Zákon o důchodovém pojištění

§ 39 (1) Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. (2) Jestliže pracovní schopnost soustavné výdělečné činnosti pojištěnce poklesla a) nejméně o 66 35 %, nebo avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. (23) Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce Pracovní schopností se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti rozumí schopnost pojištěnce vykonávat práce výdělečnou činnost odpovídající zachovaným jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. (4) Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a d) schopnost rekvalifikace rekvalifikace34b) pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. (3, e) Způsob posouzení schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a procentní míru nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti soustavné nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví prováděcí předpis. (5) Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. (6) Za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. (7) Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení [odstavec 4 písm. c)], jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti. (8) Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se určuje v celých číslech.