zákon o uznávání odborné kvalifikace

§ 1

Předmět a účel zákona

(1) Tento zákon upravuje pro účely volného pohybu osob mezi jednotlivými členskými státy Evropské unie (dále jen „členský stát“) a v souladu s právem Evropských společenství¹) postup správních úřadů a profesních komor při uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro zahájení závislé nebo nezávislé regulované činnnosti a pro její výkon (dále jen „výkon regulované činnosti“) na území České republiky, pokud byla odborná kvalifikace pro výkon této činnosti získána nebo tato činnost byla vykonávána v jiném členském státě státními příslušníky členských států nebo jejich rodinnými příslušníky²) (dále jen „uchazeč“).

(2) Ustanovení tohoto zákona se použijí, pokud ustanovení zvláštního zákona neupravují problematiku uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon regulované činnosti jinak.

§ 2

Základní zásady uznávání odborné kvalifikace

(1) Správní úřady a profesní komory jsou oprávněny pro výkon regulované činnosti v České republice vyžadovat od státního příslušníka jiného členského státu splnění pouze těch podmínek, které zvláštní právní předpis vyžaduje od občana České republiky.

(2) Při rozhodování o uznání odborné kvalifikace se uznávací orgány řídí veřejným zájmem a zájmy fyzických a právnických osob, které by mohly být porušeny výkonem regulované činnosti osobami s nedostatečnou odbornou kvalifikací a které jsou chráněny zvláštními právními předpisy upravujícími za tímto účelem podmínky výkonu regulované činnosti. Těmito chráněnými zájmy jsou zejména ochrana života a zdraví, ochrana majetku, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, ochrana národního kulturního pokladu, ochrana před závažným porušováním zvláštních právních předpisů nebo před jiným závažným následkem.

§ 3

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

1. a) odbornou kvalifikací způsobilost k výkonu regulované činnosti prokazovaná zejména dokladem o formální kvalifikaci, průkazem způsobilosti nebo dokladem o výkonu předmětné činnosti (dále jen „doklad o odborné kvalifikaci“),
2. b) dokladem o formální kvalifikaci diplom, osvědčení nebo jiný doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu nebo obdobný doklad vydaný příslušným orgánem nebo institucí státu, který není členským státem (dále jen „třetí stát“), nebo soubor takových dokladů, získaný uchazečem po ukončení vzdělání a odborné přípravy (dále jen „vzdělání a příprava“),
   1. 1. který splňuje požadavky právního předpisu členského státu původu stanovujícího podmínku odborné kvalifikace pro výkon regulované činnosti, a tím jej činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu, nebo
   2. 2. který potvrzuje absolvování vzdělání a přípravy, které uchazeče připravily v příslušné odborné oblasti pro výkon předmětné činnosti v tomto státě, není-li předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností.

   Součástí vzdělání a přípravy může být zejména studium, odborný výcvik, praxe vykonávaná pod dohledem kvalifikované osoby, která se řádně ukončuje zkouškou (dále jen „zkušební praxe“), nebo praxe získaná při výkonu předmětné činnosti pod dohledem kvalifikované osoby (dále jen „praxe pod dohledem“),

1. c) průkazem způsobilosti doklad, který není součástí dokladu o formální kvalifikaci a který osvědčuje absolvování krátkodobého vzdělávacího kurzu v členském státě původu nebo je vydáván příslušným orgánem členského státu původu na základě zjištění osobní způsobilosti, schopností nebo znalostí, je-li vyžadován právním předpisem členského státu pro výkon regulované činnosti,
2. d) jinou způsobilostí bezúhonnost nebo skutečnost, že na majetek uchazeče nebyl prohlášen konkurs, nebo skutečnost, že uchazeč vykonával činnost s péčí řádného hospodáře jako prokurista nebo jako statutární orgán nebo člen statutárního orgánu nebo jiného orgánu právnické osoby, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, nebo skutečnost, že uchazeč nebyl postižen za správní delikt nebo za disciplinární nebo kárné provinění, nebo finanční způsobilost, nebo zdravotní způsobilost anebo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem předmětné činnosti, jsou-li požadovány zvláštním právním předpisem pro výkon regulované činnosti,
3. e) předmětnou činností odborná činnost nebo skupina odborných činností, kterou uchazeč hodlá vykonávat v České republice,
   1. 1. je-li k jejímu výkonu odborně kvalifikován v členském státě původu,
   2. 2. není-li předmětná činnost v členském státě původu regulovanou činností, je-li uchazeč pro její výkon odborně připraven a tuto činnost vykonává nebo vykonával v souladu s právními předpisy členského státu původu, nebo
   3. 3. pokud předmětnou činnost v členském státě původu vykonává nebo vykonával v souladu s právními předpisy,

1. f) regulovanou činností v České republice předmětná činnost, pokud zvláštní právní předpis pro její výkon ve formě zamýšlené uchazečem vyžaduje (dále jen „vyžaduje-li se v České republice“) doklad o formální kvalifikaci nebo průkaz způsobilosti,
2. g) regulovanou činností v členském státě původu předmětná činnost
   1. 1. pokud právní předpis členského státu původu pro její výkon vyžaduje doklad o formální kvalifikaci nebo průkaz způsobilosti,
   2. 2. vykonávaná pod profesním označením, pokud je užívání tohoto označení vyhrazeno držiteli dokladu o formální kvalifikaci nebo průkazu způsobilosti, stanoveného právními předpisy členského státu původu,
   3. 3. v oblasti zdravotnictví, pokud úplata nebo náhrada za tuto činnost je systémem sociálního zabezpečení členského státu původu vyhrazena držiteli dokladu o formální kvalifikaci nebo průkazu způsobilosti, nebo
   4. 4. vykonávaná členy profesního sdružení, jehož účelem je zejména dbát na odbornou úroveň výkonu předmětné činnosti, jestliže toto profesní sdružení
      1. – je za tímto účelem uznáno členským státem původu,
      2. – vydává svým členům doklad o formální kvalifikaci,
      3. – vydává předpisy závazné pro své členy a zajišťuje jejich dodržování, a
      4. – uděluje svým členům právo užívat zvláštní profesní označení nebo jim přiznává zvláštní postavení odpovídající dokladu o formální kvalifikaci podle druhé odrážky,

1. h) regulovaným vzděláním vzdělání a příprava, které jsou určeny pro přípravu pro výkon předmětné činnosti, je-li struktura tohoto vzdělání a přípravy a úroveň upravena právními předpisy členského státu původu nebo podléhá-li dohledu nebo akreditaci příslušného orgánu členského státu původu,
2. i) členským státem původu členský stát, ve kterém uchazeč získal odbornou kvalifikaci pro výkon předmětné činnosti, nebo členský stát, ve kterém uchazeč předmětnou činnost vykonává nebo vykonával. Členským státem původu se rozumí i třetí stát, pokud to vyplývá z ustanovení tohoto nebo zvláštního zákona. Pro účely posuzování jiné způsobilosti se členským státem původu rozumí členský stát, v němž předmětnou činnost uchazeč naposledy vykonával nebo jehož je uchazeč státním příslušníkem,
3. j) uznávacím orgánem správní úřad nebo profesní komora podle § 29 odst. 1.

§ 4

Stupně dokladů o formální kvalifikaci

(1) Dokladem o formální kvalifikaci čtvrtého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval více než čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia.

(2) Dokladem o formální kvalifikaci třetího stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, úspěšně absolvoval alespoň tříleté, nejvýše však čtyřleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky na vysoké škole, instituci vyššího vzdělání nebo instituci obdobné úrovně a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia.

(3) Dokladem o formální kvalifikaci druhého stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel úspěšně absolvoval

1. a) po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání, popřípadě jiného vzdělání požadovaného v členském státě původu pro přijetí na vysokou školu nebo instituci obdobné úrovně, alespoň jednoleté, ale kratší než tříleté denní nebo prezenční studium nebo externí nebo distanční studium odpovídající délky a případně další přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia, nebo
2. b) vzdělání a přípravu podle přímo použitelného předpisu Evropských společenství^2a).

(4) Dokladem o formální kvalifikaci prvního stupně se pro účely tohoto zákona rozumí doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu původu, který prokazuje, že jeho držitel po úspěšném ukončení studia ve střední škole absolvoval

1. a) studium jiné, než uvedené v odstavcích 1 až 3, ve vzdělávací instituci nebo v zaměstnání a případně další odbornou přípravu vyžadovanou jako doplněk tohoto studia, nebo
2. b) další odbornou přípravu vyžadovanou jako doplněk studia ve střední škole.

(5) Pokud byly vzdělání a příprava, potvrzené dokladem o formální kvalifikaci podle odstavců 1 až 4, získány z větší části mimo členské státy, a je-li tento doklad o formální kvalifikaci uznán v členském státě původu jako doklad o formální kvalifikaci, který uchazeče činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti, musí být tento doklad doplněn potvrzením příslušného orgánu členského státu původu, že uchazeč předmětnou činnost vykonával po dobu nejméně 3 let, nebo nejméně 2 let v případě dokladu o formální kvalifikaci prvního stupně.

(6) Za doklad o formální kvalifikaci čtvrtého stupně se považuje rovněž doklad o formální kvalifikaci vydaný příslušným orgánem nebo institucí členského státu po úspěšném absolvování vzdělání a přípravy v tomto nebo v jiném členském státě, uznaný příslušným orgánem členského státu původu za rovnocenný dokladu o formální kvalifikaci čtvrtého stupně, který

1. a) uchazeče činí odborně kvalifikovaným pro výkon regulované činnosti v členském státě původu [§ 3 písm. b)], nebo
2. b) potvrzuje vzdělání a přípravu, které uchazeče odborně připravily pro výkon předmětné činnosti, pokud předmětná činnost není v tomto státě regulovanou činností a pokud toto uznávání bylo předem oznámeno ostatním členským státům a Komisi Evropských společenství (dále jen „Komise“).

Ustanovení věty prvé se obdobně vztahuje na doklad o formální kvalifikaci třetího, druhého a prvního stupně.

§ 5

Odborná kvalifikace osob poskytujících služby

(1) Osoba, která je usazena³) v jiném členském státě a na území České republiky poskytuje ojediněle nebo dočasně služby⁴) (dále jen „poskytovatel služby“), jejichž součástí je výkon regulované činnosti, je oprávněna vykonávat tuto činnost, aniž požádá o uznání odborné kvalifikace podle tohoto zákona.

(2) Uznávací orgán je oprávněn přezkoumat odbornou kvalifikaci a jinou způsobilost poskytovatele služby a jeho odpovědného zástupce, je-li ustaven, pokud existuje důvodné podezření, že dochází k závažnému ohrožení zájmů uvedených v § 2 odst. 2 nebo k neoprávněnému poskytování služeb. Za tím účelem si vyžádá potřebné informace od příslušného orgánu členského státu usazení postupem podle § 30 až 35, nebo od správního úřadu, jemuž je poskytování služeb oznámeno podle zvláštního právního předpisu. Pokud zjistí nedostatky v odborné kvalifikaci poskytovatele služby, které závažně ohrožují zájmy uvedené v § 2 odst. 2, omezí nebo zakáže podle okolností konkrétního případu poskytovateli služby výkon regulované činnosti na území České republiky, dokud nebude jeho odborná kvalifikace uznána podle tohoto nebo zvláštního zákona. Uznávací orgán se při rozhodování řídí zásadou přiměřenosti.

(3) Poskytovatel služby používá při výkonu regulované činnosti na území České republiky profesní označení užívané v členském státě původu, pokud takové profesní označení existuje, a to v úředním jazyce tohoto státu; spolu s tímto profesním označením lze uvádět i jeho český překlad.