§ 23
změněno 1. 7. 1990 zákonem 263/1990 Sb.
§ 23 (1) Nemocenské se poskytuje za pracovní dny, které jsou pracovními dny podle obecně platných předpisů. Má-li však pracovník pracovní dobu závazně rozvrženou jinak než na všechny obecně stanovené pracovní dny (§ 6 odst. 2), poskytuje se mu nemocenské za ty pracovní dny, ve kterých měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného v době vzniku pracovní neschopnosti (karantény). Pracovníku uvedenému v § 2 odst. 2 se nemocenské poskytuje také za soboty předem stanovené těžebním režimem,3) ve kterých měl pracovat kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény. (2) Stanoví-li se nemocenské na směny nebo na hodiny (§ 11), poskytuje se za směny, popřípadě za hodiny, ve kterých pracovník měl, kdyby nebylo pracovní neschopnosti nebo karantény, pracovat podle rozvrhu pracovní doby pro něj určeného. (3) U pracovníků, jejichž mzdy se vypočítávají na počítačích, se nemocenské poskytuje za tolik hodin, kolik by jich pracovník jinak odpracoval podle rozvržení pracovní doby pro něj určené, přičemž v nižší procentní sazbě1) se poskytuje za tolik hodin, kolik by jich jinak pracovník odpracoval podle rozvržení pracovní doby v prvních třech pracovních dnech pracovní neschopnosti. (4) Při uplatnění pružné pracovní doby jako pružného pracovního týdne při rovnoměrně rozvržené pracovní době nebo jako pružného čtyřtýdenního pracovního období při nerovnoměrně rozvržené pracovní době se pracovníkům odměňovaným hodinovou mzdou, pracovníkům, u nichž se stanoví nemocenské na hodiny, a pracovníkům, jejichž mzdy se vypočítávají na počítačích, poskytuje nemocenské v jednotlivých pracovních dnech za tolik hodin, kolik jich v průměru připadá podle rozvrhu pracovní doby platného pro pracovníka na pracovní den (směnu); stejně se postupuje u pracovníků odměňovaných měsíční mzdou, jestliže se jim tato mzda přepočítává v jednotlivých obdobích podle počtu pracovních hodin určených na příslušný měsíc harmonogramem směn. (5) Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za které by pracovníku, kdyby nebyl neschopen práce, náležela náhrada mzdy nebo za které se mu měsíční mzda jinak nekrátí.