§ 4.
změněno 1. 8. 1946 zákonem 176/1946 Sb.
§ 4. (1) Z povinnosti hlášení podle § 3 se vyjímají: a) osoby, které jsou ve stálém pracovním (služebním), nebo učebním poměru, podléhají povinnému nemocenskému pojištění a skutečně pracují; b) osoby v zemědělství plně zaměstnané, dále osoby, které provozují samostatnou úřadem schválenou živnost nebo svobodné povolání, jakož i osoby, které konají vojenskou nebo bezpečnostní službu; c) posluchači vysokých škol, kteří řádně pokračují ve studiu, a jejich absolventi, kteří se připravují ke zkouškám, a žáci středních a odborných škol veřejných nebo s právem veřejnosti; d) ženy od 3. měsíce těhotenství a osoby, které pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu jsou trvale nezpůsobilé k práci, a mohou-li tuto skutečnost doložiti vysvědčením úředního lékaře okresního úřadu ochrany práce nebo jinou veřejnou listinou; e) ženy, které vedou domácnost a při tom pečují alespoň o 1 dítě do 10 let nebo nejméně o 2 příslušníky domácnosti, kteří jsou vyňati z povinnosti hlášení podle tohoto paragrafu; f) přednostové a členové cizích zastupitelských úřadů a příslušníci jejich rodin. (2) Ministr sociální péče může však v případě naléhavé potřeby se souhlasem vlády vyhláškou v Úředním listě povinnost hlášení podle § 3 rozšířiti i na osoby, na něž by se jinak vztahovalo ustanovení odstavce 1.