Zákon o státní sociální podpoře

§ 1

Státní sociální podpora

(1) Státní sociální podporou se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. Státní sociální podpora se ve stanovených případech poskytuje v závislosti na výši příjmu.

(2) Náklady na státní sociální podporu hradí stát.

(3) Tento zákon se použije na právní vztahy, které nejsou upraveny přímo použitelným předpisem Evropských společenství v oblasti státních sociálních dávek uvedených v § 2¹).

§ 2

Druhy dávek

Dávky státní sociální podpory jsou:

1. a) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu
   1. 1. přídavek na dítě,
   2. 2. sociální příplatek,
   3. 3. příspěvek na bydlení,

1. b) ostatní dávky
   1. 1. rodičovský příspěvek,
   2. 2. příspěvek na školní pomůcky,
   3. 3. dávky pěstounské péče,
   4. 4. porodné,
   5. 5. pohřebné.

§ 2a

(1) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají orgány státní sociální podpory, a to

1. a) úřady státní sociální podpory, jimiž jsou
   1. 1. úřady práce,
   2. 2. v hlavním městě Praze úřady městských částí určené Statutem hlavního města Prahy,

1. b) krajské úřady,
2. c) Magistrát hlavního Prahy.

(2) Státní správu podle tohoto zákona vykonává též Ministerstvo práce a sociálních věcí.

(3) Výkon působnosti orgánů hlavního města Prahy a krajských úřadů podle tohoto zákona je výkonem přenesené působnosti.

(4) Státní správu podle tohoto zákona vykonávají

1. a) úřady práce ve správních obvodech stanovených zvláštním právním předpisem^1a) s výjimkou území hlavního města Prahy,
2. b) úřady městských částí hlavního města Prahy určené Statutem hlavního města Prahy ve správních obvodech tvořených územím příslušných městských částí,^1b)
3. c) krajské úřady ve správních obvodech úřadů práce spadajících do správního obvodu krajského úřadu a vykonávajících působnost v rozsahu podle písmene a).

§ 3

Okruh oprávněných osob

(1) Dávky státní sociální podpory náleží při splnění dále stanovených podmínek pouze fyzické osobě (dále jen „osoba“), jestliže osoba a osoby společně s ní posuzované jsou na území České republiky hlášeny k trvalému pobytu podle zvláštních předpisů.^1c) Za trvalý pobyt se podle tohoto zákona považuje též pobyt cizince na území České republiky hlášeného k pobytu podle zvláštních právních předpisů upravujících pobyt cizinců na území České republiky s výjimkou žadatele o udělení azylu ubytovaného v pobytovém středisku Ministerstva vnitra, a to ode dne, kterým uplynulo 365 dnů ode dne hlášení. Podmínka uplynutí 365 dnů ode dne hlášení se nezkoumá u dětí cizinců hlášených k pobytu na území České republiky a narozených na území České republiky, do jednoho roku jejich věku.

(2) U nezletilých dětí svěřených na území České republiky do péče nahrazující péči rodičů nebo do ústavní péče se podmínka přihlášení k trvalému pobytu nebo dlouhodobému pobytu pro vznik nároku na dávku nevyžaduje.

(3) Magistrát hlavního města Prahy nebo krajský úřad příslušný podle místa pobytu osoby může v odůvodněných případech prominout podmínku trvalého pobytu.