Zákon, kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

NÁKAZY, JEJICHŽ VÝSKYT JE POVINNĚ HLÁŠEN KOMISI A ČLENSKÝM STÁTŮM

1. 1. slintavka a kulhavka
2. 2. mor skotu
3. 3. plicní nákaza skotu
4. 4. katarální horečka ovcí
5. 5. vezikulární choroba prasat
6. 6. klasický mor prasat
7. 7. africký mor prasat
8. 8. nakažlivá obrna prasat
9. 9. aviární influenza (vysokopatogenní)
10. 10. newcastleská choroba
11. 11. mor koní
12. 12. vezikulární stomatitida
13. 13. mor malých přežvýkavců
14. 14. horečka Údolí Rift
15. 15. nodulární dermatitida skotu
16. 16. neštovice ovcí a koz
17. 17. infekční nekróza krvetvorné tkáně
18. 18. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)

NÁKAZY, KTERÉ SE POVAŽUJÍ ZA NEBEZPEČNÉ

1. 1. slintavka a kulhavka
2. 2. vezikulární stomatitida
3. 3. vezikulární choroba prasat
4. 4. mor skotu
5. 5. mor malých přežvýkavců
6. 6. plicní nákaza skotu
7. 7. nodulární dermatitida skotu
8. 8. horečka Údolí Rift
9. 9. katarální horečka ovcí
10. 10. neštovice ovcí a koz
11. 11. mor koní
12. 12. africký mor prasat
13. 13. klasický mor prasat
14. 14. aviární influenza
15. 15. newcastleská choroba
16. 16. infekční nekróza krvetvorné tkáně
17. 17. enzootické hemoragické onemocnění jelenovitých
18. 18. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)
19. 19. sněť slezinná
20. 20. Aujeszkyho choroba
21. 21. vzteklina
22. 22. paratuberkulóza
23. 23. brucelóza skotu
24. 24. tuberkulóza skotu
25. 25. enzootická leukóza skotu
26. 26. infekční rhinotracheitida skotu (IBR)
27. 27. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)
28. 28. brucelóza ovcí
29. 29. brucelóza ovcí a koz
30. 30. Maedi - Visna
31. 31. klusavka
32. 32. nakažlivá metritida koní
33. 33. hřebčí nákaza
34. 34. encefalomyelitidy koní
35. 35. venezuelská encefalomyelitida koní
36. 36. infekční anemie koní
37. 37. vozhřivka
38. 38. brucelóza prasat
39. 39. nakažlivá obrna prasat
40. 40. tuberkulóza prasat (aviární)
41. 41. infekční burzitida drůbeže
42. 42. Markova choroba
43. 43. mykoplasmóza drůbeže
44. 44. chlamydióza drůbeže
45. 45. pulorová nákaza
46. 46. infekční bronchitida drůbeže
47. 47. tuberkulóza drůbeže
48. 48. cholera drůbeže
49. 49. salmonelóza drůbeže (S. enteritidis, S. typhimurium)
50. 50. neštovice ptáků
51. 51. aviární encefalomyelitida
52. 52. tularemie u zajíců
53. 53. brucelóza zajíců
54. 54. mor včelího plodu
55. 55. hniloba včelího plodu
56. 56. varroáza
57. 57. infekční nekróza pankreatu
58. 58. virová hemoragická septikemie
59. 59. infekční anemie lososů

NÁKAZY, PŘI JEJICHŽ VÝSKYTU SE POSKYTUJE NÁHRADA NÁKLADŮ A ZTRÁT PODLE § 67 ODST. 2

1. 1. slintavka a kulhavka
2. 2. mor skotu
3. 3. plicní nákaza skotu
4. 4. katarální horečka ovcí
5. 5. vezikulární choroba prasat
6. 6. klasický mor prasat
7. 7. africký mor prasat
8. 8. nakažlivá obrna prasat
9. 9. aviární influenza (vysokopatogenní)
10. 10. mor koní
11. 11. vezikulární stomatitida
12. 12. mor malých přežvýkavců
13. 13. horečka Údolí Rift
14. 14. nodulární dermatitida skotu
15. 15. neštovice ovcí a koz
16. 16. venezuelská encefalomyelitida koní
17. 17. enzootické hemoragické onemocnění jelenovitých
18. 18. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)

NÁKAZY, PŘI JEJICHŽ VÝSKYTU SE POSKYTUJE NÁHRADA NÁKLADŮ A ZTRÁT PODLE § 67 ODST. 3

1. 1. newcastleská choroba
2. 2. sněť slezinná
3. 3. Aujeszkyho choroba
4. 4. vzteklina
5. 5. paratuberkulóza
6. 6. brucelóza skotu
7. 7. tuberkulóza skotu
8. 8. enzootická leukóza skotu
9. 9. infekční rhinotracheitida skotu (IBR)
10. 10. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)
11. 11. brucelóza ovcí
12. 12. brucelóza ovcí a koz
13. 13. Maedi – Visna
14. 14. klusavka
15. 15. nakažlivá metritida koní
16. 16. hřebčí nákaza
17. 17. encefalomyelitidy koní
18. 18. infekční anemie koní
19. 19. vozhřivka
20. 20. brucelóza prasat
21. 21. tuberkulóza prasat (aviární)
22. 22. aviární influenza (nízkopatogenní)
23. 23. infekční burzitida drůbeže
24. 24. Markova choroba
25. 25. mykoplasmóza drůbeže
26. 26. chlamydióza drůbeže
27. 27. pulorová nákaza
28. 28. infekční bronchitida drůbeže
29. 29. tuberkulóza drůbeže
30. 30. cholera drůbeže
31. 31. salmonelóza drůbeže (S. enteritidis, S. typhimurium)
32. 32. neštovice ptáků
33. 33. aviární encefalomyelitida
34. 34. mor včelího plodu
35. 35. hniloba včelího plodu
36. 36. varroáza
37. 37. infekční nekróza pankreatu
38. 38. virová hemoragická septikemie
39. 39. infekční anemie lososů

Část A STUDIJNÍ PROGRAM PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE Část A

1. Program studia vedoucího k získání diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání ve veterinárním lékařství a hygieně musí obsahovat nejméně tyto předměty:
   1. I. Základní předměty
      1. – fyzika
      2. – chemie
      3. – biologie zvířat
      4. – biologie rostlin
      5. – biomatematika
   1. II. Speciální předměty

      Skupina 1: Základní vědy

      1. – anatomie (včetně histologie a embryologie)
      2. – fyziologie
      3. – biochemie
      4. – genetika
      5. – farmakologie
      6. – farmacie
      7. – toxikologie
      8. – mikrobiologie
      9. – imunologie
      10. – epizootologie
      11. – profesní etika

      Skupina 2: Klinické vědy

      1. – porodnictví
      2. – patologie (včetně patologické anatomie)
      3. – parazitologie
      4. – klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie)
      5. – klinické přednášky o různých domácích zvířatech, drůbeži a jiných druzích zvířat
      6. – preventivní lékařství
      7. – radiologie
      8. – reprodukce a poruchy reprodukce
      9. – státní veterinární služba a hygiena
      10. – veterinární legislativa a soudní lékařství
      11. – terapeutika
      12. – propedeutika

      Skupina 3: Živočišná výroba

      1. – živočišná výroba
      2. – výživa zvířat
      3. – agronomie
      4. – ekonomika zemědělství
      5. – chov zvířat
      6. – veterinární hygiena
      7. – etologie a ochrana zvířat

      Skupina 4: Hygiena potravin

      1. – prohlídka a kontrola potravin živočišného původu
      2. – hygiena a technologie potravin
      3. – praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin)

Praktická výuka může mít formu školení; pokud je takové školení celodenní, uskutečňuje se pod přímým dohledem příslušného úřadu a netrvá v rámci celého pětiletého studia dohromady déle než 6 měsíců.

Rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivými skupinami předmětů je vyrovnané a koordinované tak, aby požadované znalosti a zkušenosti mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich různých úkonů.

Část B OBLASTI, JEJICHŽ ZNALOSTI JSOU PŘEDPOKLADEM K ZÍSKÁNÍ DIPLOMU, VYSVĚDČENÍ NEBO JINÉHO DOKLADU O POŽADOVANÉM VZDĚLÁNÍ VE VETERINÁRNÍM LÉKAŘSTVÍ A HYGIENĚ Část B

Znalosti

1. a) v oboru věd, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře,
2. b) stavby a funkcí zdraví zvířat, jejich chovu a reprodukce a hygieny obecně, jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám,
3. c) o chování a ochraně zvířat,
4. d) o příčinách, charakteru, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka,
5. e) preventivního lékařství,
6. f) hygieny a technologie produkce, zpracovávání a uvádění do oběhu potravin živočišného původu,
7. g) právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených pod písmeny a) až f),
8. h) klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod náležitým dohledem.“.