§ 54
změněno 1. 1. 1994 zákonem 290/1993 Sb.
§ 54 (1) Při výměře peněžitého trestu přihlédne soud k osobním a majetkovým poměrům pachatele; peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. (2) Vydobytá částka peněžitého trestu připadá státu. (3) Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, náhradní trest odnětí svobody až na dvě léta. Náhradní trest nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby. (4) Nebyl-li pachatel po výkonu peněžitého trestu po dobu jednoho roku znovu odsouzen Na pachatele, hledí kterému byl uložen peněžitý trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti, se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.