podnik představuje veřejnosti a podle jeho jakosti je posuzován celý podnik. Vývozem jakostních výrobků do ciziny si pak zajišťujeme dovoz potřebného zboží z ciziny.
(289) Výrobek musí být odběrateli dodán ve sjednané lhůtě a jakosti, ve vhodné úpravě a v potřebném balení. Zvláště při zahraničních dodávkách se musí výpravě zboží věnovat zvýšená pozornost, neboť jen jakostní zboží, které je dodáno včas, ve správném množství, ve vhodném obalu a nepoškozeno, zajišťuje československému průmyslu dobré jméno.
(290) Aby se zabránilo zbytečným škodám a ztrátám zahraničních odbytišť pro nedodržení dodacích lhůt, musí národní podniky sjednávat splnitelné dodací lhůty, odpovídající jejich výrobním možnostem. Sjednané lhůty vedou podniky v evidenci, sledují soustavně časový postup výroby a zajišťují včas všechny potřebné poddodávky.
Cena za výrobek nebo výkon.
(291) V ceně za výrobek nebo výkon má podnik dostat plánované náklady a plánovaný zisk. Cena je určována státem. S ohledem na funkci, kterou ceny plní v celostátním hospodářství, nesmějí podniky za své výrobky nebo výkony žádat nebo přijímat ceny jiné než státem určené.
- X. Finanční hospodaření.
Zákon hodnoty.
(292) Zákon hodnoty, podle kterého je hodnota zboží určována množstvím společensky nutné práce vynaložené na jeho výrobu, platí i v socialistickém hospodářství, protože výrobky nepřestávají být zbožím. Výrobky se ještě prodávají a kupují, neboť dosud nemohou být rozdělovány členům společnosti podle jejich potřeby. Zákon hodnoty však platí již jen v pozměněné formě. Předně proto, že odměňování práce již není určováno hodnotou pracovní síly, i když přitom musí být ještě zachována forma mzdy, a dále proto, že při určování cen nepůsobí již živelně jako za kapitalismu přes průměrnou míru ziskovou, nýbrž se ho plánovitě používá jako nástroje při plánování cen. Na používání zákona hodnoty, i když v pozměněné formě, je založeno finanční hospodářství národních podniků. Cílem jejich finančního hospodářství je dosíci co nejvyššího zisku, což vede k rozmachu jejich výrobních sil v nejvyšší míře.
Peníze.
(293) Spolu se zákonem hodnoty zachovávají se v socialistickém hospodářství i peníze jako míra hodnoty, jako měřítko cen, jako oběžný prostředek a jako platidlo. Podle pohybu peněz je možno nepřímo sledovat průběh výroby a její výsledky, jakož i hospodárnost činnosti podniku. Zachováním peněz v socialismu se umožňuje finanční plánování. Tím se peníze, které přestaly být prostředkem vykořisťování, stávají také nástrojem společenské kontroly hospodářství. V penězích a v jejich pohybu se projevuje jak stav a vývoj majetku podniku a jeho finančních zdrojů, tak i veškeré náklady a výnosy; v penězích se zjišťuje též hospodářský výsledek podniku.
Kontrola korunou.
(294) Na těchto zásadách je vybudována kontrola korunou, t. j. kontrola činnosti národního podniku a jeho jednotlivých částí sledováním pohybu peněz. Základem této kontroly je podnikový rozpočet. Kontrolu provádí především národní podnik sám, dále nadřízené orgány, Státní banka československá a Investiční banka, národní podnik.
Podnikový rozpočet.
(295) Podnikový rozpočet je peněžním vyjádřením plánované výroby, investiční činnosti, nákupu, odbytu a ostatních plánovaných výkonů a potřeb podniku. Vyjadřuje plánované stavy a jejich změny v investičním majetku, v zásobách, ve finančním majetku a ve finančních zdrojích (rozpočetní rozvaha a jednotlivé rozvahové rozpočty); zahrnuje dále plánované náklady i výnosy a plánovaný hospodářský výsledek (rozpočetní výsledovka a jednotlivé výsledkové rozpočty). Dílčí rozpočty musí být sestaveny podle zvláštních předpisů i za jednotlivé samostatně hospodařící útvary (střediska).
(296) Jsou-li rozpočtované náklady výjimečně vyšší než rozpočtované výnosy, uvede národní podnik rozdíl v návrhu svého rozpočtu jako nárok vůči Fondu znárodněného hospodářství a jako svůj výnos.
(297) Z údajů podnikového rozpočtu a předběžných kalkulací sestavuje podnik v úpravě předepsané plánovacími směrnicemi návrh svého finančního plánu, který tvoří součást jeho podnikového plánu a je schvalován generálním (oblastním) ředitelem.
(298) Schválený finanční plán podniku je svým obsahem součástí finančního plánu celého státu, kterým se zajišťuje rovnováha mezi potřebou peněžních prostředků a úhradou, a tím též měnová stabilita. Proto plněním plánu, a to nejen výrobního, nýbrž i finančního, přispívá každý jednotlivý podnik k upevnění měny.
Zásady hospodaření.
(299) Podnikový rozpočet je závaznou směrnicí pro samostatné hospodaření podniku po stránce finanční. Úkolem národního podniku je docílení co nejvyššího zisku při nejhospodárnějším plnění povinností obsažených v podnikovém plánu.
(300) Zvýšení rentability se nesmí dosahovat zvýšením cen anebo zhoršováním jakosti výrobků, nýbrž neustálým snižováním výrobních a jiných nákladů. Jen to je cesta ke zvyšování socialistické rentability, která vede ke zvyšování životní úrovně všech pracujících. Má-li národní podnik při svém hospodaření možnost volby mezi několika řešeními, musí - bez ohledu na svou rentabilitu - zvolit to řešení, které je nejprospěšnější s hlediska celku. Tak na příklad může mít podnik v rámci výrobního plánu a smluv s odběrateli určitou volnost výběru jednotlivých druhů zboží, které má vyrábět; při tomto výběru se nesmí řídit úvahou, zda ten či onen druh pro něj znamená větší výnos, nýbrž musí se rozhodnout pro ten druh zboží, který společnost nejvíc potřebuje.
Podnikové početnictví.
(301) Jako u každého plánu, tak i u finančního plánu a u podnikového rozpočtu musí se soustavně sledovat jejich plnění. Úkol sledovat jejich plnění přísluší podnikovému hospodáři. Důležitým nástrojem k tomu je dokonale vybudované podnikové početnictví, skládající se z účetnictví finančního, provozního, investičního, skladního a mzdového, dále z kalkulace předběžné a výsledné, z rozpočetnictví a ze statistiky. Podnikové početnictví slouží i potřebám celostátního hospodářského plánování a je proto ve všech podnicích vybudováno jednotně.
(302) Při vzájemném srovnávání rozpočtovaných částek s částkami docílenými musí se zjišťovat příčiny nehospodárnosti, aby mohly být co nejrychleji odstraněny; zjistí-li se při srovnávání naopak, že plán byl splněn hospodárněji, než bylo rozpočtováno, nutno takto získaných zkušeností co nejlépe využít pro budoucnost. Aby tato rozpočetní kontrola byla co nejúčinnější, musí se sestavovat krátkodobé závěrky a hospodaření podniku se musí sledovat v menších útvarech - střediscích.
(303) Jednotlivé obory podnikového početnictví nejsou samoúčelné, nýbrž musí být zaměřeny na zvyšování produktivity práce a hospodárnosti podniku i jeho částí. I pro podnikové početnictví platí zásada hospodárnosti, což znamená, že se má při jeho budování jít jen do takové hloubky, která se jeví potřebnou s hlediska plánu a účelnou podle velikosti nebo povahy podniku.
Finanční prostředky.
(304) Při svém hospodaření potřebuje národní podnik finanční prostředky. Ty mu svěřuje stát ve výši vyplývající z jeho schváleného finančního plánu jako jeho vlastní finanční zdroj, nebo si je podnik opatří jako finanční zdroj cizí. Vlastním finančním zdrojem je kmenové jmění, cizím finančním zdrojem je především úvěr od Státní banky a dále dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům.
Kmenové jmění.
(305) Kmenové jmění je finanční základnou národního podniku k financování investic - základní fond, a k financování provozu - obratový fond. Kmenové jmění je tedy součtem základního fondu a obratového fondu.
(306) Při zřízení národního podniku se kmenové jmění prozatím určuje rozdílem mezi hodnotou svěřeného majetku a hodnotou závazků, které nový národní podnik převzal. Toto počáteční kmenové jmění se zvyšuje vkladem z prostředků Fondu znárodněného hospodářství a začleněním dalšího majetku nebo vynětím závazků z národního podniku. Naproti tomu se kmenové jmění snižuje odvodem hotovostí Fondu znárodněného hospodářství, vynětím majetku nebo převodem závazků na národní podnik.
(307) Kromě toho může dojít k souvztažným změnám kmenového jmění při převodech majetku, po případě závazků mezi národními podniky. Postup při takovýchto převodech upravuje příslušný ministr.
Základní fond.
(308) Ve formě základního fondu, který je částí kmenového jmění, dostávají se národnímu podniku prostředky k financování veškerého investičního majetku; o platy za investice se základní fond zvyšuje, o odvody odpisů z investičního majetku a hodnot investic vyřazených z provozu se snižuje.
(309) Prostředky k proplácení investic dává stát národnímu podniku k disposici prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství u Investiční banky. Tomuto Fondu odvádějí národní podniky na jeho bankovní účet částky odpovídající odpisům z investičního majetku a hodnotě vyřazených investic.
(310) Prostředků určených k investičním účelům nesmí národní podnik použít k účelům jiným, zvláště ne provozním.
(311) Investice jsou základním fondem financovány výlučně; podnik tedy nesmí k tomuto účelu uzavírat úvěr u peněžního ústavu.
Obratový fond.
(312) Prostředky k financování provozu dostává národní podnik ve formě obratového fondu, tvořícího rovněž součást kmenového jmění. Výše obratového fondu, obsažená v podnikovém rozpočtu, je dána normativem nezbytně nutné částky obratových prostředků, zmenšeným o dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům v rámci lhůt stanovených pro fakturování a placení. Do normativu nezbytně nutných obratových prostředků se nezapočítává sezónní potřeba finančních prostředků ani zásoby, které nejsou nezbytné pro plánovaný rozsah výroby.
(313) Prostředky ke zvýšení obratového fondu dává stát národnímu podniku k disposici u Státní banky prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství. Podniky odvádějí ve prospěch tohoto Fondu částky, o které byla výše obratového fondu snížena.
Úvěr od Státní banky.
(314) Nestačí-li obratový fond a dočasné dluhy vůči dodavatelům a jiným věřitelům k plnému financování provozu, opatřuje si národní podnik se souhlasem generálního (oblastního) ředitele finanční prostředky účelovým úvěrem od Státní banky.
(315) Státní banka poskytuje úvěr v plném rozsahu ke krytí sezónní potřeby národního podniku a dále v případech, kdy podnik potřebuje prostředky při žádoucím překročení výrobního plánu. Kdyby národní podnik žádal od Státní banky úvěr v jiných případech, ukazuje to většinou na závady v hospodaření podniku, a proto žádost o úvěr musí být zvlášť podrobně odůvodněna.
(316) K financování provozu smí být národní podnik ve spojení pouze se Státní bankou nebo s ústavem lidového peněžnictví touto bankou pověřeným. Prostředků určených k provozu nesmí národní podnik použít pro financování investic; vyrábí-li si národní podnik investiční předměty sám, financuje tuto výrobu jako svůj vlastní provoz jen do doby, kdy je povinen částku odpovídající ceně vyrobených předmětů převést do Státní banky. Má-li národní podnik odděleně účtující stavební oddělení, opatřuje pro ně provozní úvěr v zásadě u Investiční banky.
Fond znárodněného hospodářství.
(317) Fond znárodněného hospodářství, obstarávající za stát financování národních podniků všech úseků, poskytuje podle disposic státu národním podnikům finanční prostředky potřebné ke zvýšení kmenového jmění; tomuto Fondu naopak odvádějí národní podniky finanční prostředky, o něž se kmenové jmění snižuje (jako odpisy z investičního majetku a pod.), dále úroky z kmenového jmění a převážnou část docílených zisků. Takto nahromaděné finanční prostředky slouží především ke zvyšování kmenového jmění národních podniků, z něhož, jak již bylo řečeno, se financuje investiční činnost a převážná část provozní činnosti národních podniků.
(318) Úrokovou sazbu, kterou se úrokuje kmenové jmění, stanoví vláda. Úroky odvádějí národní podniky Fondu znárodněného hospodářství ve lhůtách, které stanoví ministr financí v dohodě s příslušným ministrem.
(319) Má-li národní podnik podle schváleného finančního plánu pohledávku vůči Fondu znárodněného hospodářství ve výši rozdílu mezi rozpočtovanými náklady a rozpočtovanými výnosy, splácí mu ji Fond znárodněného hospodářství ve stejných obdobích, v jakých podniky odvádějí zálohy na zisk.
Finanční úvěry.
(320) Národní podniky nesmějí poskytovat finanční úvěry, na př. povolováním delších platebních lhůt odběratelům, zápůjčkami zaměstnancům a pod.; s výjimkou úvěrů od Státní banky nesmějí si finanční úvěry opatřovat. Jinak by totiž byla znemožněna peněžní kontrola národních podniků.
(321) Ze stejného důvodu nesmějí národní podniky vyrovnávat pohledávky a závazky kompensací.
Platební styk.
(322) Národní podnik je povinen konat své platy převodem v účtu u banky. Placení hotovými penězi je přípustné jen v těch případech, kdy placení převodem v účtu je neproveditelné nebo neúčelné. Pokladní hotovosti musí být omezeny na nezbytnou výši; částky nad tuto výši musí národní podnik odvádět na svůj účet u Státní banky. V podrobnostech se placení hotovými a přípustná výše pokladních hotovostí řídí směrnicemi o tom vydanými.
Platební kázeň.
(323) Národní podnik je povinen včas proplácet všechny své dluhy a naopak musí dbát, aby mu byly včas uhrazovány jeho pohledávky. Za tím účelem je zejména povinen vystavovat faktury za provedené dodávky a výkony v předepsaných lhůtách.
Kontrola orgány státu.
(324) Orgány vrchního vedení národních podniků jsou odpovědny za hospodaření národního průmyslu; kontrolují proto činnost národních podniků po všech stránkách. Zejména také dozírají na řádnou správu jejich majetku a na přiměřenost jejich nákladů a výnosů. Také pro tuto kontrolu tvoří rozpočetní a účetní zápisy jeden z nejdůležitějších podkladů; srovnávání rozpočtů s jejich splněním, prováděné těmito kontrolními orgány, představuje významnou část kontroly korunou.
Bankovní kontrola.
(325) Kromě národního podniku samého a jeho nadřízených orgánů provádí stát kontrolu národních podniků pomocí pohybu peněz prostřednictvím bank, a to tak, že Státní banka kontroluje provoz národního podniku a Investiční banka jeho činnost investiční. K provádění této kontroly po stránce peněžní poskytují národní podniky bankám potřebné údaje, aby banky mohly sledovat plnění rozpočtu a aby Státní banka byla zpravována o míře plnění plánu výkonů a potřeb.
(326) Banky si mohou údaje hlášené podniky ověřit nahlédnutím do jejich početních záznamů. Zjistí-li závady, které podnik nemůže řádně odůvodnit, musí o tom podat ihned zprávu generálnímu (oblastnímu) řediteli a v závažných případech též příslušnému ministru a ministru financí. Příslušný ministr v dohodě s ministrem financí a po slyšení generálního (oblastního) ředitele učiní potřebná opatření.
Účetní závěrka.
(327) Národní podnik je povinen sestavit návrh roční účetní závěrky a předložit jej v předepsané lhůtě ke schválení generálnímu (oblastnímu) řediteli. Tuto lhůtu stanoví generální (oblastní) ředitel tak, aby účetní závěrka mohla být přezkoumána a schválena nejpozději do 30. června příštího roku. Současně se schválením účetní závěrky schválí generální (oblastní) ředitel také výpočet podílu, který připadne podnikovému fondu pracujících.
Odvod bilančního zisku.
(328) Bilanční zisk národního podniku zmenšený o podíl, který připadá podnikovému fondu pracujících, odvádí se Fondu znárodněného hospodářství. Částku připadající Fondu znárodněného hospodářství poukáže podnik do 14 dnů po schválení účetní závěrky. Ministr financí v dohodě s příslušným ministrem může uložit odvádění záloh vypočtených podle plánovaného zisku. Podíl náležející podnikovému fondu pracujících se tomuto fondu přiděluje rovněž do 14 dnů po schválení účetní závěrky; příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může také uložit odvádění záloh.
Úhrada bilanční ztráty.
(329) Bilanční ztráta bude Fondem znárodněného hospodářství podniku uhrazena jen tehdy, dá-li k tomu souhlas ministr financí v dohodě s příslušným ministrem a ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího; neuhrazená bilanční ztráta se převádí na příští rok.
Podnikový bytový fond.
(330) Obytné domy a jiná zařízení sloužící výlučně nebo převážně bytovým účelům jsou majetkem národního podniku, přidělují se však do podnikového bytového fondu.
(331) Majetek a závazky patřící k podnikovému bytovému fondu a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně. Finanční otázky vyplývající z této úpravy, jakož i způsob úhrady případných schodků podnikového bytového fondu jsou upraveny zvláště a je také stanoveno, v kterých oborech a za jakých podmínek možno převádět rodinné domky do osobního vlastnictví zasloužilých pracujících.
- XI. Podnikový fond pracujících.
Účel fondu.
(332) Podnikový fond pracujících je jedním z významných prostředků k podnícení zájmu všech pracujících na plnění a překračování podnikového plánu.
Příjmy fondu.
(333) Do podnikového fondu pracujících plyne podíl na plánovaném zisku a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován.
(334) Předpokladem výplaty podílů je splnění výrobního plánu a dalších částí podnikového plánu, které budou každoročně určeny ve finančním plánu podniku.
Podíl na plánovaném zisku.
(335) Podíl podnikového fondu pracujících na plánovaném zisku bude určen procentem z tohoto zisku. Výše procenta bude stanovena ve finančním plánu a činí nejvýše 10% z plánovaného zisku. Při stanovení procenta se přihlíží k počtu pracujících a k namáhavosti jejich práce, k obtížnosti, s níž je spojeno plnění plánu, a zejména ke společenskému významu jednotlivých odvětví, oborů, po případě podniků. Ve finančním plánu bude také stanoveno klesající procento podílu fondu na skutečném zisku pro případ, že by bylo docíleno zisku nižšího než plánovaného.
(336) V případech, kdy plánovaný zisk nemůže sloužit za správnou základnu pro výpočet podílu, jako tomu bude tehdy, je-li plánován příliš nízký nebo příliš vysoký zisk, upraví příslušný ministr stanovení základny ve zvláštních směrnicích.
Podíl na lepším hospodářském výsledku.
(337) Podíl podnikového fondu pracujících na lepším hospodářském výsledku je určen procentem z lepšího docíleného výsledku, než byl plánován. Výše tohoto procenta bude stanovena ve finančním plánu a činí až 50%. Při stanovení sazby se přihlíží k tomu, aby podíl fondu byl v přiměřeném vztahu k obtížnosti plnění plánu a dosahování lepších hospodářských výsledků; také zde se přihlíží k počtu pracujících a k namáhavosti jejich práce, a zejména ke společenskému významu činnosti jednotlivých odvětví, oborů, po případě podniků.
Jiné příjmy fondu.
(338) Do podnikového fondu pracujících plynou také částky určené pro kolektivní použití celého národního podniku, jako odměny za vítězství v mezipodnikových soutěžích, jakož i jiné příjmy, které budou podrobněji uvedeny ve směrnicích vydaných příslušným ministrem.
Majetek fondu.
(339) Do podnikového fondu pracujících se při jeho utvoření přidělí majetek podniku sloužící sociálním, zdravotním, kulturním a tělovýchovným účelům, a to v rozsahu stanoveném směrnicemi o tom vydanými. Dále se podnikovému fondu pracujících při jeho utvoření přidělí částky odpovídající výši nesamostatných sociálních fondů.
(340) Majetek a závazky patřící k podnikovému fondu pracujících a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně. Jeho finanční otázky upraví příslušný ministr zvláštními směrnicemi.
Použití prostředků fondu.
(341) Prostředků podnikového fondu pracujících používá ředitel po projednání se závodními radami podle směrnic o tom vydaných.
(342) Prostředků fondu se použije zejména k podporování tvůrčí iniciativy pracujících, k sociálním, zdravotním, kulturním a tělovýchovným opatřením v podniku nebo i mimo podnik, k výplatě odměn zasloužilým pracujícím a k jiným výdajům sledujícím podobné účely. Při určování odměn jednotlivým zasloužilým pracujícím hodnotí ředitel k návrhu jejich bezprostředních nadřízených zejména zásluhu o hospodárné plnění plánu. Sociální, zdravotní, kulturní a tělovýchovná opatření, která mají být financována z prostředků podnikového fondu pracujících, mohou být uvedena v kolektivních smlouvách.
(343) V podnicích, které mají několik závodů, se při použití prostředků podnikového fondu pracujících přihlíží k míře zásluh jednotlivých závodů o plnění a překračování podnikového plánu.
Správa sociálních a jiných zařízení.
(344) Při provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení podniku, přidělených podnikovému fondu pracujících, postupuje národní podnik v nejužší spolupráci se závodními radami. Jim se vyhrazuje rozhodující vliv na způsob provozu a na výběr pracujících, kterým mají být poskytnuty výhody uvedených zařízení.
- XII. Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi.
Podstata vrchního vedení a dozoru.
(345) V předchozích kapitolách byla stanovena zásada, že o věcech národního podniku rozhoduje ředitel samostatně. Bylo však také porůznu uvedeno, že v některých věcech musí ředitel požádat nadřízený orgán o souhlas nebo že o některé otázce rozhoduje přímo orgán, který je národnímu podniku nadřízen. Je tomu tak proto, že každý národní podnik je součástí státního hospodářskopolitického kolektivu, jehož zájmům musí podřizovat svou činnost a své zásadní otázky organisace a řízení. Toto podřízení vyplývá z funkce lidově demokratického státu, který provozuje socialistickou průmyslovou výrobu národními podniky, jež proto podrobuje svému vrchnímu vedení a dozoru.
Rozsah vrchního vedení a dozoru.
(346) Stát jako socialistický hospodář vykonává vrchní vedení a dozor v těchto funkcích:
- zřizuje národní podniky a svěřuje jim majetek, stanoví zásady pro jejich organisaci a dohlíží, aby tyto zásady byly řádně a jednotně prováděny;
- zajišťuje vypracování podnikových plánů, uvádí je navzájem v soulad, schvaluje je, sleduje jejich plnění a zajišťuje jejich řádné provádění;
- má rozhodující vliv na obsazování míst vedoucích činitelů národních podniků a na úpravu jejich postavení a poměru k národním podnikům;
- organisuje a řídí péči o kádry, jejich odborné a politické školení, rozmisťování a výcvik v povolání;
- pečuje o organisaci bezpečnosti práce;
- dohlíží na využití všech výrobních zařízení a na výstavbu nových a řídí přesuny výrobních zařízení i zásob mezi jednotlivými podniky;
- udává směr technickému vývoji tím, že zřizuje výzkumné ústavy a usměrňuje jejich činnost, řídí zkušebnictví, výměnu technických zkušeností mezi národními podniky, zavádění dokonalejších výrobních a kontrolních postupů a technickohospodářských norem, pečuje o využití výsledků socialistického soutěžení a zlepšovatelského hnutí a podporuje specialisaci, typisaci, normalisaci a kooperaci;
- upravuje zásadní otázky finančního hospodaření národních podniků, povoluje výjimky ze zákazu zcizení jejich majetku, který je určen k trvalému užívání, schvaluje jejich účetní závěrky a vykonává činnost cenotvornou;
- organisuje zásobování a odbyt výrobků národních podniků a obstarává jejich mezinárodně obchodní a průmyslové věci;
- dozírá po všech stránkách na činnost národních podniků a vydává ve všech oborech jejich činnosti závazné směrnice;
- přikazuje řediteli, aby změnil rozhodnutí, které učinil, jsou-li pro to závažné důvody, jako na příklad tam, kde je ohroženo plnění plánu nebo jiný důležitý zájem národního podniku nebo státu; nevyhoví-li ředitel takovému příkazu, nahrazuje jeho rozhodnutí svým rozhodnutím vlastním.
(347) Rozsah působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi podrobněji vymezuje příslušný ministr.
Orgány vrchního vedení a dozoru.
(348) Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi obstarává příslušný ministr, na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřence.
(349) V zájmu účelné dělby práce vykonává příslušný ministr tuto působnost zásadně prostřednictvím generálních ředitelů, z nichž každému jsou podřízeny národní podniky zpravidla téže nebo příbuzné výrobní činnosti. Příslušný ministr však může jednotlivé podniky podřídit přímo své pravomoci.
(350) Pokud podniky na Slovensku nejsou nebo nebudou z celostátních důvodů podřízeny přímo generálnímu řediteli nebo příslušnému ministru, vykonávají generální ředitelé nad nimi svou pravomoc prostřednictvím oblastních ředitelů.
(351) Z působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi příslušejí příslušnému ministru věci, které si vyhradil. Vše ostatní přísluší generálním ředitelům.
(352) Národní podnik je ve všech věcech vrchního vedení a dozoru zásadně ve styku se svým nejblíže nadřízeným orgánem, t. j. zpravidla s příslušným generálním nebo oblastním ředitelem, a to bez ohledu na to, komu v daném případě přísluší působnost.
Národní výbory a národní podniky.
(353) Pro rozvoj národních podniků má mimořádný význam činnost národních výborů, a to zvláště pokud zajišťují předpoklady plynulé průmyslové výroby a pokud všemožně podporují plnění jejich úkolů.
(354) Národním výborům připadá tedy úkol, aby v oblasti své působnosti vytvářely a všestranně podporovaly příznivé podmínky pro činnost národních podniků a odstraňovaly překážky, které se mimo závod stavějí v cestu jejich rozvoji. To platí zejména v otázkách mobilisace pracovních sil, boje proti nedbalé docházce, zvyšování odborné úrovně pracujících, rozšíření a prohloubení socialistického soutěžení, v otázkách péče bytové a sociální, péče o zdokonalení dopravy a udržování a zvelebování národního majetku.
(355) Národní výbory sledují ve své oblasti také všeobecné plnění plánů národních podniků a svými podněty přispívají k odstranění zjištěných závad, aniž zasahují do řízení podniků.
(356) S národními výbory musí se projednat umístění investic a významné změny výrobního programu, pokud jimi vzniká nová potřeba pracovních sil a nové nároky na dopravu, a dále omezování výroby a zastavování závodů.
(357) Příslušný ministr může národní výbory pověřit úkoly spadajícími do jeho působnosti.
Generální (oblastní) ředitel.
(358) Generální (oblastní) ředitel odpovídá za splnění úkolů, které podle jednotného hospodářského plánu připadají všem národním podnikům jemu podřízeným. Ve své činnosti dbá zájmů celostátních, nikoli jen zájmů podřízených podniků a řídí se směrnicemi příslušného ministra.
(359) Na Slovensku generální ředitel vykonává svou pravomoc prostřednictvím oblastního ředitele, který se řídí jeho směrnicemi a pokyny. Také kontrolu národních podniků na Slovensku provádí generální ředitel zpravidla prostřednictvím oblastního ředitele; s jeho vědomím je však generální ředitel může kontrolovat i přímo.
(360) Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh příslušného ministra; oblastního ředitele jmenuje a odvolává příslušný ministr na návrh příslušného pověřence.
(361) Na návrh generálního (oblastního) ředitele jmenuje a odvolává příslušný ministr (příslušný pověřenec) jeho zástupce. Jmenuje-li několik zástupců, určí jejich pořadí. Každému zástupci vymezí generální (oblastní) ředitel úsek jeho působnosti, za který mu zástupce odpovídá.
Generální a oblastní ředitelství.
(362) Přípravu opatření generálních (oblastních) ředitelů a jejich výkon obstarávají generální (oblastní) ředitelství.
(363) Generální (oblastní) ředitelství zřizuje vláda. Úprava jejich majetkoprávních otázek je v podstatě shodná s úpravou platnou pro národní podniky.
Organisace generálních (oblastních) ředitelství.
(364) Generální (oblastní) ředitelství vede generální (oblastní) ředitel a organisuje je podle povahy úkolů vrchního vedení a dozoru, které mu připadají, jakož i dalších úkolů, které mu byly svěřeny zvláštními předpisy nebo opatřeními příslušného ministra.
(365) Generální (oblastní) ředitelství se uvnitř člení podle druhu funkcí na organisační útvary. Organisační členění a vymezení působnosti jednotlivých útvarů má v zásadě odpovídat organisaci podřízených národních podniků. Aby byla zajištěna jednotnost vedení podřízených národních podniků, určí generální ředitel osoby, které za něj v rozsahu jim určeném vykonávají vedení a dozor nad skupinou národních podniků stejného nebo podobného výrobního oboru nebo programu.
(366) Orgány národnímu podniku nadřízené nesmějí zasahovat do činnosti národního podniku jinak než prostřednictvím jeho ředitele.
Řízení generálního (oblastního) ředitelství.
(367) Má-li generální (oblastní) ředitelství úspěšně plnit svou funkci při vedení národních podniků a při operativním obstarávání jejich věcí, musí se i v něm uplatňovat socialistický způsob řízení.
(368) Generální (oblastní) ředitelství a každý jeho organisační útvar jsou řízeny jediným vedoucím, který samostatně rozhoduje a odpovídá za splnění úkolů jemu uložených. I v generálním (oblastním) ředitelství musí být každý pracující hospodářem na svém pracovišti.
(369) Také v generálním (oblastním) ředitelství musí plnění plánu vyrůstat ze socialistického uvědomění pracujících a musí se opírat o závislost jejich hmotných zájmů na výsledcích tohoto plnění. Zaměstnanci generálního (oblastního) ředitelství jsou odměňováni podle stejných zásad jako zaměstnanci národních podniků; přitom výše mimořádných odměn je závislá nejen na plnění plánu generálního (oblastního) ředitelství, ale především na plnění plánů podřízených národních podniků. Mimořádné odměny mohou být poskytnuty jen zaměstnancům generálního (oblastního) ředitelství, kteří zasahují do plnění plánů podřízených národních podniků a je ovlivňují.
(370) Pro generální (oblastní) ředitelství platí tytéž zásady řízení a tatáž organisační pravidla jako pro národní podniky.
Plán generálního (oblastního) ředitelství.
(371) Činnost generálního (oblastního) ředitelství se řídí jeho plánem, který musí být zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků. Plán generálního ředitelství a jeho změny schvaluje příslušný ministr, plán oblastního ředitelství příslušný generální ředitel. Pro vypracování tohoto plánu, jeho provádění, sledování a kontrolu platí obdobné předpisy jako u národních podniků.
Hospodaření generálního (oblastního) ředitelství.
(372) Generální (oblastní) ředitelství samostatně hospodaří podle svého rozpočtu. Prostředky k úhradě nekrytých rozpočtovaných nákladů poskytuje generálnímu (oblastnímu) ředitelství příslušné ministerstvo ze svého rozpočtu. Zcela výjimečně si může generální (oblastní) ředitelství opatřit provozní prostředky nad tuto výši, dá-li k tomu souhlas příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, a to způsobem a za podmínek zároveň stanovených.
(373) O výsledcích peněžní kontroly generálního ředitelství činí banka oznámení příslušnému ministru; jde-li o peněžní kontrolu oblastního ředitelství, činí banka oznámení také generálnímu řediteli. V závažných případech podává hlášení také ministru financí.
(374) Účetní závěrku generálního ředitelství schvaluje příslušný ministr, účetní závěrku oblastního ředitelství příslušný generální ředitel.
(375) Je-li oblastní ředitel podřízen dvěma nebo více generálním ředitelům, určí příslušný ministr, který generální ředitel a za jakých podmínek vykonává v poměru k oblastnímu ředitelství působnost generálního ředitele.
Další úkoly generálních (oblastních) ředitelství v hospodářské soustavě státu.
(376) Generální (oblastní) ředitelství jsou právě tak jako národní podniky orgány hospodářské soustavy státu. Prohlubující se organisace plánovací služby, rozšiřování plánování společensky pokročilejších forem ve výrobě a snaha dosáhnout zjednodušení ústřední státní správy decentralisací jejich funkcí vyžaduje, aby příslušný ministr mohl pověřit generální (oblastní) ředitele případně dalšími konkretními úkoly vůči podnikům družstevním a soukromým. Je tomu tak zvláště v oboru plánování výroby, jednotného řízení výroby určitého odvětví, v otázkách využití výrobních zařízení a přidělování surovin.
(377) Uložením všech těchto úkolů je ještě více zdůrazněn význam generálních ředitelů a generálních ředitelství, která tak jsou důležitým článkem pracovního aparátu příslušného ministra.