Zákon o právu na informace o životním prostředí

§ 13 Osvěta Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (1) Ústřední správní úřady a) v mezích své působnosti vytvářejí podmínky pro realizaci a rozvoj environmentálního vzdělávání, výchovy a výchova veřejnosti osvěty a b) zajišťují odpovídající vzdělanost a informovanost svých zaměstnanců v oblasti životního prostředí. (12) Kraj v samostatné působnosti ve spolupráci s Ministerstvem Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a spolu s dalšími ústředními orgány je povinen podporovat osvětu správními úřady, výchovu kraje a vzdělávání široké veřejnosti obce v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na samostatné působnosti jsou povinny podporovat environmentální vzdělávání, výchovu dětí a mládeže osvětu vycházející z principů udržitelného rozvoje zajišťované prostřednictvím státních i nestátních organizací. (23) Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství a) zpracovává Státní program environmentálního vzdělávání, mládeže výchovy a tělovýchovy usiluje zejména o to osvěty v České republice (dále jen „Státní program“) a předkládá jej vládě ke schválení, aby byly vytvořeny podmínky pro b) garantuje, koordinuje a aktualizuje Státní program prostřednictvím akčních plánů na příslušná léta a c) podporuje rozvoj osvěty vedoucí k preventivní ochraně životního prostředí (dále jen „environmentální poradenství“). (4) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a) zodpovídá za zařazení environmentální výchovy ve smyslu udržitelného rozvoje do základních pedagogických dokumentů a b) podporuje další vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti ochrany životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy a udržitelného rozvoje. (35) Kraj Kraje v samostatné působnosti usiluje o to, aby a) byl vytvořen zpracovávají, koordinují a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí aktualizují krajské koncepce environmentálního vzdělávání, výchovy a jeho ochraně osvěty (dále jen „krajská koncepce“) vycházející z principů udržitelného rozvoje ze Státního programu a z aktivních forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišťovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací, b) orgány byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu podporují rozvoj environmentálního poradenství. (6) Kraje umožňují obcím v samostatné působnosti podílet se na realizaci krajských koncepcí a vytvářet v této oblasti vlastní programy. (7) Orgány veřejné správy s výjimkou organizačních složek státu mohou k informacím o životním prostředí podpoře environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty zřizovat zvláštní fondy.