§ 22
změněno 1. 7. 1998 zákonem 125/1998 Sb.
§ 22 Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně zaměstnavatele,7) při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Za tuto dobu náleží Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.8)