Zákon o silniční dopravě

§ 2 Základní pojmy (1) Silniční doprava pro vlastní potřeby je doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je osoba provozující silniční dopravu oprávněna podle zvláštních předpisů.1 předpisů1) a při níž nedochází ke vzniku právního vztahu založeného smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí. (2) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a osobou, jejíž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob (linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná doprava, taxislužba), zvířat nebo věcí (nákladní doprava). (3) Linková osobní doprava je pravidelné poskytování přepravních služeb na určené trase dopravní cesty, při kterém cestující vystupují a nastupují na předem určených zastávkách. Linkovou osobní dopravu lze provozovat formou veřejné linkové dopravy nebo formou zvláštní linkové dopravy. Přitom se pro účely tohoto zákona rozumí a) veřejnou linkovou dopravou doprava, při které jsou přepravní služby nabízeny podle předem vyhlášených podmínek a jsou poskytovány k uspokojování přepravních potřeb, b) zvláštní linkovou dopravou doprava určených vybraných skupin cestujících s vyloučením ostatních osob, c) linkou souhrn dopravních spojení na trase dopravní cesty určené výchozí a konečnou zastávkou a ostatními zastávkami, na níž jsou pravidelně poskytovány přepravní služby podle platné licence a podle schváleného jízdního řádu, d) spojem dopravní spojení v rámci linky, které je časově a místně určené jízdním řádem. (4) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová přeprava osob a jejich zavazadel osobními automobily. (5) Provozovatel silniční dopravy (dále jen „dopravce“) je právnická nebo fyzická osoba, která provozuje silniční dopravu pro cizí potřeby nebo pro vlastní potřeby podle tohoto zákona. Tuzemský dopravce je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly evidovanými v České republice. Zahraniční dopravce je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly evidovanými v zahraničí. (6) Mezinárodní silniční doprava je silniční doprava, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států, nebo okružní jízda po území nejméně dvou různých států. (7) Městská autobusová doprava je veřejná linková doprava osob provozovaná k uspokojování přepravních potřeb města. (8) Náhradní autobusová doprava je veřejná linková doprava provozovaná namísto přerušené drážní dopravy na dráze celostátní, regionální, tramvajové, trolejbusové nebo na dráze speciální.1a) (9) Integrovanou dopravou se rozumí zajišťování dopravní obslužnosti území města a příměstských oblastí jednotlivými dopravci v silniční dopravě společně nebo dopravci v silniční dopravě společně s dopravci v jiném druhu dopravy, pokud se dopravci podílejí na plnění přepravní smlouvy podle jednotných přepravních a tarifních podmínek. (10) Dopravními úřady podle tohoto zákona jsou okresní úřady.2) Pro městskou autobusovou dopravu je dopravním úřadem městský úřad, úřad města nebo magistrát.3) (911) Tarif v silniční dopravě je sazebník cen za jednotlivé přepravní výkony při poskytování přepravních služeb a podmínky jejich použití.