§ 18
změněno 1. 1. 1994 zákonem 309/1993 Sb.
§ 18 (1) Soustavné zaměstnání je zaměstnání vykonávané s určitou pravidelností tak, že výdělek z něho je stálým zdrojem příjmu. Za soustavné zaměstnání se považuje i zaměstnání vykonávané na základě dohody o pracovní činnosti, pokud občan není účasten nemocenského zabezpečení z této dohody jen proto, že je poživatelem invalidního důchodu. Soustavným zaměstnáním není zaměstnání, které nezakládá nemocenské zabezpečení nebo které netrvá aspoň po dobu šesti měsíců po sobě následujících, anebo zaměstnání vykonávané v rámci pracovní rehabilitace doporučené příslušným orgánem. (2) Zaměstnání je zcela nepřiměřené dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, jestliže je k jeho výkonu požadována mnohem nižší kvalifikace, než která se požadovala k výkonu dosavadního zaměstnání, nebo v něm není využita odborná a úzce zaměřená kvalifikace získaná v dosavadním zaměstnání. Přitom dosavadním pracovištěm se rozumí pracoviště, kde občan využíval své kvalifikace a ze kterého byl převeden ze zdravotních důvodů. (3) Zcela mimořádnými podmínkami se rozumějí zejména a) nezbytná zcela zvláštní, zpravidla individuální úprava pracoviště, pracovních přístrojů, nástrojů a pomůcek nebo úprava přístupu na pracoviště, b) zajištění zvláštní dopravy na pracoviště a zpět spočívající v potřebě průvodce nebo individuální dopravy, c) schopnost výkonu zaměstnání výhradně formou domácí práce, nebo d) schopnost výkonu zaměstnání výhradně v chráněných dílnách (chráněných pracovištích), ve výrobních družstvech invalidů a v provozovnách hospodářských zařízení svazů invalidů, a to na pracovních místech odpovídajících potřebám občanů se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením. U občanů úplně nebo prakticky nevidomých a u občanů s anatomickou nebo funkční ztrátou dvou končetin se vždy předpokládá, že pracují za zcela mimořádných podmínek.