Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997), ve znění pozdějších předpisů, 180/2002 Sb., vyhlášené znění

Předchozí stránka

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu TLC F₂₅₄ pro chromatografii R. Zkoušený roztok. 1,0 g se smíchá v 50ml baňce s kulatým dnem se 16,0 ml vody R a 4,0 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřívá se 30 min na vodní lázni pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje. Filtr i baňka se suší 60 min při 105 °C. Filtr se vloží zpět do baňky, smíchá se s 20 ml etheru R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem při 40 °C. Po ochlazení se zfiltruje. Filtrát se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí v 5,0 ml etheru R. Porovnávací roztok. 5,0 mg kyseliny glycyrrhetinové R a 5,0 mg thymolu R se rozpustí v 5 ml etheru R.

Na vrstvu se nanese do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R, lihu 96% R a ethylacetatu R (1 +9 + 25 + 65) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 5 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku je v dolní polovině skvrna zhášející fluorescenci (kyselina glycyrrhetinová). Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v dolní polovině fialová skvrna (kyselina glycyrrhetinová), v horní třetině červená skvrna (thymol). Na chromatogramu zkoušeného roztoku je v dolní polovině fialová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně kyseliny glycyrrhetinové na chromatogramu porovnávacího roztoku a v horní třetině v poloze odpovídající poloze pod skvrnou thymolu na chromatogramu porovnávacího roztoku je žlutá skvrna (isoliquiritigenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Ethanol (2.9.10). 52 % (V/V) až 65 % (V/V).

Methanol a 2-propanol (2.9.11). Nejvýše 0,05 % (V/V) methanolu a nejvýše 0,05 % (V/V) 2-propanolu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,000 g se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) na 100 ml a odstředí se. 2,0 ml supernatantní tekutiny se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) na 100,0 ml.

Základní roztok. 0,130 g monoamoniumglycyrrhizinatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) a zředí se stejnou směsí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 ml základního roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 ml základního roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 15,0 ml základního roztoku se zředí směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1 a vody R (8 + 92) na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů kyseliny octové RS, acetonitrilu R a vody R (6 + 30 + 64); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
- spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Citlivost přístroje se nastaví tak, aby výšky píků činily nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříknou se odděleně porovnávací roztoky a stanoví se plochy píků.

Sestrojí se kalibrační křivka za použití koncentrací porovnávacích roztoků (g/100 ml) na ose x a odpovídajících ploch píků na ose y.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku. Za použití retenčních časů a ploch píků na chromatogramech porovnávacích roztoků se identifikuje a stanoví plocha píku kyseliny glycyrrhizinové na chromatogram zkoušeného roztoku.

Obsah kyseliny glycyrrhizinové (C₄₂H₆₂O₁₆) v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:
1. A - koncentraci monoamoniumglycyrrhizinatu ve 100 ml zkoušeného roztoku, odečtenou z kalibrační křivky v gramech,
2. B - deklarovaný obsah monoamoniumglycyrrhizinatu CRL v procentech,
3. m - hmotnost zkoušené látky v gramech,
4. 822 - molekulovou hmotnost kyseliny glycyrrhizinové,
5. 840 - molekulovou hmotnost monoamoniumglycyrrhizinatu (bezvodého).

Uchovávání

Chráněn před světlem.

220. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Macrogoli unguentum doplňuje článek Matricariae extractum fluidim, který zní:
1. „
Matricariae extractum fluidum
Heřmánkový extrakt tekutý
Vyrábí se z drogy Matricariae flos. Obsahuje nejméně 0,30 % modré zbytkové silice.
Výroba
Vyrábí se z drogy a směsi 2,5 dílů roztoku amoniaku R (10%), 47,5 dílů vody R a 50 dílů lihu 96% R vhodným způsobem uvedeným v článku Extracta.
Vlastnosti
Nahnědlá čirá tekutina intenzivního charakteristického pachu a charakteristické hořké chuti. Je mísitelný s vodou a s lihem 96% za vzniku zákalu, dobře se rozpouští v lihu 50% (V/V).
Zkoušky totožnosti
1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu F₂₅₄ pro TLC R.
  Zkoušený roztok. 10 ml extraktu se protřepe v dělicí nálevce dvakrát 10 ml pentanu R. Spojené pentanové vrstvy se vysuší 2 g síranu sodného bezvodého R a zfiltrují se. Filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.
  Porovnávací roztok. 4 mg guajazulenu R, 20 mg levomenolu R a 20 mg bornylacetatu R se rozpustí v 10 ml toluenu R.
  Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn zhášejících fluorescenci, z nichž dvě hlavní skvrny jsou ve střední třetině (en-yn-dicykloether). Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je ve střední části intenzivně modře fluoreskuující skvrna (herniarin). Vrstva se postříká anisaldehydem RS, suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve spodní třetině červenofialová až modrofialová skvrna (levomenol), ve střední třetině žlutohnědá až šedozelená skvrna (bornylacetat) a v horní třetině červená až červenofialová skvrna (guajazulen). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v dolní třetině žloutohnědé až zelenožluté a fialové skvrny a červenofialová až modrofialová skvrna odpovídající levomenolu na chromatogramu porovnávacího roztoku; nahnědlá skvrna (en-yn-dicykloether) odpovídá polohou bornylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku; Červená nebo červenofialová skvrna (chamazulen) odpovídá polohou guajazulenu na chromatogramu porovnávacího roztoku a těsně nad ní je jedna nebo dvě modré až modrofialové skvrny. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být přítomny další slabě zbarvené skvrny.
1. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití desky s vrstvou silikagelu pro TLC R.
Zkoušený roztok. Zkoušený extrakt.
Porovnávací roztok. 1,0 mg kyseliny chlorogenové R, 2,5 mg hyperosidu R a 2,5 mg rutinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.
Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, kyseliny octové ledové R, vody R a ethylacetatu R (7,5 + 7,5 + 18 + 67) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C a ještě teplá se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R a potom roztokem makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R, suší se asi 30 min na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední části světle modře fluoreskující skvrna (kyselina chlorogenová), pod ní žlutohnědě fluoreskující skvrna (rutin) a nad ní žlutohnědě fluoreskující skvrna (hyperosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou: žlutohnědě fluoreskující skvrna odpovídající skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku, světle modře fluoreskující skvrna odpovídající skvrně kyseliny chlorogenové na chromatogramu porovnávacího roztoku, žlutohnědě fluoreskující skvrna odpovídající polohou hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku; nad žlutohnědě fluoreskující skvrnou je zeleně fluoreskující skvrna, několik namodrale nebo nazelenale fluoreskujících skvrn a v blízkosti čela nažloutle fluoreskující skvrna.
Zkoušky na čistotu
Ethanol (2.9.10). 38 % (V/V) až 53 % (V/V).
Methanol a 2-propanol (2.9.11). Vyhovuje požadavkům zkoušky Methanol a 2-propanol uvedené v článku Extracta, odstavec Extracta fluida.
Zbytek po odpaření. Nejméně 12,0 %; stanoví se způsobem uvedeným v článku Extracta, odstavec Extracta fluida.
Stanovení obsahu
20,0 g extraktu se v 1000ml baňce s kulatým dnem smíchá s 300 ml vody R a destiluje se do konečného objemu 200 ml destilátu. Destilát se převede do dělicí nálevky, přidá se 65 g chloridu sodného R a po rozpuštění se roztok protřepe třikrát vždy se 30 ml pentanu R, který byl použit k promytí zpětného chladiče a baňky. Spojené pentanové vrstvy se vysuší 2 g síranu sodného bezvodého R a zfiltrují se do vysušené (3 h v exsikátoru) a předem zvážené 100ml baňky s kulatým dnem. Vrstva síranu sodného bezvodého a filtr se promyjí dvakrát 20 ml pentanu R. Pentan se odpaří na vodní lázni při 45 °C. Zbytek pentanu se odstraní proudem vzduchu během 3 min. Baňka se 3 h suší v exsikátoru a zváží se. Zbytková silice je modrá (chamazulen).
Uchovávání
V dobře uzavřeném obalu, chráněn před světlem.
1. “

221. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Plantaginis extractum fluidum doplňuje článek Plantaginis sirupus, který zní:

Plantaginis sirupus N

Jitrocelový sirup

Synonymum. Sirupus plantaginis

Je to koncentrovaný roztok sacharosy ve výluhu z jitrocelového listu konzervovaný methylparabenem.

Příprava

Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Matricariae extractum fluidum Heřmánkový extrakt tekutý Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušený roztok. Zkoušený extrakt. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Plantaginis sirupus N Jitrocelový sirup Synonymum. Sirupus plantaginis Příprava
Plantaginis folium (5 600)	50,0 g
Aqua purificata	450,0 g
Sacharosum	640,0 g
Methylparabenum	1,5 g
Ethanolum 96% (V/V)	10,0 g

Na jitrocelový list se naleje vroucí čištěná voda a v dobře uzavřené nebo porcelánové nádobě se 4 h nechá stát za občasného promíchávání. Tekutina se zfiltruje vhodným filtrem, droga se ihned vylisuje a získaný výluh se rovněž zfiltruje. Obě tekutiny se spojí a doplní se na 360 g čištěnou vodou, kterou se promývala vylisovaná droga. Přidá se sacharosa a roztok methylparabenu v ethanolu 96% (V/V) a tato směs se svaří na sirup. Ten se zfiltruje vhodným filtrem a doplní se čerstvě převařenou a ještě horkou čištěnou vodou na 1000 g.

Vlastnosti

Tmavě hnědá hustá tekutina, charakteristického pachu a chuti.

Zkoušky totožnosti

A. Ke 2,5 ml se po částech přidá 10 ml lihu 96% R a protřepe se; směs se zfiltruje a zředí se 10 ml vody R. K 2 ml filtrátu se přidá asi 0,05 g resorcinolu R, 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zahřívá se na vodní lázni; tekutina se zbarví červeně (sacharosa).
B. Ke 2 ml se přidá 0,2 ml zkoumadla Milionova R a zahřeje se na vodní lázni; tekutina se zbarví červeně (parabeny).
C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.
Zkoušený roztok. 25 ml se dvakrát vytřepe 10 ml ethylacetatu R. Ethylacetatové výtřepky se zfiltrují přes chomáček vaty s asi 2 g síranu sodného bezvodého R, spojí se a na vodní lázni se odpaří do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml methanolu R.
Porovnávací roztok. 5 mg žluti naftolové RS se rozpustí v 1,0 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a ethylacetatu R (20 + 20 + 60) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pak se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS2 a suší se 10 min při 100 °C až 105 °C.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku je intenzivní hnědošedá skvrna (aukubin), která se barví modrošedě, v poloze přibližně odpovídající skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být další, méně intenzivní skvrny odpovídající zbarvením aukubinu, na čele chromatogramu je intenzivně zbarvená skvrna (chlorofyl).

Zkoušky na čistotu

Hustota. ρ₂₀ = 1,304 g/cm³ až 1,320 g/cm³.

Škrobový sirup. 10 ml se vaří s asi 10 mg aktivního uhlí R a 10 ml vody R do odbarvení. Zfiltruje se a 1 ml bezbarvého filtrátu okyseleného 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové RS se přidá 10 ml ethanolu R; filtrát se nezakalí ani po silném protřepání.

Uchovávání

Chráněn před světlem, při teplotě 8 °C až 15 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

222. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Solutiones ad conservationem partium corporis zní:
1. „
Solutiones ad conservationem partium corporis
Roztoky pro uchovávání orgánů
Jsou to sterilní vodné přípravky pro uchovávání, ochranu a/nebo promývání tělních orgánů savců, určených k transplantaci.
Obsahují elektrolyty, které koncentrací přibližně odpovídají složení nitrobuněčných elektrolytů.
Mohou obsahovat uhlovodíky (např. glukosu nebo mannitol), aminokyseliny, látky tvořící komplexy s vápníkem (např. citraty nebo fosforečnany), hydrokoloidy (např. škrob nebo deriváty želatiny) a další pomocné látky, např. látky určené k izotonizaci roztoku s krví, úpravě nebo nastavení hodnoty pH, k zamezení rozkladu složek, které však nesnižují účinnost přípravku, nebo v použitých koncentracích nejsou příčinou toxicity nebo zvýšené lokální dráždivosti. Roztoky pro uchovávání orgánů mohou také obsahovat léčivé látky, nebo tyto mohou být přidány těsně před použitím.
Při pozorování roztoků pro uchovávání orgánů za vhodných podmínek, jsou tyto roztoky čiré a prakticky prosté částic.
Mohou se připravovat také jako koncentrované roztoky, které se ředí na požadovaný objem předepsanou tekutinou těsně před použitím. Po naředění vyhovují požadavkům na roztoky pro uchovávání orgánů.
Před použitím se ochladí pod pokojovou teplotu, nejlépe na 2 °C až 6 °C, aby se dosáhlo snížení teploty orgánů a jejich metabolismu.
Kde je to vhodné, obaly na roztoky pro uchovávání orgánů vyhovují požadavkům článků Materiály používané na výrobu obalů (3.1 a další) a Obaly (3.2 a další). Roztoky pro uchovávání orgánů jsou dodávány ve skleněných obalech (3.2.1) nebo v jiných, např. plastových obalech (3.2.2 a 3.2.8). Těsnost obalů je zajištěna vhodným způsobem. Uzávěry zajišťují dostatečnou přilnavost, chrání před mikrobiálním a jiným znečištěním a obvykle umožňují bez otevření odebrání buď části, nebo celého obsahu. Plasty nebo elastomery, ze kterých jsou uzávěry vyrobeny, mají dostatečnou pevnost a pružnost, které umožňují proniknutí jehly bez nejmenšího uvolnění částic.
Výroba
Roztoky pro uchovávání orgánů se připravují za použití materiálů a metod zaručujících jejich sterilitu a za podmínek omezujících kontaminaci a růst mikroorganismů; podmínky jsou uvedeny v článku Metody přípravy sterilních výrobků (5.1.1).
Pokud není oprávněnou autoritou uvedeno jinak, k přípravě roztoků pro uchovávání orgánů se použije Aqua pro iniectione a nepřidávají se protimikrobní přísady.
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 8,0; měří se zkoušený roztok. Zkouška se provádí za pokojové teploty.
Osmolalita (2.2.35). 250 mosmol/kg až 380 mosmol/kg; měří se zkoušený roztok.
Hydroxymethylfurfural. Jestliže zkoušený roztok obsahuje glukosu, vyhovuje následující zkoušce: k množství zkoušeného roztoku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) ve 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l) a nechá se 2 min až 3 min stát. Absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený roztok.
Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného roztoku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19). Roztok obsahuje nejvýše 50 částic větších než 10 μm v mililitru a nejvýše 5 částic větších než 25 μm v mililitru.
Výrobky, u kterých je v označení na obalu uvedeno, že se použijí s koncovým filtrem, nepodléhají těmto požadavkům.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené roztoky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka, jestliže není oprávněnou autoritou uvedeno jinak.
Označování
V označení na obalu se uvede:
1. - že roztok není určen pro injekce,
2. - složení roztoku vyjádřené v gramech na litr a v milimolech na litr,
3. - jmenovitý objem roztoku pro uchovávání orgánů v obalu,
4. - osmolalita vyjádřená v miliosmolech na kilogram,
5. - že nespotřebovaná část právě připraveného roztoku, koncentrovaného nebo zředěného roztoku se nesmí dále použít,
6. - podmínky uchovávání,
7. - kde je to vhodné, že roztok se používá ve spojení s koncovým filtrem.
V označení na obalu koncentrovaných roztoků se dodatečně uvede:
1. - že roztok musí být zředěn vhodnou tekutinou těsně před použitím.
1. “

223. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, články Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium, Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium a Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium znějí:
1. „
Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene Clostridium novyi (typ B).
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Celá kultura nebo její filtrát, nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidům nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans po zahuštění, bylo-li nutné.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7). Imunogenita vakcíny pro každé cílové zvíře se prokáže, když aplikována podle doporučeného vakcinačního schématu stimuluje imunitní odpověď (např. tvorbu protilátek) shodnou s požadavky na přípravek.
Zkoušení šarže
Reziduální toxicita. Zkoušku na reziduální toxicitu může výrobce vynechat, pokud se zkouška detoxikace bezprostředně po detoxikačním procesu provádí. Je-li riziko návratu toxicity, provede se druhá zkouška v nejzazším možném stupni výrobního procesu (viz článek Vaccina ad usum veterinarium).
Zkouška účinnosti šarže. Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nezbytně nutné provádět při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která prokazatelně měla vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která je vyhovující z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat. Může se používat následující zkouška, prokáže-li se její dostatečná shoda se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Vakcinují se králíci jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti, a připraví se séra. V jednotlivých sérech se stanoví titr protilátek proti alfa-toxinu Cl. novyi vhodnou metodou, např. imunochemicky (2.7.1) nebo neutralizací v buněčných kulturách. Použije se homologní referenční sérum kalibrované v mezinárodních jednotkách Cl. novyi alfa-antitoxinu. Vakcína vyhovuje zkoušce účinnosti, není-li zjištěný titr protilátek nižší než jejich titr v šarži vakcíny, která dala vyhovující výsledek ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která byla prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat.
Zkouška totožnosti
Vakcína po injekčním podání zvířatům, která nemají antitoxin novyi alfa podporuje tvorbu tohoto antitoxinu.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma ovcím se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení. Zvířata se pozorují nejméně 14 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne množství přípravku, které nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se tato zvířata přeočkují množstvím, které nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.
Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 3,5 m.j. v mililitru.
Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující alfa-toxin Cl. novyi obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje určité množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné dávky alfa-toxinu Cl. novyi s dávkou referenčního alfa-antitoxinu Cl. novyi kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek alfa-toxinu Cl. novyi, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu asi pětidenní kultury Cl. novyi typu B v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Zkušební toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/10 a LD₅₀ pro myši. Doba pozorování je 72 h.
Vhodný alfa-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,05 mg a nejméně 10 LD₅₀ v jedné dávce L+/10.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 1 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,2 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku referenčního přípravku (1 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení.
Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,2 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér
Předběžná zkouška. Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 1 ml obsahoval desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 2,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši, každé se nitrosvalově nebo podkožně vstříkne 0,2 ml a pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,2 ml směsi více než 0,1 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,2 ml směsi méně než 0,1 m.j.
Konečná zkouška. Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 2,0 ml každé směsi obsahovaly 1,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,2 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných stanovení. Zkouška je platná pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
1. - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
2. - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
3. - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
1. - je-li přípravek toxoid, nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,
2. - že se před použitím přípravek roztřepe,
3. - vytvořený imunizující účinek pro každý cílový druh (např. tvorba protilátek, ochrana před příznaky nemoci nebo infekcí).
Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodných kmenů Clostridium perfringens typu B, Clostridium perfringens typu C nebo Clostridium perfringens typu D nebo ze směsi těchto typů.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Celé kultury nebo jejich filtráty, nebo směs obou se inaktivují tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidům a/nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7). Imunogenita vakcíny pro každé cílové zvíře se prokáže, když aplikována podle doporučeného vakcinačního schématu stimuluje imunitní odpověď (např. tvorbu protilátek) shodnou s požadavky na přípravek.
Zkoušení šarže
Reziduální toxicita. Zkoušku na reziduální toxicitu může výrobce vynechat, pokud se zkouška detoxikace provádí bezprostředně po detoxikačním procesu. Je-li riziko návratu toxicity, provede se druhá zkouška v nejzazším možném stupni výrobního procesu (viz článek Vaccina ad usum veterinarium).
Zkouška účinnosti šarže. Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nezbytně nutné provádět při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která měla vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která je vyhovující z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat. Může se používat následující zkouška, prokáže-li se její dostatečná shoda se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Vakcinují se králíci, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti, a připraví se séra. V jednotlivých sérech se stanoví titr protilátek proti alfa-toxinu Cl. perfringens vhodnou metodou, např. imunochemicky (2.7.1) nebo neutralizací v buněčných kulturách. Použije se homologní referenční sérum kalibrované v mezinárodních jednotkách Cl. perfringens alfa-antitoxinu. Vakcína vyhovuje zkoušce účinnosti, není-li zjištěný titr protilátek nižší než jejich titr v šarži vakcíny, která dala vyhovující výsledek ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která vyhovovala z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat.
Zkoušky totožnosti
Typ B. Vakcína po injekčním podání zvířatům, která nemají beta- a epsilon-antitoxin, podporuje tvorbu těchto antitoxinů.
Typ C. Vakcína po injekčním podání zvířatům, která nemají beta-antitoxin, podporuje tvorbu tohoto antitoxinu.
Typ D. Vakcína po injekčním podání zvířatům, která nemají epsilon-antitoxin, podporuje tvorbu tohoto antitoxinu.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata jednoho z druhů, pro které je přípravek určen. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení na obalu. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším o hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne zkoušený přípravek v dávce, která nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se tato zvířata přeočkují množstvím, které nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.
Typ B. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu a nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.
Typ C. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 10 m.j. beta-antitoxinu v mililitru.
Typ D. Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 5 m.j. epsilon-antitoxinu v mililitru.
Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens beta-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující beta-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Mezinárodní standard pro Clostridium perfringens epsilon-antitoxin. Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující epsilon-toxin Clostridium perfringens obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který pozůstává z určitého množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem neměnné zkušební dávky beta-toxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens s dávkou referenčního beta-antitoxinu Clostridium perfringens nebo epsilon-antitoxinu Clostridium perfringens (podle toho, co je vhodné) kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek beta- nebo epsilon-toxinu Clostridium perfringens. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti vhodnému referenčnímu přípravku; účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití vhodného zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu čerstvé kultury Clostridium perfringens typu B, C nebo D v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Podle potřeby se použije beta- nebo epsilon-toxin. Zkušební toxin se vybírá podle stanovení dávky L+ a LD₅₀ u beta-toxinu nebo dávky L+/10 a LD₅₀ u epsilon-toxinu. Stanovení se provádí na myších a doba jejich pozorování je 72 h.
Vhodný beta-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+ v 0,2 mg a nejméně 25 LD₅₀ v jedné L+ dávce. Vhodný epsilon-toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/10 v 0,005 mg a nejméně 20 LD₅₀ v jedné L+/10 dávce.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 5 m.j. beta-antitoxinu Clostridium perfringens a 0,5 m.j. epsilon- antitoxinu Clostridium perfringens. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 10 mg pro beta-toxin a 1 mg pro epsilon-toxin. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku a jeden z řady stoupajících objemů zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se nejméně 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení.
Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér
Předběžná zkouška. Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 30 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 1 m.j. beta-antitoxinu nebo 0,1 m.j. epsilon-antitoxinu.
Konečná zkouška. Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se stoupající objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 30 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, při čemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce.
Beta-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 1 m.j. v 0,5 ml.
Epsilon-antitoxin. Zkoušená směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,1 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Zkouška je platná pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
1. - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
2. - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
3. - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
1. - typ nebo typy Clostridium perfringens, ze kterých je vakcína připravena,
2. - je-li přípravek toxoid nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,
3. - že se před použitím přípravek roztřepe,
4. - vytvořený imunizující účinek pro každý cílový druh (např. tvorba protilátek, ochrana před příznaky nemoci nebo infekcí).
Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium
Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití
Připravuje se z tekuté kultury vhodného kmene Clostridium septicum.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Celá kultura nebo její filtrát, nebo směs obou se inaktivuje tak, aby se odstranila toxicita, ale imunogenita zůstala zachována. K toxoidu a/nebo inaktivovaným kulturám se může přidat vhodné adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7). Imunogenita vakcíny pro každé cílové zvíře se prokáže, když aplikována podle doporučeného vakcinačního schématu stimuluje imunitní odpověď (např. tvorbu protilátek) shodnou s požadavky na přípravek.
Zkoušení šarže
Reziduální toxicita. Zkoušku na reziduální toxicitu může výrobce vynechat, pokud se zkouška detoxikace provádí bezprostředně po detoxikačním procesu. Je-li riziko návratu toxicity, provede se druhá zkouška v nejzazším možném stupni výrobního procesu (viz článek Vaccina ad usum veterinarium).
Zkouška účinnosti šarže. Zkoušku popsanou v odstavci Stanovení účinnosti není nezbytně nutné provádět při rutinním zkoušení šarží vakcíny. Provede se jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo souhlasu oprávněné autority. Kde se neprovede tato zkouška, použije se vhodná validovaná zkouška. Kritéria pro přijetí se stanoví ve vztahu k šarži, která měla vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která je vyhovující z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat. Může se používat následující zkouška, prokáže-li se její dostatečná shoda se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Vakcinují se králíci, jak je popsáno v odstavci Stanovení účinnosti a připraví se séra. V jednotlivých sérech se stanoví titr protilátek proti alfa-toxinu Cl. septicum vhodnou metodou, např. imunochemicky (2.7.1) nebo neutralizací v buněčných kulturách. Použije se homologní referenční sérum kalibrované v mezinárodních jednotkách Cl. septicum alfa antitoxinu. Vakcína vyhovuje zkoušce účinnosti, není-li zjištěný titr protilátek nižší než jejich titr v šarži vakcíny, která dala vyhovující výsledek ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti a která byla prokazatelně uspokojivá z hlediska imunogenity pro cílové druhy zvířat.
Zkouška totožnosti
Vakcína po injekčním podání zvířatům, které nemají antitoxin proti Cl. Septicum podporuje tvorbu tohoto antitoxinu.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použijí se dvě zdravá vnímavá zvířata jednoho z druhů, pro které je přípravek určen. Každému zvířeti se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobek nejvyšší dávky uvedené v označení na obalu. Zvířata se pozorují 14 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Zbytková toxicita. Pěti myším hmotnosti 17 g až 22 g se podkožně vstříkne po 0,5 ml zkoušeného přípravku. Zvířata se pozorují 7 dní. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Nejméně deseti zdravým králíkům starým tři až šest měsíců se podkožně vstříkne množství přípravku, které nepřesahuje nejnižší první dávku uvedenou v označení. Za 21 až 28 dní se tato zvířata přeočkují množstvím, které nepřesahuje nejnižší druhou dávku uvedenou v označení. Za 10 až 14 dní po přeočkování se králíkům odebere krev a vytvoří se směsný vzorek sér.
Účinnost směsného vzorku sér je nejméně 2,5 m.j. v mililitru.
Mezinárodní jednotka je specifická účinnost neutralizující toxin Cl. septici obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje určité množství sušeného imunního koňského séra. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Účinnost směsného vzorku sér králíků se stanoví porovnáním dávky potřebné k ochraně myší nebo jiných vhodných zvířat před toxickým účinkem dávky toxinu Cl. septicum s dávkou referenčního přípravku antitoxinu Cl. septicum kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, nezbytnou k vytvoření stejné ochrany. K tomuto porovnání je zapotřebí vhodný přípravek toxinu Cl. septicum, který se použije jako zkušební toxin. Dávka zkušebního toxinu se stanoví proti referenčnímu přípravku, účinnost zkoušeného séra se stanoví porovnáním s referenčním přípravkem za použití zkušebního toxinu.
Příprava zkušebního toxinu. Zkušební toxin se připraví ze sterilního filtrátu jednodenní až třídenní kultury Cl. septicum v tekuté živné půdě a vysuší se vhodnou metodou. Zkušební toxin se vybírá podle stanovení dávky L+/5 a LD₅₀ pro myši. Doba pozorování je 72 h.
Vhodný toxin obsahuje nejméně jednu dávku L+/5 a 1,0 mg a nejméně 10 LD₅₀ v každé dávce L+/5.
Stanovení zkušební dávky toxinu. Ve vhodné tekutině se připraví roztok referenčního přípravku tak, aby v 1 ml obsahoval 1,0 m.j. Roztok zkušebního toxinu ve vhodné tekutině se připraví tak, aby v 1 ml obsahoval přesně známé množství, např. 4 mg. Připraví se směsi roztoků referenčního přípravku a zkušebního toxinu tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a uchovávají se 60 min při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši hmotnosti 17 g až 22 g a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Uhynou-li všechny myši, je množství toxinu, obsažené v 0,5 ml směsi vyšší než zkušební dávka. Neuhyne-li žádná myš, je množství toxinu obsažené v 0,5 ml směsi nižší než zkušební dávka. Potom se připraví čerstvé směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku referenčního přípravku (2 m.j.) a jeden z řady stoupajících objemů roztoku zkušebního toxinu (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod). Směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně dvě myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Zkouška se nejméně jedenkrát opakuje a výsledky u jednotlivých směsí se sečtou. Tak se získá řada výsledných součtů, z nichž každý představuje úmrtnost způsobenou směsí stejného složení.
Zkušební dávka toxinu je množství obsažené v 0,5 ml té směsi, která způsobí úhyn poloviny celkového počtu myší, jimž se podala.
Stanovení účinnosti králičích sér
Předběžná zkouška. Ve vhodné tekutině se rozpustí takové množství zkušebního toxinu, aby 2,0 ml obsahovaly desetinásobek zkušební dávky (roztok zkušebního toxinu). Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby každá směs obsahovala 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra. Směsi se doplní vhodnou tekutinou na 5,0 ml a nechají se 60 min stát při pokojové teplotě. Pro každou směs se použijí nejméně 2 myši a každé se intravenózně nebo intraperitoneálně vstříkne 0,5 ml; pozorují se 72 h. Neuhyne-li žádná myš, obsahuje 0,5 ml směsi více než 0,2 m.j. Uhynou-li všechny myši, obsahuje 0,5 ml směsi méně než 0,2 m.j.
Konečná zkouška. Připraví se řada směsí roztoků zkušebního toxinu a zkoušeného séra tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů zkoušeného séra (v řadě se sousedící objemy mezi sebou liší nejvýše o 20 % a řada přesahuje očekávaný limitní bod stanovený v předběžné zkoušce). Aby se potvrdila zkušební dávka toxinu, připraví se další směsi tak, aby 5,0 ml každé směsi obsahovalo 2,0 ml roztoku zkušebního toxinu a jeden z řady stoupajících objemů roztoku referenčního přípravku. Všechny směsi se nechají 60 min stát při pokojové teplotě a pro každou se použijí nejméně dvě myši, přičemž se dále postupuje tak, jak je popsáno v předběžné zkoušce. Zkoušená směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml, je ta směs, která usmrtí shodný nebo téměř shodný počet myší jako referenční směs, která obsahuje 0,2 m.j. v 0,5 ml. Stanovení se nejméně jedenkrát opakuje a vypočítá se průměr všech platných výsledků. Zkouška jsou platná pouze tehdy, když výsledek referenčního přípravku je v rozmezí ±20 % od očekávané hodnoty.
Intervaly spolehlivosti (P = 0,95) jsou stanoveny takto:
1. - 85 % až 114 %, použila-li se dvě zvířata na dávku,
2. - 91,5 % až 109 %, použila-li se čtyři zvířata na dávku,
3. - 93 % až 108 %, použilo-li se šest zvířat na dávku.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede:
1. - je-li přípravek toxoid, nebo vakcína připravená z celé inaktivované kultury, nebo je-li to směs obou,
2. - že se před použitím přípravek roztřepe,
3. - vytvořený imunizující účinek pro každý cílový druh (např. tvorba protilátek, ochrana před příznaky nemoci nebo infekcí).
4. “

224. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum zní:
1. „
Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum
Inaktivovaná vakcína proti července prasat
Je to suspenze jednoho nebo více vhodných kmenů Erysipelothrix rhusiopathiae (E. insidiosa) inaktivovaných vhodnou metodou. Tento článek se vztahuje na vakcíny určené k aktivní imunizaci prasat.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Vakcína může obsahovat adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7).
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Zkouška účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcíny, pokud se týká k sérotypu 1 a sérotypu 2 E. rhusiopathiae. Jsou-li učiněny požadavky na jiný sérotyp, pak je nutná další zkouška k průkazu imunogenity proti tomuto sérotypu.
Zkoušení šarže
Zkouška účinnosti šarže. Zkouška popsaná v odstavci Zkouška účinnosti se při běžném zkoušení šarží vakcíny neprovádí. Provede se u dané vakcíny jednou nebo vícekrát podle rozhodnutí nebo se souhlasem oprávněné autority. Kde se tato zkouška neprovádí, provádí se vhodná validovaná alternativní zkouška, jejíž kritéria pro přijetí se stanovila ve vztahu k šarži vakcíny, která měla vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Zkouška účinnosti. Následující zkouška se může použít, pokud byl prokázán uspokojivý vztah se zkouškou popsanou v odstavci Zkouška účinnosti.
Použijí se myši o hmotnosti 17 g až 20 g stejného původu a bez protilátek proti E. rhusiopathiae. Zkoušená vakcína a referenční přípravek se přidělí jednotlivým odděleným skupinám po deseti myších a vstříkne se subkutánně každé myši vhodná dávka (obvykle v rozsahu 1/25 až 1/100 dávky pro prase) přípravku přiděleného určité skupině. Jako kontrola čelenžní suspenze se použije skupina deseti myší
K čelenži se použije dostatečné množství virulentní kultury E. rhusiopathiae v aktivní růstové fázi nebo z ní připravené ředění, postačující k usmrcení myší během dvou až pěti dnů. Za 21 dní po vakcinaci se každé myši ve všech třech skupinách intraperitoneálně vstříkne 0,3 ml čelenžní suspenze. Myši se sledují 8 dnů a zaznamenává se počet úhynů. Zvířata mající těžké příznaky onemocnění se mohou humánně utratit a považují se pak za uhynulá po čelenži.
Zkouška je neplatná, jestliže jedna nebo více kontrolních myší přežije více než 5 dnů po čelenži nebo jestliže počet myší, které byly vakcinovány referenčním přípravkem a přežily čelenž, není v přijatelném rozmezí definovaném pro tento referenční přípravek.
Vakcína vyhovuje zkoušce, jestliže počet myší, které byly vakcinovány zkoušenou šarží a přežily čelenž, je rovný nebo vyšší než odpovídající počet myší vakcinovaných šarží vakcíny, která měla vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Zkouška účinnosti.
Zkouška totožnosti
Injekční podání přípravku zvířatům, která nemají protilátky proti E. rhusiopathiae, vyvolá tvorbu těchto protilátek.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Dvěma prasatům nejnižšího stáří doporučeného k vakcinaci a bez protilátek proti E. rhusiopathiae se doporučeným způsobem vstříkne dvojnásobná vakcinační dávka. Zvířata se sledují 14 dnů. Neprojeví se žádná významná místní ani systémová reakce.
Sterilita. Vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Použije se nejméně patnáct prasat alespoň 12 týdnů starých o hmotnosti nejméně 20 kg a bez protilátek proti E. rhusiopathiae. Zvířata se rozdělí do dvou skupin. Skupina o počtu nejméně deseti prasat se vakcinuje podle doporučeného schématu. Druhá skupina o počtu nejméně pěti prasat se udržuje jako nevakcinovaná kontrola. Tři týdny po vakcinaci se zvířata vakcinované i kontrolní skupiny čelenžují intradermální injekcí virulentních kmenů sérotypu 1 a sérotypu 2 E. rhusiopathiae, odděleně po 0,1 ml každého sérotypu. Zvířata se sledují 7 dnů. Vakcína vyhovuje zkoušce, pokud alespoň 90 % vakcinovaných zvířat zůstane bez příznaků onemocnění. Zkouška je neplatná, pokud má méně než 90 % kontrolních zvířat typické příznaky onemocnění, tj. kožní změny tvaru kosočtverce v místě vpichu. Pokud má zvíře typické příznaky onemocnění, předejde se jeho zbytečnému utrpení buď humánním utracením, nebo poskytnutím vhodné léčby.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označení na obalu se uvedou sérotypy E. rhusiopathiae obsažené ve vakcíně.
1. “

225. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum zní:
1. „
Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum
Polysacharidová vakcína proti tyfu
Je to přípravek z purifikováného Vi kapsulárního polysacharidu Salmonella typhi kmene Ty2 nebo jiného vhodného kmene, který má schopnost vytvářet Vi polysacharid.
Kapsulární Vi polysacharid sestává z částečně 3-O-acetylováných opakujících se jednotek 2-aceamido-2-deoxy-D-galaktopyranuronové kyseliny s α-(1→4) vazbami.
Výroba
Výroba Vi polysacharidu je založena na systému jednotné inokulace. Výrobní postup prokazatelně poskytuje stejnorodé tyfové polysacharidové vakcíny přiměřené svojí imunogenitou a bezpečností pro člověka.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví ve zkoušce na neškodnost pro imunní séra a vakcíny pro humánní použití (2.6.9).
Bakteriální inokula
Kmen S. typhi použitý jako matečné inokulum je určen podle průvodních záznamů, které zahrnují informace o jeho původu a biochemické a sérologické charakteristiky. Kultury pracovního inokula vykazují tytéž charakteristiky jako kmen, který byl použit k přípravě matečného inokula.
Pouze kmen, který má následující charakteristiky, se může použít pro přípravu vakcíny: a) barvené nátěry z kultury jsou typické pro enterobakterie; b) kultury zužitkovávají glukosu bez tvorby plynu; c) kolonie na agaru jsou oxidasa-negativní; d) suspenze z kultur se specificky aglutinují s vhodným Vi antisérem nebo kolonie na agarové plotně obsahující vhodné Vi antisérum tvoří prstence.
Kultivace a sklizeň
Pracovní inokulum se kultivuje na pevné půdě, která může obsahovat substance krevních skupin, nebo v tekuté půdě; získané inokulum se přenese do tekuté živné půdy, která se použije k naočkování konečné živné půdy.
Použitá tekutá půda a konečná živná půda jsou semisyntetické, prosté látek, které se srážejí cetrimoniumbromidem a neobsahují krevní skupinové substance ani vysokomolekulární polysacharidy, pokud není prokázáno jejich odstranění purifikačním procesem.
Bakteriální čistota kultury se ověří mikroskopickým vyšetřením nátěru obarveného podle Grama a vyočkováním na vhodné živné půdy; několik polí se pozoruje při velkém zvětšení tak, aby se vyšetřilo nejméně 10 000 organismů. Kultura se pak na začátku stacionární fáze inaktivuje přidáním formaldehydu. Bakteriální buňky se odstraní odstředěním; polysacharid se z média precipituje přidáním hexadecyltrimethylamoniumbromidu (cetrimoniumbromid). Precipitát se sklidí a může se před purifikací uchovávat při -20 °C.
Purifikovaný Vi polysacharid
Po rozštěpení polysacharid/cetrimoniumbromidového komplexu se polysacharid purifikuje za použití vhodných postupů k odstranění zbylých nukleových kyselin, bílkovin a lipopolysacharidů. Polysacharidy se srážejí jako vápenatá sůl v přítomnosti ethanolu a suší se při 2 °C až 8 °C; získaný prášek tvoří Vi polysacharid. Ztráta sušením se stanoví termogravimetricky (2.2.34) a získaná hodnota se použije k přepočtu výsledků dále uvedených chemických zkoušek na vysušenou látku.
Pouze purifikovaný Vi polysacharid, který vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Bílkovina (2.5.16). Nejvýše 10 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
Nukleové kyseliny (2.5.17). Nejvýše 20 mg v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
O-Acetyl skupiny (2.5.19). Nejméně 2 mmol v 1 g polysacharidu, počítáno na vysušenou látku.
Molekulová velikost. Provede se vylučovací chromatografie (2.2.30) s použitím agarosy síťované pro chromatografii R. Použije se kolona délky 0,9 m a vnitřního průměru 16 mm, jejíž rovnováha byla ustavena rozpouštědlem s iontovou silou 0,2 mol/kg a hodnotou pH 7,0 až 7,5. Na kolonu se nanese asi 5 mg polysacharidu v objemu 1 ml a eluuje se asi 20 ml/h. Odebírají se frakce asi po 2,5 ml. Stanoví se bod odpovídající K₀ = 0,25 a udělají se dvě směsi sestávající z frakcí eluovaných před a po tomto bodě. Stanoví se O-acetyl skupiny v těchto dvou směsích (2.5.19). Ve směsi obsahující frakce eluované před bodem K₀ = 0,25 je nalezeno nejméně 50 % polysacharidu.
Zkouška totožnosti. Provede se zkouška totožnosti za použití vhodné imunochemické metody (2.7.1).
Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda D). Nejvýše 150 m.j. endotoxinu v mikrogramu polysacharidu.
Konečná várka vakcíny
Jedna nebo více šarží purifikovaného Vi polysacharidu se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, které může obsahovat protimikrobní konzervační látku tak, aby objem odpovídající jedné dávce obsahoval 25 mg polysacharidu a roztok byl izotonický s krví (od 250 mosmol/kg do 350 mosmol/kg).
Pouze konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím zkouškám, se může použít pro výrobu šarže.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu, na každou půdu se použije 10 ml.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se obsah protimikrobní konzervační látky vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních zabezpečených obalů, které se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům předepsaným v odstavcích Zkouška totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu může být uvolněna k použití. Pokud byly zkoušky na volný formaldehyd a protimikrobní konzervační látky provedeny v konečné várce vakcíny, mohou se u šarže vypustit.
Vlastnosti
Čirá bezbarvá tekutina, prostá viditelných částic.
Zkouška totožnosti
Provede se zkouška totožnosti použitím vhodné imunochemické metody (2.7.1).
Zkoušky na čistotu
Hodnota pH (2.2.3). pH vakcíny je 6,5 až 7,5.
O-Acetyl skupiny. 0,085 μmol (±25 %) v dávce (25 μg polysacharidu).
Zkoušený roztok. Do každé ze tří zkumavek se převede po 3 ml vakcíny (dva reakční roztoky a jeden korekční roztok). Porovnávací roztoky. 0,150 g acetylcholiniumchloridu R se rozpustí v 10 ml vody R (základní roztok obsahující 15 g/l acetylcholiniumchloridu). Bezprostředně před použitím se 0,5 ml základního roztoku zředí vodou R na 50 ml (pracovní ředění obsahující 150 μg/ml acetylcholiniumchloridu). Do deseti zkumavek ve dvojicích (reakční a korekční roztok) se rozplní 0,1 ml, 0,2 ml, 0,5 ml, 1,0 ml a 1,5 ml pracovního ředění.
Kontrolní roztok se připraví ze 3 ml vody R.
Objem v každé zkumavce se doplní vodou R na 3 ml. Přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (1 + 2) do každé korekční zkumavky a ke kontrolnímu roztoku. Do každé zkumavky se přidá 1,0 ml hydroxylamoniumchloridu alkalického RS. Reakce se nechá probíhat přesně 2 min a do každé z reakčních zkumavek se přidá 0,5 ml směsi objemových dílů vody R a kyseliny chlorovodíkové zředěné RS (1 + 2). Do každé zkumavky se přidá 0,5 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) v kyselině chlorovodíkové 0,2 mol/l RS, zkumavky se zazátkují a silně se protřepou k odstranění bublin.
Měří se absorbance (2.2.25) každého roztoku při 540 nm proti kontrolnímu roztoku. Pro každý reakční roztok se odečte absorbance příslušného korekčního roztoku. Sestrojí se kalibrační křivka z korigovaných absorbancí pěti porovnávacích roztoků a odpovídajících obsahů acetylcholiniumchloridu. Z křivky se odečte obsah acetylcholiniumchloridu ve zkoušených roztocích pro každý zkoušený objem. Vypočítá se průměr ze dvou hodnot.
1 mol acetylcholiniumchloridu (181,7 g) odpovídá 1 mol O-acetylu (43,05 g).
Volný formaldehyd. Vyhovuje zkoušce na volný formaldehyd předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % množství uvedeného v označení na obalu. Pokud byl při přípravě použit fenol, nepřesahuje jeho množství 2,5 g/l (2.5.15).
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14, Metoda D). Nejvýše 3750 m.j. endotoxinu v jednotlivé lidské dávce.
Stanovení obsahu
Vi polysacharid se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) s použitím referenčního purifikovaného polysacharidu. Stanovené množství polysacharidu v dávce je 80 % až 120 % deklarovaného množství. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanoveného obsahu je v rozmezí 80 % až 120 %.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
1. - počet mikrogramů polysacharidu v lidské dávce (25 μg),
2. - celkové množství polysacharidu v obalu.
3. “

226. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Vaccinum febris typhoidis vivum perorale doplňuje článek Vaccinum furunculosidis ad salmonideos inactivatum cum adiuvatione oleosa ad iniectionem, který zní:
1. „
Vaccinum furunculosidis ad salmonideos inactivatum cum adiuvatione oleosa ad iniectionem
Inaktivovaná vakcína proti furunkulóze lososovitých ryb (injekční) s olejovým adjuvans
Je to přípravek z kultur jednoho nebo více vhodných kmenů Aeromonas salmonicida subsp. salmonicida.
Výroba
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium. Kmeny A. salmonicida se kultivují a sklízejí odděleně. Získané sklizně se inaktivují vhodnou metodou. Mohou se purifikovat a koncentrovat. Mohou se použít neporušené nebo dezintegrované buňky a vakcína může obsahovat extracelulární produkty bakterií uvolněné do živné půdy. Vakcína obsahuje olejové adjuvans.
Výběr složení vakcíny
Ve vakcíně jsou zařazeny kmeny prokazatelně vhodné z hlediska schopnosti tvorby imunologicky významných antigenů. Vakcína je prokazatelně uspokojivá z hlediska bezpečnosti (5.2.6) a imunogenity (5.2.7) pro ty druhy ryb, pro které je určena.
Při průkazu bezpečnosti a imunogenity vakcíny se mohou použít následující zkoušky:
Bezpečnost
1. A. V průběhu vývoje vakcíny se bezpečnost zkouší na třech různých šaržích vakcíny. Zkouška se provádí na každém druhu ryb, pro který je vakcína určena. Ryby použité ve zkoušce pocházejí z populace bez specifických protilátek proti A. salmonicida subsp. Salmonicida a nebyly vakcinovány proti furunkulóze, ani nebyly vystaveny této infekci. Zkouška probíhá v podmínkách doporučených pro použití vakcíny při teplotě vody nejméně 10 °C. Vakcína v objemu odpovídajícím dvojnásobku dávky doporučené na jednotku hmotnosti se intraperitoneálně vstříkne nejméně padesáti rybám o nejmenší hmotnosti doporučené pro vakcinaci. Ryby se pozorují 21 dní. Nezjistí se žádné abnormální místní nebo systémové reakce. Zkouška je neplatná, uhyne-li více než 6 % ryb z příčin, které nelze přisoudit vakcíně.
2. B. Bezpečnost se dokazuje také v terénních podmínkách aplikací doporučené dávky dostatečnému počtu ryb nejméně ve dvou provozech. Ve třech obdobích (po vakcinaci, v polovině chovného období a při konečném výlovu) se odebírají vzorky od třiceti ryb a vyšetří se na přítomnost místních změn v tělní dutině.
Jsou přípustné pouze mírné léze včetně lokalizovaných srůstů mezi vnitřnostmi nebo mezi vnitřnostmi a stěnou břišní a rovněž slabé zakalení nebo ojedinělé pigmentace na peritoneu. Naopak nepřijatelné jsou rozsáhlé léze, včetně srůstů větších částí břišních orgánů, masivní pigmentace nebo nápadné zesílení a zakalení větších ploch peritonea, jestliže se vyskytly u více než 10 % ryb z některého vzorku. Takové změny, včetně srůstů, mění vzhled orgánů nebo způsobí perforace peritonea s následným vyhřeznutím orgánů.
Imunogenita. Zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti je vhodná k průkazu imunogenity vakcíny.
Zkoušení šarže
Zkouška účinnosti šarže. Pro rutinní zkoušení šarží vakcíny se může provést zkouška popsaná v odstavci Stanovení účinnosti za použití skupiny nejméně třiceti ryb. Alternativně se může použít vhodná validovaná metoda založená na protilátkové odpovědi, kritéria se stanoví s ohledem na šarži vakcíny, která prokázala vyhovující výsledky ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Následující zkouška se může použít po průkazu uspokojivé korelace se zkouškou popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Použijí se ryby z populace, která nemá specifické protilátky proti A. salmonicida subsp. salmonicida a hmotnost ryb splňuje stanovené limity. Zkouška se provádí při stanovené teplotě.
Nejméně dvaceti pěti rybám se intraperitoneálně vstříkne vakcína podle návodu pro použití. Nejméně deseti rybám v kontrolní skupině se vstříkne placebo. Ve stanoveném období po vakcinaci se odeberou vzorky krve. V každém vzorku se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) stanoví titr specifických protilátek proti A. salmonicida subsp. salmonicida. Vakcína vyhovuje, není-li průměrný titr protilátek významně nižší než titr zjištěný u šarže vakcíny, která vyhověla ve zkoušce popsané v odstavci Stanovení účinnosti. Zkouška je neplatná, jsou-li v kontrolní skupině prokázány protilátky proti A. salmonicida subsp. salmonicida.
Zkouška totožnosti
Vakcína podporuje tvorbu specifických protilátek proti A. salmonicida po aplikaci rybám, které neměly tyto protilátky.
Zkoušky na čistotu
Bezpečnost. Použije se nejméně deset ryb jednoho z druhů, pro které je vakcína určena. Použité ryby by měly mít nejmenší tělesnou hmotnost podle pokynů k vakcinaci. Nejsou-li ryby o této hmotnosti k dispozici, použijí se ryby o hmotnosti nejvýše dvojnásobné. Lze použít jen ryby z populace bez specifických protilátek proti A. salmonicida subsp. salmonicida, které nebyly vakcinovány proti furunkulóze ani nebyly vystaveny této infekci. Zkouška se provede v podmínkách doporučených pro použití vakcíny při teplotě vody nejméně 10 °C.
Vakcína se všem rybám vstříkne intraperitoneálně v objemu odpovídajícím dvojnásobku doporučené dávky na jednotku hmotnosti. Ryby se pozorují 21 dní. Nezjistí se žádné abnormální místní nebo systémové reakce. Zkouška je neplatná, uhyne-li více než 10 % ryb z příčin, které nelze přisoudit vakcíně.
Sterilita. Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu předepsané v článku Vaccina ad usum veterinarium.
Stanovení účinnosti
Zkouška se provádí podle protokolu definujícího limity hmotnosti ryb, zdroje, průtok a teplotu vody a přípravu standardní čelenže.
Vakcinuje se nejméně sto ryb doporučenou metodou podle návodu k použití. Nejméně stu ryb v kontrolní skupině se vstříkne placebo. Vakcinované i kontrolní ryby se pro identifikaci označí. Všechny ryby se drží v jedné nádrži, případně se do více nádrží nasadí stejný počet vakcinovaných a kontrolních ryb. Ve stanoveném časovém intervalu po vakcinaci definovaném podle údajů s ohledem na vývoj imunity se ryby injekčně čelenžují. Pro čelenž se použije kultura A. salmonicida subsp. salmonicida, jejíž virulence byla ověřena. Ryby se pozorují denně, dokud není dosaženo nejméně 60 % specifických úhynů v kontrolní skupině. Pro obě skupiny - vakcinovanou i kontrolní - se sestrojí křivka specifické mortality v závislosti na době po čelenži. Interpolací se stanoví doba odpovídající 60% specifické mortalitě kontrol.
Zkouška je neplatná, je-li v kontrolní skupině do 21 dnů po prvním úhynu ryb zjištěna specifická mortalita nižší než 60 %. Z křivky pro vakcinované ryby se zjistí mortalita (M) v době odpovídající 60% mortalitě kontrol.
Vypočte se relativní procento přežití (RPP) ze vzorce:
Vakcína vyhovuje, jestliže hodnota RPP je nejméně 80 %.
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum veterinarium.
V označení na obalu se uvede informace o době potřebné k vývoji imunity po vakcinaci při dodržení podmínek odpovídajících doporučenému použití.
1. “

227. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum haemophili stirpe b conjugatum zní:

Vaccinum haemophili stirpe b conjugatum¹)

Konjugovaná vakcína proti hemofilu typu b

Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující polysacharid získaný z vhodného kmene Haemophilus influenzae typ b, kovalentně vázaný na bílkovinný nosič. Polysacharid polyribosylribitolfosfat, označovaný jako PRP, je lineární kopolymer složený z opakujících se jednotek 3-ß-D-ribofuranosyl-(l→l)-ribitol-5-fosfátu [(C10H₁₉O₁₂P)n] s definovanou molekulovou hmotností. Bílkovinný nosič, je-li konjugován s PRP, je schopen navodit na T-buňkách závislou B-buněčnou imunitní odpověď na tento polysacharid.

Vakcína vyhovuje článku Vaccina ad usum humanuni.

Výroba

Všeobecná ustanovení

Výrobní proces má prokazatelně poskytovat stále stejné vakcíny, které jsou u lidí dostatečně imunogenní a neškodné. Výroba PRP a nosiče je založena na systému jednotné inokulace.

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude výrobek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Během vývojových studií a kdykoli je nezbytná revalidace výrobního procesu, prokazuje se zkouškami na zvířatech, že vakcína pravidelně indukuje na T-buňkách závislou B-buněčnou imunitní odpověď.

Stabilita šarže a odpovídajících meziproduktů se hodnotí jednou nebo více vybranými zkouškami. Tyto zkoušky mohou zahrnovat stanovení velikosti molekul, stanovení volného PRP v konjugátu a stanovení imunogenity u myší. Na základě výsledků stabilitních zkoušek se vytyčí pro tyto zkoušky požadavky na propuštění, aby se zajistilo, že vakcína bude na konci doby platnosti ještě uspokojivá.

Bakteriální inokula

Barvením podle Grama a inokulací na vhodné půdy se prokáže, že matečné inokulum H. influenzae typu b neobsahuje kontaminující látky. Několik zorných polí se při velkém zvětšení vyšetří tak, aby bylo prohlédnuto nejméně 10 000 mikroorganismů.

V tekutinách použitých pro udržení životnosti kmene se nepoužijí složité produkty živočišného původu, a to ani pro lyofilizaci nebo pro zmražování.

Doporučuje se PRP připravený jednotnou inokulací charakterizovat použitím nukleární magnetické rezonanční spektrometrie (2.2.33).

Polysacharid H. influenzae typu b (PRP)

H. influenzae typu b se pomnoží v tekuté půdě, která neobsahuje vysokomolekulární polysacharidy; jestliže některá složka půdy obsahuje krevní substance, postup se validuje, aby se dokázalo, že po purifikačních krocích nejsou tyto substance dále detegovatelné. Bakteriální čistota kultury se prokazuje vhodnými metodami. Kultura může být inaktivovaná. PRP je separován z tekuté kultury a purifikován vhodnou metodou. Těkavé látky, včetně vody, se v purifikovaném polysacharidu stanoví vhodnou metodou, jako je termogravimetrie (2.2.34); výsledek se použije k přepočtu výsledků jiných zkoušek na vysušenou látku, jak je popsáno dále.

Pouze PRP, který vyhoví následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konjugátu.

Totožnost. PRP se dokáže imunochemickou metodou (2.7.1) nebo jinou vhodnou metodou, např.¹H nukleární magnetickou rezonanční spektrometrií (2.2.33).

Distribuce molekulové velikosti. Procento PRP vymývané před danou hodnotou K₀ nebo v rozsahu hodnot K₀ se stanoví vylučovací chromatografií (2.2.30). Přijatelná hodnota je stanovena pro jednotlivé přípravky a každá šarže PRP prokazatelně vyhovuje této hodnotě. Pro informaci jsou v tabulce 1 uvedeny limity pro schvalované výrobky za použití uvedených stacionárních fází. Kde je to vhodné, stanoví se také distribuce velikosti molekul po chemické modifikaci polysacharidu.

Pro stanovení distribuce molekulové velikosti se může použít také kapalinová chromatografie (2.2.29) s detektorem na bázi víceúhlového rozptylu světla.

Validované stanovení stupně polymerizace nebo váženého průměru hmotnosti molekul a disperze molekulových hmotností se mohou použít místo stanovení distribuce molekulové velikosti.

Ribosa (2.5.31). Nejméně 32 %; počítáno na vysušenou látku.

Fosfor (2.5.18). 6,8 % až 9,0 %; počítáno na vysušenou látku.

Bílkoviny (2.5.16). Nejvýše 1,0 %; počítáno na vysušenou látku. K detekci bílkovin v koncentraci 1% nebo vyšší se použije dostatečné množství PRP.

Nukleová kyselina (2.5.17). Nejvýše 1,0 %, počítáno na vysušenou látku.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 25 m.j. endotoxinu v mikrogramu PRP.

Zbytkové látky. Kde je to vhodné, provádějí se zkoušky na stanovení zbytkových látek použitých při inaktivaci a purifikaci. Přijatelná hodnota pro každou látku je stanovena pro jednotlivý přípravek a každá šarže PRP prokazatelně vyhovuje limitu. Jestliže validační studie prokázaly odstranění zbytkových látek, zkouška u PRP se může vypustit.

Bílkovinný nosič

Bílkovinný nosič je vybrán tak, aby po konjugaci s PRP byl schopen indukovat na T-buňkách závislou B-buněčnou imunitní odpověď. Povolené nosiče a konjugační metody jsou uvedeny v tabulce 1. Bílkovinný nosič je produkován v kultuře vhodných mikroorganismů, ověřené na bakteriální čistotu. Kultura může být inaktivovaná; bílkovinný nosič je purifikován vhodnou metodou.

Pouze bílkovinný nosič, který vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k výrobě konjugátu.

Totožnost. Zkouška totožnosti se provede vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1).

Tab. 1 Charakteristiky přípravku a specifikace pro PRP a bílkovinný nosič u běžně schválených přípravků

Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Matricariae extractum fluidum Heřmánkový extrakt tekutý Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušený roztok. Zkoušený extrakt. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Plantaginis sirupus N Jitrocelový sirup Synonymum. Sirupus plantaginis Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Solutiones ad conservationem partium corporis Roztoky pro uchovávání orgánů Výroba Zkoušky na čistotu Označování Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum Inaktivovaná vakcína proti července prasat Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum Polysacharidová vakcína proti tyfu Výroba Bakteriální inokula Kultivace a sklizeň Purifikovaný Vi polysacharid Konečná várka vakcíny Šarže Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Vaccinum furunculosidis ad salmonideos inactivatum cum adiuvatione oleosa ad iniectionem Inaktivovaná vakcína proti furunkulóze lososovitých ryb (injekční) s olejovým adjuvans Výroba Výběr složení vakcíny Bezpečnost Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování Vaccinum haemophili stirpe b conjugatum1) Konjugovaná vakcína proti hemofilu typu b Výroba Všeobecná ustanovení Bakteriální inokula Polysacharid H. influenzae typu b (PRP) Bílkovinný nosič Tab. 1 Charakteristiky přípravku a specifikace pro PRP a bílkovinný nosič u běžně schválených přípravků
Nosič			Hemofilový polysacharid		Konjugace
Typ	Čistota	Množství na dávku	Typ PRP	Množství na dávku	Metoda spojování	Postup
difterický toxoid	> 1500 Lf na mg dusíku	18 μg	PRP redukovaná velikost K₀: 0,6 - 0,7; použije se agarosa síťovaná pro chromatografii R	25 μg	aktivace PRP bromkyanem	aktivovaný difterický toxoid (D-AH⁺), bromkyanem aktivovaný PRP
tetanický toxoid	> 1500 Lf na mg dusíku	20 μg	PRP ≥ 50 % ≤ K₀: 0,30; použije se agarosa síťovaná pro chromatografii R	10 μg	zprostředkovaně karbodiimidem	ADH-aktivovaný PRP (PRP-cov.-AH) + tetanický toxoid + EDAC
CRM 197 difterická bílkovina	> 90 % difterické bílkoviny	25 μg	PRP redukovaná velikost Dp = 15 − 35 nebo 10 − 35	10 μg	reduktivní aminace (jednostupňová metoda) nebo N-hydroxysukcinimidová aktivace	přímé navázání PRP na CRM 197 (aktivované kyanotrihydroboratem)
komplex bílkovin vnější membrány meningokoka skupiny B (OMP)	bílkoviny vnější membrány ≤ 8 % lipopolysacharidu	125 μg nebo 250 μg	PRP redukovaná velikost K₀< 0,6; použije se agarosa síťovaná pro chromatografii R nebo M_w>50 · 10³	7,5 μg nebo 15 μg	thioetherová vazba	PRP aktivovaný CDi PRP − IM + BuA2 + BrAc = PRP - BuA2 − BrAc + thioaktivovaný OMP

Vysvětlivky
1. ADH - dihydrazid kyseliny adipové
2. BrAc - bromacetylchlorid
3. BuA2 - butan - 1,4-diamid
4. CDI - karbonyldiimidazol
5. Dp - stupeň polymerace
6. EDAC - 1-ethyl-3-(3-dimethylaminopropyl)karbodiimid
7. IM - imidazolium
8. M_W - vážený průměr molekulové hmotnosti

Sterilita (2.6.1). Na každou půdu se inokuluje 10 ml nebo ekvivalent 100 dávek, podle toho, co je méně.

Difterický toxoid. Difterický toxoid se vyrábí tak, jak je popsáno v článku Vaccinum diphtheriae adsorbatum a vyhovuje požadavkům předepsaným pro várku purifikovaného toxoidu.

Tetanický toxoid. Tetanický toxoid se vyrábí tak, jak je popsáno v článku Vaccinum tetanicum adsorbatum a vyhovuje požadavkům předepsaným pro várku purifikovaného toxoidu, vyjma antigenní čistoty; nejméně 1500 Lf na miligram bílkovinného dusíku.

Difterická bílkovina CRM 197. Obsahuje nejméně 90 % difterické CRM 197 bílkoviny, stanovené vhodnou metodou. Provádějí se vhodné zkoušky buď pro validaci, nebo běžně, aby se prokázalo, že přípravek není toxický.

OMP (komplex bílkovin vnější membrány meningokoka skupiny B). OMP vyhovuje následujícím požadavkům pro lipopolysacharidy a pyrogenní látky.

Lipopolysacharidy. Nejvýše 8 % lipopolysacharidů, stanoveno vhodnou metodou.

Pyrogenní látky (2.6.8). Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně 0,25 μg OMP.

Várka konjugátu

PRP je chemicky modifikován k umožnění konjugace: obvykle je částečně depolymerován před nebo během tohoto procesu. Před konjugací mohou být do bílkovinného nosiče nebo PRP zavedeny reaktivní funkční skupiny nebo vazebné můstky (spacery). Konjugát se získá kovalentní vazbou PRP a bílkovinného nosiče. Kde je to vhodné, nezreagované funkční skupiny se schopností potenciálně reagovat se blokují vhodnými krycími činidly; konjugát se čistí, aby se tyto látky odstranily.

Pouze várka konjugátu, která vyhovuje následujícím předpisům, se může použít k přípravě konečné várky vakcíny. Pro každou zkoušku a každý jednotlivý přípravek jsou stanoveny limity přijatelnosti a každá šarže konjugátu prokazatelně vyhoví těmto limitům. Limity těchto zkoušek, vztahující se na běžně schválené přípravky, jsou uvedeny v tabulce 2. Pro lyofilizovanou vakcínu mohou být některé ze zkoušek provedeny spíše v šarži než ve várce konjugátu, neboť lyofilizační postup může ovlivnit zkoušenou složku.

PRP. Obsah PRP se určí ze stanovení fosforu (2.5.18) nebo ze stanovení ribosy (2.5.31) nebo některou imunochemickou metodou ( 2.7.1).

Bílkoviny. Obsah bílkovin se stanoví vhodnou imunochemickou metodou (např. 2.5.16).

Poměr PRP k bílkovinám. Poměr se stanoví výpočtem.

Distribuce velikosti molekul. Distribuce velikosti molekul se stanoví vylučovací chromatografií (2.2.30).

Volný PRP. Nenavázaný PRP se stanoví po odstranění z konjugátu, např. iontovou vylučovací chromatografií, vylučovací chromatografií nebo hydrofobní chromatografií, ultrafiltrací nebo jinou validovanou metodou.

Volný bílkovinný nosič. Stanoví se vhodnou metodou buď přímo, nebo odvozením obsahu výpočtem z výsledků ostatních zkoušek. Množství je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.

Nezreagované funkční skupiny. Žádné nezreagované funkční skupiny nelze ve várce konjugátu detegovat, jestliže postup validace neprokázal, že nezreagované funkční skupiny detegovatelné v tomto stadiu se odstraní při následujících výrobních krocích (např. vzhledem ke krátkému poločasu).

Zbytkové látky. Odstranění zbytků látek, jako jsou kyanid, EDAC a fenol, se prokáží vhodnými zkouškami nebo validaci výrobního postupu.

Sterilita (2.6.1). Provede se zkouška, při níž se na každou půdu použije 10 ml nebo ekvivalent 100 dávek, podle toho co je méně.

Tabulka 2 Požadavky na várku konjugátu pro běžně schválené přípravky

Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Matricariae extractum fluidum Heřmánkový extrakt tekutý Výroba Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušený roztok. Zkoušený extrakt. Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Plantaginis sirupus N Jitrocelový sirup Synonymum. Sirupus plantaginis Příprava Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Uchovávání Označování Solutiones ad conservationem partium corporis Roztoky pro uchovávání orgánů Výroba Zkoušky na čistotu Označování Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Stanovení účinnosti králičích sér Uchovávání Označování Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum Inaktivovaná vakcína proti července prasat Výroba Výběr složení vakcíny Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum Polysacharidová vakcína proti tyfu Výroba Bakteriální inokula Kultivace a sklizeň Purifikovaný Vi polysacharid Konečná várka vakcíny Šarže Vlastnosti Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Vaccinum furunculosidis ad salmonideos inactivatum cum adiuvatione oleosa ad iniectionem Inaktivovaná vakcína proti furunkulóze lososovitých ryb (injekční) s olejovým adjuvans Výroba Výběr složení vakcíny Bezpečnost Zkoušení šarže Zkouška totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení účinnosti Uchovávání Označování Vaccinum haemophili stirpe b conjugatum1) Konjugovaná vakcína proti hemofilu typu b Výroba Všeobecná ustanovení Bakteriální inokula Polysacharid H. influenzae typu b (PRP) Bílkovinný nosič Tab. 1 Charakteristiky přípravku a specifikace pro PRP a bílkovinný nosič u běžně schválených přípravků Várka konjugátu Tabulka 2 Požadavky na várku konjugátu pro běžně schválené přípravky
Zkouška	Bílkovinný nosič
Zkouška	Difterický toxoid	Tetanický toxoid	CRM 197	OMP
volný PRP	< 37 %	< 20%	< 25 %	< 15 %
volná bílkovina	< 4 %	< 1 %, je-li prováděno	< 1 % nebo < 2 %, záleží na použité metodě spojení	neprovádí se
poměr PRP k bílkovinám:	1,25 − 1,8	0,30 − 0,55	0,3 − 0,7	0,05 − 0,1
molekulová velikost (K₀) agarosa síťovaná pro chromatografii R	95 % < 0,75	60 % < 0,2	50 % 0,3 − 0,6	85 % < 0,3
agarosa síťovaná pro chromatografii R1	0,6 − 0,7	85 % < 0,5

Konečná várka vakcíny

K várce konjugátu se před ředěním na konečnou koncentraci vhodným rozpouštědlem může přidat adjuvans, protimikrobní konzervační látka a stabilizátor.

Pouze konečná várka, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu šarže.

Protimikrobní konzervační látka. Je-li to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % zamýšleného množství.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu, při níž se na každou půdu použije 10 ml.

Šarže

Pouze šarže, která vyhovuje každému z dále uvedených požadavků na Totožnost, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti může být uvolněna pro použití.

Pokud byla zkouška na protimikrobní konzervační látky provedena u konečné várky vakcíny, může se tato zkouška v šarži vynechat.

Hodnota pH (2.2.3). pH vakcíny, je-li třeba rekonstituované, je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.

Volný PRP. Nenavázaný PRP se stanoví po odstranění z konjugátu, např. iontovou vylučovací chromatografií nebo hydrofobní chromatografií, ultrafiltrací nebo jinou validovanou metodou. Množství volného PRP není větší než množství schválené pro jednotlivý přípravek.

Zkouška totožnosti

Totožnost vakcíny se prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) pro PRP.

Zkoušky na čistotu

Obsah PRP. Nejméně 80 % deklarovaného množství PRP. Stanoví se buď jako obsah ribosy (2.5.31), nebo fosforu (2.5.18), vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) nebo iontovou vylučovací kapalinovou chromatografií s pulzní ampérometrickou detekcí (2.2.29).

Hliník. Je-li jako sorbent použit hydroxid hlinitý, vakcína vyhovuje ve zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.

Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se množství protimikrobní konzervační látky vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsahuje nejnižší prokazatelně účinné množství a nejvýše 115 % množství uvedeného v označení na obalu.

Voda (2.5.12). U lyofilizovaných vakcín je obsah vody nejvýše 3,0 %.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky. Na 1 kg hmotnosti králíka se vstříkne nitrožilně následující množství: 1 μg PRP v případě vakcíny s difterickým toxoidem nebo CRM 197 difterické bílkoviny jako nosičem; 0,1 μg PRP v případě vakcíny s tetanickým toxoidem jako nosičem; 0,025 μg PRP v případě vakcíny s OMP jako nosičem.

Uchovávání

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

Označování

Viz článek Vaccina ad usum humanum.

V označení na obalu se uvede:

- počet mikrogramů PRP v lidské dávce;
- typ a jmenovité množství bílkovinného nosiče v jedné lidské dávce.
“

228. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, článek Vaccinum hepatitidis A inactivatum adsorbatum zní:
1. „
Vaccinum hepatitidis A inactivatum adsorbatum
Inaktivovaná vakcína proti hepatitidě A adsorbovaná
Je to suspenze vhodného kmene viru hepatitidy A pomnoženého v buněčných kulturách, inaktivovaného validovanou metodou a adsorbovaného na minerální nosič.
Vakcína vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum.
Výroba
Výroba vakcíny je založena na systému jednotné inokulace a na systému buněčné banky. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stejnorodou vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu, neškodnost a stabilitu.
Výrobní metoda se validuje, aby se prokázalo, že přípravek, bude-li zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost pro imunní séra a humánní vakcíny (2.6.9).
Pokud není doloženo a schváleno jinak, virus v konečném přípravku neprojde více pasážemi z matečného inokula než virus použitý k přípravě vakcíny, která vyhověla v klinických studiích z hlediska neškodnosti a účinnosti.
Referenční přípravek. Jako referenční přípravek se použije část reprezentativní šarže vakcíny, která byla prokazatelně ve zkoušce na zvířatech nejméně tak imunogenní jako šarže, jež v klinické studii na mladých zdravých dospělých jedincích vykázala nejméně 95% sérokonverzi, odpovídající hladině neutralizačních protilátek považované po úplné primární imunizaci za ochrannou hladinu.
Jako ochranná hladina protilátek se uznává 0,02 m.j./ml, stanoveno metodou ELISA.
Substrát pro pomnožování viru
Virus se pomnožuje v linii lidských diploidních buněk (5.2.3) nebo v kontinuální linii buněk schválené oprávněnou autoritou.
Inokula
Kmen viru hepatitidy A, který se používá k přípravě matečného inokula, se identifikuje vývojovými záznamy, které obsahují informace o původu kmene a o následné manipulaci s ním.
Pouze inokulum, které odpovídá následujícím požadavkům, se může použít pro pomnožování viru.
Zkouška totožnosti. Každé matečné a pracovní inokulum viru se identifikuje jako virus hepatitidy A pomocí specifických protilátek.
Koncentrace viru. Ke sledování pravidelnosti výroby se stanoví koncentrace viru v každém matečném a pracovním inokulu.
Cizí agens. Matečná a pracovní inokula vyhovují požadavkům na inokula pro virové vakcíny (2.6.16). Jestliže byla pro izolaci virového kmene použita kultura primárních opičích buněk, provedou se navíc opatření, aby se zajistilo, že kmen není kontaminován opičími viry, jako jsou virus opičí imunodeficience a filoviry.
Pomnožování viru a sklizeň
Veškeré činnosti s buněčnou bankou a následnými buněčnými kulturami se provádějí za aseptických podmínek v prostorách, kde nejsou zpracovávány jiné buňky. Při přípravě média pro kultivaci buněk se může použít sérum živočišného (nikoli lidského) původu. Sérum a trypsin používané při přípravě buněčné suspenze a médií jsou prokazatelně prosty cizích agens. Médium pro kultivaci buněk může obsahovat indikátor pH, jako je fenolová červeň, a antibiotika v nejnižší účinné koncentraci. Nejméně 500 ml buněčných kultur použitých pro výrobu vakcíny se ponechá jako neinfikované buněčné kultury (kontrolní buňky). Několikanásobné sklizně z téže buněčné produkční kultury se mohou spojit a považovat za jednotlivou sklizeň.
Pouze jednotlivá sklizeň vyhovující následujícím požadavkům se může použít k přípravě vakcíny. Jestliže stanovení poměru virové koncentrace k obsahu antigenu provedené na vhodném počtu sklizní prokazuje pravidelnost výroby, může se tato zkouška následně vypustit při běžné kontrole.
Zkouška totožnosti. Zkouška na obsah antigenu slouží také jako zkouška totožnosti jednotlivé sklizně.
Bakterie a houby (2.6.1). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Mykoplazmata (2.6.7). Jednotlivá sklizeň vyhovuje zkoušce na mykoplazmata; na každou půdu se použije 1 ml. Kontrolní buňky.
Kontrolní buňky z kultur produkčních buněk vyhovují zkoušce totožnosti a požadavkům na cizí agens (2.6.16).
Obsah antigenu. Stanoví se obsah antigenu hepatitidy A vhodnou imunochemickou met, dou (2.7.1) ke sledování dodržování výrobního postupu; obsah je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.
Poměr koncentrace viru k obsahu antigenu. Stálost poměru koncentrace infekčního viru, stanoveného vhodnou metodou na buněčné kultuře, k obsahu antigenu je stanoven validací na vhodném počtu jednotlivých sklizní.
Purifikace a purifikovaná sklizeň
Sklizeň, která může být spojením několika jednotlivých sklizní, se purifikuje validovanými metodami. Jsou-li pro pomnožení viru použity kontinuální buněčné linie, purifikační proces prokazatelně zahrnuje také snížení hladiny DNK hostitelských buněk.
Pouze purifikovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, může být použita k přípravě inaktivované sklizně.
Koncentrace viru. Koncentrace infekčního viru v purifikované sklizni se stanoví na vhodné buněčné kultuře ke sledování dodržování výrobního postupu a jako počáteční bod pro sledování inaktivační křivky.
Poměr antigenu k celkové bílkovině. Stanoví se obsah antigenu viru hepatitidy A vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Stanoví se obsah celkové bílkoviny validovanou metodou. Poměr obsahu antigenu viru hepatitidy A k obsahu celkové bílkoviny je v rozmezí schváleném pro jednotlivý přípravek.
Bovinní sérumalbumin. Nejvýše 50 ng v ekvivalentu jedné lidské dávky, stanoveno vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1). Jestliže to dovolí výrobní proces, lze použít jiné vhodné bílkovinné markery k průkazu účinné purifikace.
Zbytková DNK hostitelských buněk. Je-li pro pomnožení viru použita kontinuální buněčná linie, obsah zbytkové DNK hostitelských buněk, stanovený vhodnou imunochemickou metodou, jak je popsáno v článku Producta ab ADN recombinante, je nejvýše 100 pg v ekvivalentu jedné lidské dávky.
Zbytky chemikálií. Pokud se při purifikačních postupech používají chemické látky, provedou se na purifikované sklizni (nebo na inaktivované sklizni) zkoušky na tyto látky, pokud validace postupu neprokáže úplné odstranění. Koncentrace nepřesahuje rozmezí schválené pro jednotlivý přípravek.
Inaktivace a inaktivovaná sklizeň
Několik purifikováných sklizní se před inaktivací může spojit. K zamezení interference v inaktivačním procesu se předchází tvorbě virových agregátů nebo se virové agregáty odstraňují bezprostředně před nebo během inaktivačního postupu. Virová suspenze se inaktivuje validovanou metodou; metoda je prokazatelně schopna stejnoměrně inaktivovat virus hepatitidy A bez poškození antigenní a imunogenní aktivity; součástí validační studie je inaktivační křivka, reprezentující koncentraci zbytkového živého viru, měřenou nejméně třikrát (např. ve dni 0, 1 a 2 inaktivačního postupu). Při použití formaldehydu k inaktivaci se zbytky volného formaldehydu stanoví na konci inaktivačního procesu.
Pouze inaktivovaná sklizeň, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít pro přípravu konečné várky vakcíny.
Inaktivace. Provede se pomnožovací zkouška na přítomnost zbytků infekčního viru hepatitidy A inokulací množství inaktivované sklizně, které odpovídá 5 % šarže, nebo, jestliže sklizeň obsahuje 30 000 dávek nebo více, nejméně 1500 dávek vakcíny. Inokuluje se do buněčných kultur téhož typu, který byl použit pro přípravu vakcíny a inkubace probíhá nejméně 70 dní, ve kterých se provede nejméně jedna pasáž. Na konci inkubačního období se provede zkouška vhodné citlivosti na přítomnost zbytkového infekčního viru. Ve vzorcích odebraných na konci inaktivace se nenaleznou známky pomnožení viru hepatitidy A. Jako pozitivní kontrola se souběžně použije infekční virus k prokázání vnímavosti buněk a nepřítomnosti interference. Inkubuje se celkem nejméně 70 dní, ve kterých se provede nejméně jedna pasáž buněk.
Sterilita (2.6.1). Inaktivovaná virová sklizeň vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 2 m.j. endotoxinu v ekvivalentu jedné lidské dávky.
Obsah antigenu. Vhodnou imunochemickou metodou se stanoví obsah antigenu viru hepatitidy A (2.7.1).
Zbytky chemikálií. Viz odstavec Purifikace a purifikovaná sklizeň.
Konečná várka vakcíny
Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více inaktivovaných sklizní. Mohou se přidat schválená adjuvans, stabilizátory a protimikrobní konzervační látky.
Pouze taková konečná várka vakcíny, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje ve zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Šarže
Konečná várka vakcíny se asepticky rozplní do sterilních obalů. Obaly se potom uzavřou tak, aby se předešlo kontaminaci.
Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům uvedeným dále v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti se může uvolnit k použití. Za předpokladu, že zkouška na volný formaldehyd (přichází-li v úvahu) a stanovení obsahu protimikrobních konzervačních látek (přichází-li v úvahu) byly provedeny v konečné várce vakcín s vyhovujícími výsledky, lze je u šarže vypustit. Jestliže bylo provedeno stanovení účinnosti na myších nebo jiných zvířatech v konečné várce s vyhovujícím výsledkem, lze u šarže tuto zkoušku vypustit.
Zkoušky totožnosti
Ve vakcíně se antigen viru hepatitidy A prokáže vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití specifických protilátek nebo zkouškou in vivo (2.7.14).
Zkoušky na čistotu
Hliník. Jestliže byl použit jako sorbent hydratovaný fosforečnan hlinitý nebo hydroxid hlinitý, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Při použití formaldehydu k inaktivaci vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % množství uvedeného v označení na obalu.
Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Stanovení účinnosti
Vakcína vyhovuje zkoušce Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě A (2.7.14).
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede biologický původ buněk použitých pro přípravu vakcíny.
1. “

229. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, se za článek Vaccinum hepatitidis A inactivatum et hepatitidis B (ADNr) adsorbatum doplňuje článek, který zní:
1. „
Vaccinum hepatitidis A inactivatum et hepatitidis B (ADNr) adsorbatum
Adsorbovaná vakcína proti hepatitidě A (inaktivovaná) a hepatitidě B (rDNK)
Je to suspenze vhodného kmene viru hepatitidy A, pomnoženého v buněčných kulturách a inaktivovaného validovanou metodou, a povrchového antigenu viru hepatitidy B (HBsAg) základního proteinu viru hepatitidy B, získaného rekombinantní DNK technologií; tyto antigeny jsou adsorbovány na minerální nosič, jako je hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý.
Vakcína vyhovuje článku Vaccina ad usum humanum a článku Producta ab ADN recombinante (pro složku hepatitidy B).
Výroba
Všeobecná ustanovení
Obě složky se připravují, jak je popsáno v článcích Vaccinum hepatitidis A inactivatum adsorbatum a Vaccinum hepatitidis B (ADNr), a vyhovují požadavkům v nich uvedeným.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).
Referenční přípravek. Jako referenční přípravek se použije část reprezentativní šarže vakcíny, která byla prokazatelně ve zkoušce na zvířatech nejméně tak imunogenní jako šarže, jež v klinické studii na mladých zdravých dospělých jedincích vykázala nejméně 95% sérokonverzi, odpovídající hladině neutralizačních protilátek považované po úplné primární imunizaci za ochrannou hladinu.
Pro hepatitidu A se jako ochranná hladina protilátek uznává nejméně 0,02 m.j./ml, stanoveno metodou ELISA. Pro hepatitidu B se jako ochranná hladina uznává nejméně 0,01 m.j./ml protilátek proti HBsAg.
Konečná várka
Konečná várka vakcíny se připraví z jedné nebo více inaktivovaných sklizní viru hepatitidy A a jedné nebo více šarží purifikovaného antigenu HBsAg.
Pouze konečná várka, která vyhovuje následujícím požadavkům, se může použít k přípravě šarže.
Protimikrobní konzervační látky. Je-li to vhodné, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah je v rozmezí 85 % až 115 % zamýšleného množství.
Sterilita (2.6.1). Konečná várka vakcíny vyhovuje zkoušce na sterilitu; na každou živnou půdu se použije 10 ml.
Šarže
Pouze šarže, která vyhovuje všem požadavkům dále uvedeným v odstavcích Zkoušky totožnosti, Zkoušky na čistotu a Stanovení účinnosti, se může uvolnit k použití. Za předpokladu, že zkouška na volný formaldehyd (je-li to vhodné) a stanovení obsahu protimikrobních konzervačních látek (je-li to vhodné) byly provedeny v konečné várce vakcíny s vyhovujícími výsledky, lze je u šarže vypustit. Jestliže stanovení účinnosti složek hepatitidy A a/nebo hepatitidy B bylo v konečné várce vakcíny provedeno in vivo s vyhovujícími výsledky, lze je u šarže vypustit.
Zkoušky totožnosti
Vakcína prokazatelně obsahuje antigen viru hepatitidy A a povrchový antigen viru hepatitidy B. Prokazuje se vhodnou imunochemickou metodou (2.7.1) za použití specifických protilátek nebo zkouškou imunogenity na myších popsanou v odstavci Stanovení účinnosti.
Zkoušky na čistotu
Hliník. Jestliže byl jako sorbent použit hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Volný formaldehyd. Kde je to vhodné, vyhovuje vakcína zkoušce předepsané v článku Vaccina ad usum humanum.
Protimikrobní konzervační látky. Kde je to vhodné, stanoví se obsah protimikrobních konzervačních látek vhodnou chemickou nebo fyzikálně-chemickou metodou. Obsah není nižší než nejnižší prokazatelně účinné množství a není vyšší než 115 % množství uvedeného v označení na obalu.
Sterilita (2.6.1). Vakcína vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 2 m.j. endotoxinu v jedné lidské dávce.
Stanovení účinnosti
Složka hepatitidy A. Vakcína vyhovuje Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě A (2.7.14).
Složka hepatitidy B. Vakcína vyhovuje Stanovení účinnosti vakcíny proti hepatitidě B (rDNK) (2.7.15).
Uchovávání
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
Označování
Viz článek Vaccina ad usum humanum.
V označení na obalu se uvede:
1. - množství antigenu viru hepatitidy A a povrchového antigenu viru hepatitidy B v obalu,
2. - typ buněk použitých pro přípravu vakcíny,
3. - název a množství použitého sorbentu,
4. - že se vakcína před použitím protřepe,
5. - že vakcína nesmí zmrznout.
6. “

230. V příloze části 6 Speciání část, kapitola 6.2 Léčivé přípravky, kapitola 6.2.2 Jednotlivé léčivé přípravky, články Vaccinum hepatitidis B (ADNr) adsorbatum a Vaccinum hepatitidis contagiosae caninae vivum cryodesiccatum znějí:
1. „
Vaccinum hepatitidis B (ADNr)
Vakcína proti hepatitidě B (rDNK)
Je to přípravek z povrchového antigenu viru hepatitidy B, součásti proteinu viru hepatitidy B; antigen může být adsorbován na minerální nosič, jako je hydroxid hlinitý nebo hydratovaný fosforečnan hlinitý. Tento antigen se získává rekombinantní DNK technologií.
Přípravek vyhovuje požadavkům článků Producta ab ADN recombinante a Vaccina ad usum humanum.
Výroba
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Viz článek Producta ab ADN recombinante, zvláště v částech Klonování a exprese, Systém buněčné banky, Validace buněčných bank, Validace výrobního postupu a Dodržování výrobního postupu.
Přípravek prokazatelně podněcuje tvorbu specifických ochranných protilátek u člověka. Výrobní metoda prokazatelně poskytuje stále vakcínu, která vyhovuje požadavkům na imunogenitu a neškodnost.
Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že pokud bude přípravek zkoušen, vyhoví zkoušce na neškodnost imunních sér a vakcín pro humánní použití (2.6.9).

Následující stránka

Zkoušky na čistotu

Stanovení obsahu

Uchovávání

Matricariae extractum fluidum

Heřmánkový extrakt tekutý

Výroba

Vlastnosti

Zkoušky totožnosti

Zkoušený roztok. Zkoušený extrakt.

Zkoušky na čistotu

Stanovení obsahu

Uchovávání

Plantaginis sirupus N

Jitrocelový sirup

Synonymum. Sirupus plantaginis

Příprava

Vlastnosti

Zkoušky totožnosti

Zkoušky na čistotu

Uchovávání

Označování

Solutiones ad conservationem partium corporis

Roztoky pro uchovávání orgánů

Výroba

Zkoušky na čistotu

Označování

Vaccinum clostridii novyi B ad usum veterinarium

Vakcína proti Clostridium novyi (typ B) pro veterinární použití

Výroba

Výběr složení vakcíny

Zkoušení šarže

Zkouška totožnosti

Zkoušky na čistotu

Stanovení účinnosti

Stanovení účinnosti králičích sér

Uchovávání

Označování

Vaccinum clostridii perfringentis ad usum veterinarium

Vakcína proti Clostridium perfringens pro veterinární použití

Výroba

Výběr složení vakcíny

Zkoušení šarže

Zkoušky totožnosti

Zkoušky na čistotu

Stanovení účinnosti

Stanovení účinnosti králičích sér

Uchovávání

Označování

Vaccinum clostridii septici ad usum veterinarium

Vakcína proti Clostridium septicum pro veterinární použití

Výroba

Výběr složení vakcíny

Zkoušení šarže

Zkouška totožnosti

Zkoušky na čistotu

Stanovení účinnosti

Stanovení účinnosti králičích sér

Uchovávání

Označování

Vaccinum erysipelatis suillae inactivatum

Inaktivovaná vakcína proti července prasat

Výroba

Výběr složení vakcíny

Zkoušení šarže

Zkouška totožnosti

Zkoušky na čistotu

Stanovení účinnosti

Uchovávání

Označování

Vaccinum febris typhoidis polysaccharidicum

Polysacharidová vakcína proti tyfu

Výroba

Bakteriální inokula

Kultivace a sklizeň

Purifikovaný Vi polysacharid

Konečná várka vakcíny

Šarže

Vlastnosti

Zkouška totožnosti

Zkoušky na čistotu

Vaccinum haemophili stirpe b conjugatum¹)