Zákon o sociálním zabezpečení

§ 16 Podmínky pro nárok na plný starobní důchod (1) Na plný starobní důchod má nárok pracující, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 60 let. (2) Na plný starobní důchod má nárok též pracující, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň a) 55 let, jestliže byl zaměstnán nejméně 20 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech a uvedeného věku dosáhl v době trvání zaměstnání, b) 55 let, jestliže byl zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 2 až 7 8 a toto zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo při dosažení uvedeného věku; b, c) 58 let, jestliže byl zaměstnán nejméně 20 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 8 a 9 a toto 10 a zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo při dosažení uvedeného věku. (3) Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhla věku aspoň a) 53 let a vychovala pět nebo více dětí, b) 54 let a vychovala tři nebo čtyři děti, c) 55 let a vychovala dvě děti, d) 56 let a vychovala jedno dítě, e) 57 let a nevychovala žádné dítě, pokud pro ni není výhodnější ustanovení předchozího odstavce. (4) Při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k jejím dětem (i k osvojencům) a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů; ustanovení § 11 odst. 2 platí i tu.