§ 1
změněno 2. 7. 2001 zákonem 287/2000 Sb.
§ 1 (1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství1) a s mezinárodní smlouvou2) stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv. (2) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení považují a) spotřebiče, které spalují plynná paliva a jsou určeny pro přípravu pokrmů, vytápění, ohřev užitkové vody, chlazení nebo praní, a pokud se v nich užívá voda s teplotou nepřevyšující 105 °C oC, nebo určené pro svícení, dále hořáky s ventilátorem nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla vybavené těmito hořáky, (dále jen „spotřebiče“), b) zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční skupiny s výjimkou hořáků s nuceným proudem vzduchu a zdroje tepla těmito hořáky vybavené, které jsou samostatně uváděny na trh a jsou určeny k zabudování do spotřebičů jako jejich součást nebo pro připojení ke spotřebičům, (dále jen „vybavení“). (23) Za spotřebiče plynných paliv se pro účely tohoto nařízení nepovažují spotřebiče speciálně konstruované pro použití k technologickým procesům probíhajícím v průmyslových objektech. (4) Pro účely tohoto nařízení se plynným palivem rozumí jakékoliv palivo, které je při teplotě 15 °C a tlaku 1 bar (0,1 MPa) v plynném stavu. (35) Pro účely tohoto nařízení jsou spotřebiče plynných paliv považovány za běžně užívané, pokud jsou a) instalovány a pravidelně udržovány podle návodu výrobce, b) provozovány při obvyklých odchylkách jakosti plynného paliva a běžném kolísání připojovacího přetlaku plynného paliva, c) používány ve shodě se zamýšleným účelem nebo způsobem, který lze rozumně předvídat.