Vyhláška federálního ministerstva zemědělství a výživy o péči o zdraví zvířat

§ 1

Povinností chovatelů je vytváření příznivých podmínek pro životní prostředí, ošetřování, výživu, plemenitbu, hospodářské nebo jiné využívání zvířat.

§ 2

(1) Chovatelské organizace jsou povinny

1. a) umísťovat ve stájích a jiných budovách sloužících chovu hospodářských zvířat jen zvířata toho druhu, pro které je stavba určena a v počtu odpovídajícím její kapacitě podle schválené projektové dokumentace, jiná zvířata jen se souhlasem orgánu veterinární péče,¹)
2. b) pečovat o vytváření a udržování vhodných hygienických podmínek ve stájích a jiných budovách, v nichž se zdržují hospodářská zvířata,
3. c) zabránit nepovolaným osobám ve vstupu do prostorů sloužících živočišné výrobě, pokud orgán veterinární péče¹) v dohodě s chovatelskou organizací nedá souhlas ke vstupu cizím osobám z důležitých důvodů, zejména pro účely výuky a výzkumu,
4. d) dodržovat stanovené technologické postupy a uplatňovat zásady turnusového provozu, při němž se do stájí a jiných budov nebo jejich samostatných, provozně oddělených částí jednorázově umísťují a z nich přemísťují ucelené skupiny zvířat, nejde-li o vyřazování zvířat ze zdravotních nebo výrobních důvodů,
5. e) udržovat dezinfekční a jiná protinákazová zařízení v řádném stavu a zabezpečit pravidelné čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, popřípadě i dezodorizaci provozních prostorů, jakož i čištění a dezinfekci technologických zařízení a strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a osobních ochranných pracovních prostředků,
6. f) dbát o řádnou funkci zařízení sloužících k získávání živočišných produktů,
7. g) zajistit umístění kafilerního boxu, popřípadě kafilerního trezoru odděleně od ostatních provozních prostorů, a to tak, aby byl přístupný z vnější komunikace, nepropustný, dobře čistitelný a dezinfikovatelný, jakož i uzamykatelný,
8. h) postarat se o bezpečné ukládání kadaverů až do jejich odvozu tak, aby nedocházelo k jejich znehodnocení, odcizení nebo zneužití ani k ohrožení zdraví lidí nebo zvířat.

(2) Při turnusovém provozu se provádí čištění a dezinfekce, v případě potřeby i dezinsekce a deratizace uvolněných prostorů po každém odsunu zvířat.

(3) Nezajistí-li chovatelská organizace provedení dezinfekce, dezinsekce a deratizace, popřípadě i dezodorizace, zabezpečí orgán veterinární péče¹) jejich provedení na náklad chovatelské organizace.

§ 3

Chovatelské organizace jsou dále povinny

1. a) zařazovat hospodářská zvířata do chovu teprve po předchozím veterinárním vyšetření,
2. b) udržovat hospodářská zvířata v čistotě, dbát o ošetření zvířat podle jejich druhu a kategorie a způsobu jejich hospodářského využití a uplatňovat při jejich ošetřování pracovní postupy odpovídající fyziologickým potřebám zvířat,
3. c) používat medikované krmné přípravky a jiné přípravky určené k ochraně nebo k obnovení zdraví, k zmírnění chorobných příznaků nebo k ovlivňování fyziologických funkcí zvířat podle stanovených veterinárních zásad, popřípadě podle pokynů orgánu veterinární péče,¹)
4. d) zajistit neprodleně veterinární vyšetření hospodářského zvířete, které poranilo člověka za okolností vyvolávajících podezření z onemocnění vzteklinou,
5. e) vydat provozní řád pro chov hospodářských zvířat vypracovaný v součinnosti s orgánem veterinární péče,¹)
6. f) využívat k úkonům spojeným s porodem jen k tomu způsobilé a odborně připravené pracovníky,
7. g) používat jako ošetřovatele, popřípadě jiné pracovníky přicházející do přímého styku s hospodářskými zvířaty pouze osoby, které nevylučují choroboplodné zárodky přenosné na zvířata daného druhu a které se podrobily
   1. 1. vstupní lékařské prohlídce a dalším periodickým preventivním lékařským prohlídkám ve lhůtách stanovených orgánem veterinární péče,¹)
   2. 2. mimořádným lékařským prohlídkám v souvislosti s onemocněním nemocí přenosnou na zvířata nebo na základě požadavku orgánu veterinární péče,¹)

1. h) používat jako ošetřovatele dojnic a dojiče jen osoby se zdravotním průkazem a posudkem o zdravotní způsobilosti k práci,²)
2. i) zamezit, aby osoby, které ošetřují hospodářská zvířata v ohnisku nákazy zvířat nebo hospodářská zvířata umístěná odděleně z nákazových a karanténních důvodů, mohly přicházet do styku se zdravými zvířaty vnímavými na nákazu toho druhu.

§ 4

(1) Manipulace s hnojem a močůvkou, jejich skladování a využití se řídí

1. a) použitou technologií ustájení, druhem a kategorií hospodářských zvířat,
2. b) požadavky vyplývajícími z předpisů o veterinární péči, o péči o zdraví lidu, o vodním hospodářství a o státní ochraně přírody.³)

(2) Hnůj a močůvku včetně kejdy skotu a prasat lze vyvážet k aplikaci do půdy bez předchozí asanace jen za předpokladu, že pocházejí z chovu zvířat prostého nákaz, jinak jen se souhlasem orgánu veterinární péče.¹)

§ 5

(1) K napájení hospodářských zvířat musí být používána přednostně pitná voda, popřípadě není-li možno ji zajistit, jiná zdravotně nezávadná voda, která vyhovuje požadavkům kladeným technickou normou na vlastnosti napájecí vody.⁴)

(2) Není-li k napájení hospodářských zvířat odebírána voda z veřejného vodovodu, musí chovatelská organizace zabezpečit v součinnosti s orgánem veterinární péče¹) a s orgánem hygienické služby její laboratorní vyšetření

1. a) před zahájením jejího odběru,
2. b) jednou v každém kalendářním roce,
3. c) při vzniku jakéhokoli podezření z hlediska narušení její zdravotní nezávadnosti.

§ 6

(1) Krmiva musí být zdravotně nezávadná a musí odpovídat fyziologickým potřebám hospodářských zvířat daného druhu a kategorie.

(2) Příměs specificky účinné látky v krmivu se vždy zřetelně vyznačuje na obalu.

(3) Látky, které nejsou přirozenou složkou krmiv a nepoužívají se jako krmivo ani jako typická přísada do krmiva (cizorodé látky), mohou být obsaženy v krmivu jen v množství, v němž nevyvolávají u hospodářských zvířat poruchy zdraví snižující produkci nebo nenarušují zdravotní a hygienickou nezávadnost a biologickou hodnotu živočišných produktů.

(4) Nejvyšší přípustná množství cizorodých látek jsou stanovena v příloze k této vyhlášce. Není-li v ní uvedeno nejvyšší přípustné množství cizorodé látky pro některé krmivo, určí je orgán veterinární péče⁵) se souhlasem federálního ministerstva zemědělství a výživy, a to tak, aby nebyla překročena nejvyšší přípustná množství cizorodých látek v potravinách živočišného původu stanovená zvláštním předpisem.⁶)

§ 7

Chovatelské organizace jsou povinny

1. a) dodržovat při používání průmyslových, kuchyňských a jiných odpadů jako krmiv veterinární podmínky jejich zkrmování,
2. b) požádat při vzniku podezření z hlediska zdravotní, hygienické a dietetické nezávadnosti krmiv orgán veterinární péče¹) o odběr vzorků, jejich vyšetření a posouzení,
3. c) projednat s orgánem veterinární péče¹) každou podstatnou změnu ve způsobu výživy hospodářských zvířat,
4. d) zabránit přístupu hospodářských zvířat k jedům a jiným látkám škodlivým zdraví a dbát o to, aby se napájecí voda a krmiva nedostaly do styku s hnojivy a přípravky na ochranu rostlin, jakož i s jinými látkami škodlivými zdraví zvířat a lidí,
5. e) provádět včasná a účinná opatření k odstranění zjištěných nedostatků ve výživě,
6. f) dbát pokynů orgánu veterinární péče¹) o dalším využití, popřípadě o neškodném odstranění zdravotně závadných krmiv.

§ 8

(1) Chovatelské organizace a organizace vyrábějící krmiva jsou povinny soustavně pečovat

1. a) o dodržování schválených technologických a pracovních postupů při výrobě, zpracování, ošetřování, skladování, přepravě a používání krmiv,
2. b) o ochranu krmiv před znečištěním a před jejich kontaminací nežádoucími mikroorganismy a plísněmi, jakož i chemickými a jinými látkami, které je mohou znehodnocovat nebo v nich vytvářet produkty škodlivé zdraví zvířat a lidí,
3. c) o pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, popřípadě i dezodorizaci prostorů, budov a zařízení sloužících k výrobě, zpracování, skladování a přepravě krmiv a o udržování odpovídajících mikroklimatických podmínek v nich.

(2) V zájmu zabezpečení zdravotní nezávadnosti krmných směsí musí organizace, které je vyrábějí,

1. a) oddělit místně a provozně výrobu krmných směsí od jiné výroby,
2. b) skladovat
   1. 1. komponenty pro krmné směsi po dobu nezbytnou k provedení jejich laboratorního vyšetření z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti,
   2. 2. biologicky účinné látky odděleně pod uzávěrou,

1. c) ukládat kontrolní vzorky do uplynutí záruční doby dávky (šarže), z níž byly vzorky odebrány.

§ 9

Orgán veterinární péče¹) sleduje ve spolupráci s chovatelskými organizacemi životní prostředí, ošetřování a výživu zvířat i reakce zvířat na ně, celkový klinický stav zvířat, popřípadě biologické ukazatele signalizující nástup poruch zdraví, konstituční a funkční vady i malformace plodů a mláďat, ukazatele produkce a reprodukce a zdravotní nezávadnost živočišných produktů, hodnotí shromážděné údaje a stanoví, popřípadě provádí potřebné veterinární profylaktické a léčebné úkony a jiná opatření.

§ 10

Ve spolupráci se společenskými organizacemi myslivců a rybářů, orgány státní ochrany přírody a dalšími zúčastněnými orgány a organizacemi sleduje orgán veterinární péče¹) zdravotní stav zvěře a dalších volně žijících zvířat a provádí potřebná opatření v zájmu omezování výskytu a šíření nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a naopak, jakož i v zájmu omezování jiných škodlivých vlivů ohrožujících jejich zdraví.

§ 11

(1) Při posuzování zdravotní způsobilosti plemeníků a plemenic k inseminaci a přirozené plemenitbě se z hlediska požadavků veterinární péče přihlíží zejména k tomu, zda zvířata

1. a) pocházejí z rodičů prostých závažných dědičných vad a onemocnění ovlivňujících zdraví a užitkové vlastnosti, pokud jsou přenosné na potomstvo,
2. b) jsou vzhledem k svému zdravotnímu stavu vhodná k chovu, zdravá a prostá závažných dědičných vad.

(2) K inseminaci se používá jen sperma vybraných zdravých plemeníků, které je zdravotně nezávadné a má dobré oplozovací schopnosti. Nesmí být použito sperma plemeníků, kteří působili v přirozené plemenitbě; to neplatí, jde-li o sperma plemenných hřebců šlechtitelských chovů.

(3) Zařazování nového stáda plemenic do inseminace se uskutečňuje na základě veterinárního osvědčení.

§ 12

(1) V chovech, v nichž k tomu byly vytvořeny podmínky, se při zdravotní selekci zvířat pro účely jejich zařazování do plemenitby vychází také z výsledků kontroly zdraví a kontroly dědičnosti zdraví hospodářských zvířat.

(2) Kontrola zdraví hospodářských zvířat se zaměřuje na včasné zjišťování skutečností, které mohou upozorňovat na nebezpečí vzniku poruch zdraví zvířat, poruch reprodukce a snižování produkce.

(3) Kontrola dědičnosti zdraví je založena na sledování určených zdravotních znaků a vlastností zvířat a jejich potomstva. Je zaměřena na

1. a) odstraňování dědičných vad,
2. b) vyšlechtění zvířat s dobře rozvinutými požadovanými vlastnostmi, zejména s vysokou odolností proti stresům vyvolávajícím poruchy jejich zdraví a snižujícím jejich produkci a reprodukci.

§ 13

K zajištění plynulého reprodukčního procesu a účelného využívání reprodukčního potenciálu hospodářských zvířat je chovatelská organizace povinna zabezpečit

1. a) řádný odchov mladých plemenic s ohledem na jejich tělesný vývin a funkci jejich pohlavních orgánů,
2. b) příznivé podmínky pro ošetřování a výživu plemenic s přihlédnutím k jejich fyziologickým potřebám a požadavkům vyplývajícím z fáze reprodukčního cyklu, jakož i pro uplatňování biotechnických metod řízení reprodukce,
3. c) sledování a evidenci pohlavních cyklů plemenic v zájmu stanovení nejvhodnější doby zapuštění, pravidelné vyhledávání a včasné hlášení říje plemenic,
4. d) dodržování základních hygienických požadavků na plemenitbu a fixování plemenic při provádění inseminace,
5. e) náležitou péči o březí plemenice, hygienické a šetrné provádění porodů, sledování stavu pohlavních orgánů plemenic v období po porodu, řádné ošetření a odchov mláďat,
6. f) včasné hlášení poruch plodnosti plemeníků a hromadných poruch plodnosti plemenic orgánu veterinární péče,¹) neprodlené vyžádání odborné veterinární pomoci při těžkých porodech, zmetáních a onemocnění pohlavních orgánů,
7. g) trvalé sledování a hodnocení ukazatelů reprodukce a využití produkčního věku plemenic.

§ 14

(1) Chovatel je povinen

1. a) ohlásit onemocnění, popřípadě podezření z onemocnění zvířete orgánu veterinární péče¹) a sledovat stav zvířete, podle potřeby mu poskytnout první pomoc, a jde-li o podezření z nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat infekčního původu, zajistit oddělené umístění zvířete a dezinfekci místa,
2. b) dbát pokynů orgánu veterinární péče,¹) pokud jde o ošetřování, napájení a krmení zvířete, jakož i podávání léčiv a přípravků. Zvláštní podmínky pro používání některých veterinárních léčiv může stanovit orgán veterinární péče⁵) jen se souhlasem federálního ministerstva zemědělství a výživy,
3. c) porazit a vykolit zvíře na místě v případě nebezpečí z prodlení, zejména nebezpečí úhynu, pokud nejde o podezření z takové nákazy, popřípadě jiného onemocnění zvířat, při nichž by bylo poražení a vykolení zvířete na místě spojeno s ohrožením zdraví lidí nebo se zamořením prostředí choroboplodnými zárodky.

(2) O nutné porážce na místě musí chovatel neprodleně uvědomit orgán veterinární péče.¹)

§ 15

(1) Veterinární osvědčení je třeba k přemístění⁷)

1. a) zvířat na výstavy, trhy, přehlídky, soutěže a svody pro jiné účely (dále jen „svod zvířat“),
2. b) skotu, prasat, ovcí a koz s výjimkou selat, která nejsou určena pro zařazení do společných chovů, a jehňat a kůzlat mladších tří měsíců, lichokopytníků, kožešinových zvířat, včel a ryb, s výjimkou ryb akvarijních, mimo území obce z jiného důvodu neuvedeného pod písmenem a), nejde-li o přemístění těchto zvířat
   1. 1. se souhlasem veterinárního lékaře mezi provozy téže chovatelské organizace v rámci okresu,
   2. 2. k léčení a na nutnou porážku, hrozí-li nebezpečí z prodlení,

1. c) psů a koček starších šesti měsíců, zvěře, zvířat zoologických zahrad a cirkusů mimo území okres,
2. d) zvířat v dalších případech stanovených orgánem veterinární péče,¹) zejména se zřetelem na nákazovou situaci nebo v zájmu zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů.

(2) Jde-li o psa staršího šesti měsíců a nejde-li o přemístění z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. a), může být veterinární osvědčení nahrazeno písemným dokladem o jeho očkování proti vzteklině.

(3) Veterinární osvědčení se nevyžaduje k přemísťování konzervovaného spermatu určeného k inseminování.

§ 16

(1) Chovatel je povinen požádat orgán veterinární péče¹) podle místa chovu zvířete o vydání veterinárního osvědčení před předpokládaným přemístěním zvířete ve lhůtě

1. a) deseti týdnů, jde-li o plemenný skot,
2. b) šesti týdnů, jde-li o ostatní plemenná zvířata a užitkový skot,
3. c) čtyř týdnů, jde-li o ostatní hospodářská zvířata,
4. d) jednoho týdne, jde-li o jatečná zvířata a zvířata přemísťovaná ke svodu zvířat.

(2) Dodržení lhůt uvedených v odstavci 1 se nevyžaduje, jde-li o přemístění zvířete na nutnou porážku.

(3) Veterinární osvědčení se vydává na určitou dobu, která v něm musí být vyznačena.

(4) Při přemístění zvířete mimo území okresu, k němuž je třeba veterinární osvědčení, je chovatel povinen neprodleně uvědomit orgán veterinární péče¹) podle místa určení zvířete o jeho přemístění a na požádání předložit veterinární osvědčení, a jde-li o koně, také zdravotní průkaz koně. To neplatí, jde-li o přemístění zvířete k jatečným účelům.

§ 17

(1) Nakládání a vykládání hospodářských zvířat, zvěře a zvířat zoologických zahrad a cirkusů se provádí za dozoru chovatele. V průběhu jejich přepravy silniční dopravou nesmí být vozidlo ponecháno bez dozoru; zvláštní předpisy zůstávají nedotčeny.⁸)

(2) Organizace a osoby zúčastněné na nakládání, přepravě a vykládání zvířat musí dbát o šetrné zacházení s nimi. Přípravky s uklidňujícím účinkem lze zvířatům podávat jen se souhlasem veterinárního lékaře.

(3) Před nakládáním musí být zvířata napojena, a nejde-li o zvířata přepravovaná k jatečným účelům, také nakrmena.⁹)

§ 18

(1) Pro přepravu zvířat mohou být použity jen takové dopravní prostředky a zařízení, které byly řádně vyčištěny, účinně dezinfikovány a upraveny tak, aby se zamezilo vypadávání nebo vytékání např. krmiva, steliva, výkalů; dopravní prostředky použité k přepravě zvířat musí být zabezpečeny proti nepříznivým povětrnostním vlivům.¹⁰)

(2) Po skončení přepravy zvířat musí být použité dopravní prostředky a zařízení řádně vyčištěny a účinně dezinfikovány.¹¹) Dopravce je povinen vést o čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci dopravních prostředků používaných k přepravě zvířat evidenci.

(3) Provozovatel jatek je povinen vytvořit podmínky k tomu, aby dopravce mohl po skončení přepravy zvířat k jatečným účelům provést v jeho zařízení a na jeho náklad čištění a dezinfekci použitých dopravních prostředků.

§ 19

(1) Organizace, jejíž pracovníci provázejí přepravovaná zvířata, jsou povinny své pracovníky poučit o povinnostech péče o zvířata při přepravě a o bezpečnosti práce při styku s nimi.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny

1. a) zabránit styku přepravovaných zvířat s jinými zvířaty,
2. b) vystříhat se styku s jinými zvířaty a omezit styk s jinými osobami na nezbytnou míru,
3. c) provést po skončení přepravy osobní očistu a dezinfekci.

§ 20

(1) Zvířata určená k poražení v souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření mohou být přepravována jen způsobem určeným orgánem veterinární péče.¹)

(2) Dopravní prostředky, v nichž jsou přepravována zvířata uvedená v odstavci 1, musí být před výjezdem z ohniska nákazy zevně očištěny a dezinfikovány.

§ 21

Svody zvířat

Pořadatel svodu zvířat je povinen

1. a) požádat orgán veterinární péče¹) o stanovení veterinárních podmínek pro konání svodu zvířat ve lhůtě podle § 16 odst. 1,
2. b) dbát stanovených veterinárních podmínek z hlediska
   1. 1. předběžného veterinárního vyšetření zvířat, jejich přejímání a rozmísťování v prostorech svodu zvířat,
   2. 2. potřebného vybavení místa konání svodu zvířat k veterinárnímu vyšetřování a ošetřování zvířat, popřípadě i k dalším odborným veterinárním úkonům,
   3. 3. provádění sanitačních opatření,

1. c) zajistit, popřípadě prostřednictvím chovatelů zabezpečit řádnou péči o zvířata a řádné čištění a účinnou dezinfekci míst a zařízení, v nichž se zvířata zdržovala nebo byla předváděna.

§ 22

(1) Při přemístění hospodářských zvířat za účelem jejich umístění v chovu je chovatel povinen je držet v karanténě a požádat orgán veterinární péče¹) o jejich vyšetření, podle potřeby též o provedení ochranného očkování nebo veterinárního léčebného úkonu; orgán veterinární péče¹) může chovateli uložit, aby po stanovenou dobu byla v karanténě před opětovným zařazením do chovu umístěna také zvířata, která se účastnila svodu zvířat.

(2) Podmínky karantény hospodářských zvířat, která jsou přemísťována na základě organizované spolupráce v zemědělství, určí zúčastněným chovatelským organizacím orgán veterinární péče.¹)

§ 23

(1) Karanténa trvá po dobu čtyř týdnů, její trvání však může být v odůvodněných případech prodlouženo nebo zkráceno; provádí se v prostorech místně a provozně oddělených od prostorů, v nichž jsou chována jiná zvířata.

(2) Stáje a jiné budovy, v nichž se provádí karanténa zvířat, musí být v bezpečné vzdálenosti od jiných budov a zařízení sloužících chovu zvířat a od veřejných komunikací.

(3) Zvířata nemocná nákazou zvířat a zvířata z ní podezřelá nesmějí být přemísťována do stájí nebo jiných budov, v nichž jsou chována zdravá zvířata.

§ 24

Chovatel je povinen neprodleně ohlásit podezření z nákazy nebo jiného hromadného onemocnění zvířat a do příchodu veterinárního lékaře orgánu veterinární péče¹) zajistit, aby

1. a) podezřelá zvířata neopustila svá stanoviště, pokud není účelné jejich okamžité oddělené umístění v rámci stáda,
2. b) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, nevycházely z prostorů, které slouží chovu těchto zvířat, a aby do nich jiné osoby nevstupovaly,
3. c) živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny do oběhu a aby byly ukládány odděleně,
4. d) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, tj. zbytky krmiva, stelivo, výkaly, nářadí apod., nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde.

§ 25

(1) V rámci zdolávání velmi nebezpečné nákazy, podle potřeby i při zdolávání některých nebezpečných nákaz zvířat, vykonává se soustavný veterinární dozor v ohnisku nákazy.

(2) Se zřetelem na příznivý průběh zdolávání nákazy lze zmírnit nebo zrušit některá opatření ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

§ 26

(1) Nákaza zvířat může být prohlášena za zdolanou, jestliže

1. a) všechna nemocná zvířata v ohnisku nákazy zvířat se uzdravila nebo byla z něho přemístěna a ve stanovené pozorovací době nedošlo k dalšímu onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z ní, popřípadě jestliže v ohnisku nákazy zvířat nejsou již žádná zvířata, která jsou na tuto nákazu vnímavá,
2. b) byla provedena závěrečná ohnisková dezinfekce, v odůvodněných případech též dezinsekce a deratizace.

(2) Při zkoumání podmínek k prohlášení jiného hromadného onemocnění zvířat za zdolané se přiměřeně vychází z hledisek uvedených v odstavci 1.

§ 27

Organizace pověřená prováděním veterinárních asanačních úkonů

1. a) je povinna do 24 hodin poté, kdy byla o potřebě odvozu konfiskátů živočišného původu uvědoměna, zajistit jejich odvoz dopravními prostředky k tomu zvlášť určenými, upravenými a vybavenými; v odůvodněných případech jen po trase a za podmínek určených orgánem veterinární péče,¹)
2. b) zpracovává pro další průmyslové využití konfiskáty živočišného původu, které musí být zbaveny choroboplodných zárodků sterilizací nebo jiným vhodným způsobem,
3. c) neškodně odstraňuje konfiskáty živočišného původu, není-li možné jejich zpracování pro další průmyslové využití nebo nařídí-li to orgán veterinární péče¹) z jiných důvodů; neškodné odstranění se provádí spálením nebo zakopáním na místě k tomu příslušným místním národním výborem určeném (zahraboviště), které musí být oploceno, uzavřeno, náležitě označeno a udržováno,
4. d) provádí
   1. 1. podle pokynů orgánu veterinární péče¹) závěrečnou ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci, jejíž náklady se hradí ze státních prostředků,
   2. 2. na základě pokynu orgánu veterinární péče¹) nebo na základě dohody s chovatelem, popřípadě s organizací zacházející s krmivy dezinfekci, dezinsekci a deratizaci v jiných případech, jejíž náklady nese chovatel nebo uvedená organizace.

§ 28

(1) Organizace pověřená prováděním veterinárních asanačních úkonů zabezpečuje

1. a) odchyt a utracení toulavých psů a koček, popřípadě i jiných masožravých zvířat v době, na kterou byl v rámci ochranných a zdolávacích opatření nařízen zákaz volného pobíhání zvířat,
2. b) na žádost národního výboru a v součinnosti s orgánem Sboru národní bezpečnosti organizovaný hromadný odchyt toulavých psů a koček a jejich utracení, popřípadě umístění v karanténě, jakož i jejich předávání k jinému využití, např. pro výzkumné účely, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat nebo veřejného pořádku, popřípadě v jiném veřejném zájmu.

(2) Odchycené zvíře, které poranilo člověka, musí být po stanovenou dobu drženo v karanténě a vyšetřeno; v odůvodněném případě může orgán veterinární péče¹) stanovit, že také jiné odchycené zvíře musí být drženo v karanténě.

(3) Zvíře odchycené podle odstavce 1 písm. b) může být se souhlasem orgánu veterinární péče¹) vydáno na požádání jeho majiteli, který je povinen uhradit náklady za něho vynaložené za odchyt a nezbytnou péči o zvíře.

(4) Ustanovení odstavce 3 platí přiměřeně také pro postup týkající se zvířete se zvláštním výcvikem nebo jinak chovatelsky cenného, které bylo odchyceno podle odstavce 1 písm. a). V takovém případě může být vlastníku uloženo, aby zvíře za účelem pozorování umístil odděleně nejméně na dobu tří měsíců.