§ 2.
změněno 1. 1. 1947 zákonem 58/1947 Sb.
§ 2. (1) Za nezaopatřené se považují děti do osmnácti let, a to: a) manželské, nemanželské, nevlastní a osvojené, b) nemajetní schovanci, je-li péče poskytována bezplatně, nepřesahuje-li jejich vlastní důchod zvýšený o přídavek podle tohoto zákona 7 děti do 18 let.200.– Kčs ročně. (2) Za nezaopatřené se považují i děti (odstavec 1) starší osmnácti 18 let, nejvýše však do dvacetičtyř let, a) připravují-li pokud dítě se na připravuje vědecky nebo odborně pro své budoucí povolání jako učňové a nepřesahuje-li jejich mzda včetně naturálního zaopatření spolu s rodinným přídavkem 7.200.– Kčs ročně. Učňové v hornictví se považují až do skončení učební doby za nezaopatřené; b) studují-li (jako studující na řádném učilišti a nemají-li příjmu, který by přesahoval spolu s rodinným přídavkem 7 učeň, praktikant nebo pod.200), v tomto případě nejdéle do 24.– Kčs ročně; c roku věku, b) jsou-li pokud dítě pro duševní nebo tělesnou chorobu vadu je nezpůsobilé k výdělku nezpůsobilé, a vlastní příjem dítěte nepřevyšuje částku 1800 Kčs v kalendářním čtvrtletí. (3) Sbíhá Za nezaopatřené děti lze v případech hodných zřetele považovati též děti starší 18 let, u nichž nejsou splněny podmínky odstavce 2, jakož i vnuky, sourozence a schovance. Bližší určí směrnice, které vydá představenstvo Fondu (§ 12). Směrnice schvaluje ministr sociální péče. (4) Jsou-li se nárok na přídavek u více osob splněny podmínky pro přiznání přídavku na totéž dítě, má nárok na přísluší přídavek ta jen jednou, a to té z nich, která má dítě v přímém zaopatření. (5) Pokud dítě nežije se zaměstnancem trvale ve společné domácnosti a pokud zaměstnanec přispívá na jeho výživu částkou menší než 1800 Kčs v kalendářním čtvrtletí, vyplácí se rodinný přídavek přímo osobě, která má dítě v přímém zaopatření.