§ 8
změněno 1. 5. 2000 zákonem 97/2000 Sb.
§ 8 (1) Jednorázové měření se provádí u velkých a středních zdrojů znečišťování po kolaudaci zdroje a dále vždy po každé záměně paliva nebo suroviny, po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce či vybavení zdroje, který by mohl vést ke zvýšení emisí, a to do šesti měsíců od vzniku některé z uvedených změn, a dále a) u velkých zdrojů znečišťování jedenkrát za kalendářní rok, pokud nemají povinnost měřit kontinuálně, b) u středních zdrojů znečišťování po skončení platnosti individuálně stanovených emisních limitů2) nebo po prvním uvedení do provozu a dále vždy po každé záměně paliva nebo suroviny, nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do šesti měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností. Termín a rozsah měření oznámí provozovatel inspekci nejméně 14 dní předem. Provozovatel může oznámený Pokud provozovatel nemůže termín konání měření odvolat. Tuto skutečnost ihned po jejím vzniku oznámí dodržet, je povinen to neprodleně oznámit inspekci. (2) Jednorázovým měřením se stanovují emise těch znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, s výjimkou těch znečišťujících látek, jejichž roční hmotnostní toky emisí překračují hodnoty uvedené v § 6 odst. 1. Odchylně od tohoto ustanovení je povinnost měření upravena u jmenovitě určených zdrojů znečišťování (§ 13 až 16). (3) Použité manuální metody pro měření musí být schopny změřit koncentraci znečišťujících látek alespoň ve výši 10 % emisního limitu. Přednost mají integrální metody stanovení koncentrací znečišťujících látek. Je-li nezbytné užít bodového odběru vzorku, je třeba počet odebraných vzorků přiměřeně zvýšit. (4) Jednorázová měření zajišťují provozovatelé prostřednictvím osob k měření způsobilých.1)