Čl. I
změněno 1. 9. 1995
Čl. I Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zákona č. 120/1962 Sb., zákona č. 53/1963 Sb., zákona č. 56/1965 Sb., zákona č. 81/1966 Sb., zákona č. 148/1969 Sb., zákona č. 45/1973 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 47/1990 Sb., zákona č. 175/1990 Sb., zákona č. 457/1990 Sb., zákona č. 545/1990 Sb., zákona č. 490/1991 Sb., zákona č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 4. září 1992, publikovaného v částce 93/1992 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 38/1994 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 91/1994 Sb., se mění a doplňuje takto: 1. V § 21 odst. 2 se za slovo „nestanoví-li“ vkládají tato slova: „zákon nebo“. 2. § 27 včetně nadpisu zní: „Druhy trestů § 27 Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty a) odnětí svobody, b) obecně prospěšné práce, c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání, d) ztrátu vojenské hodnosti, e) zákaz činnosti, f) propadnutí majetku, g) peněžitý trest, h) propadnutí věci, ch) vyhoštění, i) zákaz pobytu.“. 3. V § 33 písm. i) se vypouští slovo „nebo“, v písmenu j) se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojují se slovo „nebo“ a písmeno k), které zní: „k) přispěl k objasňování trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení.“. 4. Za § 39a se vkládá nový § 39b, který zní: „§ 39b (1) Během výkonu trestu odnětí svobody může soud rozhodnout o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu, který se od věznice, v níž dosud odsouzený trest vykonává, může lišit o jeden stupeň. (2) O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne soud tehdy, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu. (3) O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem může soud rozhodnout, jestliže a) odsouzený závažným způsobem nebo opakovaně porušil stanovený pořádek nebo kázeň, b) odsouzený byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu. (4) Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit a) odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto trestu, b) jiného odsouzeného, který trest vykonává ve věznici se zvýšenou ostrahou, před výkonem alespoň jedné třetiny uloženého trestu. (5) Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze přeřadit odsouzeného, který se má na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení v ústavní formě. (6) Na návrh odsouzeného, který ve věznici určitého typu vykonal nepřetržitě alespoň jednu třetinu uloženého trestu, nejméně však šest měsíců, může soud rozhodnout o jeho přeřazení do věznice s mírnějším režimem; to neplatí pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na doživotí a vykonává jej ve věznici se zvýšenou ostrahou. (7) Není-li návrhu podle odstavce 6 vyhověno, může jej odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od skončení řízení o jeho předchozím návrhu.“. 5. V § 40 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele, který významně přispěl k objasnění trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení nebo napomohl zabránit trestné činnosti, kterou ve prospěch zločinného spolčení jiný připravoval nebo se o ni pokusil, jestliže vzhledem k možnostem nápravy pachatele a povaze jím spáchané trestné činnosti má za to, že účelu trestu lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4 a v tomto odstavci se slova „odstavce 1 nebo 2“ nahrazují slovy „odstavců 1 až 3“. 6. Za § 42 se vkládají nové § 43, 44, 45 a 45a, které včetně nadpisu nad § 43 znějí: „Ukládání trestu odnětí svobody pachateli trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení § 43 Pachatel, který spáchal úmyslný trestný čin jako člen zločinného spolčení, nebo pachatel, který takový čin spáchal vědomě se členem zločinného spolčení anebo v úmyslu zločinnému spolčení napomáhat, se považuje za pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení, jestliže okolnosti činu nebo osoba pachatele podstatně zvyšují stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost. § 44 (1) Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení zvyšuje o jednu třetinu. Takovému pachateli soud uloží trest odnětí svobody v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody. (2) Horní hranice trestní sazby nesmí ani po zvýšení podle odstavce 1 převyšovat patnáct let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let nesmí horní hranice převyšovat dvacet pět let. Obecně prospěšné práce § 45 (1) Soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, jestliže vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele lze mít důvodně za to, že výkonem tohoto trestu bude dosaženo účelu trestu stejně, jako kdyby na pachateli byl vykonán trest odnětí svobody. (2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 lze trest obecně prospěšných prací uložit, i když ve zvláštní části tohoto zákona není stanoven. Může být uložen jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu. Nelze však uložit trest obecně prospěšných prací vedle trestu odnětí svobody. (3) Trest obecně prospěšných prací záleží v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce ve prospěch obce při údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací, nebo jiné obdobné práce sledující obecný prospěch. § 45a (1) Trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. (2) Při ukládání trestu obecně prospěšných prací přihlédne soud též ke zdravotní způsobilosti pachatele. Trest obecně prospěšných prací neuloží, je-li pachatel zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce. (3) Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. (4) Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest, přemění soud trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodne zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody. (5) Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.“. 7. V § 54 odst. 3 větě první se slova „výkon tohoto trestu mohl být zmařen“ nahrazují slovy „ve stanovené lhůtě nebyl vykonán“. 8. V § 55 odst. 1 písm. d) se za slovo „pachatel“ vkládají slova „byť jen zčásti“, tečka se nahrazuje čárkou a připojují se slova „pokud hodnota věci uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.“. 9. V § 68 odst. 2 v poslední větě se za slova „peněžitý trest“ vkládají čárka a tato slova: „trest zákazu pobytu“. 10. V § 78 se za slovo „svobody“ vkládají čárka a tato slova: „obecně prospěšné práce“. 11. Za § 81 se vkládá nový § 81a, který zní: „§ 81a (1) Dovrší-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok věku, může soud rozhodnout, že odsouzený se přeřadí do věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování přihlédne zejména k dosaženému stupni jeho převýchovy a k délce zbytku trestu. Přeřadí-li soud odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené, může zároveň rozhodnout, že odsouzený bude nadále trest vykonávat v jiném typu věznice, který se od věznice, v níž dosud trest vykonával, může lišit o jeden stupeň. (2) Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené se vždy považuje za rozhodnutí o přeřazení do věznice s přísnějším režimem.“. 12. V § 88 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se nový odstavec 2, který zní: „(2) Skutečnost, že pachatel se trestného činu dopustil jako člen organizované skupiny, nebrání tomu, aby za splnění podmínek stanovených tímto zákonem byl současně postižen jako pachatel trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení.“. 13. § 89 se doplňuje odstavcem 20, který zní: „(20) Zločinné spolčení je společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na dosahování zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti.“. 14. V nadpisu § 145a se na konci připojují tato slova: „nebo předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti“. 15. V § 145a odst. 1 se za slovo „účely“ vkládají tato slova: „nebo jiné předměty vydávané státním orgánem nebo jím zmocněnou právnickou osobou jako doklad o splnění poplatkové povinnosti“ a za slova „takové nálepky“ se vkládají tato slova: „nebo předměty“. 16. Za § 163 se vkládá nový oddíl čtvrtý, který včetně nadpisu zní: „Oddíl čtvrtý Zločinné spolčení § 163a Účast na zločinném spolčení (1) Kdo založí zločinné spolčení, nebo kdo se činnosti takového spolčení účastní, anebo kdo zločinné spolčení podporuje, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku. (2) Ustanovení § 43 a 44 se na pachatele činu uvedeného v odstavci 1 neužije. § 163b Kdo spáchá čin uvedený v § 163a, není trestný, učinil-li o zločinném spolčení oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému tímto zákonem z jiného činu zločinného spolčení, než je uveden v § 163a, mohlo být ještě odstraněno. Voják může takové oznámení učinit i veliteli nebo náčelníku. § 163c (1) Policista plnící úkoly jako agent podle zvláštního zákona, který se účastní činnosti zločinného spolčení nebo zločinné spolčení podporuje, není pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestný, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch zločinného spolčení. (2) Beztrestným se nestává agent, který zločinné spolčení založil nebo zosnoval.“. Dosavadní oddíly čtvrtý a pátý se označují jako oddíly pátý a šestý. 17. V § 167 odst. 1 se za slova „podvodu podle § 250 odst. 4,“ vkládají tato slova: „podílnictví podle § 251 odst. 3 a § 251a odst. 3,“. 18. V § 168 odst. 1 se za slova „padělání a pozměňování peněz (§ 140),“ vkládají tato slova: „účasti na zločinném spolčení (§ 163a odst. 1),“. 19. V § 171 odst. 1 písm. d) se za slovo „léčení“ vkládají čárka a toto slovo: „ústavní“. 20. V § 196 odst. 2 se slova „až na dvě léta“ nahrazují slovy „na šest měsíců až tři léta“. 21. V § 198 odst. 1 se slova „jeden rok“ nahrazují slovy „dvě léta“. 22. V § 198a odst. 1 se slova „jeden rok“ nahrazují slovy „dvě léta“. 23. § 219 odst. 2 zní: „(2) Odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) na dvou nebo více osobách, b) zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, c) opětovně, d) na těhotné ženě, e) na osobě mladší než patnáct let, f) na veřejném činiteli při výkonu nebo pro výkon jeho pravomoci, g) na jiném pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, nebo h) v úmyslu získat majetkový prospěch nebo v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný trestný čin, anebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky.“. 24. § 221 zní: „§ 221 (1) Kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na svědkovi, znalci nebo tlumočníkovi pro výkon jejich povinnosti, b) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, nebo c) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví. (3) Odnětím svobody na tři léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.“. 25. V § 235 odst. 2 písm. d) se vypouští slovo „nebo“, v písmenu e) se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a připojují se slovo „nebo“ a nové písmeno f), které zní: „f) spáchá-li takový čin na jiném pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání.“. 26. V § 251 odst. 2 se slova „šest měsíců“ nahrazují slovy „jeden rok“ a připojuje se odstavec 3, který zní: „(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.“. 27. § 251a odst. 3 zní: „(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve vztahu k věcem pocházejícím z obchodu s omamnými nebo psychotropními látkami nebo z jiného zvlášť závažného trestného činu, nebo b) získá-li činem uvedeným v odstavci 1 prospěch velkého rozsahu.“. 28. § 257 odst. 2 zní: „(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na věci svědka, znalce nebo tlumočníka pro výkon jejich povinnosti, b) spáchá-li takový čin na věci jiného pro jeho rasu, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je bez vyznání, c) způsobí-li takovým činem značnou škodu, nebo d) spáchá-li takový čin na věci, která požívá ochrany podle zvláštních předpisů.“.