§ 49
změněno 1. 7. 1990 zákonem 175/1990 Sb.
§ 49 (1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až pět deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. (2) Trest zákazu činnosti jako trest samostatný může soud uložit pouze v případě, že tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje a jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu není třeba. (3) Je-li trest Do doby výkonu trestu zákazu činnosti uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody; započítává se do doby výkonu zákazu však doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti nezapočítává, která je předmětem zákazu, v souvislosti s trestným činem odňato podle zvláštních předpisů nebo na základě opatření státního orgánu nesměl již tuto činnost vykonávat.