Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání

Článek 1

1. účinné od 1. 1. 1970Zákon č. 142/1961 Sb., o kárné odpovědnosti soudců z povolání, se mění a doplňuje takto:
2. účinné od 1. 1. 19701. V § 1 se vypouštějí v první větě slova „Československé socialistické republiky“.
3. účinné od 1. 1. 19702. § 3 odst. 1 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„(1) Kárné řízení konají kárné senáty krajských soudů, nejvyšších soudů republik a Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky.“

1. účinné od 1. 1. 19703. § 5 odst. 2 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„(2) Kárné řízení proti soudcům krajských soudů a nejvyšších soudů republik provádí kárný senát příslušného nejvyššího soudu republiky.“

1. účinné od 1. 1. 19704. V § 5 připojuje se odstavec 3 tohoto znění:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„(3) Kárné řízení proti soudcům Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky provádí kárný senát tohoto soudu.“

1. účinné od 1. 1. 19705. § 6 odst. 1 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh

   1. účinné od 1. 1. 1970a) předsedy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky proti kterémukoli soudci tohoto soudu,
   2. účinné od 1. 1. 1970b) ministra spravedlnosti proti kterémukoli soudci soudů příslušné republiky,
   3. účinné od 1. 1. 1970c) předsedy nejvyššího soudu republiky proti kterémukoli soudci nejvyššího soudu republiky,
   4. účinné od 1. 1. 1970d) předsedy krajského soudu proti kterémukoli soudci příslušného krajského soudu nebo okresního soudu v jeho obvodu,
   5. účinné od 1. 1. 1970e) předsedy okresního soudu proti kterémukoli soudci příslušného okresního soudu.“

1. účinné od 1. 1. 19706. § 9 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   㤠9

   Odkaz účinné od 1. 1. 1970„§ 9

   účinné od 1. 1. 1970O zahájení kárného řízení a době projednání věci před kárným senátem vyrozumí předseda soudu, u něhož se provádí kárné řízení proti některému soudci soudů republiky, ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky.“

1. účinné od 1. 1. 19707. § 14 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   㤠14

   Odkaz účinné od 1. 1. 1970„§ 14

   účinné od 1. 1. 1970Rozhodnutí kárného senátu se doručí soudci, proti němuž se kárné řízení vede, orgánu, který zahájení kárného řízení navrhl, a jde-li o soudce některého soudu republiky, též ministerstvu spravedlnosti příslušné republiky.“

1. účinné od 1. 1. 19708. V § 15 odst. 1 druhá věta zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„O odvolání, které má odkladný účinek, rozhoduje kárný senát nejvyššího soudu republiky.“

1. účinné od 1. 1. 19709. § 15 odst. 4 zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„(4) Proti rozhodnutí kárného senátu nejvyššího soudu republiky a kárného senátu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky nelze podat opravný prostředek.“

1. účinné od 1. 1. 197010. V § 17 písm. b) zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   1. účinné od 1. 1. 1970„b) bylo uloženo opatření v řízení před národním výborem nebo jiným státním orgánem proto, že se dopustil přestupku.“

1. účinné od 1. 1. 197011. V § 18 první věta zní:
   účinné od 1. 1. 1970

   účinné od 1. 1. 1970„Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na soudce vojenských soudů a na vojenské soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky.“

1. účinné od 1. 1. 197012. Za § 18 se vkládá § 18a tohoto znění:
   účinné od 1. 1. 1970

   㤠18a

   Odkaz účinné od 1. 1. 1970„§ 18a

   účinné od 1. 1. 1970Pokud není v tomto zákoně stanoveno něco jiného, použijí se v kárném řízení přiměřeně ustanovení trestního řádu.“

Článek 2

účinné od 1. 1. 1970(1) Do dne, kterým budou zřízeny nejvyšší soudy republik a Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, vykonává jejich působnost v kárných věcech Nejvyšší soud podle dosavadních ustanovení.

účinné od 1. 1. 1970(2) Kárné řízení se neprovede proti soudci, kterému bylo před účinností tohoto zákona pravoplatně uloženo pro týž čin opatření v řízení před místním lidovým soudem proto, že se dopustil provinění.

Článek 3