Nařízení, jímž se provádí zákon o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků

§ 17. Zánik nároku na příspěvek. (1) Nárok na příspěvek zaniká dnem, kdy povolaná osoba a) byla ze služby v branné moci propuštěna nebo vyloučena z vojska nebo odsouzena k trestu, s nímž je jinak spojeno vyloučení z vojska, nebo b) službu svémocně opustila zběhla nebo c) se vrátila ze zajetí nebo se z něho nevrátila přes úřední výzvu po uplynutí přiměřené doby, nutné pro návrat anebo d) zemřela nebo se stala nezvěstnou. (2) Ustanovení § 5 odst. 3 o cestovních dnech platí v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) obdobně v tom smyslu, že nárok na příspěvek přísluší též za cestovní dny. (3) Nárok na příspěvek zaniká také za dobu, která předchází dobu 6 měsíců před podáním přihlášky o příspěvek; za tuto předcházející dobu může okresní národní výbor poskytnout příspěvek jen v případech hodných zvláštního zřetele. (4) Nárok na příspěvek zaniká dále dnem, kdy pominula některá z podmínek pro trvání nároku na příspěvek, zejména dnem, kdy oprávněný rodinný příslušník získal zdroj příjmů, z nichž je o jeho zaopatření v době, kdy povolaná osoba koná službu v branné moci, postaráno jinak, nebo kdy oprávněný rodinný příslušník zemřel. (45) Jestliže povolaná osoba, a) byla ze služby v branné moci propuštěna pro neschopnost nebo b) zemřela nebo se stala nezvěstnou, a uplatní-li oprávněná osoba nárok na zaopatřovací požitky podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, vyplácí se příspěvek dále jako záloha zúčtovatelná na tyto požitky, a to do právoplatného rozhodnutí o nároku, nejdéle však po dobu jednoho roku. Ustanovení odstavce 3 4 platí přiměřeně. Případné přeplatky není příjemce povinen vraceti.