Trestní zákon

§ 57a Zákaz pobytu (1) Soud může uložit trest zákazu pobytu na jeden rok až pět let, jestliže za úmyslný trestný čin nebo přečin odsuzuje pachatele, který se vyhýbá poctivé práci a nemá trvalý pobyt v místě nebo obvodě, na který se trest má vztahovat, vyžaduje-li to se zřetelem na dosavadní způsob života pachatele a místo spáchání činu ochrana bezpečnosti státu, vnitřního veřejného pořádku, ochrana rodiny, zdraví, mravnosti nebo majetku; trest zákazu pobytu se nemůže vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý pobyt. (2) Trest zákazu pobytu může být uložen jako samostatný trest za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby nepřevyšuje tři léta, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu nebo přečinu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení jeho účelu trestu není třeba. (3) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka. (4) Je-li trest Do doby výkonu trestu zákazu pobytu uložen vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, se doba výkonu trestu odnětí svobody se do doby zákazu pobytu nezapočítává; opatření rozhodnutí podle odstavce 3 učiní činí soud až po odpykání výkonu trestu odnětí svobody nebo při jeho přerušení nebo při po podmíněném propuštění. (5) Trest zákazu pobytu záleží v tom, že se odsouzený nesmí po dobu výkonu tohoto trestu zdržovat na určitém místě nebo v určitém obvodu; k přechodnému pobytu na takovém místě nebo v takovém obvodu v nutné osobní záležitosti je třeba povolení.