§ 13
změněno 1. 7. 1990 zákonem 263/1990 Sb.
§ 13 Poskytování nemocenského (1) Nemocenské se poskytuje za všechny dny, které jsou pracovními dny podle rozvrhu týdenní pracovní doby stanoveného v organizaci, k níž je sezónní pracovník v pracovním poměru, a za svátky, za které by sezónnímu pracovníku, kdyby nebyl neschopen práce, náležela náhrada mzdy. (2) Sezónnímu pracovníku náleží nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. (3) Omezení podpůrčí doby stanovené pro sezónního pracovníka v odstavci 2 neplatí a) vznikla-li jeho pracovní neschopnost pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo b) byl-li v době jednoho roku před vznikem pracovní neschopnosti účasten nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte nebo nemocenské péče v ozbrojených silách) aspoň 180 dnů. (4) Je-li sezónní pracovník poživatelem některého z důchodů uvedených v § 21 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, náleží mu nemocenské jen za podmínek a po dobu v něm uvedených.