Minimální hmotnost konečného vzorku*)
| Druh a rozsah partie | Minimální hmotnost konečného vzorku |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevná krmiva | 0,5 kg |
| 2. Tekutá a polotekutá krmiva | 0,5 l |
| 3. Doplňkové látky | 0,05 kg |
| 4. Premixy | 0,25 kg. |
Materiály se rozumí krmiva, doplňkové látky a premixy.
| Druh a rozsah partie | Minimální hmotnost konečného vzorku |
|---|---|
| 1 | 2 |
| 1. Pevná krmiva | 0,5 kg |
| 2. Tekutá a polotekutá krmiva | 0,5 l |
| 3. Doplňkové látky | 0,05 kg |
| 4. Premixy | 0,25 kg. |
| Název postupu | Označení postupu | |
| 1. | Vlhkost, těkavé látky | |
| 1.1. | Stanovení obsahu vlhkosti v krmivech | -A- |
| 1.2. | Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích | -A- |
| 1.3. | Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech | -A- |
| 1.4. | Stanovení obsahu vlhkosti | -B- |
| 1.5. | Stanovení obsahu vlhkosti v olejích a tucích | -B- |
| 2. | Dusíkaté sloučeniny | |
| 2.1. | Stanovení obsahu dusíkatých látek | -A- -B- |
| 2.2. | Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové | -A- -B- |
| 2.3. | Stanovení obsahu bílkovin | -A- -B- |
| 2.4. | Stanovení obsahu aminokyselin | -B- |
| 2.5. | Stanovení obsahu močoviny | -A- -B- |
| 2.6. | Stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách | -A- -B- |
| 2.7. | Stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek | -A- -B- |
| 2.8. | Stanovení aktivity ureázy v sóji a jejích produktech | -A- -B- |
| 2.9. | Ureázový test | -A- |
| 2.10. | Stanovení obsahu biuretu | -A- |
| 2.11. | Stanovení obsahu hydroxyanalogu methioninu | -A- |
| 2.12. | Stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu | -B- |
| 2.13. | Stanovení aktivity pepsinu | -B- |
| 2.14. | Stanovení obsahu methioninu | -A- |
| 2.15. | Stanovení obsahu tryptofanu | -A- -B- |
| 3. | Tuk | |
| 3.1. | Stanovení obsahu tuku | -A- |
| 3.2. | Stanovení obsahu tuku v olejnatých semenech | -A- |
| 3.3. | Stanovení čísla kyselosti tuku | -A- |
| 3.4. | Stanovení obsahu lecitinu | -A- |
| 3.5. | Stanovení obsahu nerozpustných nečistot v tucích a olejích | -A- |
| 3.6. | Stanovení obsahu nezmýdelnitelných látek v tucích a olejích | -A- |
| 3.7. | Stanovení peroxidového čísla | -A- |
| 3.8. | Stanovení obsahu oleje a tuku | -B- |
| 4. | Polysacharidy | |
| 4.1. | Stanovení obsahu vlákniny | -A- -B- |
| 5. | Bezdusíkaté látky výtažkové | |
| 5.1. | Stanovení obsahu škrobu | -A- -B- |
| 5.2. | Stanovení obsahu škrobu - pankreatický postup | -B- |
| 5.3. | Stanovení obsahu cukrů | -A- -B- |
| 5.4. | Stanovení obsahu laktosy | -A- -B- |
| 5.5. | Stanovení obsahu bezdusíkatých látek výtažkových výpočtem | -A- |
| 5.6. | Stanovení obsahu cukrů polarizací | -A- -B- |
| 5.7. | Stanovení obsahu redukujících látek v cukru a melase | -A- |
| 6. | Popel | |
| 6.1. | Stanovení obsahu popele | -A- -B- |
| 6.2. | Stanovení obsahu popele v tucích | -A- |
| 6.3. | Stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině | |
| chlorovodíkové | -A- -B- | |
| 6.4. | Stanovení obsahu popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové | -B- |
| 7. | Makroprvky | |
| 7.1. | Stanovení obsahu fosforu | -A- -B- |
| 7.2. | Stanovení obsahu vápníku | -A- -B- |
| 7.3. | Stanovení obsahu hořčíku | -A- -B- |
| 7.4. | Stanovení obsahu draslíku | -A- -B- |
| 7.5. | Stanovení obsahu sodíku | -A- -B- |
| 7.6. | Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů | -A- -B- |
| 7.7. | Stanovení obsahu celkových uhličitanů | -A- -B- |
| 7.8. | Stanovení obsahu oxidů křemíku, hliníku, vápníku a hořčíku (ve vápencích) | -A- |
| 7.9. | Stanovení celkového obsahu síry | -A- -B- |
| 7.10. | Stanovení obsahu vápníku | -B- |
| 8. | Mikroprvky | |
| 8.1. | Stanovení obsahů mědi, železa, manganu a zinku | -A- |
| 8.2. | Stanovení obsahu vápníku, mědi, železa, hořčíku, manganu, draslíku, sodíku a zinku | -B- |
| 8.3. | Stanovení obsahu železa, mědi, manganu a zinku | -B- |
| 9. | Kyselost | |
| 9.1. | Stanovení volné, vázané a celkové kyselosti vodního výluhu | -A- |
| 9.2. | Stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích | -A- |
| 10. | Nežádoucí látky | |
| 10.1. | Stanovení obsahu kyanovodíku | -B- |
| 10.2. | Stanovení obsahu hořčičného oleje vyjádřeného jako allylisothiokyanát | -B- |
| 10.3. | Stanovení obsahu theobrominu | -B- |
| 10.4. | Stanovení obsahu glukosinolátů v řepce | -A- -B- |
| 10.5. | Stanovení obsahu 5-vinyl-2-thiooxazolidonu | -A- -B- |
| 10.6. | Stanovení obsahu kyseliny erukové | -A- |
| 10.7. | Stanovení obsahu olova a kadmia | -A- |
| 10.8. | Stanovení obsahu ricinových slupek | -A- -B- |
| 10.9. | Stanovení obsahu fluoru | -B- |
| 10.10. | Stanovení obsahu rezidují organochlorových a organofosfátových pesticidů | -B- |
| 10.11. | Stanovení obsahu hexachlorbenzenu | -B- |
| 10.12. | Stanovení obsahu dusitanů | -B- |
| 10.13. | Stanovení obsahu rtuti | -A- |
| 10.14. | Stanovení obsahu aflatoxinu B1 | -B- |
| 10.15. | Stanovení obsahu arsenu | -B- |
| 10.16. | Stanovení obsahu gossypolu | -B- |
| 10.17. | Stanovení obsahu theobrominu | -A- |
| 11. | Zkoušení siláží | |
| 11.1. | Zkoušení jakosti siláží | -A- -B- |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti v krmivech, premixech a doplňkových látkách. Postup je použitelný pro stanovení obsahu vlhkosti ve všech druzích krmiv, premixů a doplňkových látek s vyjímkou mléka a mléčných výrobků a olejnatých semen.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek po vysušení vzorku při (103 ± 2) °C, u vlhkých nebo zvlášť vyjmenovaných krmiv po předsušení při 50 až 60 °C za předepsaných podmínek. Ve zvláštních případech se stanoví obsah vlhkosti vysušením za sníženého tlaku při 80 °C.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlhkosti:
| do 15 % | 0,3 % |
| nad 15 % | 5 % relat. |
Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v tucích.
Obsah vlhkosti a těkavých látek se odpaří sušením při (103 ± 2) °C a úbytek hmotnosti se stanoví vážkově.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vlhkosti:
| do 2 % | 10 % relat. |
| nad 2 % | 0,2 % abs. |
Nestanovena.
Postup určuje podmínky pro stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek v olejnatých semenech. Stanovení obsahu vlhkosti a těkavých látek se provádí buď z materiálu tak, jak byl získán (čistá semena a nečistoty) nebo, pokud je to požadováno, ze samotných čistých semen sušením při teplotě (103±2) °C v sušárně při atmosférickém tlaku do konstantní hmotnosti, vážkově.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Nestanovena.
Metoda umožňuje stanovení obsahu vlhkosti v krmivech. Kromě použití pro mléčné produkty je vhodná pro většinu krmiv, minerálních surovin, krmných směsí s převážně minerální složkou a vybraných olejnatých semen a plodů. Stanovení obsahu vlhkosti olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako úbytek hmotnosti po vysušení vzorku krmiva za předepsaných podmínek. V případě vyššího obsahu vlhkosti krmiva je nutné předsoušení.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,2 %.
Nestanovena.
Metoda umožňuje stanovení obsahu vody a těkavých látek v živočišných a rostlinných tucích a olejích.
Vzorek je sušen do konstantní hmotnosti při 103 °C. Úbytek hmotnosti je zjištěn vážením.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy vlhkosti překročit 0,05 %.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek v krmivech podle Kjeldahla. Postup stanovení obsahu dusíkatých látek je použitelný pro všechny obsahy ve všech druzích krmiv. Za podmínek postupu se nestanoví dusík v dusičnanech, dusitanech, popř. azo nebo hydrazosloučeninách.
Po mineralizaci vzorku horkou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru se vytěsnění amoniak hydroxidem sodným. Dusíkaté látky se stanoví titračně alkalimetricky (acidimetricky).
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek:
| do 200 g/kg | 2 g/kg |
| od 201 g/kg do 400 g/kg | 1 %relat. |
| nad 400 g/kg | 4 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek:
| do 160 g/kg | 4 g/kg |
| od 160 do 320 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 320 g/kg | 8 g/kg. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Postup stanovení je použitelný pro všechny obsahy a všechny druhy krmiv, s výjimkou krmiv s aditivním obsahem močoviny a krmiv minerálních.
Obsah dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu v kyselině chlorovodíkové se stanoví po 48 hodinové inkubaci vzorku s pepsinem při 40 °C metodou podle Kjeldahla.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové:
| do 200 g/kg | 4 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2 % relat. |
| nad 400 g/kg | 8 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit hodnotu 2 % relat.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu bílkovin v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva organického původu.
Obsah bílkovin se stanoví metodou podle Barnsteina po jeho oddělení od dusíkatých látek nebílkovinného původu vysrážením mědnatou solí.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volných i veškerých aminokyselin v krmivech na analyzátoru aminokyselin. Metoda neumožňuje rozlišit D a L formu ani soli aminokyselin.
Volné aminokyseliny se extrahují zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Celkový obsah aminokyselin se stanoví v oxidovaném nebo neoxidovaném vzorku po kyselé hydrolýze separací na ionexové koloně a následné reakci s ninhydrinovým činidlem fotometricky při 570 nm. Po oxidaci vzorku se stanovují aminokyseliny cystein a methionin, bez oxidace se stanovuje tyrosin a ostatní aminokyseliny (glycin, alanin, serin, threonin, valin, isoleucin, leucin, lysin, arginin, kyselina asparagová, kyselina glutamová, fenylalanin, histidin a prolin) se mohou stanovovat v oxidovaném i neoxidovaném vzorku.
Hodnoty opakovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.
Hodnoty reprodukovatelnosti pro různé aminokyseliny a různá krmiva jsou součástí úplného znění metody.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu močoviny v krmivech s aditivním obsahem této látky.
Močovina se stanoví, po vyčeření vodního výluhu vzorku Carresovými činidly, reakcí s p-dimethylaminobenzaldehydem spektofotometricky při vlnové délce 420 nm.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu močoviny:
| od 2 do 20 g/kg | 2 g/kg |
| od 20 do 100 g/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 g/kg | 10 g/kg |
| nad 200 g/kg | 5 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu amoniaku v rybích moučkách. Je použitelný pro obsahy amoniaku vyjádřené jako NH3 do hodnoty 2 500 mg/kg.
Amoniak ze vzorku se extrahuje do vodního výluhu, vytěsnění se oxidem hořečnatým a stanoví se titračně alkalimetricky (acidimetricky).
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10% relat.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu těkavých dusíkatých látek vyjádřených jako amoniak v krmivech.
Vzorek se extrahuje vodou, těkavé dusíkaté látky se uvolní uhličitanem draselným a pomocí mikrodifuze se jímají do roztoku kyseliny borité a jsou stanoveny kyselinou sírovou titračně.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí přesáhnout při obsahu amoniaku:
| do 10 g/kg | 10% relat. |
| rovným nebo vyšším než 10 g/kg | 1,0 g/kg |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech, do hodnoty aktivity ureázy z 1 mg N / g.min při 30 °C.
Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniakálního dusíku, uvolněného z roztoku močoviny jedním gramem zkoušeného vzorku za jednu minutu při teplotě 30 °C.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity ureázy v soji a jejích produktech.
Aktivita ureázy se stanoví titračně alkalimetricky určením množství amoniaku, uvolněného z roztoku močoviny ureázou ze zkoušeného vzorku za 1 hodinu.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu biuretu v močovině.
Postup je založen na tvorbě barevného komplexu biuretu se síranem měďnatým a měření absorbance vybarveného roztoku při vlnové délce 540 nm.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 0,3 g/kg.
Nestanovena.
Obsah hydroxyanalogu methioninu se stanoví po extrakci vzorku směsí voda-acetonitril a následné hydrolýze metodou HPLC na reverzní fázi s použitím UV detekce.
Nestanovena.
Nestanovena.
Metoda je použitelná pro stanovení podílu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu a kyseliny chlorovodíkové za definovaných podmínek.
Vzorek krmiva v roztoku pepsinhydrochloridu je zahříván po dobu 48 hodin na teplotu 40 °C. Suspense je zfiltrována a ve filtrátu je stanoven obsah dusíkatých látek metodou 2.1.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu dusíkatých látek rozpustných působením pepsinu:
| do 200 g/kg | 4 g/kg |
| od 200 do 400 g/kg | 2 % relat. |
| nad 400 g/kg | 8 g/kg |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aktivity pepsinu, který se používá k určení obsahu dusíkatých látek rozpustných působením roztoku pepsinu v kyselině chlorovodíkové.
Nestanovena.
Nestanovena.
Obsah methioninu v premixech se stanoví po extrakci vzorku fosfátovým pufrem a následné reakci s jodem za vzniku komplexu methionin - jod při pH 6,5. Komplex se reverzibilně rozkládá při pH 1 zpět na jod a methionin. Uvolněný jod se stanoví titračně jodometricky.
Nestanovena.
Nestanovena.
Tryptofan se stanoví po alkalické hydrolýze hydroxidem lithným metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie na reverzní fází s fluorescenční detekcí (excitační vlnová délka 283 nm, emisní vlnová délka 355 nm).
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového, petroletherového nebo diethyletherového extraktu) v krmivech. Postup není vhodný pro stanovení obsahu tuku v olejninách.
Tuk ze vzorku se izoluje buď přímou extrakcí příslušným extrakčním činidlem, nebo extrakcí po předběžné hydrolýze a obsah tuku se stanoví vážkově.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsah tuku:
| do 50 g/kg | 2 g/kg |
| od 51 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tuku:
| od 4 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| od 100 do 200 g/kg | 4 % relat. |
| nad 200 g/kg | 8 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu tuku (hexanového nebo petroletherového extraktu) v olejnatých semenech.
Obsah tuku (“oleje“) se stanoví po extrakci vzorku hexanem nebo petroletherem na vhodném zařízení, následným oddestilováním extrakčního činidla a zvážením vysušeného vyextrahovaného tuku.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit hodnotu 4 g/kg.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení čísla kyselosti tuku v krmivech.
Číslo kyselosti tuku se stanoví titračně alkalimetricky, po rozpuštění tuku vyextrahovaného z krmiva ve směsi extrakční činidlo - ethylalkohol. Způsob extrakce tuku závisí na druhu zkoušeného krmiva.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro hodnoty větší než 4 mg KOH/g (resp. 0,07 mmol/g) nesmí překročit 5% relativních.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí při hodnotě nad 4 mg KOH/g tuku překročit hodnotu 15 % relat.
Postup je určen ke stanovení obsahu lecitinu v technických a potravinářských produktech.
Stanoví se obsah látek rozpustných v acetonu, obsah látek nerozpustných v benzenu nebo toluenu a obsah vody s těkavými látkami a jejich součet se odečte od 100.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 10 g/kg.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustných nečistot v živočišných a rostlinných tucích nebo olejích.
Obsah nerozpustných nečistot se stanoví rozpuštěním vzorku v přebytku a-hexanu nebo petroletheru nebo diethyletheru, filtrací získaného roztoku a zvážením vysušeného filtru s nerozpustnými nečistotami.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustných nečistot:
| do 3,0 g/kg | 0,2 g/kg |
| nad 3,0 g/kg | 0,5 g/kg |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení nezmýdelnitelného podílu v živočišných a rostlinných tucích a olejích. Postup není použitelný pro vosky a dává přibližné výsledky u určitých tuků s vyšším obsahem nezmýdelnitelného podílu, např. u tuků pocházející z mořských živočichů.
Tuk nebo olej se zmýdelní varem s ethanolickým roztokem hydroxidu draselného pod zpětným chladičem. Nezmýdelnitelný podíl se vyextrahuje z roztoku mýdla diethyletherem a po oddestilování rozpouštědla a vysušení se zváží.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nezmýdelnitelných látek:
| do 50 g/kg | 0,5 g/kg |
| od 50 do 100 g/kg | 1 g/kg. |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení peroxidového čísla v živočišných a rostlinných tucích a olejích.
Peroxidové číslo se určí reakcí chloroformového extraktu vzorku s jodidem draselným v roztoku kyseliny octové a chloroformu a následnou titrací uvolněného jodu odměrným roztokem thiosíranu sodného.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí přesáhnout při hodnotě peroxidového čísla:
| méně než 0,5 mmol/kg | 0,1 mmol/kg |
| od 0,5 do 3 mmol/kg | 0,2 mmol/kg |
| od 3 do 6 mmol/kg | 0,5 mmol/kg |
| větší než 6 mmol/kg | 1,0 mmol/kg |
Nestanovena.
Metoda umožňuje stanovení obsahu oleje a tuku v krmivech. Stanovení obsahu oleje a tuku olejnatých semen a plodů se řídí ustanoveními jiných právních předpisů.
Podle druhu krmiva se používají dvě modifikace postupu.
Metoda A vhodná pro všechny krmiva kromě krmiv uvedených v metodě B.
Metoda B použitelná pro krmiva obsahující tuk a olej, který nemůže být kvantitativně extrahován petroletherem bez předchozí hydrolýzy, jako gluten, kvasnice, sojové a bramborové proteiny. Metoda je dále použitelná pro krmné směsi obsahující sušené mléko.
Metoda A - tuk a olej je extrahován petroletherem a po jeho oddestilování je vysušen a zvážen.
Metoda B - vzorek je hydrolyzován horkou kyselinou chlorovodíkovou a zbytek po promytí a vysušení je extrahován petroletherem podle metody A.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu tuku:
| do 50 g/kg | 2 g/kg |
| od 50 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Nestanovena.
Používají se dvě modifikace postupu, pro manuální a přístrojové provedení.
Obsah vlákniny se stanoví vážkově jako nezhydrolyzovatelný zbytek vzorku po kyselé a alkalické hydrolýze, od kterého se odečte obsah popele.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu vlákniny:
| do 100 g/kg | 3 g/kg |
| nad 100 g/kg | 3 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vlákniny:
| od 4 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| nad 100 g/kg | 4 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu škrobu v krmivech. Postup nelze použít pro krmiva s relativně vysokým obsahem polymerů fruktosy, konkrétně pro krmiva, obsahující řepné řízky a bulvy, skrojky, jakož i zdrtky těchto plodin, kvasnice a krmiva bohatá na inulin.
Škrob se stanoví polarimetricky po hydrolýze vzorku kyselinou chlorovodíkovou a odstranění bílkovin Carresovými činidly, změřením optické otáčivosti a provedením korekce na opticky aktivní látky rozpustné ve směsi ethylalkohol-voda.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahy škrobu:
| nižší než 400 g/kg | 4 g/kg |
| vyšší než 400 g/kg | 1 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu škrobu:
| do 120 g/kg | 6 g/kg |
| od 120 do 200 g/kg | 5 % relat. |
| nad 200 g/kg | 10 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení škrobu a výšemolekulárních degradačních produktů škrobu v krmivech obsahujících řepné řízky, skrojky, rajčatovou pastu, sušené kvasnice a krmiva bohatá na inulin. Stanovení škrobu v těchto materiálech se provádí pouze tehdy, jestliže mikroskopické vyšetření prokáže přítomnost dostatečného množství škrobu.
Cukry přítomné ve vzorku se extrahují ethanolem. Škrob v extrakčním zbytku se rozloží pankreatinem, vzniklé cukry se hydrolyzují kyselinou chlorovodíkovou a vzniklá glukosa se stanoví Luff-Schoorlovou metodou. Obsah škrobu se zjistí vynásobením množství glukosy konstantním faktorem.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů v krmivech a je použitelný pro všechna krmiva včetně krmných směsí a pro všechny obsahy cukrů.
Obsah cukrů se stanoví v ethylalkoholickém extraktu vzorku titračně jodometricky postupem podle Luff-Schoorla.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro obsahu cukrů:
| od 15 do 100 g/kg | 3 g/kg |
| nad 100 g/kg | 3 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu cukrů:
| od 5 do 250 g/kg | 5 g/kg |
| od 250 do 500 g/kg | 2 % relat. |
| Nad 500 g/kg | 10 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu laktosy v krmivech. Postup je použitelný pro krmiva obsahující více než 5 g laktosy v 1 kg krmiva.
Laktosa se spolu s ostatními cukry se vyextrahuje ze vzorku vodou, extrakt se vystaví fermentačnímu účinku kvasinek Saccharomyces cerevisiae, které ponechají laktosu v nezměněném stavu. Po vyčeření Carresovými činidly se laktosa stanoví titračně jodometricky podle Luff-Schoorla.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup uvádí způsob výpočtu obsahu bezdusíkatých látek výtažkových z výsledků stanovení základních složek krmiv a to vlhkosti, dusíkatých látek (N x 6,25), tuku, popele a vlákniny případně močoviny a amoniaku.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu cukrů polarizací v krmném cukru, melase a mléce.
Pro stanovení obsahu cukrů se využívá jejich schopnosti otáčet rovinu polarizovaného světla úměrně druhu a obsahu cukru v roztoku.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku pro všechny obsahy cukrů nesmí překročit 1 g/kg.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu redukujících látek v surovém a afinovaném cukru a řepné melase.
Cukerný roztok se povaří s Ofnerovým roztokem a vyloučený oxid měďný se stanoví jodometrickou titrací.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu popele v krmivech. Postup je použitelný pro všechna krmiva obsahující výhradně či převážně organickou složku a pro všechny obsahy popele.
Obsah popele se stanoví vážkově jako zbytek hmoty po zpopelnění při teplotě 550 °C do konstantní hmotnosti za předepsaných podmínek.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele:
| do 30 g/kg | 3 g/kg |
| od 31 do 50 g/kg | 10 relat. |
| od 51 do 200 g/kg | 5 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 400 g/kg | 10 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele:
| od 2 do 40 g/kg | 10 % relat. |
| od 40 do 100 g/kg | 4 g/kg |
| od 100 do 150 g/kg | 4 % relat. |
| od 150 do 200 g/kg | 6 g/kg |
| nad 200 g/kg | 3 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení popele a je použitelný pro všechny živočišné a rostlinné tuky a oleje včetně kyselých tuků.
Obsah popele je anorganický zbytek po zpopelnění za stanovených podmínek. Vzorek tuku se spálí při určené teplotě a získaný zbytek se určí vážkově.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu popele v tucích:
| do 1 g/kg | 20% relat. |
| nad 1 g/kg | 15% relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu popele v tucích:
| do 1,6 g/kg | 0,2 g/kg |
| od 1,6 do 80 g/kg | 12,5 % relat. |
| nad 80 g/kg | 10 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové v krmivech a premixech.. Postup je použitelný pro všechny obsahy nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové.
Podíl popele nerozpustného v kyselině chlorovodíkové se stanoví vážkově jako zbytek po rozpuštění popele, resp. přímým rozpuštění vzorku, v kyselině chlorovodíkové.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu nerozpustného podílu popele v kyselině chlorovodíkové:
| do 10 g/kg | 1 g/kg |
| od 11 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| od 51 do 200 g/kg | 5 g/kg |
| od 201 do 400 g/kg | 2,5 % relat. |
| nad 400 g/kg | 10 g/kg |
Nestanovena.
Metoda umožňuje stanovení obsahu minerálních látek, nerozpustných v kyselině chlorovodíkové v krmivech. Podle původu vzorku mohou být použity dvě různé metody.
Metoda A: použitelná pro organická krmiva a pro většinu krmných směsí. Vzorek se zpopelní, popel se povaří s kyselinou chlorovodíkovou a nerozpuštěný zbytek se zfiltruje a zváží.
Metoda B: použitelná pro minerální suroviny nebo minerální doplňková krmiva a krmné směsi
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu fosforu v krmivech a premixech.
Obsah fosforu se stanoví po reakci s molybdátovanadátovým činidlem spektrofotometricky nebo po vysrážení chinolinovým činidlem vážkově nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Rozdíl mezi dvěma paralelními spektrofotometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu fosforu:
| do 50 g/kg | 3 % relat. |
| nad 50 g/kg | 1,5 g/kg |
Opakovatelnost pro postup vážkový a pro metodu ICP nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky vážkových a spektrofotometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fosforu:
| do 10 g/kg | 0,6 g/kg |
| nad 10 g/kg | 6 % relat. |
Reprodukovatelnost pro postup spektrometrický (ICP) nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vápníku v krmivech a premixech od obsahu 0,5 g/kg.
Obsah vápníku se stanoví z chloridového výluhu popele vzorku. Stanoví se titračně manganometricky nebo vážkově jako síran vápenatý nebo metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP) nebo titračně chelatometricky (pro krmné směsi).
Rozdíl mezi dvěma paralelními manganometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku:
| pod 50 g/kg | 1 g/kg |
| nad 50 g/kg | 2 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma paralelními chelatometrickými stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu vápníku:
| do 10 g/kg | 0,4 g/kg |
| od 10 do 100 g/kg | 4 % relat. |
| nad 100 g/kg | 4 g/kg |
Opakovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky manganometrických a chelatometrických zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu vápníku:
| od 1 do 5 g/kg | 0,5 g/kg |
| od 5 do 60 g/kg | 10 % relat. |
| od 60 do 100 g/kg | 6 g/kg |
| nad 100 g/kg | 6 % relat. |
Reprodukovatelnost pro postup vážkový a spektrometrický (AAS, ICP) nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu celkového hořčíku v krmivech a premixech. Postup je vhodný zejména pro obsahy do 50 g/kg.
Obsah hořčíku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny obsahy hořčíku 5 % relat.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu hořčíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu draslíku v krmivech a premixech.
Obsah draslíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu draslíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu draslíku:
| od 2 do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu sodíku v krmivech a premixech.
Obsah sodíku se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku metodou emisní plamenové spektrometrie.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu sodíku:
| od 2 g/kg do 50 g/kg | 10 % relat. |
| nad 50 g/kg | 5 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu sodíku:
| od 0,4 do 1,6 g/kg | 0,2 g/kg |
| od 1,6 do 80 g/kg | 12,5 % relat. |
| nad 80 g/kg | 10 g/kg |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení ve vodě rozpustných chloridů v krmivech a premixech.Postup včetně modifikací zahrnuje použití pro všechna krmiva a všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů.
Chloridy se stanoví nepřímou argentometrickou titrací podle Volharda z vodního výluhu vzorku po vyčeření Carresovými činidly.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu chloridů:
| do 10 g/kg | 0,5 g/kg |
| nad 10 g/kg | 5 % relat. |
| (rybí moučky | 10 % relat.) |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit pro všechny obsahy ve vodě rozpustných chloridů hodnotu 20 % relat.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkových uhličitanů v krmných směsích a je použitelný pro obsahy od 5 do 100 g/kg.
Obsah celkových uhličitanů se stanoví po rozkladu vzorku kyselinou chlorovodíkovou a vzniklý oxid uhličitý se změří v kalibrované trubici volumetricky nebo manometricky.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu celkových uhličitanů:
| od 5 do 25 g/kg | 2 g/kg |
| od 25 do 100 g/kg | 8 % relat. |
| nad 100 g/kg | 8 g/kg. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení uvedených oxidů ve vápencích.
Po rozkladu vzorku tavením se stanoví obsah oxidu křemičitého vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu křemičitého se stanoví oxid železitý a hlinitý vážkově. Ve filtrátu po stanovení oxidu železitého a hlinitého se stanoví oxid vápenatý a hořečnatý titračně chelatometricky.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu křemičitého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 2 g/kg.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidů amoniakální skupiny prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu oxidů amoniakální skupiny:
| do 10 g/kg | 0,7 g/kg |
| od 10,1 do 25 g/kg | 1,0 g/kg |
| od 25,1 do 50 g/kg | 1,5 g/kg |
| od 50,1 do 100 g/kg | 2,5 g/kg |
| nad 100 g/kg | 4,0 g/kg |
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu vápenatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit 4,5 g/kg.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními obsahu oxidu hořečnatého prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu:
| do 10 g/kg | 1,5 g/kg |
| nad 10 g/kg | 3 g/kg |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení celkového obsahu síry v krmivech. Je vhodný pro všechny obsahy síry v krmivech.
Obsah síry se stanoví v chloridovém výluhu po zpopelnění vzorku vážkově jako síran barnatý.
Nestanovena
Nestanovena.
Metoda umožňuje stanovení obsahu celkového vápníku v krmivech.
Vzorek se zpopelní, popel se rozpustí v kyselině chlorovodíkové a vápník se vysráží jako šťavelan vápenatý. Sraženina se rozpustí v kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje manganistanem draselným.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků.
Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo metodou atomové emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu (ICP).
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku:
| do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 10 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 5 % relat. |
Nestanovena.
Postup specifikuje stanovení obsahu mikroprvků manganu, zinku, mědi, železa a makroprvků hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku v krmivech a premixech.
Vzorek se převede do roztoku kyselinou chlorovodíkovou, pokud je třeba po zpopelnění, případně po odstranění kysličníku křemičitého a uvedené prvky se stanoví po vhodném naředění metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).
| Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit | |
| hodnotu pro stanovení obsahu vápníku, železa, draslíku, hořčíku a manganu | 0,11.X mg/kg |
| a pro stanovení obsahu mědi, sodíku a zinku | 0,15.X mg/kg |
Uvedená opakovatelnost platí pro obsahy:
| vápníku | od 1 000 | do 300 000 mg/kg |
| mědi | od 15 | do 15 000 mg/kg |
| železa | od 2 000 | do 30 000 mg/kg |
| hořčíku | od 1 000 | do 110 000 mg/kg |
| manganu | od 15 do | 15 000 mg/kg |
| sodíku | od 2 000 | do 250 000 mg/kg |
| zinku | od 25 | do 15 000 mg/kg |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu, zinku, hořčíku, draslíku, sodíku a vápníku:
| do 5 mg/kg | 50 % relat. |
| od 5 do 10 mg/kg | 2,5 mg/kg |
| od 10 do 30 mg/kg | 25 % relat. |
| od 30 do 50 mg/kg | 7,5 mg/kg |
| nad 50 mg/kg | 15 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení mědi, železa, manganu a zinku v krmivech a premixech. Uvedenými postupy lze stanovit všechny formy uvedených prvků.
Obsah mědi, železa, manganu a zinku se stanoví po mineralizaci vzorku v chloridovém výluhu metodou atomové absorpční spektrometrie (AAS).
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu mědi, železa, manganu a zinku:
| do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 10 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 10 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 5 % relat. |
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti pro stanovení železa je 20 mg/kg, pro stanovení mědi je 10 mg/kg, pro stanovení manganu je 20 mg/kg, pro stanovení zinku je 20 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení volné, vázané i celkové kyselosti vodního výluhu. Je použitelný pro všechna krmiva.
Volná kyselost vodního výluhu se stanoví přímo alkalimetrickou titrací vodního výluhu vzorku do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.
Vázaná kyselost vodního výluhu se stanoví po uvolnění vazeb vnitřní neutralizace formaldehydem alkalimetrickou titrací do hodnoty pH = 8,5 nebo na indikátor fenolftalein.
Celková kyselost vodního výluhu se určí součtem výsledků volné a vázané kyselosti vodního výluhu.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit pro všechny hodnoty kyselosti 15 % relat.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyselosti vodního výluhu v mléčných krmných směsích. Je použitelný pro všechny druhy mléčných krmných směsí a všechny obsahy kyselosti.
Kyselost vodního výluhu se stanoví ve vodním výluhu vzorku přímo alkalimetrickou titrací na indikátor fenolftalein pomocí určení bodu ekvivalence srovnávacím roztokem kobaltnaté soli.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu kyanovodíku volného i vázaného v glukosinolátech v krmivech, zejména v lněném semeni, maniokové mouce a v některých druzích bobů.
Vzorek se rozmíchá ve vodě, kyanovodík se uvolní enzymaticky a vodní parou se předestiluje do okyseleného roztoku dusičnanu stříbrného. Kyanid stříbrný se oddělí filtrací a zbylý dusičnan stříbrný se stanoví titračně thiokyanatanem amonným.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu hořčičného oleje ve výliscích rodu Brassica a Sinapis a v krmných směsích, které tyto šroty obsahují. Hořčičný olej se vyjadřuje jako allylisothiokyanát.
Hořčičný olej se enzymaticky uvolní, vytěsní destilací a po reakci s dusičnanem stříbrným se stanoví obsahu allylisothiokyanátu titračně.
Nestanovena
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy hořčičného oleje překročit 20 % relat.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu theobrominu v krmivech a premixech
Obsah theobrominu se stanoví po extrakci ze vzorku směsným rozpouštědlem chloroformamoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reversní fázi.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení nejdůležitějších glukosinolátů v řepce a jejích produktech.
Obsah glukosinulátů se stanoví po enzymatické hydrolýze v prostředí pufru metodou plynové chromatografie.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu vinylthiooxazolidonu (VOT) v krmivech a je použitelný pro obsahy od 200 mg/kg.
Ze vzorku krmiva je enzymaticky uvolněn 2-hydroxy-3-butenyl-isothiokyanát, ze kterého vzniká VOT a jeho obsah se stanoví metodou plynové chromotografie (GC) nebo vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC).
Nestanovena
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí pro všechny obsahy 5-vinyl-2-thiooxazolidonu překročit 20 % relat.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení kyseliny erukové ve všech druzích rostlinných tuků a olejů různého stupně čištění. Obsah kyseliny erukové ( kyselin cis, trans-11 dokosenové a cis,trans 13-dokosenové) je vyjádřen jako hmotnostní podíl mastných kyselin C 22: 1 z celého spektra mastných kyselin ve vzorku.
Obsah kyseliny erukové se stanoví po esterifikaci mastných kyselin metodou plynové chromatografie.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olova a kadmia v krmivech. Postup není vhodný pro premixy.
Obsah olova a kadmia se stanoví v dusičnanovém výluhu popele metodou plamenové atomové absorpční spektrometrie (AAS) nebo anodické rozpouštěcí voltametrie s předkoncentrací na visící rtuťové kapkové elektrodě.
Nestanovena
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olova:
| od 1 do 3 mg/kg | 50 % relat. |
| od 3 do 5 mg/kg | 1,5 mg/kg |
| od 5 do 10 mg/kg | 30 % relat. |
| od 10 do 20 mg/kg | 3 mg/kg |
| od 20 do 40 mg/kg | 15 % relat. |
| od 40 do 60 mg/kg | 6 mg/kg |
| nad 60 mg/kg | 10 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu kadmia:
| od 0,1 do 0,2 mg/kg | 50 % relat. |
| od 0,2 do 0,4 mg/kg | 0,1 mg/kg |
| od 0,4 do 1 mg/kg | 25 % relat. |
| od 1 do 2,5 mg/kg | 0,25 mg/kg |
| nad 2,5 mg/kg | 10 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu ricinových slupek v krmivech a zejména v olejnatých semenech.
Ricinové slupky se uvolní vyvařením zkušebního vzorku v kyselém a alkalickém prostředí a jejich obsah se stanoví vážkově.
Nestanovena
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení fluoru v krmivech.
Obsah fluoru se stanoví v chloridovém výluhu popele iontově selektivní elektrodou.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu fluoru:
| do 12 mg/kg | 50 % relat. |
| od 12 do 15 mg/kg | 6 mg/kg |
| od 15 do 30 mg/kg | 40 % relat. |
| od 30 do 60 mg/kg | 12 mg/kg |
| od 60 do 500 mg/kg | 20 % relat. |
| od 500 do 1000 mg/ kg | 100 mg/kg |
| nad 1000 mg/kg | 10 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu aldrinu, dieldrinu, DDT, DDE, TDE, endrinu, heptachloru, hexachlorcyklohexanu (HCH) a polychlorované bifenyly (PCB) v krmivech.
Residua pesticidů a polychlorovaných bifenylů (PCB) se extrahují z krmiv vhodným rozpouštědlem a v extraktu se stanoví jejich obsah pomocí chromatografických metod (papírové, tenkovrstevné nebo plynové).
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení hexachlorbenzenu (HCB) v tucích.
Hexachlorbenzen (HCB) se stanoví po přečištění a extrakci metodou plynové chromatografie.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení dusitanů v krmivech.
Ve filtrátu alkalického výluhu vzorku se obsah dusitanů stanoví po diazotaci kyselinou sulfanilovou a následné kopulaci s N-naftyl-1-etylendiamin dihydrochloridem spektrofotometricky.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení rtuti v krmivech.
Rtuť v krmivech se stanoví metodou studených par na rtuťovém analyzátoru TMA (AMA).
Nestanovena
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu rtuti:
| od 0,04 do 0,06 mg/kg | 50 % relat. |
| od 0,06 do 0,1 mg/kg | 0,03 mg/kg |
| od 0,1 do 0,2 mg/kg | 30 % relat. |
| od 0,2 do 0,3 mg/kg | 0,06 mg/kg |
| nad 0,3 mg/kg | 20 % relat. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení aflatoxinu B1 v krmivech včetně těch, která obsahují slupky citrusů.
Vzorek krmiva se extrahuje chloroformem, získaný extrakt se zfiltruje a přečistí na pevné fázi. Konečné rozdělení a stanovení se provede technikou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC), za použití reverzní fáze a postkolonové derivatizace jodem a fluorescenční detekce.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1:
| do 20 μg/kg | 25 % relat. |
| od 20 μg/kg do 50 μg/kg | 5 μg/kg |
| nad 50 μg/kg | 10 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu aflatoxinu B1:
| do 20 μg/kg | 50 % relat. |
| od 20 μg/kg do 50 μg/kg | 10 μg/kg |
| nad 50 μg/kg | 20 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 1 μg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení arsenu v krmivech.
Ve vzorku se po rozkladu kyselinou dusičnou v uzavřeném systému stanoví obsah arsenu metodou atomové absopční spektrometrie (AAS) s hydridovou technikou.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu arsenu:
| do 1 mg/kg | 50 % relat. |
| od 1 do 2,5 mg/kg | 0,5 mg/kg |
| od 2,5 do 15 mg/kg | 20 % relat. |
| od 15 do 30 mg/kg | 3 mg/kg |
| nad 30 mg/kg | 10 % relat.“. |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu volného a celkového gossypolu a chemicky příbuzných látek v koncentraci nad 20 mg/kg v bavlníku a krmných směsích, které bavlník obsahují.
Gossypol se extrahuje buď za přítomnosti 3-amino-1-propanolu (při stanovení volného gossypolu) nebo dimethylformamidu (při stanovení celkového gossypolu). Gossypol je reakcí s anilinem převeden na gossypol-dianilid a absorbance roztoku je měřena při 440 nm.
Nestanovena.
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení theobrominu v krmivech.
Obsah theobrominu se stanoví po extrakci vzorku směsným rozpouštědlem chloroform - amoniak metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi.
Nestanovena.
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro zkoušení jakosti konzervace silážovaných krmiv. Uvedené postupy zkoušení jsou použitelné pro všechny druhy silážovaných krmiv.
Ze vzorku siláže se připraví vodní výluh. Ve výluhu se určí hodnota pH elektrometricky, obsah amoniaku se stanoví difuzní Conwayovou metodou, obsah alkoholu se stanoví metodou plynové chromatografie a obsah silážních kyselin metodou kapilární izotachoforézy.
Stanovení stlačitelnosti u řízkových siláží se provádí z upraveného vzorku.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit:
| u stanovení pH | 0,05 |
| formolové titrace | 0,1 g/kg |
| obsahu amoniaku jako NH3 | 0,1 g/kg |
| obsahu silážních kyselin | 1,0 g/kg |
U stanovení obsahu alkoholu a stlačitelnosti siláží nebyla opakovatelnost zatím stanovena.
Nestanovena.“.
Seznam postupů chemického zkoušení doplňkových látek, premixů a krmných směsí s doplňkovými látkami a premixy
| Název postupu | Označení postupu |
|---|---|
| 1. Stimulátory růstu | |
| 1.1. Stanovení obsahu avilamycinu | -A- |
| 1.2. Stanovení obsahu avoparcinu | -A- |
| 1.3. Stanovení obsahu flavosfolipolu | -A- |
| 1.4. Stanovení obsahu olachindoxu | -B- |
| 1.5. Stanovení obsahu monensinu | -A- |
| 1.6. Stanovení obsahu monensinu | -A- |
| 1.7. Stanovení obsahu salinomycinu | -A- |
| 1.8. Stanovení obsahu salinomycinu | -A- |
| 1.9. Stanovení obsahu tylosinu | -A- -B- |
| 1.10. Stanovení obsahu virginiamycinu | -A- -B- |
| 1.11. Stanovení obsahu zinkbacitracinu | -A- |
| 1.12. Stanovení obsahu zinkbacitracinu | -B- |
| 1.13. Stanovení obsahu flavofosfolipolu | -B- |
| 1.14. Stanovení obsahu avoparcinu | -B- |
| 1.15. Stanovení obsahu monensinu | -B- |
| 1.16. Stanovení obsahu spiramycinu | -B- |
| 1.17. Stanovení obsahu virginiamycinu | -B- |
| 2. Antikokciodika | |
| 2.1. Stanovení obsahu amprolia | -A- |
| 2.2. Stanovení obsahu amprolia | -B- |
| 2.3. Stanovení obsahu diclazurilu | -A- |
| 2.4. Stanovení obsahu lasalocidu | -A- |
| 2.5. Stanovení obsahu maduramicinu | -A- |
| 2.6. Stanovení obsahu metylbenzochátu | -A- |
| 2.7. Stanovení obsahu narasinu | -A- |
| 2.8. Stanovení obsahu narasinu | -A- |
| 2.9. Stanovení obsahu nikarbazinu | -A- |
| 2.10. Stanovení obsahu nikarbazinu | -B- |
| 2.11. Stanovení obsahu robenidinu | -A- -B- |
| 2.12. Stanovení obsahu sulfachinoxalinu | -B- |
| 2.13. Stanovení obsahu meticlorpindolu | -A- |
| 2.14. Stanovení obsahu meticlorpindolu | -B- |
| 2.15. Stanovení obsahu kurasanu | -A- |
| 2.16. Stanovení obsahu salinomycinu - je uvedeno v Příloze 10, část 1 | |
| 2.17. Stanovení obsahu monensinu - je uvedeno v Příloze 10, část 1 | |
| 2.18. Stanovení obsahu dinitolmidu | -B- |
| 2.19. Stanovení obsahu halofuginonu | -B- |
| 2.20. Stanovení obsahu decoquinátu | -B- |
| 2.21. Stanovení obsahu arprinocidu | -B- |
| 2.22. Stanovení obsahu ethopabátu | -A- |
| 2.23. Stanovení obsahu lasalocidu | -A- |
| 2.24. Stanovení obsahu semduramicinu | -A- |
| 3. Chemoterapeutika | |
| 3.1. Stanovení obsahu dimetridazolu | -A- |
| 3.2. Stanovení obsahu dimetridazolu | -B- |
| 4. Vitaminy | |
| 4.1. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E | -A- |
| 4.2. Stanovení obsahu vitaminu A a vitaminu E | -A- |
| 4.3. Stanovení obsahu vitaminu E | -A- |
| 4.4. Stanovení obsahu přidaného vitaminu E | -A- |
| 4.5. Stanovení obsahu vitaminu E | -A- |
| 4.6. Stanovení obsahu cholinu | -A- |
| 4.7. Stanovení obsahu pantothenanu vápenatého | -A- |
| 4.8. Stanovení obsahu vitaminu B1, B2, B6 | -A- |
| 4.9. Stanovení obsahu vitaminu B2 | -A- |
| 4.10. Stanovení obsahu vitaminu B6 | -A- |
| 4.11. Stanovení obsahu vitaminu K3 | -A- |
| 4.12. Stanovení obsahu vitaminu K3 | -B- |
| 5. Mikroprvky | |
| 5.1. Stanovení obsahu manganu, zinku, železa a mědi - je uvedeno v příloze 9, část 8 | -A- |
| 5.2. Stanovení obsahu kobaltu | -B- |
| 5.3. Stanovení obsahu selenu | -B- |
| 5.4. Stanovení obsahu jodu | -A- |
| 6. Vehikula a pojiva | |
| 6.1. Stanovení obsahu oxidu křemičitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7 | -A- |
| 6.2. Stanovení obsahu oxidu hlinitého je uvedeno v příloze č. 9, část 7 | -A- |
| 7. Výpočty | |
| 7.1. Vyhodnocování a výpočet výsledků stanovení obsahu doplňkových látek pro difúzní plotnové postupy | -A- |
| 8. Antioxidanty | |
| 8.1. Stanovení obsahu etoxyquinu | -B- |
| 8.2. Stanovení obsahu butylhydroxytoluenu, butylhydroxyanisolu a galátů | -B- |
| 9. Barviva | |
| 9.1. Stanovení obsahu kapsantinu | -B- |
| 9.2. Stanovení obsahu nativních a přidaných karotenoidů | -B- |
| 10. Konzervanty | |
| 10.1. Stanovení obsahu kyseliny mravenčí | -B- |
| 10.2. Stanovení obsahu oxidu siřičitého | -B- |
| 10.3. Stanovení obsahu formaldehydu | -A- |
| 11. Zchutňovadla | |
| 11.1. Stanovení obsahu sacharinu | -B- |
| 12. Mikrobiotika | |
| 12.1. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Streptococcus | -B- |
| 12.2. Stanovení počtu zárodků bakterií kmene Bacillus | -B- |
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu avilamycinu v krmivech a premixech.
Obsah avilamycinu se stanoví difúzním plotnovým postupem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus CCM 732 (ATCC 10 240).
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avilamycinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg./kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg./kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
Používají se tři zkušební postupy, z nichž dva jsou pro stanovení obsahu avoparcinu v premixech bez i za přítomnosti ionoforových antikokcidik. Třetí postup se používá pro stanovení obsahu avoparcinu v krmivech
Vzorek se extrahuje směsným rozpouštědlem aceton-voda-kyselina chlorovodíková a obsah avoparcinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu avoparcinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg./kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v premixech.
Obsah flavofosfolipolu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Staphylococcus aureus CCM 2022 (ATCC 6538) difúzním plotnovým postupem.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu flavofosfolipolu nad 200 mg/kg 10 % relat.
Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu olachindoxu v krmivech a premixech. Obsah olachindoxu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi s UV-detekcí.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu olachindoxu:
| od 5,0 do 15 mg/kg | 25 % relat. |
| od 15 do 100 mg/kg | 15 % relat. |
| od 100 do 1500 mg/kg | 10 % relat. |
| od 1500 do 5000 mg/kg | 150 mg/kg |
| nad 5000 mg/kg | 3 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu olachindoxu:
| od 5,0 do 12 mg/kg | 50 % relat. |
| od 12 do 40 mg/kg | 6 mg/kg |
| od 40 do 300 mg/kg | 15 % relat. |
| od 300 do 450 mg/kg | 45 mg/kg |
| od 450 do 5000 mg/kg | 10 % relat. |
| od 5000 do 10000 mg/kg | 500 mg/kg |
| nad 10000 mg/kg | 5 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 5,0 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.
Obsah monensinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu monensinu:
| od 20 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 20 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu monensinu v krmivech a premixech.
Obsah monensinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Monensin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu monensinu:
| od 0,2 do 30 mg/kg | 15 % relat. |
| od 30 do 90 mg/kg | 4,5 mg/kg |
| nad 90 mg/kg | 5 % relat. |
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti je 0,2 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení salinomycinu v krmivech a premixech.
Obsah salinomycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Bacillus subtilis CCM 1999 (ATCC 6633) difúzním plotnovým postupem.
Nestanovena.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu salinomycinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 10 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení obsahu salinomycinu v krmivech a premixech. Obsah salinomycinu se stanoví po extrakci směsným rozpouštědlem, extrakt je přečištěn na pevné fázi a takto přečištěný extrakt je rozpuštěn v definovaném objemu mobilní fáze. Salinomycin se stanovuje metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) na reverzní fázi a po postkolonové derivatizaci s p-dimethylaminobenzaldehydem při 90 °C je detekován UV-detektorem při vlnové délce 600 nm.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu salinomycinu:
| od 1,4 do 25 mg/kg | 20 % relat. |
| od 25 do 100 mg/kg | 5 mg/kg |
| nad 100 mg/kg | 5 % relat. |
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti je 1,4 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení tylosinu v krmivech a premixech od obsahu nad 10 mg/kg.
Obsah tylosinu se stanoví po extrakci vzorku ethylalkoholem na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy tylosinu překročit 10 % relativních.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu tylosinu:
| od 10 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti ke 10 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení virginiamycinu v krmivech a premixech.
Vzorek je extrahován směsí kyseliny citrónové a acetonu a obsah virginiamycinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus varians CCM 552 (ATCC 9341) difúzním plotnovým postupem.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí pro všechny obsahy virginiamycinu překročit 10 % relativních.
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu virginiamycinu:
| od 5 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Nestanovena.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v premixech.
Obsah zinkbacitracinu se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus CCM 732 (ATCC 10 240) difúzním plotnovým postupem.
Nestanovena.
Nestanovena.
Mez stanovitelnosti je 200 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení zinkbacitracinu v krmivech a premixech.
Obsah zinkbacitracinu se stanoví po extrakci vzorku směsí okyseleného zředěného roztoku methylalkoholu na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Micrococcus luteus CCM 732 (ATCC 10 240) difúzním plotnovým postupem.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu:
| od 5,0 do 10 mg/kg | 2 mg/kg |
| od 10 mg/kg do 25 mg/kg | 20 % relat. |
| od 25 mg/kg do 50 mg/kg | 5 mg/kg |
| nad 50 mg/kg | 10 % relat. |
Rozdíl mezi dvěma výsledky zkoušek stejného vzorku prováděnými ve dvou laboratořích nesmí překročit při obsahu zinkbacitracinu:
| od 5,0 do 25 mg/kg | 40 % relat. |
| od 25 do 50 mg/kg | 10 mg/kg |
| od 50 do 100 mg/kg | 20 % relat. |
| od 100 do 200 mg/kg | 20 mg/kg |
| nad 200 mg/kg | 10 % relat. |
Mez stanovitelnosti je 5,0 mg/kg.
Postup specifikuje podmínky pro stanovení flavofosfolipolu v krmivech a premixech.
Obsah flavofosfolipolu po extrakci vzorku zředěným methylalkoholem se stanoví na základě inhibičního účinku na růst testovacího mikroorganismu Staphylococcus aureus CCM 2022 (ATCC 6538) difúzním plotnovým postupem.
Rozdíl mezi dvěma paralelními stanoveními prováděnými na stejném vzorku nesmí překročit při obsahu flavofosfolipolu: