Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi.
Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává příslušný ministr zásadně prostřednictvím generálních (oblastních) ředitelů.
- I. Národní podniky a jejich poslání.
(1) Český a slovenský pracující lid se stal pánem ve své vlasti. Jeho uvědoměním a bojem bylo dosaženo vítězství nad kapitalismem, jeho uvědoměním a nadšenou prací vyrůstá nyní řád socialistický. Socialistická industrialisace, která je zákonem výstavby socialismu, uskutečňuje se v našich dolech, hutích, továrnách a dílnách. Nositelem budovatelského úsilí v nich je pracující lid s dělnickou třídou v čele.
(2) Převážná část průmyslových výrobních prostředků je v rukou státu. Stát spravuje tento majetek zejména prostřednictvím národních podniků. Jsou tedy národní podniky po stránce majetkové náplně částí národního majetku, po stránce formy organisačními celky, jejichž prostřednictvím stát provozuje socialistickou průmyslovou výrobu.
(3) Jejich posláním je přispívat výrobou prostředků výrobních a předmětů spotřebních k vzestupu národního bohatství, ke zvyšování hmotné i kulturní úrovně naší společnosti, k upevnění moci pracujícího lidu, ke zvyšování obranné schopnosti naší vlasti, k upevňování její nezávislosti na kapitalistických státech a tím i k jejímu zajištění proti nepříznivým vlivům kapitalistických krisí. Na průmyslu závisí také rozvoj mechanisace našeho zemědělství a jeho přechod k vyšším výrobním formám, rozvoj stavebnictví, dopravy a jiných úseků našeho hospodářského života.
(4) Národní podniky plní své poslání kolektivním úsilím všech svých pracujících, to jest dělníků, techniků a úředníků, kteří stmeleni pracovní kázní a za vedení nejuvědomělejších v soudružské spolupráci a vzájemnou pomocí plní úkoly výstavby socialismu podle jednotného hospodářského plánu.
(5) Představitelem všech pracujících v závodech je Revoluční odborové hnutí. Cíl, který si Revoluční odborové hnutí při budování socialismu samo vytyčilo, se velmi podstatně liší od úlohy odborových organisací za kapitalismu. Podniky jsou nyní majetkem pracujícího lidu. Proto jeho organisace - Revoluční odborové hnutí - ze všech sil přispívá k rozvoji a prosperitě těchto podniků a k přesnému plnění jejich plánů; za hlavní těžiště své činnosti považuje stálé uvědomování a mobilisování pracujících tak, aby všichni co nejlépe pracovali podle svých schopností. To také umožňuje Revolučnímu odborovému hnutí, aby ještě lépe plnilo své sociální a kulturní poslání.
(6) Na všech pracujících v národních podnicích průmyslových leží velká odpovědnost za celostátní hospodářství. Vědomí této odpovědnosti musí je vést ke stálému zdokonalování jejich práce a k tomu, aby z národních podniků vytvořili pilíře našeho nyní již opravdu národního hospodářství.
(7) Své poslání mohou národní podniky splnit jen tehdy, budou-li v nich soustavně rozvíjeny výrobní síly a co nejintensivněji zvyšována produktivita práce a hospodárnost jako základní úkol, na jehož úspěšném zdolání závisí konečné vítězství socialismu nad kapitalismem.
- II. Vznik národních podniků, jejich právní povaha a poměry.
Vznik národních podniků.
(8) Národní podniky průmyslové zřizuje příslušný ministr a svěřuje jim do správy majetek, který je ve vlastnictví státu, ať ho stát nabyl znárodněním nebo jiným způsobem.
(9) Zřízení národního podniku je významným činem v hospodářské výstavbě státu; se svěřením majetku národnímu podniku souvisí kromě toho důležité právní důsledky. Proto ministr vydá o zřízení národního podniku listinu, v níž určí jeho název, den vzniku, sídlo, základní závod, nebude-li od určení základního závodu výjimečně upuštěno, a den, ke kterému národní podnik převezme majetek do něho začleněný.
Právní poměry.
(10) Plné uplatnění hospodářské samostatnosti národního podniku předpokládá jeho právní samostatnost, neboť činnost národního podniku vede k mnohým jednáním, která pro něj zakládají práva a závazky. Proto jsou národní podniky samostatné právnické osoby a významné údaje o nich se zapisují do podnikového rejstříku.
(11) Součástí názvu každého národního podniku je označení „národní podnik“. Tohoto označení smějí užívat jen národní podniky.
(12) Protože národnímu podniku určuje činnost jeho schválený podnikový plán, není nutné, aby si národní podnik ke své činnosti opatřoval oprávnění, jichž by jinak bylo třeba podle předpisů živnostenského nebo jiného práva. Národní podniky jsou však podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících a veřejné bezpečnosti.
(13) Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je tento majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.
(14) Národní podnik nesmí zcizit majetek, který je mu určen k trvalému užívání, ani jeho části. Třetí osoby nemohou k takovému majetku nabýt zástavních nebo jiných věcných práv, ať knihovních nebo neknihovních. Výjimky ze zákazu zcizení mohou povolit nadřízené orgány.
(15) V souladu s předchozími zásadami lze pro závazky národního podniku dosáhnout uspokojení pouze z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval.
(16) Z majetku národním podnikem spravovaného nelze žádat ani dosáhnout uspokojení pohledávek za státem.
Nadřízené orgány.
(17) Protože stát používá národních podniků jako organisačních celků, jimiž provozuje socialistickou průmyslovou výrobu, ponechává si jejich vrchní vedení a dozor nad nimi. Obstarává je příslušný ministr zásadně prostřednictvím generálních ředitelů, a to tak, že každý národní podnik je podřízen určitému generálnímu (oblastnímu) řediteli a jeho prostřednictvím příslušnému ministru. Podrobnosti jsou uvedeny v kapitole o vrchním vedení národních podniků a dozoru nad nimi.
- III. Zásady pro řízení národních podniků.
(18) Způsoby řízení národních podniků se v jednotlivých etapách socialistické výstavby mění; mohou se též podstatně lišit v různých průmyslových odvětvích, ba dokonce i uvnitř téhož odvětví, a to podle rozsahu a druhu výroby. Všechny jsou však založeny na obecných zásadách pro řízení podniků, které vyplývají ze samé podstaty socialistického hospodářství.
(19) Zásady, z nichž nejdůležitější jsou dále uvedeny, tvoří harmonický celek, při tom jedna vychází z druhé a všechny jsou vzájemně vnitřně spojeny; všechny musí být uplatňovány současně a na všech pracovních úsecích, a to v takovém vzájemném poměru, jak toho vyžaduje potřeba dané věci v daný okamžik.
Plánovitost.
(20) Veškerá činnost národního podniku je určována plánem. Plán dává pevnou základnu pro činnost pracujících tím, že před ně staví jasný cíl; veškerá jejich práce je podřízena úkolu plán splnit, a je-li to žádoucí, i překročit. Zásadou plánovitosti musí být proniknuti všichni dělníci, technikové a úředníci, ať pracují na kterémkoli pracovním úseku.
Hospodaření podle rozpočtu.
(21) Plánovitost proniká také finančním hospodařením národních podniků tak, že každý národní podnik a každé jeho středisko sestavují rozpočet, podle něhož hospodaří. Rozpočet je peněžním vyjádřením plánované činnosti. V mezích rozpočtu hospodaří národní podnik samostatně.
Hospodárnost.
(22) Všichni pracující musí být vedeni snahou splnit uložené úkoly s nejmenšími náklady, tedy co nejhospodárněji. Zásada hospodárnosti přikazuje, aby každý byl hospodářem na svém pracovišti.
(23) Uplatnění zásady hospodárnosti vede ke zvyšování rentability národních podniků. Na rozdíl od rentability, jak ji chápe kapitalismus, posuzujeme socialistickou rentabilitu s hlediska celého národního hospodářství. Socialistická rentabilita je podřízena plánu. Jejího zvýšení nemůže podnik dosáhnout zvyšováním cen nebo zhoršováním jakosti výrobků, nýbrž jedině snižováním výrobních a jiných nákladů nebo zlepšováním jakosti výrobků.
Účast pracujících na řízení podniku.
(24) Veškerá činnost podniku vyvěrá z uvědomělé práce nejširších mas; vedoucímu připadá úkol tuto práci organisovat. Při své činnosti se proto vedoucí opírá o pracovní úsilí pracujících a o jejich tvůrčí schopnosti a iniciativu.
(25) Formy, jimiž se projevuje účast pracujících na řízení podniku, jsou velmi různé, počínaje vstřícným plánováním a kontrolou plnění plánu a konče odhalováním a kritikou nedostatků. Představitelem pracujících je závodní skupina Revolučního odborového hnutí, s níž tedy musí vedoucí co nejtěsněji spolupracovat.
Decentralisace a centralisace.
(26) Aby byla umožněna co nejširší účast pracujících na řízení podniku, rozvinuta jejich iniciativa a zajištěna operativnost řízení, svěřuje se působnost, pravomoc a odpovědnost v národních podnicích organisačním útvarům co nejnižším.
(27) U vyšších organisačních útvarů se soustřeďují jen věci zásadní povahy nebo takové, které mohou být účelněji vyřizovány společně za všechny nebo za několik útvarů podřízených.
(28) Decentralisace a centralisace jsou tedy organisačními zásadami, které se vzájemně doplňují. Je velmi odpovědným úkolem uplatnit obě tyto zásady ve správném poměru.
Soustředění vedení v jedné osobě a osobní odpovědnost.
(29) V národním podniku směřuje činnost kolektivu pracujících ke stejnému cíli, který je dán plánem. Aby činnost všech směřovala k témuž cíli, musí být podnik veden jediným vedoucím, který se tak stává prvním organisátorem socialistické práce v podniku. Z téhož důvodu musí být také každý organisační útvar podniku veden jediným vedoucím. Vedoucí podniku a vedoucí každého jeho organisačního útvaru rozhoduje samostatně v rozsahu své pravomoci.
(30) Je výrazem nové pracovní morálky, podložené socialistickým uvědoměním pracujících, že se všichni pracující dobrovolně podřizují politické a odborné autoritě svého vedoucího. Tato autorita se zvyšuje tím, že se vedoucí opírá o vůli celého kolektivu.
(31) Všichni pracující v podniku osobně odpovídají za splnění uložených úkolů.
Živý a operativní způsob řízení.
(32) Řízení národního podniku musí být živé. Musí se opírat o skutečnou znalost kádrů i o znalost práce, její techniky a ekonomiky. Proto musí být vedení podniku co nejblíže výrobě a každý vedoucí má stále pozorně zjišťovat všechny potřeby výroby a udržovat styk s pracujícími na pracovištích.
(33) Řízení musí být také operativní, to znamená, že se musí neustále přizpůsobovat měnícím se poměrům a včas a účinně zasahovat všude, kde je toho třeba; nesmí se tedy omezit na pouhé vydávání směrnic (plánem, rozpočtem, ukazateli, oběžníky a pod.). Nutno bojovat proti byrokratickým metodám řízení, proti řízení příkazy „od zeleného stolu“, proti papírovému úřadování; místo toho je třeba věnovat co největší pozornost soustavné kontrole plnění učiněných rozhodnutí a živému styku s pracujícími, bez něhož si nelze představit úspěšné řízení podniku.
Zájem pracujících na výsledcích podniku.
(34) Každý pracující dostává mzdu odpovídající jeho pracovním zásluhám. Zájem pracujících na výsledcích podniku je povzbuzován především mzdovým systémem, v němž se přihlíží k jakosti a množství vykonané práce a k prospěchu, který přináší celku. Kromě toho se jejich zájem podporuje prémiemi a odměnami za vyšší pracovní výkon, za dosažení úspor proti rozpočtu, za zlepšovací návrhy a pod. Nutno ovšem mít stále na zřeteli, že postupně zvyšovat odměnu za práci lze pro všechny pracující jen, pokud se zvýšila produktivita práce v celém našem hospodářství.
(35) Hmotnou pobídkou pracujícím jsou také sociální a jiné výhody, které jim plynou z podnikového fondu pracujících, dotovaného podle míry splnění podnikového plánu.
(36) Dalším významným prostředkem k povzbuzení zájmu pracujících na dobré práci jsou veřejné pochvaly, uznání, vyznamenání a pod.
Kontrola shora a zdola.
(37) Činnost národního podniku a všech pracujících musí být soustavně kontrolována. Kontrolu plnění uložených úkolů provádí především každý, komu byl úkol svěřen. Kontrolu shora provádějí nadřízené orgány, kontrolu zdola všichni pracující v podniku, poněvadž mají zájem na úspěchu své práce. Kontrolu zdola vykonávají pracující prostřednictvím orgánů jednotné odborové organisace.
Zásada stálého vzestupu.
(38) Při uplatňování uvedených zásad nesmí národní podnik ustrnout, nýbrž musí být veden snahou soustavně po všech stránkách zlepšovat své řízení, organisaci a činnost, a stavět si stále vyšší a vyšší cíle.
- IV. Organisace národního podniku.
Účel organisace.
(39) Prvním předpokladem správného chodu každého celku je jeho účelná organisace. To platí tím více u hospodářského celku, jakým je národní podnik. Nesmí se však zapomínat, že dobrá organisace je jen nástrojem k tomu, aby byl podnik dobře řízen.
(40) Účelem dobré organisace národního podniku je takové uspořádání jeho činnosti, aby bylo dosaženo nejvyššího využití všech výrobních sil.
(41) Při organisování třeba pamatovat na to, že národní podnik není osamoceným hospodářským celkem, nýbrž organickou součástí celého hospodářství. Totéž platí i uvnitř národního podniku; činnost jednotlivých složek v podniku musí být organisována tak, aby umožňovala úspěšné splnění úkolů národního podniku a zajišťovala co nejužší spolupráci všech složek.
(42) Organisace národního podniku musí umožňovat uplatnění zásad řízení, které byly uvedeny v předchozí kapitole.
Organisační útvary.
(43) Vnitřně je národní podnik rozčleněn na organisační útvary, jimž jsou v rámci činnosti celého podniku přesně stanoveny úkoly a jejichž činnost je soustavně kontrolována.
(44) Organisační útvary musí být vytvořeny tak, aby bylo možno uplatnit organisační pravidla dále uvedená, ale zároveň i tak, aby jednotlivé útvary nebo několik útvarů pohromadě mohly samostatně hospodařit podle rozpočtu. Samostatně hospodařící organisační útvar nebo skupina organisačních útvarů, která samostatně hospodaří, nazývá se středisko; může jím být na příklad dílna, oddělení a pod.
Organisační řád.
(45) Aby byl zajištěn správný chod podniku, vydá ředitel organisační řád, v němž
- a) zřizuje organisační útvary;
- b) vymezí jejich působnost a vzájemné vztahy, zejména jejich podřízenost a nadřízenost;
- c) určí pracovní postup v jednotlivých druzích činnosti národního podniku a spolupráci jednotlivých organisačních útvarů navzájem;
- d) stanoví, kdo jmenuje vedoucí jednotlivých organisačních útvarů, a vymezí rozsah jejich pravomoci a odpovědnosti.
(46) Součástí organisačního řádu je organisační schema, které graficky znázorňuje vztahy podřízenosti a nadřízenosti zřízených organisačních útvarů.
(47) S organisačním řádem musí být seznámeni všichni pracující v rozsahu nutném pro řádný výkon jejich funkcí.
(48) Organisační řád a jeho závažnější změny musí být před vydáním projednány s generálním (oblastním) ředitelem.
Organisační pravidla.
(49) Při organisování národního podniku je třeba dbát určitých pravidel získaných praktickými zkušenostmi, z nichž jsou dále uvedena ta, která mají obecnou platnost.
(50) Pravomoc znamená nejen právo, nýbrž i povinnost rozhodovat. Této povinnosti se nikdo nemůže zprostit tím, že rozhodnutí přenechá orgánu vyššímu.
(51) S pravomocí je spojena odpovědnost stejného rozsahu.
(52) Kdo má právo rozhodovat, má též právo a povinnost přesvědčovat se, zda a jak jsou jeho rozhodnutí a příkazy plněny.
(53) Každý pracující i každý organisační útvar má v podniku pouze jednoho bezprostředně nadřízeného a pouze od něho dostává rozhodnutí a příkazy.
(54) Zásadně každý činitel v podniku dává příkazy pouze svým bezprostředně podřízeným a hlášení pouze svým bezprostředně nadřízeným. Je-li nutno odchýlit se v neodkladných případech od této zásady, je ten, kdo příkaz dostal nebo kdo hlášení podával, povinen uvědomit o tom co nejdříve svého bezprostředně nadřízeného.
(55) Vedoucí organisačních útvarů, mezi nimiž není vztah nadřízenosti, vyřizují běžné věci mezi sebou přímo.
(56) Vedoucí každého organisačního útvaru má míti jen tolik přímých podřízených, aby mohl jejich práci dobře řídit a kontrolovat.
(57) Vedoucí každého organisačního útvaru rozhoduje samostatně v mezích organisačního řádu a úkolů uložených mu plánem, jakož i v mezích rozhodnutí a příkazů svého nadřízeného.
(58) Každý pracující musí úzce spolupracovat s ostatními pracujícími; je zejména povinen poskytovat jim informace potřebné k jejich činnosti a předkládat jim k posouzení věci, které zasahují do jejich působnosti.
(59) Vyřizování běžných věcí, zvláště takových, které se opakují, má vedoucí organisovat tak, aby se mohl především soustředit na případy zásadní, mimořádné a takové, které se odchylují od obvyklé praxe.
(60) Úkoly musí vedoucí rozdělit svým podřízeným v souhlasu s organisačním řádem a v jeho rámci podle jejich schopností tak, aby byly pro ně splnitelné.
(61) Úkoly musí být v podniku rozděleny zásadně tak, aby táž práce nebyla vykonávána na dvou nebo dokonce na několika místech.
(62) Organisační útvary mají být účelně specialisovány, neboť se tím dosáhne vyšší účinnosti řízení a kvalitnějšího provedení.
(63) Organisace podniku musí odpovídat jeho velikosti a zvláštním podmínkám jeho výroby a musí být pružná. Vyžaduje-li toho potřeba, je nutno ji přiměřeně pozměnit. Každou organisační změnu je třeba předem dobře uvážit, aby národní podnik nebyl ve stavu stálé reorganisace; je-li však třeba organisaci změnit, musí být změna po důkladné přípravě provedena rychle, neboť nejistota v organisaci přináší podniku škodu.
Závody.
(64) Příslušný ministr určí každému národnímu podniku základní závod. Ředitel národního podniku je vedoucím základního závodu. Správa základního závodu obstarává zároveň správu národního podniku. Jen ve výjimečných případech může být od určení základního závodu upuštěno; stane-li se tak, upraví generální (oblastní) ředitel způsob vedení národního podniku.
(65) Výrobny místně odloučené od základního závodu jsou závody pobočnými, nebudou-li podle organisačního řádu podniku tvořit součást základního závodu nebo některého ze závodů pobočných. Vedoucí pobočného závodu je přímo podřízen řediteli národního podniku a je mu odpověden za splnění úkolů, které byly závodu uloženy.
(66) Při uplatňování zásady decentralisace musí být na pobočné závody přeneseno tolik působnosti, aby mohly co nejlépe plnit své úkoly.
(67) Organisační útvary základního závodu a jejich vedoucí musí úzce spolupracovat s pobočnými závody. Do jejich činnosti mohou však zasahovat jen se zmocněním podnikového ředitele a prostřednictvím vedoucího pobočného závodu.
(68) Zásady platné pro organisaci základního závodu platí přiměřeně i pro organisaci závodů pobočných. Nemusí však v nich být pro každou funkci vytvořen zvláštní organisační útvar.
Ředitel.
(69) V čele národního podniku je ředitel, který vede veškerou jeho činnost a jedná jeho jménem. Jeho významné postavení v národním podniku je vyjádřeno vysokou pravomocí a odpovědností.
(70) Ředitel rozhoduje v národním podniku samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že ke svému rozhodnutí potřebuje předchozího souhlasu generálního (oblastního) ředitele nebo příslušného ministra nebo pokud není rozhodnutí vyhrazeno těmto orgánům přímo.
(71) Ředitel rozhoduje o prostředcích, jimiž má být plněn podnikový plán, a o způsobu, jakým má být těchto prostředků použito. Jeho rozhodnutí jsou pro pracující v podniku závazná.
(72) Ředitel odpovídá zejména za přípravu, návrh a splnění podnikového plánu. Musí proto práci v podniku organisovat tak, aby každému byly jeho úkoly určeny přesně a včas.
(73) Ředitele jmenuje a odvolává generální (oblastní) ředitel po slyšení ústředního orgánu jednotné odborové organisace. Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodní rady při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodní rady při propouštění zaměstnanců; ke jmenování a odvolání také není třeba souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvazování pracovního poměru.
(74) Ředitel slíbí generálnímu řediteli, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu. Dnem slibu ujímá se své funkce a stává se zaměstnancem podniku, nebyl-li jím již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo generálním (oblastním) ředitelem vzato na vědomí, že se vzdává své funkce.
(75) Ředitel je přímo podřízen generálnímu (oblastnímu) řediteli, jemuž také odpovídá za splnění svých povinností.
(76) Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho překročení, je-li žádoucí, je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován z prostředků generálního (oblastního) ředitelství podle směrnic, které vydá příslušný ministr v dohodě s ministrem práce a sociální péče a s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
(77) Ředitel nesmí vykonávat žádné zaměstnání, žádnou funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národních podniků.
(78) Jménem národního podniku mohou jednat kromě ředitele a jeho zástupců také osoby, které k tomu ředitel v rámci své pravomoci zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.
(79) Ředitel a osoby, které zastupují nebo spravují národní podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu, kterou národnímu podniku způsobí. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva.
(80) V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci vedoucí výroby a po něm další zástupci v pořadí, v jakém jsou ustanoveni. Zástupce ředitele je ustanovován nebo zprošťován po slyšení ústředního výboru příslušného svazu ROH.
Přímí podřízení ředitele.
(81) Řediteli je bezprostředně podřízen vedoucí výroby a vedoucí těchto dalších organisačních útvarů: plánovacího, technického, podnikohospodářského, obchodněadministrativního, kádrového, technickokontrolního a bezpečnostního. To však neznamená, že pro každou z uvedených funkcí musí být vytvořen zvláštní organisační útvar nebo určena odpovědná osoba pověřená jedině touto funkcí.
(82) Dále jsou řediteli bezprostředně podřízeni vedoucí pobočných závodů.
Vedoucí výroby.
(83) Vedoucí výroby je prvním zástupcem ředitele. Ustanovuje a zprošťuje ho ředitel se souhlasem generálního (oblastního) ředitele.
(84) Vedoucí výroby řídí výrobu a odpovídá zejména za přípravu a provádění všech plánů týkajících se výroby, za hospodárnost výroby a za nejlepší využití pracovní doby a výrobních prostředků. Má na starosti přípravu výroby, dbá o účelný a plynulý pohyb materiálu ve výrobě a odpovídá za jakost výrobků. Pečuje o to, aby zásoby rozpracovaných výrobků byly udržovány jen na výši provozně nezbytně nutné.
(85) Do jeho pravomoci náleží v rámci státní mzdové politiky určení mezd a stanovení technickohospodářských norem a technická organisace výroby. Odpovídá za řádné provedení všech opatření k ochraně zdraví pracujících a jejich bezpečnosti.
(86) K jeho předním úkolům patří podporování vzniku a rozvoje všech forem socialistického soutěžení, zejména údernictví, a zlepšovatelského hnutí.
(87) Vedoucí výroby je odpovědný též za řádnou údržbu strojů a jiných pracovních prostředků, nerozhodne-li ředitel jinak.
Vedoucí provozu.
(88) Výroba se zpravidla organisačně člení na dílny; podle velikosti závodu a podle druhu výroby mohou být dílny seskupeny ve větší celky, obvykle zvané provozy. Vedoucí provozu jsou podřízeni vedoucímu výroby a jejich úkoly jsou obdobné úkolům vedoucího výroby, ovšem v rozsahu provozu.
Mistři.
(89) Dílny jsou vedeny technickými zaměstnanci, zpravidla mistry, jimž připadá zvlášť významný podíl na průběhu výroby a jejích výsledcích. O výběr mistrů a jejich odborné školení pečují vedoucí výroby a vedoucí provozu.
(90) Zatím co dříve kapitalisté nutili mistra k popohánění dělníků, aby je mohli více vykořisťovat, je mistr v socialistickém podniku organisátorem svobodné práce, jejíž výsledky jdou k prospěchu všech pracujících.
(91) Mistři řídí výrobní proces přímo v dílnách. Musí být dokonale seznámeni s úkoly své dílny nebo jiné výrobní složky jim svěřené; musí tyto úkoly účelně rozdělovat mezi pracující, kontrolovat jejich plnění, dbát o hospodárný průběh výroby, o jakost výrobků a o včasné dodávky. Musí však také vědět, jak na plnění úkolů jejich dílen navazují jiné výrobní složky, a udržovat s nimi potřebný styk.
(92) Úspěch socialistického soutěžení, údernictví a zlepšovatelského hnutí závisí ve značné míře na mistrech. Mistři mají podporovat vznik a rozvoj těchto nových forem práce. Mají všem pracujícím umožňovat, aby se úspěšně uplatnili; musí v pravý čas zasáhnout svými zkušenostmi, když si pracující nevědí s úkolem rady, a pomáhat zejména mladým dělníkům. Mistři organisují a zajišťují výměnu zkušeností v dílně.
(93) Svého oprávnění rozhodovat musí mistři skutečně využít k řízení dílen. Musí být v dílnách uznávanou technickou i mravní autoritou. Bez jejich vědomí se nesmí v dílnách nic zařizovat a s ničím nakládat.
(94) Mistři jsou spojovacím článkem mezi jednotlivými pracujícími a vedením. Bez mistrů odpovědně plnících své úkoly není podmínek pro řádný chod výroby. Mistři jsou povinni sledovat plnění technickohospodářských norem a zaměřovat úsilí pracujících na jejich překonávání. Na svěřeném úseku jsou též mistři povinni starat se o vytvoření podmínek pro bezpečnou a zdravou práci.
(95) Pro odměňování mistrů platí prémiové řády, které jsou založeny na výsledcích výroby a její hospodárnosti.
Předák pracovní čety.
(96) V četných případech je posledním článkem řízení výroby předák pracovní čety. Zpravidla se zúčastňuje manuální práce a pracuje spolu s ostatními členy čety. Jeho hlavní povinností je dávat dělníkům čety instrukce a poskytovat jim technickou pomoc při provádění prací. Dohlíží na výrobní zařízení a jeho využití, na hospodárnou spotřebu materiálu a energie a na jakost práce.
Podnikový plánovatel.
(97) Úkolem podnikového plánovatele je rozepsat směrný plán, obsahující směrná čísla jednotného hospodářského plánu, věcně a časově sladit práce jednotlivých organisačních útvarů na přípravě podnikového plánu (vstřícné plánování), vyhotovit návrh podnikového plánu, provést rozpis schváleného podnikového plánu a kontrolovat jeho provádění. Aby tato kontrola byla účinná, organisuje podnikový plánovatel statistiku a na jejím podkladě provádí podrobný rozbor plnění plánu.
(98) Podnikový plánovatel koordinuje styk s plánovacími místy v podniku i mimo podnik.
(99) K dalším úkolům podnikového plánovatele patří vypracování dlouhodobého rozvojového plánu podniku podle návrhů vypracovaných zejména technickým vedoucím.
(100) Při své práci se podnikový plánovatel opírá o ty, kdo jsou ve všech organisačních útvarech podniku odpovědni za organisaci a koordinaci plánovacích prací.
Technický vedoucí.
(101) Technický vedoucí odpovídá především za vývoj a zkušebnictví a také za výzkumnictví, pokud je národnímu podniku svěřeno.
(102) Technický vedoucí dbá, aby dobrých výsledků socialistického soutěžení, údernictví a zlepšovacích návrhů bylo rychle použito na všech pracovištích a aby byly sděleny i jiným národním podnikům. Rovněž musí ve vlastním podniku využívat výsledků získaných jinde.
(103) Významným úkolem technického vedoucího je sestavení návrhu investičního plánu a jeho provádění. Technický vedoucí musí přitom dbát nejvyšší hospodárnosti a mít na zřeteli dlouhodobý plán rozvoje podniku. Zvláštní pozornost věnuje zejména tomu, aby do návrhu investičního plánu byly pojaty jen takové investice, které podnik za předpokladu plného využití dosavadních pracovních prostředků nezbytně potřebuje.
(104) Technický vedoucí pečuje o specialisaci, typisaci a normalisaci a o využití všech výhod z nich vyplývajících.
Podnikový hospodář.
(105) Základní povinností podnikového hospodáře je vypracovat návrh podnikového rozpočtu, v němž se musí uplatnit nejvyšší hospodárnost. Dohlíží, aby se v podniku hospodařilo v souhlasu se schváleným rozpočtem.
(106) Odporuje-li určité rozhodnutí rozpočtu, upozorní na to podnikový hospodář ředitele; setrvá-li ředitel přes toto upozornění na původním rozhodnutí, musí být toto rozhodnutí provedeno, ale podnikový hospodář je povinen podat o tom zprávu přímo generálnímu (oblastnímu) řediteli, o čemž uvědomí ředitele. Rovněž o každém již nastalém závažnějším nedodržení podnikového rozpočtu musí podnikový hospodář podat zprávu generálnímu (oblastnímu) řediteli.
(107) Podnikový hospodář má na starosti i řádnou organisaci správní služby v podniku, zejména zavádění a prohlubování podnikového početnictví, využití jeho výsledků zvláště pro účely kontrolní a přípravu účetní závěrky. Dbá o účelné hospodaření s peněžními prostředky a pečuje, aby prostředků určených na investice nebylo používáno na financování provozu a naopak. Je odpovědný za předkládání předepsaných podkladů bankám, za včasnou a řádnou úhradu pohledávek a splacení závazků. Má na starosti též věci kalkulační, cenové a daňové.
(108) Do působnosti podnikového hospodáře patří také podniková kontrola, která přezkoumává veškerou činnost v národním podniku s výjimkou věcí vyhrazených technické kontrole. Podnikový hospodář hlásí řediteli zjištěné závady, navrhuje vhodná opatření a přesvědčuje se o tom, zda byly závady odstraněny. Zjistí-li vedoucí podnikové kontroly závady v oboru činnosti podnikového hospodáře, které nebyly včas odstraněny, ohlásí to řediteli.
(109) Podnikového hospodáře ustanovuje a zprošťuje ředitel se souhlasem generálního (oblastního) ředitele po slyšení ústředního výboru příslušného svazu ROH.
(110) Vedoucího podnikové kontroly ustanovuje a zprošťuje ředitel na návrh podnikového hospodáře.
Obchodněadministrativní vedoucí.
(111) Obchodněadministrativní vedoucí, kterého může ředitel ustanovit svým druhým zástupcem, je odpovědný za sestavení návrhu plánu hmotného zásobování v rámci směrných čísel a má na starosti provádění tohoto plánu. Odpovídá za uzavírání smluv s odběrateli a dodavateli a za včasné opatření materiálu a investic, za sklady materiálu a hotových výrobků a jejich výši, za řádné balení výrobků a jejich včasné odeslání ve smluvených dodacích lhůtách, za fakturaci a dopravu.
(112) Do působnosti obchodněadministrativního vedoucího spadají též věci sociální a právní.
Kádrový vedoucí.
(113) Úkolem kádrového vedoucího je přispívat stálým a všestranným uvědomováním pracujících k výchově a vytvoření nového typu socialistického pracovníka.
(114) Kádrový vedoucí pečuje o to, aby výběr a rozmístění pracujících a jejich školení byly ve shodě s úkoly a potřebami podniku a směrnicemi ředitele. Tuto činnost vykonává v úzké spolupráci s vedoucími jednotlivých organisačních útvarů.
(115) Kádrový vedoucí musí mít při své práci stále na paměti, že přechod z kapitalismu do socialismu je obdobím zvýšeného třídního boje a že jen zvýšenou bdělostí a ostražitostí se můžeme ubránit nepřátelským činům třídního nepřítele, který se snaží o návrat ke starým kapitalistickým poměrům. Účinná ostražitost a bdělost je věcí všech pracujících v podniku, a proto k ní kádrový vedoucí musí stále nabádat.
(116) Vyžaduje-li toho potřeba národního podniku, může ředitel ustanovit kádrového vedoucího svým třetím zástupcem, zejména v národních podnicích velkého rozsahu.
Vedoucí technické kontroly.
(117) Řediteli je přímo podřízen vedoucí technické kontroly. Účelem tohoto organisačního uspořádání je učinit technickou kontrolu nezávislou na výrobě, zvýšit její autoritu a zajistit tak, aby z podniku vycházely jen výrobky bezvadné.
(118) Hlavní činnost technické kontroly záleží v kontrole vlastního výrobního procesu a v kontrole hotových výrobků. Zkoumá také jakost materiálu přejímaného od dodavatelů.
Bezpečnostní referent.
(119) Bezpečnostní referent se musí postarat o bezpečnost podniku a jeho výroby a odpovídá za provedení účinných opatření na ochranu majetku a výrobních tajemství, týkajících se zejména rozsahu, způsobu a druhu výroby.
Porady vedoucích.
(120) Důležité otázky národního podniku se projednávají na pravidelných poradách vedoucích, které organisuje ředitel. Účastní se jich též zástupce závodních rad určený ústředním výborem příslušného svazu ROH. Porady musí být ředitelem pečlivě připraveny; také ostatní jejich účastníci se na ně musí náležitě připravit, aby vlastní jednání bylo co nejstručnější. Učiněná rozhodnutí musí být formulována jasně a určeny vždy osoby odpovědné za jejich provedení ve stanovené době. Těmito poradami se také zajišťuje, že se každý vedoucí seznámí se závažnými věcmi podniku, a to i s takovými, které sice nespadají do jeho působnosti, avšak jsou důležité pro jednotný postup všech vedoucích.
(121) Obdobné porady svolávají i vedoucí závodů za účasti předsedy závodní rady a vedoucí jednotlivých organisačních útvarů, vyžaduje-li toho potřeba.
Závaznost organisace.
(122) Organisační rozčlenění národního podniku a vymezení pravomoci a odpovědnosti jednotlivých vedoucích tak, jak bylo uvedeno, vyplynulo z praktických zkušeností a poznatků získaných v socialistických průmyslových podnicích. Z týchž zkušeností vyplynulo však i organisační pravidlo, že organisace každého národního podniku musí odpovídat jeho velikosti a zvláštním podmínkám. Proto jsou v jednotlivých národních podnicích možné odchylky od uvedeného organisačního rozčlenění, od vymezení působnosti a pravomoci a zastupování ředitele, jsou-li pro to závažné důvody a souhlasí-li s tím generální (oblastní) ředitel. Vyžaduje-li zvláštní povaha výroby celého průmyslového oboru odchylky od organisace uvedené v tomto Statutu, jako na příklad v jednotlivých oborech báňského průmyslu, musí být odchylky po souhlasu příslušného ministra provedeny jednotně ve všech národních podnicích tohoto oboru.
- V. Podnikový plán.
Jednotný hospodářský plán.
(123) Hospodářská činnost v našem státě je řízena jednotným hospodářským plánem tak, aby množství, jakost a plynulost výroby byly stupňovány a aby postupně vzrůstala životní úroveň obyvatelstva. Jednotný hospodářský plán se vypracovává na určité časové období a vyhlašuje se zákonem. V jeho rámci schvaluje vláda roční prováděcí plány.
Podnikový plán.
(124) Neodlučnou součástí prováděcího plánu je svým obsahem podnikový plán, kterým je určována činnost národního podniku v plánovacím období. Této úzké souvislosti podnikového plánu s celostátním prováděcím plánem si musí být pracující neustále vědomi, neboť plní-li svou prací plánované úkoly národního podniku, ovlivňují tím zároveň hospodářství celého státu.
(125) Základní částí podnikového plánu je plán výrobní, který určuje podniku výrobní úkoly v technických jednotkách, v cenách a ve výrobních lhůtách. Na něj navazují zejména
- plán ukazatelů, udávající poměrná čísla (ukazatele), jejichž dosažení je nutné pro kvantitativní i kvalitativní splnění plánu;
- plán práce, který obsahuje údaje o zvýšení produktivity práce a o maximální potřebě pracovních sil pro splnění plánovaných úkolů;
- plán hmotného zásobování, uvádějící zejména potřebu výrobních prostředků nutných pro splnění plánovaných úkolů a prameny jejich krytí;
- plán technického rozvoje, který ukládá provedení konkrétních opatření ke zdokonalení výrobků, výrobních metod, organisace práce a k technickému růstu kádrů;
- plán dopravní, obsahující nároky podniku na dopravu železniční, silniční, lodní a leteckou;
- plán investiční, který podrobně rozvádí budoucí investiční činnost;
- plán finanční, který na základě číselných údajů z podnikového rozpočtu a předběžné kalkulace vyjadřuje zejména plánované potřeby a výkony podniku v peněžních jednotkách.
(126) Všechny části podnikového plánu tvoří organický celek.
Úkol národního podniku.
(127) Splnění podnikového plánu a smluv uzavřených v jeho rámci s odběrateli a dodavateli je pro národní podnik základním úkolem. Snahou podniku přitom musí být, aby tento úkol splnil co nejhospodárněji a za soustavného zlepšování výrobků a služeb.
(128) Podnik se má snažit o překročení podnikového plánu, pokud toho může dosáhnout pracovními silami a výrobními nebo finančními prostředky, které mu byly podle plánu zajištěny.
(129) V podnikovém plánu bude stanoveno, u kterých výrobků a za jakých předpokladů je žádoucí i takové překročení plánu, které vyžaduje další pracovní síly a výrobní nebo finanční prostředky. Bude tomu tak zejména v podnicích, jejichž výroba má rozhodující význam pro výstavbu a přestavbu našeho hospodářství.
(130) V některých případech však není překročení plánu žádoucí; tyto případy stanoví podnikový plán. Je pak zásluhou podniku, jestliže předepsaný výrobní úkol splní s menším počtem pracovních sil a s menšími výrobními prostředky, než plán předpokládal.
(131) Investiční úkoly musí národní podnik splnit přesně ve stanoveném rozsahu. Může-li však účelu sledovaného novými investicemi docílit i při zmenšení jejich věcného rozsahu, je povinen navrhnout nadřízenému orgánu změnu investičního plánu. V podnikovém plánu může být stanoveno, u kterých investic a za jakých předpokladů je žádoucí urychlené splnění spojené s překročením investičního plánu.
Příprava podnikového plánu.
(132) Vlastnímu vypracování návrhu plánu předchází v podniku a jeho závodech příprava, v níž se shromažďují a propracovávají návrhy na lepší využití výrobního zařízení, odstranění úzkých míst, lepší uspořádání dílen a strojů, úspory materiálu a energie, snížení množství zmetků, zlepšení výrobních metod, zdokonalení výrobků, lepší využití pracovní doby, účelnější rozmístění kádrů a pod. Povaha přípravných prací vyžaduje, aby na nich byla prostřednictvím příslušných závodních (dílenských) rad zajištěna činná účast pracujících. Vedení závodu upozorňuje pracující prostřednictvím závodní rady na nedostatky, které se v závodě projevují a které brání, aby bylo dosaženo lepších výsledků, a vyzývá je, aby na základě svých zkušeností podávali návrhy na jejich odstranění.
(133) Tato příprava umožňuje, aby se vlastní vypracování návrhu provedlo v krátké lhůtě, a zaručuje, že návrh plánu bude nejen uskutečnitelný, nýbrž že budou odkryty a vyčerpány všechny reservy, takže další pracovní síly, výrobní nebo finanční prostředky budou požadovány jen v míře naprosto nezbytné.
Návrh podnikového plánu.
(134) Ve směrnicích státního úřadu plánovacího se stanoví, z kterých částí se skládá návrh podnikového plánu, předpisuje se jejich obsah a forma, určuje se postup a lhůty pro vypracování návrhu a upravuje způsob přípravy provádění plánu a jeho kontroly.
(135) Návrh plánu připravuje podnik podle směrného plánu obsahujícího směrná čísla výkonů, potřeb a hospodářského výsledku. Směrná čísla sdělí podniku generální (oblastní) ředitel podle směrnic státního úřadu plánovacího a pokynů příslušného ministra. Tato čísla mají zejména usměrnit práci plánovacích orgánů v jednotlivých podnicích a zaručit vyváženost návrhů podnikových plánů. Nebudou-li podniku dány jiné pokyny, musí se při přípravě svého plánu snažit, aby při zachování směrných čísel potřeb navrhl co nejvyšší výkony a co nejlepší hospodářský výsledek, aby se tak dosáhlo vyčerpání všech reserv.
(136) Má-li národní podnik více závodů, rozepíše směrná čísla a jiné podklady pro návrh podnikového plánu na závody, které podle nich vypracují návrhy plánů závodních.
Vstřícné plánování.
(137) Vedoucí závodu se musí ve spolupráci se závodní radou postarat o to, aby pracující byli seznámeni s účelem a způsobem vypracování návrhu závodního plánu, s úkoly jednotlivých dílen a pracovišť a s postupem a lhůtami jednotlivých prací.
(138) Vstřícné plánování, kterým se zdola připravuje návrh plánu a které spolu s vedením závodu organisačně a politicky zajišťují závodní rady, je věcí všech pracujících. Přitom se musí neustále pamatovat na zlepšování výrobků, zvyšování jejich jakosti, zpevňování technickohospodářských norem, plné využití kapacity závodu, zjišťování a odstraňování ztrát materiálu, energie a pracovního času, zavádění dokonalejších výrobních postupů a zlepšování organisace práce. Tak bude vypracování návrhu závodního plánu vedeno úsilím pracujících využít co nejhospodárněji všech výrobních sil závodu.
Technickohospodářské normy.
(139) Podkladem pro vypracování návrhu závodního plánu musí být technickohospodářské normy, které co nejpřesněji určují žádoucí hodnotu nebo míru, zejména využití výrobního zařízení, spotřeby materiálu a energie, výše stavu zásob a výše režie. U výkonových norem, které slouží k odměňování práce podle zásluh, jak je uvedeno v kapitole „Práce a pracující“, je však nutno při vypracovávání návrhu závodního plánu plně započítat jejich plánované překračování.
(140) Technickohospodářské normy jsou nástrojem k nejlepšímu využití výrobního zařízení a k nejhospodárnějšímu používání materiálu a energie a slouží k zvyšování produktivity práce a k zvětšování akumulace.
(141) S technickohospodářskými normami a s jejich účelem musí být pracující podrobně seznámeni.
(142) Aby se technickohospodářské normy nestaly brzdou výroby, nýbrž byly její vzpruhou, nesmějí ustrnout a pokulhávat za technickým rozvojem a zdokonalováním práce, nýbrž musí být soustavně vyvíjeny a zpevňovány jako výraz úsilí dosahovat stále lepších výsledků. Technickohospodářské normy musí být tvořeny jako středně progresivní normy, to znamená, že musí být stanoveny tak, že musí ležet někde mezi průměrným plněním normy dosavadní a jejím nejvyšším překonáním. Cílem našich podniků je dospět k středně progresivním normám i u norem výkonových.
(143) Technickohospodářské normy musí být vypracovány vědeckými metodami, jako na př. přesným měřením času, množství a výkonu, a nikoli pouhým odhadem. Přitom nutno vycházet ze zkušeností úderníků, z poznatků získaných při socialistickém soutěžení a z prověrky výrobních možností.
(144) Zavedené normy musí být pravidelně přezkoumávány a zpevňovány. Toto zpevňování norem musí být prováděno po důkladné politické přípravě. Musí být přitom plně využito iniciativy pracujících; k tomuto zpevnění musí se také zaměřit socialistické soutěžení a údernictví.
(145) Z technickohospodářských norem musí být věnována obzvláštní pozornost vypracování a zpevňování norem výkonových. Zkušenosti, zvláště pak výkony úderníků ukazují, že výkonové normy rychle zastarávají a že tedy musí být přizpůsobovány růstu vyspělosti pracujících a zlepšování technického a organisačního stavu našich závodů. Zpevňování výkonových norem záleží ve snížení času potřebného k výrobě; jeho cílem nesmí být snižování výdělků, nýbrž naopak zpevňování má být popudem k tomu, aby lepším využitím pracovní doby a dokonalejším ovládnutím techniky bylo dosaženo zvýšených výkonů a tím i lepších výdělků. Při zpevňování výkonových norem musí být vždy vzato v úvahu, zda byla norma překonávána technickým nebo organisačním zlepšením nebo zvýšeným pracovním úsilím.
(146) Výkonové normy musí být v jednotlivých závodech zaručeny na dobu podle směrnic generálního (oblastního) ředitele, zpravidla na jeden rok, pokud v tomto období nedojde k významnějšímu technickému nebo organisačnímu zlepšení.
(147) Způsob stanovení technickohospodářských norem a postup při jejich schvalování a zaručování určí generální (oblastní) ředitel po projednání s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
Vypracování návrhu podnikového plánu.
(148) Ve stanovené lhůtě předloží závody návrhy svých plánů řediteli. Ředitel přezkoumá, zda závody sestavily návrhy podle směrnic a pokynů a zejména zda návrhly co nejhospodárnější využití svých výrobních sil. Z přezkoumaných návrhů sestaví pak návrh podnikového plánu.
(149) Při všech těchto pracích používá ředitel podnikového plánovatele, jehož úkolem je usměrňovat a slaďovat práce jednotlivých organisačních útvarů podniku při přípravě návrhu podnikového plánu.
Schvalování podnikového plánu.
(150) Návrh podnikového plánu předloží ředitel ve stanovené lhůtě ke schválení generálnímu (oblastnímu) řediteli. Generální (oblastní) ředitel přezkoumá, zda byl návrh sestaven podle daných směrnic, pokynů a směrných čísel, a zejména zda národní podnik plánuje co nejhospodárnější využití výrobních sil.
(151) Z návrhů podnikových plánů podřízených národních podniků sestaví generální (oblastní) ředitel společný plán.
(152) Generální (oblastní) ředitel projedná společný plán s nadřízenými plánovacími orgány, schválí podnikový plán a odevzdá jej řediteli. Nestane-li se tak včas před začátkem plánovacího období, vyrábí a hospodaří národní podnik podle svého návrhu plánu až do doby, kdy mu bude schválený plán dodán, jestliže generální (oblastní) ředitel nestanoví něco jiného.
Rozpis podnikového plánu.
(153) Schválený podnikový plán rozpracuje národní podnik včas a ve vhodné formě na závody, přesně vyznačí jejich úkoly v množství, hodnotě a čase, jakož i ukazatele předepsané nadřízenými orgány a ukazatele vlastní. V závodech se plány rozpisují postupně na jejich jednotlivé organisační útvary a na pracoviště a na nejkratší časové úseky, aby každý pracující věděl, jaký úkol má v určité době splnit.
(154) Plánované úkoly musí být v závodě rozepsány podrobně a včas. Jen když je každému pracujícímu jasně stanoven jeho úkol, může se uplatnit jeho iniciativa a osobní odpovědnost, může se vytvořit spolehlivá základna pro socialistické soutěžení mezi pracujícími, mezi jednotlivými složkami podniku i mezi podniky a pro rozvoj údernického hnutí a je možno spravedlivě odměňovat pracující podle výkonu.
Příprava provádění podnikového plánu.
(155) K zabezpečení dodávek investic, materiálu a energie, jež podniky potřebují ke splnění plánu, jakož i k zajištění odbytu výrobků, uzavírá generální ředitelství na každý rok rámcové smlouvy a národní podniky dílčí smlouvy s dodavateli a odběrateli. V těchto smlouvách musí být pamatováno i na zajištění dodávek materiálu a energie, jichž bude třeba pro překročení výrobního úkolu, označené v plánu za žádoucí; naopak nutno ve smlouvách pamatovat i na odbyt výrobků, které budou v souhlase s podnikovým plánem vyrobeny nad plánované množství.
(156) Dílčí smlouvy určují přesněji zejména druh, jakost a dodací lhůtu a stanoví také újmy, jako penále, pokuty, náhrady škody, které stihnou národní podniky, nedodrží-li smluvní podmínky.
Plnění plánu.
(157) Plán je závaznou směrnicí pro budoucí činnost podniku a tím i pro činnost všech jeho pracujících. Není tedy jen odhadem budoucího vývoje, nýbrž je úkolem podniku stanoveným na základě jeho vlastního návrhu. Plán není a nesmí se stát jen věcí plánovacích orgánů a plánovacích směrnic. Rovnoměrné plnění plánu v množství i jakosti je pro všechny pracující v podniku základním zákonem, a to tím spíše, že se sami aktivně zúčastnili jeho vypracování.
(158) Pracující musí vědět, jaké cíle si plánem vytkli, jak je možno plán nejúspěšněji splnit a jak se při splnění zlepší jejich životní úroveň. Závisí na nich, na jejich nadšení a socialistickém uvědomění, jak bude plán uveden v život.
Kontrola plnění plánu.
(159) Plán bez důsledné kontroly plnění je jen souhrn mrtvých čísel. Plnění každého plánu musí být proto soustavně sledováno a kontrolováno. Dosažených zlepšení musí být plně využito. Přitom nutno předvídat možné překážky a závady, čelit jejich vzniku, a vzniknou-li přesto, bezodkladně je odstranit. Důkladné sledování a kontrola je tím naléhavější, že plány jednotlivých podniků na sebe navzájem navazují, takže nesplnění plánu jednoho podniku stejně jako jeho nežádoucí překračování může ohrozit splnění plánu řady podniků dalších a tím způsobit vážnou poruchu v hospodářství celostátním. Uvnitř podniku je nutno bedlivě sledovat plnění všech částí podnikového plánu, které tvoří celek, a rovnoměrné plnění plánu všech dílen a složek závodu.
(160) Kontrolu plnění plánu provádí především každý na svém pracovišti a každý vedoucí v mezích svých úkolů.
(161) Závodní (dílenská) rada svolává v dohodě s vedoucím střediska alespoň jednou za plánovací měsíc pracující, aby projednali výsledky plnění plánu, hospodaření ve středisku a zpevňování technickohospodářských norem; rozprava a závěr musí být zaměřeny především k výměně zkušeností a k odstraňování překážek.
(162) Má-li být tato kontrola účinná, musí se opírat o praktické poznatky, které pracující denně získávají ve výrobním procesu.
(163) Soustavnou kontrolu plnění podnikového plánu shora ve všech jeho částech organisuje ředitel a provádí plánovatel. Plnění plánu je třeba statisticky sledovat. To platí nejen o plánu podnikovém a závodním, ale zvlášť také o dílčích úkolech. O plnění plánu je třeba pracující informovat grafy a jinými názornými prostředky.
Organisace plánovacích prací.
(164) Návrh jednotlivých částí plánu připravují ti, kdo jsou odpovědni za jejich provedení. Tak vedoucí výroby sestavuje návrh plánu výroby, plánu práce a plánu ukazatelů, technický vedoucí plán investiční a plán technického rozvoje, obchodněadministrativní vedoucí plán hmotného zásobování a plán dopravní a podnikový hospodář plán finanční.
(165) Návrhy jednotlivých částí plánu vznikají ovšem zdola. To znamená, že jejich vypracování nespočívá jen na vedoucích, nýbrž na všech organisačních útvarech jim podřízených a na všech pracujících.
(166) Ve všech organisačních útvarech musí být tedy určen ten, kdo odpovídá za organisaci a koordinaci všech plánovacích prací. Za organisaci a koordinaci plánovacích prací v celém podniku odpovídá podnikový plánovatel.
(167) To, co bylo uvedeno o organisaci a koordinaci při přípravě plánu, platí obdobně i pro sledování a kontrolu jeho plnění.
Výrobní síly.
(168) Podnikovým plánem je určována budoucí činnost národního podniku. K uskutečnění této činnosti, jejíž těžiště leží ve výrobě, je zapotřebí výrobních sil, jimiž jsou jednak pracující a jejich práce - činitel lidský, jednak výrobní prostředky - činitel hmotný; bez jednoho ani druhého se výroba nemůže obejít. Svou podstatou jsou i výrobní prostředky zhmotněnou prací, a proto práce a pracující mají ve výrobě tak důležitou úlohu.
- VI. Práce a pracující.
Práce
(169) Náš stát ústavně zajišťuje všem občanům právo na práci, ale současně ukládá povinnost, aby každý pracoval podle svých schopností a svou prací přispíval k prospěchu celku.
(170) Toto právo na práci je hmotně zajištěno plánovaným hospodářstvím.
(171) Socialismus po prvé v dějinách vzbuzuje u pracujících zájem o práci, zájem, který je rozhodující hybnou silou vývoje socialistického hospodářství.
(172) Práce se stává věcí cti, slávy a hrdinství.
Pracující.
(173) Pracující lid je rozhodujícím činitelem ve výrobě. Na něm záleží všechno. Pracuje-li dobře, organisuje-li dobře svou výrobu, zvyšuje-li soustavně produktivitu práce a je-li opravdovým hospodářem, pak celé hospodářství jde rychle kupředu. Pracuje-li v některém podniku nebo závodě špatně, stává se brzdou vývoje a nepomáhá budování socialismu.
(174) V kapitole o národních podnicích a jejich poslání bylo již uvedeno, že národní podniky plní své poslání kolektivním úsilím všech svých pracujících a že se v nich uplatňuje soudružská spolupráce a socialistická vzájemná pomoc. Socialistické soutěžení, údernictví a zlepšovatelské hnutí potvrzují, že všechno, co se v podnicích uskutečňuje, vyrůstá z uvědomění a úsilí pracujících.
Socialistické soutěžení.
(175) Socialistické soutěžení širokých mas pracujících je jednou z hlavních cest ke zvýšení produktivity práce. Je to metoda budování socialismu, opírající se o tvůrčí činnost a uvolňující iniciativu pracujících. Vzniká mezi uvědomělými dělníky, techniky a úředníky a je důkazem, že se v našich podnicích vytváří nový vztah pracujících k práci, neznámý za kapitalismu, a že pracující lid dovede lépe vést a řídit své hospodářství, než to dovedli kapitalisté. Je proto samozřejmou povinností všech podniků a závodních rad podporovat všechny druhy i formy socialistického soutěžení.
(176) Z mnoha druhů socialistického soutěžení mají velký politický i hospodářský význam zejména soutěže o dřívější splnění plánu, soutěže v práci na více strojích, soutěže o překonávání technickohospodářských norem, o snižování výrobních nákladů, o zlepšení jakosti výrobků, soutěže ve vzájemném sdělování zkušeností a podobně. V jednotlivých průmyslových odvětvích musí být socialistické soutěžení zaměřeno především na plnění těch úkolů, které jsou v dané době pro ně nejdůležitější.
(177) S rozvíjením a prohlubováním socialistického soutěžení musí být spojeno zpevňování technickohospodářských norem, zvláště výkonových.
Údernictví.
(178) Hlavní formou socialistického soutěžení je dnes údernické hnutí, které se opírá o lepší zvládnutí a dokonalejší osvojení techniky a tím výrazně překonává průměrně dosahované výkony.
(179) Údernictví je cílevědomé uplatnění dovednosti a zručnosti, důmyslu a inteligence našeho lidu.
(180) Údernictví je novým potvrzením, že pracující už nevidí v práci prostředek svého vykořisťování, nýbrž zdroj rostoucího blahobytu celé společnosti.
(181) „Naše cesta k socialismu, k blahobytu a štěstí všech vede přes stále lepší práci každého jednotlivce a celé společnosti. Každý dělník úderníkem, toť cesta k blahobytu, k socialismu a k povznesení naší úrovně“, učí president Klement Gottwald.
(182) Úderníci jsou noví lidé naší socialistické epochy. Jejich výkony musí být jako vzory nejen popularisovány mezi vším pracujícím lidem, nýbrž i plně odměňovány.
(183) K budování socialismu nestačí však ojedinělí úderníci. Je třeba, aby všechen pracující lid následoval příkladu úderníků, aby tak všichni pracující vyráběli více, lépe a laciněji. Od jednotlivých úderníků vede cesta k údernickým skupinám a od údernických směn celých závodů a dílen k údernickým týdnům a měsícům. Proto úderníci musí učit své druhy v práci, aby nové metody byly cílevědomě přenášeny na všechna pracoviště a do všech našich závodů.
Zlepšovatelské hnutí.
(184) Pracující lid, který na svých pracovištích nashromáždil nesmírné praktické zkušenosti, přináší velmi mnoho zlepšovacích návrhů, směřujících k technickým zdokonalením, k lepší organisaci práce, k lepším výrobním postupům a k lepšímu a účelnějšímu využití výrobních zařízení. Tyto zlepšovací návrhy obohacují naši techniku a přivádějí ji na vyšší úroveň.
(185) Všechny národní podniky musí čerpat z tvůrčí iniciativy našeho pracujícího lidu a všech účelných zlepšovacích návrhů rychle využívat a přenášet je na všechna pracoviště, dílny a závody i do celých průmyslových odvětví.
Socialistické smlouvy.
(186) Socialistické soutěžení je utvrzováno uzavíráním socialistických smluv, kterými se pracující jednotlivě nebo ve skupinách zavazují k překračování plánu, ke zpevňování a překonávání technickohospodářských norem, ke snižování výrobních nákladů, ke zlepšování jakosti výrobků, k poskytování technické pomoci a podobně. Také pracující jednotlivých podniků a závodů uzavírají s pracujícími jiných podniků a závodů socialistické smlouvy, jejichž obsahem je zpravidla dodržení nebo zkrácení dodacích lhůt anebo různé formy spolupráce a pomoci při plnění plánu.
Spolupráce vedení podniku s pracujícími a s ROH.
(187) Vedení podniku se při své denní práci opírá o masy pracujících, informuje je pravidelně o všem důležitém dění v podniku a čerpá z jejich zkušeností.
(188) Své úkoly může vedení podniku zdolat jedině tehdy, jestliže na všech úsecích co nejúžeji spolupracuje se závodní skupinou ROH, která je představitelkou pracujících v závodě. Tuto spolupráci musí ovládat vzájemná důvěra, respektování a vědomí společných cílů.
(189) Spolupráce vedení podniku, závodů, provozů a dílen se závodními a dílenskými radami se projevuje ve vyvolávání zájmu všech pracujících na vypracování návrhu podnikového plánu a na jeho hospodárném plnění, na rozvíjení socialistického soutěžení, údernictví a zlepšovatelského hnutí a v boji za důsledné dodržování mzdových norem, jakož i v boji proti absenci a fluktuaci; tato spolupráce je dále zaměřena k vytváření takových podmínek pro pracující, aby z našich socialistických podniků úplně vymizela pracovní nekázeň, špatná docházka do práce a nežádoucí přecházení zaměstnanců z podniku do podniku.
Kolektivní smlouvy.
(190) Vedení podniku nebo závodu uzavírá se závodní skupinou ROH kolektivní smlouvy, kterými se pracující, zastoupení odborovou organisací, zavazují ke splnění přesně vymezených dílčích úkolů podnikového plánu nebo k jejich překračování a vedení podniku nebo závodu přejímá závazek, že učiní se své strany veškerá opatření umožňující nebo usnadňující pracujícím splnění převzatých úkolů; dále se zavazuje k přesně konkretisované péči o pracující, ke zvyšování jejich kulturní, sociální a tělesné úrovně nebo k výplatě odměn.
Odpovědnost pracujících.
(191) Všichni pracující jsou odpovědni za hospodárné splnění úkolů, které jim byly svěřeny a se kterými musí být také dopodrobna seznámeni. „Každý pracující hospodářem na svém pracovišti“, to je jedna z nejdůležitějších zásad, které pracující musí mít stále na mysli.
(192) Tak jako ředitel odpovídá generálnímu řediteli za celý podnik, tak i ostatní pracující odpovídají vždy svému nadřízenému za svůj pracovní úsek. Bez osobní odpovědnosti každého pracujícího není myslitelné splnění úkolů uložených výrobě hospodářským plánem.
Plán práce.
(193) V podnikovém plánu je stanoven nejvyšší počet pracujících, které podnik potřebuje pro splnění daných mu úkolů. Tento počet je určen podle výkonových norem a jejich plánovaného překonávání a se zřetelem na úkoly podniku v jednotlivých obdobích.
(194) Podnik je povinen důslednou prověrkou pracovišť odkrývat pracovní reservy a učinit technická a organisační opatření, aby pro splnění plánovaných úkolů použil především těchto reserv.
(195) Vedení podniku odpovídá za to, že je v podniku zaměstnáváno jen tolik pracujících, kolik jich je při plném využití pracovní doby a při plánované produktivitě práce nezbytně třeba ke splnění podnikového plánu. K dosažení tohoto stavu postupuje vedení podniku v úzké spolupráci se závodními radami.
Nábor pracujících.
(196) Není-li v podniku ani po vyčerpání všech vnitřních reserv dostatek pracujících ke splnění plánu, přistoupí podnik k jejich náboru ve spolupráci s národními výbory. Přitom podnik dbá především o zvyšování počtu žen a osob se sníženou pracovní schopností, pro které však musí předem vytvořit vhodné pracovní podmínky.
(197) Pracující dorost může být přijímán pouze ke krytí přirozených úbytků. Výjimku tvoří základní obory výroby, které jsou v rozvoji nebo které pro svou důležitost mají přednost.
(198) Podnik se musí snažit vzbuzovat zájem o práci ve výrobě v oborech přednostní důležitosti; zejména u školní mládeže pomáhá odstraňovat předsudky proti tělesné práci. Používá při tom vhodných náborových prostředků, jako jsou informační brožury, filmy, exkurse, přednášky a rozhovory s dorůstající mládeží, které tak přibližuje zejména problémy průmyslové výroby přednostní důležitosti. Úzce spolupracuje s odbornými školami, které mu připravují budoucí kádry.
Pracovní poměry zaměstnanců.
(199) Zaměstnance národního podniku přijímá a na pracovní místa zařazuje ředitel po projednání se závodní radou, propouští je se souhlasem tohoto orgánu. Ředitel může ovšem tuto svou působnost přenést na vedoucí podřízených organisačních útvarů.
(200) Každé přijetí, přemístění a propuštění zaměstnanců se vyřizuje v nejužší součinnosti s kádrovým vedoucím.
(201) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků se řídí ustanoveními platnými pro zaměstnance, na které se vztahují předpisy o státní mzdové politice.
Zařazování nových zaměstnanců.
(202) Vedení podniku poučí nového zaměstnance nejprve o hospodářském významu podniku, aby snáze pochopil společenský smysl své práce. Nového zaměstnance nutno také seznámit s pracovním postupem, s bezpečným způsobem výkonu svěřené práce, s organisací práce na pracovišti a s pracovním řádem.
(203) Pracovní místo se zaměstnanci určuje s ohledem na jeho znalosti, zkušenosti, schopnosti a fysickou zdatnost. Na pracovním místě musí být každý pracující seznámen s konkretními úkoly, které jsou mu uloženy v rámci plánu podniku.
(204) Je-li nutno z důvodu technického pokroku nebo pro jiné příčiny měnit postup výroby, organisaci nebo výrobní program závodu nebo přemístit výrobní zařízení, musí být pracující seznámeni s důvody těchto opatření. Lpí-li na dosavadním stavu, jak se někdy stává, musí vedení podniku tuto setrvačnost překonávat především přesvědčováním a poučováním.
Odměna za práci.
(205) Mzda se v socialistické společnosti v základech liší od mzdy za kapitalismu; pracovní síla není již zbožím, a proto mzda není již určována hodnotou pracovní síly, nýbrž jakostí a množstvím vykonané práce a prospěchem, který přináší celku. Mzdy pracujících v socialismu rostou v závislosti na celkovém růstu produktivity práce.
(206) V širším smyslu patří k odměně za práci také placená dovolená na zotavenou, která je u nás jednou z nejdelších na světě, rozsáhlé národní pojištění a jiné sociální složky mzdy.
(207) Socialistická společnost se musí starat o další rozvoj, rozšíření a upevnění hospodářství, o kulturu a umění a o obranu své země. Proto ani za socialismu nemohou pracující dostat ve mzdě celou hodnotu, kterou svou prací vytvořili. Rozdíl mezi vytvořenou hodnotou a hodnotou odpovídající mzdě je hodnota nadvýrobku, která připadá společnosti jako celku.
Mzda v průmyslu.
(208) Také v průmyslové výrobě je při určování mzdy rozhodující jakost a množství práce, jakož i prospěch, který přináší celku. Při oceňování jakosti práce se přihlíží k potřebným znalostem, dovednosti, odpovědnosti, námaze pracujícího a ztěžujícím vlivům prostředí.
(209) Všeobecně se zavádí soustava mezd podle zásluhy, která hodnotí práci podle její jakosti a společenského významu.
(210) Základní formou odměny za množství vykonané práce je úkolová mzda, poněvadž jedině ta odpovídá zásadě vyšší odměny za vyšší výkon. Bude proto zavedena práce v úkolu všude, kde jsou pro to vhodné předpoklady a kde tím není ohrožena jakost výroby a bezpečnost práce. Podkladem úkolové mzdy je technickohospodářská norma výkonová, stanovená přesným měřením času a pravidelně přezkoumávaná a zpevňovaná.
(211) Kde je žádoucí zvýšení výroby, které přinese zvýšení produktivity práce v celém hospodářství, mohou se zavádět úkolové mzdy progresivní. Aby nedošlo k nežádoucím účinkům, mohou být progresivní úkolové mzdy zaváděny jen za podmínky, že byly předem stanoveny pevné normy a že k zavedení progresivních úkolových mezd dal souhlas příslušný ministr v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
(212) Při pracích, které se svou povahou nehodí k úkolování, odměňuje se zvýšený výkon prémiemi podle prémiových řádů.
(213) V průmyslové výrobě se tedy používá úkolové mzdy, po případě progresivní, nebo časové mzdy s prémiemi, a jen tam, kde ani ty nejsou možné, mzdy časové.
(214) Za dosažení úspor proti plánu snížením nákladů nebo zlepšením jakosti výrobků vyplácí podnik hospodárnostní nebo jakostní prémie podle prémiových řádů.
(215) Zaměstnancům, kteří splnili tak mimořádné pracovní úkoly, že pracovní odměna určená podle předchozích ustanovení není přiměřená k podanému pracovnímu výkonu, může být poskytnuta mimořádná odměna. Nerozhoduje při tom, zda ke splnění tohoto mimořádného pracovního úkolu došlo z podnětu vedení podniku nebo z vlastního podnětu pracujícího. Nejde-li o odměnu z prostředků podnikového fondu pracujících, je k takovému poskytnutí třeba dohody s ústředním orgánem jednotné odborové organisace.
(216) Za zlepšovací návrhy, kterými se dosáhne zdokonalení nebo zhospodárnění výrobního postupu, provozu nebo organisace anebo lepších výrobků, obdrží původce návrhu odměnu podle zvláštních směrnic.
Pracovní doba.
(217) Při organisaci práce a rozdělování pracovní doby musí podnik stále dbát potřeb výroby, její hospodárnosti, požadavků zvýšení produktivity práce a jakosti výrobků. Vedení podniku, které vychází více vstříc individuálním přáním a pohodlí jednotlivců než zájmům celku, nepostupuje správně. Proto v letech budování nesmí podnik na příklad zavádět pětidenní pracovní týden nebo při něm setrvávat, neboť takové časové rozdělení práce snižuje její produktivitu.
(218) Také práce přes čas, která se v době výstavby socialismu někde jeví nutnou, není cílem ani zásadou a je třeba ji omezit na nezbytně nutnou míru.
Úrazová zábrana a zdravotní zařízení.
(219) Vedení podniku je povinno plánovitě budovat a zlepšovat zařízení na ochranu života a zdraví pracujících, opatřovat potřebné bezpečnostnětechnické pomůcky, vést evidenci úrazů a nemocí z povolání a zjišťovat a odstraňovat jejich příčiny. Musí se také starat, aby se hygienickými zařízeními a odbornou lékařskou péčí předcházely nemoci, zejména nemoci z povolání.
(220) Mimo to musí vedení podniku své zaměstnance, zejména nově přicházející, pravidelně poučovat o úrazové zábraně a o metodách boje proti úrazům a nemocem z povolání. Je třeba neustále nabádat k opatrnosti zejména ty pracovníky, u kterých se stálým stykem s nebezpečím otupuje pozornost a bdělost.
Výchova dorostu.
(221) Jsou-li pro to splněny předpoklady, zřídí národní podnik střediska pracujícího dorostu, která se skládají z pracoviště (učňovské dílny), základní odborné školy a z domova pracujícího dorostu. Tato střediska podléhají kádrovému vedoucímu. V nich je školen veškerý dorost podniku, po případě i dorost z jiných podniků. Ve střediscích se dorostu dostane řádné průpravy odborné i politické, které je třeba k úspěšnému plnění pracovních úkolů.
Péče o pracující.
(222) Je rovněž úkolem podniku, aby ve spolupráci se závodními radami co nejlépe pečoval o své zaměstnance po stránce sociální, kulturní a tělesné.
(223) Podnik buduje v rámci podnikového plánu závodní kuchyně, umývárny, sprchy, šatny, jesle, byty a jiná sociální zařízení, dále závodní čítárny, knihovny, závodní kluby a kulturní střediska. O fysickou zdatnost a duševní osvěžení svých zaměstnanců se stará rekreačními středisky a podporou tělovýchovné činnosti.
(224) Podnik má tedy být nejenom místem socialistické výroby, ale také ohniskem pokrokového socialistického myšlení a kulturního a sociálního růstu pracujících. Proto podnik soustavně v úzké spolupráci se závodními radami podporuje politickovýchovnou a kulturní práci v masách pracujících, k níž významnou měrou přispívá činnost závodních klubů a jejich složek, různé formy názorné agitace (nástěnky, desky cti, budovatelské koutky, výstavky, plakáty, trvalá výzdoba pracovišť a společenských místností), závodní rozhlas a závodní časopis.
(225) Rozsah veškeré této činnosti podniku je závislý na výši prostředků podnikového fondu pracujících, tedy na tom, jak podnik plní své podnikové plány, pokud není nebo nebude výslovně stanoveno, že náklady na některé z těchto zařízení budou hrazeny z prostředků podniku nebo z prostředků jiných.
- VII. Péče o kádry.
Kádry.
(226) Budování socialismu vyžaduje stále více uvědomělých kádrů, ovládajících techniku a ekonomiku své práce a povznášejících výrobu na vyšší úroveň.
(227) Neustále se nám ještě nedostává lidí, kteří mají vědomosti a zkušenosti potřebné k tomu, aby z techniky vytěžili všechno, co se vytěžit dá. Velký budovatel socialismu Stalin říká: „Technika bez lidí, kteří by ji zvládli, je mrtvá, ale technika řízená lidmi, kteří ji ovládají, musí dělat divy.“
(228) Mezi naším pracujícím lidem, zejména v řadách dělnické třídy, je mnoho těch, kteří jsou s to rozvinout své schopnosti a rozšířit své vědomosti a stát se vedoucími našeho průmyslu. Je však třeba, aby se naše podniky naučily takové lidi vyhledávat, školit a nebojácně jim svěřovat odpovědná místa.
Péče o kádry.
(229) Potřeba správného rozmístění a růstu kádrů vyžaduje, aby jim podniky věnovaly zvláštní péči. Je třeba především:
- dobře poznat všechny pracující, pečlivě hodnotit jejich přednosti a nedostatky a rozpoznávat, na kterém místě mohou nejlépe uplatnit své schopnosti, a podle toho je rozmisťovat tak, aby mohli pro společné úkoly vykonat co nejvíce;
- politickohospodářským školením seznamovat všechny pracující s vývojovými zákony společnosti a se zákony budování socialismu, neboť pochopení smyslu vývoje zvyšuje zájem o správné vykonávání úkolů;
- vážit si všech pracujících, nelitovat žádné péče na ně vynaložené, pomáhat každému, kdo je schopen vývoje, a urychlit jeho vzestup;
- svěřovat nové úkoly mladým a schopným lidem a nedovolit, aby se na dosavadním místě jejich růst zastavil.
(230) Období budování socialismu však také vyžaduje, aby při rozmisťování kádrů nebyla sledována pouze jejich odborná kvalifikace, nýbrž také jejich politická spolehlivost, to je oddanost lidově demokratickému řádu. Bylo by však chybou ztotožňovat politickou spolehlivost se stranickou příslušností. Takový postup by škodil našemu hospodářství.
Školení kádrů.
(231) Podnik je povinen soustavou závodního a podnikového školení, zvláštními učilišti, kursy a jinými vhodnými prostředky zvyšovat odbornou vyspělost a politickohospodářské uvědomění zejména těch pracujících, kteří jsou schopni růstu a kteří tak tvoří zdroj pro obsazování vyšších a nejvyšších funkcí v podnicích.
(232) Organisací školení je pověřen kádrový vedoucí, který spolu s ostatními odpovědnými vedoucími v podniku vybírá ty, kteří mají projít školením.
(233) Při základním školení používá podnik závodních škol práce ROH. V součinnosti se závodními radami vypracovává plány základního školení a vybírá z těch, kdo jím prošli, nejschopnější pro školení vyššího typu. Zřídí-li školení vyššího typu podnik, spolupracuje se závodními radami a závodními školami práce ROH, aby tak bylo využito zkušeností ze základního školení.
Ústřední dělnické školy.
(234) Kromě školení pracujících v závodech a podnicích zřizují se pro celá průmyslová odvětví ústřední dělnické školy. Do nich jsou vysíláni v prvé řadě nejlepší úderníci a zlepšovatelé, jimž je tak dána možnost, aby vyrostli v novou socialistickou inteligenci vzešlou z dělnické třídy.
- VIII. Výrobní prostředky.
(235) K uskutečnění výroby potřebují pracující výrobní prostředky. Jsou jimi jednak pracovní prostředky (pozemky, budovy, stroje, nástroje a pod.), jednak materiál (suroviny, pomocné a provozovací látky) a energie.
Pracovní prostředky.
(236) Pracovní prostředky jsou významnou částí národního jmění. Jsou zhmotněnou lidskou prací, která nebyla spotřebována a umožňuje plnění našich výrobních úkolů.
(237) Možnost opatřovat nové pracovní prostředky je omezena. Proto je třeba především plně využívat těch, které již máme, pečlivě je udržovat a nově pořizovat jen takové, které jsou pro plánovaný rozvoj našeho hospodářství nezbytné.
Výrobní zařízení.
(238) Nejdůležitější částí pracovních prostředků je výrobní zařízení. Prvním příkazem při hospodaření s výrobním zařízením je jeho plné využití. To je zejména důležité v těžkém průmyslu, jemuž pětiletý plán určil nejvýznamnější úkoly.
Kapacita výrobního zařízení.
(239) K dosažení plného využití výrobního zařízení nestačí jen vést jeho evidenci, nýbrž je nutno podrobně znát i jeho výrobní možnosti. Proto musí podnik především zachytit absolutní kapacitu každého stroje i celého výrobního zařízení, která představuje krajní theoretickou výrobní možnost. Vyjadřuje se nejčastěji ve strojových hodinách a tvoří t. zv. absolutní fond strojových hodin. V praxi však nelze této krajní možnosti dosáhnout. Výrobní zařízení není totiž v nepřetržitém provozu, protože je třeba je udržovat, opravovat, nebo protože výrobní postup není naprosto plynulý atd. Proto musí podnik zjistit a zachytit výrobní možnost, které lze v praxi dosáhnout za předpokladu dvou, nebo je-li to účelné, i tří směn. Tato praktická výrobní možnost je efektivní kapacitou, která se rovněž zpravidla vyjadřuje ve strojových hodinách a tvoří t. zv. efektivní fond strojových hodin.
(240) Poměr mezi efektivním a absolutním fondem strojových hodin je vyjádřen technickohospodářskou normou kapacity. Výše této normy závisí zejména na tom, zda se výrobního zařízení používá k výrobě kusové, maloseriové, velkoseriové nebo hromadné. Proto všude tam, kde je to možné, nutno přecházet k takovému způsobu, který umožňuje maximální využití zařízení. V každém případě musí se však při stanovení normy kapacity vycházet z nejúčelnější výrobní organisace.
Opatření k využití kapacity.
(241) Při sestavování návrhu výrobního plánu musí podnik vycházet ze stanovené normy kapacity. Při provádění výrobního plánu se musí snažit, aby tuto normu nejen splnil, nýbrž i překročil. Musí proto učinit všechna opatření, aby tohoto cíle dosáhl. Mezi nejdůležitější z nich patří:
- a) výrobní program podniku je třeba specialisovat a výrobky typisovat. Velký počet výrobků a jejich druhů má totiž za následek nízké využití výrobního zařízení, protože znamená časté změny ve výrobě a zvyšuje tak časové ztráty. Je na generálním řediteli, aby výrobní úkoly rozděloval mezi podřízené národní podniky tak, aby mohly dosáhnout specialisace a typisace;
- b) výrobu musí podnik před jejím zahájením dopodrobna připravit tak, aby byly vyloučeny časové ztráty jak uvnitř jedné směny, tak i při střídání směn;
- c) výrobní zařízení musí být účelně rozmístěno, aby bylo plně využito pracovního prostoru a aby byl zaručen plynulý chod výroby;
- d) není-li některého zařízení v jednom závodě nebo podniku plně využito, je nutno je převést do toho závodu nebo podniku, v němž ho může být využito lépe nebo u něhož jeho nedostatek způsobuje dokonce úzké místo ve výrobě. Závody a podniky musí v těchto případech opustit sobecké stanovisko vlastních zájmů a nestavět se na odpor hospodářsky účelným nebo dokonce nutným převodům výrobního zařízení;
- e) podnik pečuje o to, aby se školením zvyšovala technická úroveň pracujících, a rozmisťuje kádry podle jejich odborných znalostí tak, aby bylo zajištěno hospodárné využití výrobního zařízení. Obsluha několika strojů jedním zaměstnancem se zavádí všude, kde je to možné a účelné, zejména v případech, kde by jinak pro nedostatek odborných pracovních sil zůstaly některé stroje nevyužity;
- f) druhou, a je-li třeba i třetí směnu je nutno zavést všude, kde při jedné směně výrobní zařízení nestačí ke splnění plánovaných úkolů. To platí zejména tam, kde další směnou lze odstranit úzké místo výroby. Zvýšení počtu směn znamená nejen lepší využití vlastního výrobního zařízení a snížení nákladů připadajících na výrobek, nýbrž i úsporu investic v energetických podnicích rovnoměrnějším využitím jejich kapacity.