§ 110
změněno 1. 9. 2026
§ 110 Bezúhonnost (1) Za bezúhonného se nepovažuje žadatel, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný v souvislosti s vykonáváním činností při a) poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných, b) správě majetku nebo činností s ní srovnatelných, nebo c) realitním zprostředkování nebo činností s ním srovnatelných, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen. (2) Bezúhonnost žadatele se dokládá způsobem podle § 82 79 odst. 3 vět první až třetí zákona o sociálních službách. (3) Pro posuzování a dokládání bezúhonnosti člena statutárního orgánu žadatele se odstavce 1 a 2 použijí obdobně.