174.
Zákon
ze dne 20. prosince 1950
o dražbách mimo exekuci.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Zákon upravuje veřejné dražby, zvláštními předpisy dovolené nebo nařízené, pokud se neprovádějí v řízení exekučním, a veřejné dražby prováděné na žádost vlastníka (dále jen „dražby“).
(2) Provádění dražeb má zabránit neodůvodněným hospodářským ztrátám, nesmí však sloužit soukromému zisku a být v rozporu s plněním jednotného hospodářského plánu.
(1) Dražby nesmějí být omezeny na jednotlivě sezvané účastníky; omezení na okruh osob vymezený stejnou podnikatelskou činností nebo jiným společným znakem je však přípustné.
(2) Osoby, které jsou vyloučeny z účasti na soudních dražbách, jsou v témže rozsahu vyloučeny z dražeb podle tohoto zákona.
(1) Dražit lze věci movité a s výjimkou práv věcných i práva.
(2) Socialistické právnické osoby mohou až do zahájení dražby převzít věci a práva prodávané dražbou za odhadní cenu; ministr vnitřního obchodu stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry vyhláškou uveřejněnou v úředním listě, které věci nebo práva a jakým způsobem mohou být takto převzaty, po případě, které věci nebo práva jsou z dražby vyloučeny vůbec nebo s jakým omezením je přípustný jejich prodej, zejména pokud jde o věci nebo práva, které mají úředně stanovenou cenu.
Dražby provádějí zpravidla místní národní výbory a národní nebo komunální podniky; které jiné orgány nebo podniky mohou provádět dražby, jakož i vymezení oprávnění jednotlivých orgánů a podniků stanoví ministr vnitřního obchodu vyhláškou vydanou v dohodě se zúčastněnými ministry a uveřejněnou v úředním listě.
(1) Věci a práva prodávané dražbou musí být před dražbou odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu.
(2) Odhad provádí znalec, pokud možno stálý přísežný znalec soudní.
(1) Konání dražby se oznámí dražební vyhláškou. V ní se uvede zejména místo a čas konání dražby, označení předmětu dražby a údaj, kdy a kde lze předmět dražby prohlédnout.
(2) Dražební vyhláška se vyhlásí způsobem v místě obvyklým; mimo to se doručí vlastníku věci, je-li znám.
(1) Dražba má být stanovena zpravidla tak, aby od uveřejnění vyhlášky do jejího konání uplynulo 15 dnů.
(2) Od dražby lze upustit nejpozději při jejím zahájení.
Dražbu koná osoba pověřená orgánem nebo podnikem provádějícím dražbu.
Věci se draží jednotlivě; soubory věcí lze dražit vcelku.
Vlastník věci ani osoba konající dražbu nesmějí dražit a nikdo nesmí dražit pro ně.
Při vyvolání věci se uvede její odhadní cena, po případě cena úředně stanovená a nejnižší podání.
Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny; u věcí podléhajících zkáze může činiti i méně.
Draží se, dokud dražitelé činí vyšší podání. Nebylo-li přes dvojí vyzvání podáno více, oznámí osoba konající dražbu ještě jednou poslední podání a přiklepne věc dražiteli, který podal nejvíce.
(1) Vydražená věc se vydá vydražiteli, jen bude-li ihned zaplacena kupní cena; nebude-li zaplacena, draží se věc znovu.
(2) Při opětné dražbě nesmí dřívější vydražitel dražit.
(1) O dražbě se sepíše protokol.
(2) V protokole musí být též označena prodávaná věc a uvedena cena, za kterou byla prodána.
(3) Vydražiteli bude na požádání vydáno osvědčení o nabytí věci v dražbě.
Náklady dražby se hradí zpravidla z jejího výtěžku. Nebude-li věc prodána nebo nestačí-li výtěžek dražby na úhradu nákladů, zaplatí je žadatel. Za tím účelem může být povolení dražby vázáno podmínkou, že k zajištění nákladů složí žadatel přiměřenou jistotu.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména dekret dvorské kanceláře č. 565/1786 sb. zák. soud. (licitační řád), doplněný dekretem dvorské kanceláře č. 62/1808 sb. zák. pol. a znovuvyhlášený dekretem dvorské kanceláře č. 101/1815 sb. zák. pol.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provede jej ministr vnitřního obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry.