§ 22
změněno 1. 1. 2007 zákonem 264/2006 Sb.
§ 22 Pracovněprávní nároky (1) V době účasti na stávce nepřísluší účastníku stávky mzda ani náhrada mzdy. (2) Účast na stávce v době před právní mocí rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se posuzuje jako omluvená nepřítomnost v zaměstnání. (3) Účast na stávce po právní moci rozhodnutí soudu o nezákonnosti stávky se považuje za neomluvenou nepřítomnost v zaměstnání. (4) Zaměstnancům Zaměstnanci, kteří nejsou účastníky který není účastníkem stávky, umožní zaměstnavatel výkon práce. Pokud tito zaměstnanci tento zaměstnanec nemůže v důsledku stávky nemohou konat práci, případně konají činnosti přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku; koná-li práci podle § 19, jejich mzdové nároky se řídí ustanoveními zákoníku práce o mzdě při výkonu jiné práce za kterou přísluší nižší mzda nebo plat, popřípadě o náhradě mzdy při překážce v práci na straně zaměstnavatele.8 poskytne mu zaměstnavatel doplatek do výše průměrného výdělku8).