Ústavní zákon o československé federaci

Čl. 1

(1) Československá socialistická republika je federativní stát dvou rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Slováků.

(2) Základem Československé socialistické republiky je dobrovolný svazek rovnoprávných národních států českého a slovenského národa, založený na právu na sebeurčení každého z nich.

(3) Československá federace je výrazem vůle dvou svébytných suverenních národů, Čechů a Slováků, žít ve společném federativním státě.

(4) Československou socialistickou republiku tvoří Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika. Obě republiky mají v Československé socialistické republice rovnoprávné postavení.

(5) Obě republiky respektují navzájem svou suverenitu i suverenitu Československé socialistické republiky; stejně Československá socialistická republika respektuje suverenitu národních států.

Čl. 2

(1) Československá socialistická republika i Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika jsou vybudovány na zásadách socialistické demokracie. Jejich politický systém je v zásadních věcech stejný.

(2) Státní moc vykonává pracující lid svými zastupitelskými sbory, jimiž jsou: Federální shromáždění, Česká národní rada, Slovenská národní rada a národní výbory.

(3) Politická práva občanů a záruky jejich uskutečňování jsou na celém území Československé socialistické republiky stejné.

Čl. 3

(1) Území Československé socialistické republiky tvoří území České socialistické republiky a území Slovenské socialistické republiky.

(2) Hranice Československé socialistické republiky a hranice České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky mohou být změněny jen ústavním zákonem Federálního shromáždění.

(3) Hranice každé z obou republik se mohou změnit jen se souhlasem příslušné národní rady. Národní rada dává souhlas svým ústavním zákonem.

Čl. 4

(1) Hospodářství Československé socialistické republiky je jednotné a rozvíjí se na základě socialistické hospodářské soustavy.

(2) Český a slovenský národ spojují v československé federaci své úsilí v zájmu intenzívního rozvoje socialistického hospodářství. Československá socialistická republika, Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika hospodaří s vytvořeným společenským produktem v souladu s národohospodářskými plány Československé socialistické republiky. Hospodářství v Československé socialistické republice se rozvíjí ve vzájemné spolupráci a za pomoci obou národů a všech národností Československé socialistické republiky.

(3) V jednotném plánovaném hospodářství Československé socialistické republiky se uplatňují jednotná úprava socialistického společenského vlastnictví, jedna měna, jednotná hospodářská politika, jednotná soustava řízení a jednotná politika zaměstnanosti a rozmisťování pracovních sil.

(4) Orgány Československé socialistické republiky zabezpečují společné potřeby a zájmy českého a slovenského národa i všech národností; řídí orgány a organizace v odvětvích spravovaných v její působnosti. Orgány Československé socialistické republiky vykonávají působnost ve věcech správy národního majetku v odvětvích, která řídí. Úlohou orgánů Československé socialistické republiky je především plánovitě zajišťovat optimální zaměření hospodářského rozvoje, rozvíjet hospodářské styky se zahraničím a vytvářet jednotné podmínky pro působení soustavy plánovitého řízení; k tomu účelu ovlivňovat vztahy vznikající při rozdělování společenského produktu a národního důchodu a podporovat pokrokové formy integrace socialistických organizací. Významným úkolem Československé socialistické republiky je vyrovnávání hospodářských a sociálních rozdílů mezi Českou socialistickou republikou a Slovenskou socialistickou republikou, zejména vytvářením stejných podmínek a možností pro tvorbu a užití národního důchodu.

(5) Orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky řídí orgány a organizace, které pracují v odvětvích spravovaných v působnosti těchto republik; pokud činnost těchto orgánů a organizací zasahuje do druhé republiky, činí tak koordinovaně s jejími orgány. Orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky vykonávají působnost ve věcech správy národního majetku v odvětvích, která řídí.

Čl. 5

(1) Československé státní občanství je jednotné.

(2) Každý československý státní občan má na celém území Československé socialistické republiky rovná práva a rovné povinnosti.

(3) Každý československý státní občan je zároveň občanem České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky.

(4) Nabývání a pozbývání československého státního občanství upravuje zákon Federálního shromáždění.

Čl. 6

(1) Českého a slovenského jazyka se užívá rovnoprávně při vyhlašování zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů.

(2) Při jednání všech státních orgánů Československé socialistické republiky a obou republik, v řízení před nimi a v ostatním jejich styku s občany se užívá obou jazyků rovnoprávně.

Čl. 7

(1) Do výlučné působnosti Československé socialistické republiky patří:

1. a) zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv, zastupování Československé socialistické republiky v mezinárodních vztazích a rozhodování v otázkách války a míru,
2. b) obrana Československé socialistické republiky,
3. c) měna,
4. d) federální státní hmotné rezervy,
5. e) federální zákonodárství a správa v rozsahu působnosti federace a kontrola činnosti federálních orgánů,
6. f) ochrana federální ústavnosti.

(2) V oblastech uvedených v odstavci 1 působí výlučně zákonodárné a výkonné orgány státní moci, orgány státní správy a soudní orgány Československé socialistické republiky.

Čl. 8

(1) Do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou republik patří:

1. a) plánování,
2. b) finance,
3. c) bankovnictví,
4. d) cenové věci,
5. e) zahraniční hospodářské vztahy,
6. f) průmysl,
7. g) zemědělství a výživa,
8. h) doprava,
9. ch) pošty a telekomunikace,
10. i) rozvoj vědy a techniky a investiční činnost,
11. j) práce, mzdy a sociální politika,
12. k) sociálně ekonomické informace,
13. l) právní úprava socialistického podnikání a hospodářská arbitráž,
14. m) normalizace, věci měr a vah, průmyslová práva a státní zkušebnictví,
15. n) vnitřní pořádek a bezpečnost státu,
16. o) věci tisku a jiných informačních prostředků,
17. p) kontrola.

(2) V oblastech uvedených v odstavci 1 působí v taxativně uvedených věcech orgány Československé socialistické republiky a v ostatních věcech orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Čl. 9

Věci, které nejsou taxativně svěřeny do působnosti Československé socialistické republiky, patří do výlučné působnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Čl. 10

(1) Československé hospodářství je v souladu se socialistickou hospodářskou soustavou hospodářstvím plánovaným.

(2) Zásady národohospodářského plánování jako jednotně organizovaného procesu tvorby a zajišťování národohospodářských plánů a kontroly jejich plnění, jakož i vymezení jejich soustavy, funkcí a vztahů upravují zákony Federálního shromáždění; zákony Federálního shromáždění upravují též vztahy orgánů a organizací při této činnosti a sankce při neplnění povinností.

(3) Státní plány rozvoje národního hospodářství a ostatní národohospodářské plány jsou závazným základem pro řídící a hospodářskou činnost.

(4) Státní plány rozvoje národního hospodářství jsou

1. a) státní plán rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky;
2. b) státní plány rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

(5) Střednědobé státní plány rozvoje národního hospodářství se vyhlašují zákonem. Zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky přijímá Federální shromáždění; v souladu s ním pak přijímají zákon o státním plánu rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky národní rady.

(6) Návrhy státních plánů rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky a státních plánů rozvoje národního hospodářství České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky sestavují souběžně a ve vzájemné spolupráci federální plánovací orgány a plánovací orgány republik podle směrnic svých vlád.

Čl. 11

(1) Finanční hospodaření Československé socialistické republiky se řídí státním rozpočtem federace. Finanční hospodaření každé republiky se řídí jejím státním rozpočtem. Státní rozpočet federace schvaluje Federální shromáždění a státní rozpočty republik schvalují národní rady svými zákony, a to vždy na období jednoho roku.

(2) Státní rozpočet každé republiky zahrnuje finanční vztahy za všechny úseky hospodářství a správy s výjimkou činností financovaných ze státního rozpočtu federace. Součástí státního rozpočtu každé republiky jsou finanční vztahy k rozpočtům národních výborů.

(3) Příjmy státního rozpočtu federace tvoří taxativně určené daně a odvody, podíly na nich a další příjmy stanovené zákonem Federálního shromáždění, dále příjmy z činnosti federálních orgánů a jim podřízených organizací.

(4) Ze státního rozpočtu federace se hradí:

1. a) výdaje na obranu Československé socialistické republiky, na činnost federálních orgánů, na vytváření federálních hmotných rezerv a na dotace pro federální organizace,
2. b) dotace a subvence na financování vybraných akcí, pokud si to vyžaduje jejich rozsah a důležitost pro celou federaci, a na vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi Českou socialistickou republikou a Slovenskou socialistickou republikou,
3. c) dotace a subvence ve prospěch státních rozpočtů obou republik na další rozvinutí národních ekonomik,
4. d) ostatní výdaje určené rozpočtovým zákonem Federálního shromáždění.

(5) Způsob zabezpečení příjmů státního rozpočtu federace, vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty obou republik, jakož i zásady rozpočtového hospodaření stanoví zákon Federálního shromáždění.

(6) Československá socialistická republika i každá republika mohou vytvářet vlastní účelové fondy napojené na jejich státní rozpočty; fondy se zřizují zákonem.

(7) Československá socialistická republika stanoví rámcové zásady dotační a odpisové politiky.

Čl. 12

(1) Daně a poplatky možno ukládat jen na základě zákona.

(2) Zákony Federálního shromáždění upravují podnikové daně a odvody, daň z obratu, daň důchodovou, zemědělskou daň, daň ze mzdy, daň z umělecké a literární činnosti, daň z motorových vozidel (silniční daň), daň z příjmů obyvatelstva, zdanění (odvody) peněžních ústavů a pojišťoven. Zákony Federálního shromáždění upravují také poplatky, které mají podle své povahy výlučně nebo převážně vztah k zahraničí nebo souvisí s výkonem působnosti orgánů federace.

(3) Ostatní daně a poplatky stanoví zákony národních rad.

(4) Správa, výkon a kontrola všech druhů daní (odvodů) a poplatků (pokut) přísluší ústředním orgánům republik a z jejich pověření národním výborům nebo jiným orgánům, s výjimkou případů, kdy na základě výlučné působnosti Československé socialistické republiky vybírají poplatky (pokuty) federální orgány. Federální orgány mohou kontrolovat platby pro státní rozpočet federace. Zákon Federálního shromáždění může svěřit rozhodování o výjimkách a úlevách orgánům federace, jde-li o daně a poplatky podle odstavce 2 placené organizacemi přímo řízenými orgány federace nebo jde-li o poplatky podle odstavce 2 vybírané orgány federace.

Čl. 13

(1) Území Československé socialistické republiky je jednotným celním územím.

(2) Do působnosti Československé socialistické republiky patří celnictví, celní politika a vydávání celních tarifů.

Čl. 14

(1) V oblasti bankovnictví do působnosti Československé socialistické republiky patří:

1. a) stanovit koncepci devizové a úvěrové politiky a určovat nástroje pro její uskutečňování,
2. b) určovat rozsah devizových rezerv a stanovit způsob jejich správy.

(2) Postavení, povinnosti a odpovědnost Státní banky československé, jakož i způsob její správy a její vztah k orgánům republik, stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákonem Federálního shromáždění se stanoví též postavení a právní poměry ostatních bank.

Čl. 15

V Československé socialistické republice platí jednotná soustava cen. V oblasti cenové politiky patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) stanovit zásady cenové politiky a regulace cen,
2. b) určovat ceny surovin, výrobků a služeb, a to v rozsahu stanoveném zákonem Federálního shromáždění.

Čl. 16

V oblasti zahraničních hospodářských vztahů patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) stanovit zásady zahraniční obchodní politiky a řídit její provádění,
2. b) zákonodárství o úpravě vztahů vznikajících při provádění zahraničního obchodu,
3. c) koordinovat hospodářskou spolupráci se zahraničím, především se socialistickými státy,
4. d) organizovat a řídit zahraničně obchodní činnost,
5. e) stanovit základní ekonomické nástroje.

Čl. 17

V oblasti průmyslu patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) stanovit zásady průmyslové politiky,
2. b) vytvářet podmínky pro zapojení průmyslu řízeného federací i republikami do mezinárodní průmyslové kooperace, specializace a výzkumu,
3. c) koordinovat úkoly vyplývající z potřeb obranyschopnosti země,
4. d) zřizovat a řídit organizace paliv, energetiky, hutnictví a strojírenství a organizace zabývající se těžbou a zpracováním rud, magnezitu a radioaktivních surovin a vykonávat v rozsahu stanoveném zákony Federálního shromáždění v těchto odvětvích státní správu.

Čl. 18

V oblasti zemědělství a výživy patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) stanovit zásady zemědělské politiky a politiky výživy lidu,
2. b) koordinovat státní intervenční politiku v zemědělství a výživě,
3. c) jednotná právní úprava ve věcech veterinární a rostlinolékařské péče, ochrany zemědělského půdního fondu, zemědělského družstevnictví, nákupu a jakosti zemědělských a potravinářských výrobků, vyžadujících jednotný postup v Československé socialistické republice, jakož i jednotná právní úprava zásad organizace řízení zemědělství.

Čl. 19

V oblasti dopravy do působnosti Československé socialistické republiky patří:

1. a) jednotná právní úprava ve věcech dopravy a dopravních cest,
2. b) stanovení státních norem pro technickou způsobilost dopravních prostředků, zařízení a dopravních cest,
3. c) určení zásad dopravní politiky a vypracování koncepce rozvoje dopravní soustavy,
4. d) zřizování a řízení organizací oborů železniční dopravy a civilního letectví, organizací pro správu dálnic, organizací námořní dopravy, a pokud provozují zahraniční přepravu, též organizací říční dopravy,
5. e) výkon státní správy ve věcech železniční dopravy, civilního letectví, námořní a říční plavby a dálnic.

Čl. 20

V oblasti pošt a telekomunikací patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) zákonodárství ve věcech pošt a telekomunikací,
2. b) organizování a řízení jednotné soustavy pošt a telekomunikací.

Čl. 21

(1) V Československé socialistické republice se uskutečňuje jednotná vědecká, technická a investiční politika v základních otázkách.

(2) V oblasti vědecké, technické a investiční politiky do působnosti Československé socialistické republiky patří:

1. a) vypracování koncepce a plánů rozvoje vědy a techniky a stanovení způsobu řízení vědy a technického rozvoje,
2. b) rozvíjení mezinárodní spolupráce včetně licenční politiky,
3. c) stanovení jednotné státní investiční politiky a zásad státní bytové politiky,
4. d) jednotná právní úprava ve věcech výzkumné a vývojové základny, přípravy a realizace investic, územního plánování a stavebního řádu,
5. e) rozhodování o investicích federálního významu a zabezpečování realizace investic v odvětvích federálně řízených.

Čl. 22

V oblasti práce, mezd a sociální politiky patří do působnosti Československé socialistické republiky stanovit jednotné zásady:

1. a) pracovněprávních vztahů,
2. b) mzdové politiky a regulace mzdového vývoje,
3. c) důchodového a nemocenského zabezpečení,
4. d) sociální politiky.

Čl. 23

V oblasti sociálně ekonomických informací patří do působnosti Československé socialistické republiky:

1. a) stanovit metodiku jednotné soustavy sociálně ekonomických informací, potřebných pro posuzování rozvoje federace a pro plnění povinností vyplývajících z mezinárodních závazků a organizovat celkový proces tvorby a poskytování těchto informací,
2. b) určovat rozsah informací potřebných pro sledování vývoje hospodářství, životní úrovně a vývoje společnosti,
3. c) stanovit způsob a lhůty pro poskytování sociálně ekonomických informací, jakož i zásady prověřování jejich správnosti a provádět statistická zjišťování podle zvláštních potřeb federálních orgánů,
4. d) poskytovat sociálně ekonomické informace mezinárodním organizacím.

Čl. 24

(1) Socialistické podniky vyvíjejí hospodářskou činnost v Československé socialistické republice na území obou republik za podmínek v nich platných.

(2) Do působnosti Československé socialistické republiky patří:

1. a) jednotná úprava socialistického společenského vlastnictví, správy národního majetku, jakož i úprava zřizování, právních poměrů a způsobů řízení hospodářských organizací,
2. b) zásady úpravy družstevního a drobného podnikání,
3. c) úprava hospodářských vztahů mezi socialistickými organizacemi,
4. d) úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů, zejména úprava průmyslových práv, normalizace, státního zkušebnictví a státní inspekce měrové služby a výkon státní správy na uvedených úsecích ve věcech, u nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění,
5. e) zásady ochrany a využití nerostného bohatství,
6. f) úprava organizace a působnosti orgánů hospodářské arbitráže, úprava řízení před nimi a v rozsahu stanoveném zákonem Federálního shromáždění rozhodování sporů orgány hospodářské arbitráže.

Čl. 25

Orgány Československé socialistické republiky, na které president Československé socialistické republiky přenesl sjednávání některých mezinárodních smluv, postupují při sjednávání těchto smluv, upravujících mezinárodní spolupráci v oblastech společné působnosti, ve spolupráci s orgány obou republik; spolupracují s nimi též při zastupování Československé socialistické republiky v mezinárodních organizacích, působících v uvedených oblastech.

Čl. 26

Do působnosti Československé socialistické republiky patří jednotná právní úprava matrik, občanských průkazů, cestovních dokladů, evidence obyvatelstva a povolování pobytu cizinců.

Čl. 27

(1) Do působnosti Československé socialistické republiky patří upravovat postavení, oprávnění a ostatní poměry ozbrojených bezpečnostních sborů.

(2) Rozdělení působnosti mezi Československou socialistickou republikou a oběma republikami ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti upravuje zákon Federálního shromáždění.

Čl. 28

Rozdělení působnosti mezi Československou socialistickou republikou a oběma republikami ve věcech tisku a jiných informačních prostředků stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 28a

(1) Československé socialistické republice přísluší kontrolovat všechna odvětví i činnosti státní a hospodářské správy spadající do její působnosti.

(2) Československé socialistické republice dále přísluší v rozsahu stanoveném zákonem Federálního shromáždění

1. a) v součinnosti s příslušnými orgány republik kontrolovat u orgánů a u organizací řízených orgány republik, jak jsou prováděna opatření federálních orgánů,
2. b) s vědomím příslušných orgánů republik organizovat společné kontrolní akce federálních a republikových orgánů a pověřovat kontrolní orgány republik prováděním kontrol těch odvětví a činností, které jinak spadají do působnosti federace.

(3) Československé socialistické republice dále přísluší

1. a) metodicky usměrňovat činnost orgánů působících na úseku kontroly,
2. b) stanovit plány kontrolní činnosti v rozsahu a za podmínek, které stanoví zákon Federálního shromáždění,
3. c) určovat jednotné zásady organizace a výkonu kontrolní činnosti.

Čl. 29

(1) Nejvyšším orgánem státní moci a jediným zákonodárným sborem Československé socialistické republiky je Federální shromáždění.

(2) Federální shromáždění tvoří dvě sněmovny: Sněmovna lidu a Sněmovna národů. Obě sněmovny jsou rovnoprávné.

(3) K platnému usnesení Federálního shromáždění je třeba souhlasného usnesení obou sněmoven, nestanoví-li tento ústavní zákon něco jiného nebo nejde-li o vnitřní věci jen jedné sněmovny.

Čl. 30

(1) Sněmovna lidu má 200 poslanců, kteří jsou voleni v celé Československé socialistické republice přímou volbou.

(2) Poslanec Sněmovny lidu nemůže být zároveň poslancem Sněmovny národů.

(3) Sněmovna lidu se volí na období pěti let.

(4) Podmínky výkonu volebního práva do Sněmovny lidu a způsob výkonu voleb a odvolání poslanců stanoví zákon Federálního shromáždění.

Čl. 31

(1) Sněmovna národů reprezentuje rovné státoprávní postavení obou republik.

(2) Sněmovna národů má 150 poslanců, z nichž se 75 volí přímou volbou v České socialistické republice a 75 přímou volbou v Slovenské socialistické republice.

(3) Volební období Sněmovny národů končí s volebním obdobím Sněmovny lidu.

Čl. 32

(1) Federální shromáždění zasedá nejméně dvakrát do roka (jarní zasedání a podzimní zasedání).

(2) Federální shromáždění svolává k zasedání a jeho zasedání prohlašuje za skončené president Československé socialistické republiky.

(3) Jestliže president Československé socialistické republiky nesvolá jarní zasedání do konce dubna nebo podzimní zasedání do konce října, svolá je předsednictvo Federálního shromáždění. Zasedání Federálního shromáždění prohlásí v tomto případě za skončené předsednictvo Federálního shromáždění.

Čl. 33

(1) Federální shromáždění musí být svoláno presidentem Československé socialistické republiky na žádost alespoň třetiny poslanců některé sněmovny.

(2) Jestliže president Československé socialistické republiky Federální shromáždění nesvolá do 14 dnů nebo do další lhůty uvedené v žádosti, svolá je předsednictvo Federálního shromáždění. Zasedání Federálního shromáždění prohlásí v tomto případě za skončené předsednictvo Federálního shromáždění.

Čl. 34

(1) Sněmovny se scházejí ke schůzím na základě usnesení předsednictva příslušné sněmovny.

(2) Ke společným schůzím se sněmovny scházejí, jde-li o volbu presidenta Československé socialistické republiky, o volbu předsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, o projednání programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a v jiných případech, kdy se na tom sněmovny usnesou.

Čl. 35

(1) Schůze obou sněmoven jsou zpravidla veřejné.

(2) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech stanovených jednacím řádem Federálního shromáždění.

Čl. 36

(1) Do působnosti Federálního shromáždění patří zejména:

1. a) usnášet se na ústavě Československé socialistické republiky a na ústavních a jiných zákonech Federálního shromáždění a zjišťovat, jak jsou prováděny,
2. b) jednat o zásadních otázkách zahraniční politiky,
3. c) jednat o zásadních otázkách vnitřní politiky,
4. d) schvalovat střednědobý státní plán rozvoje národního hospodářství a státní rozpočet federace, prověřovat jejich plnění a schvalovat státní závěrečný účet federace,
5. e) volit presidenta Československé socialistické republiky a jednat o jeho zprávách,
6. f) jednat o programovém prohlášení vlády a kontrolovat její činnost a činnost jejích členů, jakož i jednat o důvěře vládě,
7. g) volit a odvolávat členy Ústavního soudu Československé socialistické republiky,
8. h) zřizovat ústavním zákonem federální ministerstva a zřizovat zákonem jiné federální orgány státní správy.

(2) Federální shromáždění se usnáší o vypovědění války, je-li Československá socialistická republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(3) Mezinárodní smlouvy politické a mezinárodní hospodářské smlouvy obecné povahy, jakož i mezinárodní smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona Federálního shromáždění, vyžadují před ratifikací souhlas Federálního shromáždění.

(4) Federální shromáždění může zrušit nařízení nebo usnesení vlády nebo obecně závazný právní předpis federálního ministerstva nebo jiného federálního ústředního orgánu státní správy, odporují-li ústavě nebo jinému zákonu Federálního shromáždění.

Čl. 37

(1) Federální shromáždění má zákonodárnou pravomoc ve věcech:

1. a) svěřených tímto ústavním zákonem do výlučné působnosti Československé socialistické republiky (čl. 7),
2. b) patřících do společné působnosti (čl. 8 a čl. 10 až 28), a to v části svěřené Československé socialistické republice.

(2) Federální shromáždění přijímá dále zákony, u nichž - s výjimkami stanovenými ústavními zákony - výkon patří v plném rozsahu orgánům republik, a to zákon o rodině, občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, trestní zákon, trestní řád, zákon o výkonu trestu odnětí svobody a o výkonu vazby, zákon upravující obecné řízení před správními orgány, zákon o vysokých školách, zákon o zbraních a střelivu, zákon o geodézii a kartografii. Provádění úkonů podle trestního řádu Sborem národní bezpečnosti v činech proti bezpečnosti státu přísluší orgánům federace.

(3) Pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech péče o zdraví lidu, bydlení a tvorby životního prostředí, soustavy základních a středních všeobecně vzdělávacích i odborných škol, ve věcech spolčování a shromažďování, národností, autorského práva, o poměrech církví a náboženských společností a ve věcech lesního a vodního hospodářství vyřizování stížností a podnětů pracujících, jakož i ve věcech spořitelen a pojišťoven.

Čl. 38

(1) Zákon Federálního shromáždění může svěřit úpravu otázek uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. b) a v čl. 37 odst. 2 zákonodárství republik.

(2) Pokud federální zákonodárství neupraví v celém rozsahu věci uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. b) a v čl. 37 odst. 2, mohou je národní rady upravit vlastním zákonodárstvím.

(3) Pokud Federální shromáždění nevydá zásadní zákonodárnou úpravu věcí uvedených v čl. 37 odst. 3, přísluší celá úprava národním radám.

Čl. 39

Výkon ve věcech uvedených v čl. 37 odst. 1 písm. b) se dělí mezi federální orgány a orgány republik podle příslušných ustanovení tohoto ústavního zákona (čl. 10 až 28).

Čl. 40

(1) Sněmovna lidu je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců.

(2) Sněmovna národů je schopna se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) K platnému usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců v každé sněmovně, pokud tento ústavní zákon nestanoví něco jiného (čl. 41 až 43).

Čl. 41

K přijetí federální ústavy, ústavního zákona Federálního shromáždění a k jejich změně, k volbě presidenta Československé socialistické republiky a k usnesení o vypovědění války je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny lidu, jakož i souhlasu třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a třípětinové většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Slovenské socialistické republice.

Čl. 42

(1) V případě, kdy podle tohoto ústavního zákona platí zákaz majorizace, hlasují ve Sněmovně národů odděleně poslanci zvolení v České socialistické republice a poslanci zvolení v Slovenské socialistické republice. Usnesení je přijato, hlasuje-li pro ně většina všech poslanců zvolených v České socialistické republice a většina všech poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice, nevyžaduje-li tento ústavní zákon většinu kvalifikovanou (čl. 41).

(2) Zákaz majorizace platí při schvalování:

1. a) návrhu zákona o nabývání a pozbývání československého státního občanství,
2. b) střednědobých státních plánů rozvoje národního hospodářství Československé socialistické republiky,
3. c) návrhů zákonů upravujících otázky uvedené v čl. 10 odst. 2,
4. d) návrhů zákonů, jimiž se stanoví způsob zabezpečení příjmů státního rozpočtu federace, vztahy mezi státním rozpočtem federace a státními rozpočty obou republik, jakož i zásady rozpočtového hospodaření,
5. e) státních rozpočtů a závěrečných účtů federace,
6. f) návrhů zákonů, jimiž se zřizují účelové fondy napojené na státní rozpočet federace,
7. g) návrhů zákonných úprav v otázkách uvedených v čl. 11 odst. 7,
8. h) návrhy zákonů, kterými se stanoví podle čl. 12 odst. 2 daně, odvody nebo poplatky,
9. ch) návrhů zákonných úprav v otázkách uvedených v čl. 13 odst. 2,
10. i) návrhů zákonů, jimiž se upravuje československá měna, a zákonů uvedených v čl. 14 odst. 2,
11. j) návrhů zákonných úprav v otázkách uvedených v čl. 15,
12. k) návrhů zákonů v oblasti zahraničních hospodářských vztahů,
13. l) návrhů zákonů ve věcech uvedených v čl. 21 odst. 2 a v čl. 22,
14. m) návrhů zákonů, jimiž se upravuje zřizování, právní poměry a způsob řízení hospodářských organizací,
15. n) návrhů zákonů vydávaných podle čl. 27 odst. 2, čl. 28, jakož i čl. 28a,
16. o) návrhů zákonů, jimiž se zřizují federální orgány státní správy s výjimkou ministerstev.

(3) Zákaz majorizace platí též při schvalování programového prohlášení vlády Československé socialistické republiky a při hlasování o návrhu na vyslovení důvěry vládě.

Čl. 43

(1) Vláda Československé socialistické republiky může požádat kteroukoliv sněmovnu o vyslovení důvěry. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky může podat alespoň jedna pětina poslanců kterékoliv sněmovny.

(2) K vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců Sněmovny lidu anebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice nebo souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců Sněmovny národů zvolených v Slovenské socialistické republice. Ve Sněmovně národů se hlasuje podle jmen.

(3) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí i pro vyslovení nedůvěry jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky.

Čl. 44

(1) Každá sněmovna se musí usnést o návrhu přijatém druhou sněmovnou nejpozději do 3 měsíců. Neusnese-li se v této lhůtě o návrhu, je návrh přijat.

(2) Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven, mohou se obě sněmovny usnést na dohodovacím řízení. V takovémto případě zvolí každá sněmovna po 10 zástupcích ze svých poslanců, nedohodnou-li se na jiném počtu, do společného výboru pro dohodovací řízení.

(3) Jestliže obě sněmovny ani na doporučení tohoto výboru ani jinak nepřijmou shodné usnesení o návrhu zákona do 5 měsíců od prvního hlasování, lze podat tentýž návrh nejdříve po uplynutí jednoho roku od jeho zamítnutí.

(4) Jestliže nedojde k shodnému usnesení obou sněmoven o státním rozpočtu federace, je dohodovací řízení podle odstavce 2 povinné. Nedojde-li k dohodě o státním rozpočtu do začátku rozpočtového roku, hospodaří se podle zákonných ustanovení o rozpočtovém provizóriu.

(5) Jestliže dohodovací řízení nevedlo k shodnému usnesení obou sněmoven, může dojít k rozpuštění Federálního shromáždění. Volby vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 60 dnů.

Čl. 45

(1) Návrhy zákonů Federálního shromáždění mohou podávat poslanci Federálního shromáždění, výbory obou sněmoven, president Československé socialistické republiky, vláda Československé socialistické republiky, Česká národní rada a Slovenská národní rada.

(2) Zákony Federálního shromáždění podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky.

(3) K tomu, aby zákon Federálního shromáždění nabyl platnosti, musí být vyhlášen způsobem, který stanoví zákon Federálního shromáždění. Zákony Federálního shromáždění vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení.

Čl. 46

Zásady jednání Federálního shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou a navenek upravuje zákon o jednacím řádu Federálního shromáždění. Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna vlastním usnesením.

Čl. 47

Platnost volby poslanců ověřuje příslušná sněmovna. Činí tak na návrh mandátového a imunitního výboru.

Čl. 48

(1) Poslanec Federálního shromáždění skládá na schůzi své sněmovny, které se poprvé účastní, tento slib:

(2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Čl. 49

(1) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví poslanci mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti. Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat.

(2) Předseda i ostatní členové vlády mají právo zúčastnit se schůzí obou sněmoven Federálního shromáždění, jejich výborů i schůzí předsednictva Federálního shromáždění. Udělí se jim slovo, kdykoliv o to požádají.

(3) Požádá-li o to některá sněmovna, její výbor nebo předsednictvo Federálního shromáždění, je člen vlády povinen dostavit se do schůze sněmovny, jejího výboru nebo předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 50

Poslance Federálního shromáždění nelze trestně ani kárně stíhat ani jej vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jejímž je členem. Odepře-li sněmovna souhlas, je stíhání navždy vyloučeno.

Čl. 51

Poslance Federálního shromáždění nelze vůbec stíhat pro hlasování ve sněmovně, v jejích orgánech nebo v předsednictvu Federálního shromáždění. Za výroky při výkonu funkce poslance, učiněné v některé sněmovně, v jejím orgánu nebo v předsednictvu Federálního shromáždění, podléhá poslanec jen disciplinární pravomoci své sněmovny.

Čl. 52

Byl-li poslanec Federálního shromáždění přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit předsednictvu Federálního shromáždění. Nedá-li předsednictvo Federálního shromáždění k zadržení souhlas, musí být poslanec ihned propuštěn.

Čl. 53

Poslanec Federálního shromáždění může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dověděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být poslancem.

Čl. 54

Každá sněmovna volí své předsednictvo, které se skládá ze 3 až 6 poslanců.

Čl. 55

Každá sněmovna zřizuje výbory jako své iniciativní a kontrolní orgány a volí jejich předsedy a ostatní členy.

Čl. 56

(1) Obě sněmovny Federálního shromáždění volí ze svého středu předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění má 40 členů, z nichž 20 volí Sněmovna lidu a 20 Sněmovna národů. Sněmovna národů volí 10 členů z poslanců zvolených v České socialistické republice a 10 členů z poslanců zvolených v Slovenské socialistické republice.

(3) Předsednictvo Federálního shromáždění zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období, dokud si nově zvolené Federální shromáždění nezvolí své předsednictvo.

(4) Členové předsednictva Federálního shromáždění jsou odpovědni sněmovně Federálního shromáždění, která je zvolila. Sněmovna je může kdykoliv odvolat.

(5) Předsedu a místopředsedy Federálního shromáždění volí Sněmovna lidu a Sněmovna národů z členů předsednictva Federálního shromáždění. Stane-li se předsedou Federálního shromáždění poslanec, který je občanem České socialistické republiky, zvolí se prvním místopředsedou poslanec, který je občanem Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.

Čl. 57

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění se usnáší nadpoloviční většinou všech svých členů.

(2) Ustanovení čl. 42 o zákazu majorizace platí i pro usnášení předsednictva Federálního shromáždění.

Čl. 58

(1) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá buď proto, že zasedání je skončeno, nebo proto, že uplynulo volební období, plní působnost Federálního shromáždění předsednictvo Federálního shromáždění. Nepřísluší mu však volit presidenta Československé socialistické republiky, přijímat a měnit ústavní zákony, usnášet se na státním rozpočtu federace, vypovídat válku a vyslovovat nedůvěru vládě Československé socialistické republiky ani jejímu členu.

(2) V době, kdy Federální shromáždění nezasedá v důsledku mimořádných příčin, plní předsednictvo Federálního shromáždění veškerou jeho působnost s výjimkou práva měnit ústavu Československé socialistické republiky a volit jejího presidenta.

(3) Neodkladná opatření, ke kterým by bylo třeba zákona, činí předsednictvo Federálního shromáždění ve formě zákonných opatření, která podepisuje president Československé socialistické republiky, předseda Federálního shromáždění a předseda vlády Československé socialistické republiky. Zákonná opatření se vyhlašují stejně jako zákony.

(4) Opatření předsednictva Federálního shromáždění podle odstavců 1 až 3 musí být schválena na nejbližším zasedání Federálního shromáždění; jinak pozbývají další platnosti.

(5) O vypovědění války se může předsednictvo Federálního shromáždění usnášet, jen je-li zasedání Federálního shromáždění znemožněno v důsledku mimořádných příčin. K platnosti usnesení je zapotřebí souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění, kteří jsou občany České socialistické republiky, a souhlasu tří pětin všech členů předsednictva Federálního shromáždění, kteří jsou občany Slovenské socialistické republiky.

(6) Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší v době, kdy vláda Československé socialistické republiky vykonává funkci presidenta Československé socialistické republiky, jmenovat a odvolávat vládu Československé socialistické republiky a její členy a pověřovat je řízením ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů.

Čl. 59

Předsednictvo Federálního shromáždění vyhlašuje volby do Federálního shromáždění.

Čl. 60

(1) V čele Československé socialistické republiky je president. Volí ho Federální shromáždění.

(2) President Československé socialistické republiky je za výkon své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění.

Čl. 61

(1) President Československé socialistické republiky:

1. a) zastupuje Československou socialistickou republiku navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv, ke kterým není třeba souhlasu Federálního shromáždění, může president přenést na vládu Československé socialistické republiky anebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy;
2. b) přijímá a pověřuje vyslance;
3. c) svolává zasedání Federálního shromáždění a prohlašuje jeho zasedání za skončené;
4. d) může rozpustit Federální shromáždění, jde-li o případ uvedený v čl. 44 odst. 5;
5. e) podepisuje zákony Federálního shromáždění a zákonná opatření jeho předsednictva;
6. f) má právo podávat Federálnímu shromáždění zprávy o stavu Československé socialistické republiky a o závažných politických otázkách, předkládat mu návrhy potřebných opatření a být přítomen schůzím sněmoven Federálního shromáždění;
7. g) jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády Československé socialistické republiky a pověřuje je řízením federálních ministerstev a jiných federálních ústředních orgánů;
8. h) má právo být přítomen při schůzích vlády Československé socialistické republiky a předsedat jí, vyžadovat si od vlády a od jejích jednotlivých členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které je třeba řešit;
9. ch) jmenuje vyšší státní funkcionáře Československé socialistické republiky v případech, ve kterých to stanoví zákon; jmenuje a povyšuje generály, jmenuje na návrh příslušných orgánů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky profesory a rektory vysokých škol;
10. i) propůjčuje vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán;
11. j) má právo udělovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené trestními soudy a nařizovat, aby se soudní trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení;
12. k) je vrchním velitelem ozbrojených sil;
13. l) vyhlašuje na návrh vlády Československé socialistické republiky válečný stav a na základě rozhodnutí Federálního shromáždění vypovídá válku, je-li Československá socialistická republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

(2) Presidentu Československé socialistické republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v tomto ústavním zákonu uvedeny, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

Čl. 62

(1) Presidentem Československé socialistické republiky může být zvolen každý občan volitelný za poslance Federálního shromáždění.

(2) President je volen na období pěti let. Ujímá se výkonu své funkce po složení slibu.

(3) Volba presidenta Československé socialistické republiky se koná v posledních 14 dnech funkčního období presidenta. Uvolní-li se úřad presidenta před skončením volebního období, koná se volba nejpozději do 40 dnů, v tomto případě se koná volba veřejným hlasováním. Funkční období takto zvoleného prezidenta končí do 40 dnů po ustavení nového Federálního shromáždění zvoleného ve svobodných, demokratických volbách.

(4) President Československé socialistické republiky nemůže být zároveň poslancem žádného zastupitelského sboru, členem vlády ani Ústavního soudu ani soudcem.

(5) Bude-li presidentem Československé socialistické republiky zvolen poslanec, člen vlády nebo Ústavního soudu nebo soudce, přestane ode dne svého zvolení vykonávat dosavadní funkci. Dnem složení slibu zaniká jeho mandát, členství ve vládě nebo v Ústavním soudu nebo funkce soudce.

Čl. 63

Prezident Československé socialistické republiky skládá před Federálním shromážděním tento slib:

Čl. 64

(1) Uvolní-li se úřad presidenta Československé socialistické republiky a nový president ještě není zvolen a nesložil slib, rovněž nemůže-li president svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat, přísluší výkon jeho funkcí vládě Československé socialistické republiky. Vláda může v takovém případě pověřit svého předsedu výkonem některých pravomocí presidenta Československé socialistické republiky; na předsedu vlády přechází v té době vrchní velení nad ozbrojenými silami.

(2) Nemůže-li president Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad (odstavec 1) delší dobu než 1 rok, Federální shromáždění může zvolit nového presidenta Československé socialistické republiky na nové funkční období.

Čl. 65

Presidenta Československé socialistické republiky nelze soudně stíhat pro jednání spojené s výkonem jeho funkce.

Čl. 66

Vláda Československé socialistické republiky je nejvyšším výkonným orgánem státní moci Československé socialistické republiky.

Čl. 67

(1) Vláda Československé socialistické republiky se skládá z předsedy, místopředsedů, ministrů.

(2) Funkce člena vlády Československé socialistické republiky je neslučitelná s funkcí člena předsednictva Federálního shromáždění a s funkcí člena Ústavního soudu.

Čl. 68

Členové vlády Československé socialistické republiky skládají do rukou presidenta Československé socialistické republiky tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé socialistické republice a věci socialismu. Své povinnosti budu plnit podle vůle lidu a v zájmu lidu. Budu zachovávat ústavu Československé socialistické republiky a ostatní zákony a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život.“

Čl. 69

Vláda Československé socialistické republiky je povinna po svém jmenování předstoupit před Federální shromáždění na jeho nejbližší schůzi, předložit mu svůj program a požádat je o vyslovení důvěry.

Čl. 70

(1) Vláda Československé socialistické republiky je z výkonu své funkce odpovědna Federálnímu shromáždění; každá z obou sněmoven jí může vyslovit nedůvěru.

(2) Vláda Československé socialistické republiky může kdykoliv požádat Federální shromáždění o vyslovení důvěry.

Čl. 71

(1) Vláda Československé socialistické republiky může podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

(2) Vysloví-li sněmovna Federálního shromáždění nedůvěru vládě Československé socialistické republiky, anebo odepře-li jí vyslovit důvěru, president Československé socialistické republiky vládu odvolá.

(3) Vláda Československé socialistické republiky podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvoleného Federálního shromáždění.

Čl. 72

Přijme-li president Československé socialistické republiky demisi vlády Československé socialistické republiky, pověří ji vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.

Čl. 73

(1) Člen vlády Československé socialistické republiky může podat demisi do rukou presidenta Československé socialistické republiky.

(2) Sněmovna lidu nebo Sněmovna národů Federálního shromáždění mohou vyslovit nedůvěru i jednotlivému členu vlády Československé socialistické republiky. V tomto případě president Československé socialistické republiky člena vlády odvolá.

Čl. 74

Přijme-li president Československé socialistické republiky demisi člena vlády Československé socialistické republiky, může určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud spravované členem vlády, jehož demisi přijal.

Čl. 75

K platnosti usnesení vlády Československé socialistické republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Čl. 76

(1) Vláda Československé socialistické republiky zajišťuje plnění úkolů federace v oblasti obrany Československé socialistické republiky, upevňování bezpečnosti země, rozvíjení mírové zahraniční politiky, v oblasti hospodářské výstavby a v dalších oblastech působnosti federace. K tomuto cíli zabezpečuje plnění zákonů Federálního shromáždění, sjednocuje, řídí a kontroluje činnost federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů.

(2) Vláda Československé socialistické republiky při zajišťování plnění úkolů federace zabývá se též zásadními a koncepčními otázkami celospolečenského významu i v těch oblastech, které patří do působnosti republik, a koordinuje řešení otázek vyplývajících z potřeby jednotného zabezpečování státní politiky federace na celém území Československé socialistické republiky; v dohodě s vládami České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky může k tomu cíli zřizovat potřebné koordinační orgány vlády Československé socialistické republiky.

Čl. 77

(1) Vláda Československé socialistické republiky rozhoduje ve sboru zejména:

1. a) o návrzích zákonů Federálního shromáždění,
2. b) o vládních nařízeních,
3. c) o provádění programového prohlášení vlády,
4. d) o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky,
5. e) o návrzích státních plánů rozvoje národního hospodářství, státního rozpočtu a závěrečného účtu federace,
6. f) o zásadních hospodářských opatřeních k zajištění hospodářské politiky,
7. g) o jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon Federálního shromáždění,
8. h) o tom, že požádá Federální shromáždění o vyslovení důvěry,
9. ch) o dalších otázkách, stanoví-li to zákon Federálního shromáždění.

(2) Vláda Československé socialistické republiky může pro výkon své běžné rozhodovací činnosti zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády Československé socialistické republiky a vymezit mu působnost a stanovit zásady jeho jednání.

Čl. 78

Vláda Československé socialistické republiky spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik; spolupracuje s nimi též při zastupování Československé socialistické republiky v mezinárodních organizacích, působících v oblasti působnosti republik.

Čl. 79

K provedení zákona Federálního shromáždění a v jeho mezích může vláda Československé socialistické republiky vydávat nařízení, jde-li o úpravu otázek, které spadají do působnosti federace.

Čl. 80

Federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány mohou na základě zákonů Federálního shromáždění a v jejich mezích vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Čl. 81

(1) Federální ministerstva působí v oblasti výlučné působnosti federace a v oblasti působnosti společné.

(2) Federální ministerstva se zřizují ústavním zákonem Federálního shromáždění.

Čl. 83

Mimo federální ministerstva působí v oblasti působnosti federace další federální orgány státní správy, které se zřizují zákony Federálního shromáždění.

Čl. 84

Státní orgány republik provádějí zákony Federálního shromáždění na území republik, pokud jejich provedením nejsou pověřeny příslušné federální orgány.

Čl. 85

Pokud správní orgány republik vykonávají působnost ve věcech spadajících do působnosti federace, jsou povinny se řídit směrnicemi orgánů federální správy.

Čl. 85a

Vláda Československé socialistické republiky je oprávněna pozastavit výkon opatření vlády republiky, popřípadě je zrušit, odporuje-li opatřením vlády Československé socialistické republiky, která byla vydána v rámci působnosti federace.