účinné od 1. 10. 1949209.
účinné od 1. 10. 1949Vládní nařízení
účinné od 1. 10. 1949ze dne 14. září 1949,
účinné od 1. 10. 1949jímž se provádí branný zákon
účinné od 1. 10. 1949Vláda republiky Československé nařizuje podle § 75 branného zákona ze dne 23. března 1949, č. 92 Sb., a podle § 1, odst. 1, písm. a) zákona ze dne 11. května 1949, č. 143 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů:
účinné od 1. 10. 1949Seznam osob, u nichž vznikne pravidelná odvodní povinnost v následujícím kalendářním roce, a branců pořizují a ostatní práce potřebné k přípravě pravidelných odvodů provádějí správci veřejných matrik a národní výbory podle předpisu, který vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
účinné od 1. 10. 1949(1) Osoby, které podléhají pravidelné odvodní povinnosti v následujícím kalendářním roce, jsou povinny přihlásit se každoročně v době od 1. června do 30. června předcházejícího roku (přihlašovací lhůta) ústně nebo písemně k odvodnímu soupisu.
účinné od 1. 10. 1949(2) K přijímání přihlášek k odvodnímu soupisu je příslušný:
účinné od 1. 10. 1949(3) Je-li osoba, která se má přihlásit, v přihlašovací lhůtě dočasně nepřítomna nebo nemocna, může ji přihlásit její zástupce.
účinné od 1. 10. 1949(4) Jde-li o osoby, které byly v přihlašovací lhůtě předběžně zatčeny, ve vyšetřovací nebo trestní vazbě, v ochranné výchově ústavní nebo v polepšovně, pracovně nebo táboře nucené práce, a nevyhověly proto přihlašovací povinnosti podle odstavce 1, oznámí správa příslušného ústavu (trestního ústavu, soudní věznice, výchovny, polepšovny nebo pracovny) nebo tábora nucené práce údaje potřebné k odvodnímu soupisu do 15. července místnímu národnímu výboru místa narození dotčených osob, při čemž zároveň poznamená, kdy budou pravděpodobně propuštěny. Jde-li o osoby narozené v cizině, oznámí uvedené údaje ústřednímu národnímu výboru v Brně.
účinné od 1. 10. 1949(5) Osoby, které změní po přihlášce k odvodnímu soupisu trvalý pobyt (místo zaměstnání nebo školy), jsou povinny tuto změnu ohlásit místnímu národnímu výboru, u něhož se k odvodnímu soupisu přihlásily.
účinné od 1. 10. 1949(1) Pravidelné odvody provádějí odvodní komise, jejichž počet stanoví krajské vojenské velitelství v dohodě s příslušným krajským národním výborem.
účinné od 1. 10. 1949(2) Předsedou odvodní komise je předseda okresního národního výboru, v jehož obvodu se odvod koná, nebo zástupce jím určený. Dalšími členy komise jsou zástupce vojenské správy a důstojník zdravotnictva.
účinné od 1. 10. 1949(3) Krajské vojenské velitelství a příslušný okresní národní výbor přidělí odvodní komisi potřebný personál.
účinné od 1. 10. 1949(4) Odvodnímu řízení jsou přítomni též předsedové místních národních výborů obcí, z nichž jsou branci předvoláni k odvodu, nebo zástupci jimi určení.
účinné od 1. 10. 1949(5) Mimo osoby uvedené v odstavcích 2 až 4 a brance, kteří se dostavili k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou zvláštní příkaz nebo povolení krajského vojenského velitelství nebo krajského národního výboru.
účinné od 1. 10. 1949(1) Předseda odvodní komise řídí odvodní jednání, bdí nad jeho řádným chodem a odpovídá za bezpečné uschování odvodních pomůcek po dobu hlavních odvodů.
účinné od 1. 10. 1949(2) Zástupce vojenské správy činí odvodní rozhodnutí na podkladě lékařské klasifikace podané důstojníkem zdravotnictva, rozhoduje, zda branec má být odeslán do vojenské nemocnice ke zjištění vady (choroby), jakož i o žádostech za odklad základní služby, byly-li podány při odvodu.
účinné od 1. 10. 1949(3) Důstojník zdravotnictva koná lékařskou prohlídku branců, stanoví lékařskou klasifikaci a navrhuje odeslání branců do vojenské nemocnice ke zjištění vady (choroby).
účinné od 1. 10. 1949(1) Každý správní okres tvoří jeden odvodní okres. Odvody se konají zpravidla v sídle okresního národního výboru (odvodní místo). Krajské vojenské velitelství v dohodě s krajským národním výborem může však určit pro několik správních okresů jediné odvodní místo nebo pro jeden správní okres několik odvodních míst.
účinné od 1. 10. 1949(2) Branec je povinen splnit odvodní povinnost v odvodním místě, v jehož obvodu je místní národní výbor, který by byl v době, kdy se odvod koná, příslušný k přijetí jeho přihlášky k odvodnímu soupisu.
účinné od 1. 10. 1949(3) Brancům, kteří chtějí odcestovat do ciziny přede dnem, kdy se mají dostavit k odvodu, může krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu se mají dostavit k odvodu, povolit z důvodů hodných zvláštního zřetele, aby se podrobili odvodu ihned po zahájení hlavních odvodů u nejbližší odvodní komise.
účinné od 1. 10. 1949V cizině se odvody nekonají. Občané jsou po dobu svého trvalého pobytu v cizině osvobozeni od povinnosti dostavit se do Československé republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Podrobí se však odvodu ihned po návratu do Československé republiky.
účinné od 1. 10. 1949(1) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěni a nepředvolávají se k němu:
účinné od 1. 10. 1949(2) Za naprosto neschopné vojenské činné služby se považují osoby
účinné od 1. 10. 1949(1) Branci jsou povinni dostavit se ve stanovenou dobu do místností, kde se odvod koná, a prokázat svou totožnost.
účinné od 1. 10. 1949(2) Lékařská prohlídka branců se provádí v přítomnosti členů odvodní komise podle předpisu vydaného ministerstvem národní obrany, který stanoví zejména, jak se posuzuje schopnost branců k vojenské činné službě.
účinné od 1. 10. 1949(1) Nelze-li vadu nebo chorobu bezpečně zjistit při odvodu, musí být branec odeslán k jejímu zjištění do vojenské nemocnice.
účinné od 1. 10. 1949(2) Odvod osob uvedených v odstavci 1 se provede podle lékařského nálezu vojenské nemocnice; k odvodu se branec předvolá, jen uzná-li odvodní komise jeho přítomnost za nutnou.
účinné od 1. 10. 1949(1) Nejde-li o případ uvedený v § 9, odst. 1, vysloví zástupce vojenské správy buď konečné odvodní rozhodnutí nebo, jde-li o brance v první odvodní třídě, odvod odročí.
účinné od 1. 10. 1949(2) Brancům, kteří byli odvedeni, vydá se odvodní průkaz, ostatním brancům buď osvědčení o tom, že nebyli odvedeni, nebo potvrzení o tom, že jejich odvod byl odročen.
účinné od 1. 10. 1949(1) Branci předběžně zatčení, ve vyšetřovací nebo trestní vazbě, v ochranné výchově ústavní nebo v polepšovně, pracovně nebo táboře nucené práce jsou povinni splnit dodatečně odvodní povinnost po propuštění. Soud (na Slovensku okresní prokuratura), správa trestního ústavu, soudní věznice, výchovny, polepšovny, pracovny a tábora nucené práce oznámí propuštění těchto branců okresnímu národnímu výboru místa narození (u osob narozených v cizině ústřednímu národnímu výboru v Brně) a zároveň uvedou pravděpodobná místa jejich budoucího trvalého pobytu.
účinné od 1. 10. 1949(2) Nemůže-li se branec dostavit ve stanovený den pro nemoc, která ho činí neschopným k cestě, nebo z jiných závažných důvodů, je povinen oznámit tuto překážku místnímu národnímu výboru místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy); jakmile tato překážka pominula, je rovněž povinen mu to neprodleně oznámit.
účinné od 1. 10. 1949(3) Místní národní výbor oznámí nadřízenému okresnímu národnímu výboru, že
účinné od 1. 10. 1949(1) Nedostavil-li se branec z jakéhokoli důvodu k hlavnímu odvodu, povolá se k nejbližšímu dodatečnému odvodu.
účinné od 1. 10. 1949(2) Dodatečné odvody se konají po skončení hlavních odvodů podle potřeby do 31. října. Dobu jejich konání stanoví krajské vojenské velitelství v dohodě s okresním národním výborem v sídle krajského vojenského velitelství.
účinné od 1. 10. 1949O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.
účinné od 1. 10. 1949Přezkoušení nařídí velitelství oblasti, v jehož obvodu byl odvod proveden, v dohodě s příslušným krajským národním výborem
účinné od 1. 10. 1949(1) Vede-li se soudní trestní řízení pro podezření, že rozhodnutí o neodvedení bylo způsobeno trestným činem, oznámí soud výsledek řízení velitelství oblasti, v jehož obvodu byl branec podroben odvodu.
účinné od 1. 10. 1949(2) Je-li některý člen odvodní komise toho názoru, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, oznámí to velitelství oblasti, v jehož obvodu byl odvod proveden.
účinné od 1. 10. 1949(1) Přezkoušecí komisi zřizuje velitelství oblasti v dohodě s příslušným krajským národním výborem.
účinné od 1. 10. 1949(2) Předsedou přezkoušecí komise je předseda příslušného krajského národního výboru nebo zástupce jím určený. Dalšími členy komise jsou zástupce vojenské správy a důstojník zdravotnictva. Členem přezkoušecí komise nesmí být osoba, která byla členem odvodní komise.
účinné od 1. 10. 1949(3) O přezkoušecím řízení, zejména o vydávání rozhodnutí, o odesílání branců do vojenské nemocnice a o dokladech vydávaných brancům platí obdobně příslušná ustanovení o odvodním řízení.
účinné od 1. 10. 1949(1) Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno každému občanu počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilci potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlasu zákonného zástupce.
účinné od 1. 10. 1949(2) Vojenská činná služba, kterou dobrovolník vykonal před dobrovolným vstupem do vojska, nemá vlivu na délku základní služby. Ministerstvo národní obrany může povolit výjimky z tohoto ustanovení.
účinné od 1. 10. 1949(1) Žádosti o dobrovolný vstup do vojska se podávají u krajského vojenského velitelství nejbližšího místu žadatelova trvalého pobytu. Žadatel může v žádosti uvést, u kterého druhu vojska si přeje konat vojenskou činnou službu.
účinné od 1. 10. 1949(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:
účinné od 1. 10. 1949(1) Cizí státní příslušníci mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením presidenta republiky, vyhovují-li jinak podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u ministerstva národní obrany, které je po slyšení ministerstva vnitra předloží presidentu republiky.
účinné od 1. 10. 1949(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:
účinné od 1. 10. 1949(3) Pro dobrovolný vstup osob trvale usedlých na území republiky, které nejsou ani československými občany, ani příslušníky jiného státu, platí obdobně ustanovení §§ 17 a 18.
účinné od 1. 10. 1949(1) Branec má při cestě k odvodu nebo k přezkoušení nárok na volnou jízdu 3. třídou osobního vlaku nebo autobusem československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) ze stanice nejbližší místu trvalého pobytu, po případě místu zaměstnání nebo školy, do odvodního místa (místa přezkoušení) a zpět, je-li vzdálenost místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) od odvodního místa (místa přezkoušení) větší než 6 km. Náklad spojený s touto volnou jízdou hradí obec místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) brancova. Náklad na stravování při cestě k odvodu nebo k přezkoušení a náklad na nucené předvedení k odvodu nebo k přezkoušení hradí branec.
účinné od 1. 10. 1949(2) Bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že neodvedení bylo způsobeno jednáním nebo opominutím, které zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, hradí náklady na cestu k přezkoušení branec.
účinné od 1. 10. 1949(3) Branec, který se odesílá do vojenské nemocnice, má nárok na volnou jízdu 3. třídou osobního vlaku nebo autobusem Československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) z odvodního místa nebo z místa trvalého pobytu do místa vojenské nemocnice a zpět. Náklady spojené s touto volnou jízdou a s pobytem ve vojenské nemocnici hradí stát (vojenská správa).
účinné od 1. 10. 1949(4) Náklady na přípravné odvodní práce jdou na vrub toho orgánu, jemuž vznikají.
účinné od 1. 10. 1949(5) Ostatní náklady spojené s odvodem a s přezkoušením jdou, pokud není v odstavcích 1 až 4 stanoveno jinak, na vrub státu (vojenské správy).
účinné od 1. 10. 1949Na žádost lze k náhradní službě určit osoby, které
účinné od 1. 10. 1949(1) Za živitele rodiny se považuje:
účinné od 1. 10. 1949jestliže výživa těchto osob závisí zcela na žadateli a žadatel je prokázaně živí.
účinné od 1. 10. 1949(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na osoby, které sice mají sourozence, kteří jsou však buď mladší než 17 let nebo jsou neschopni výdělku nebo nemohou pro početnou rodinu, nepříznivé výdělkové poměry nebo proto, že vůbec nejsou výdělečně činní, samy živit osoby, které jsou svou výživou odkázány na žadatele.
účinné od 1. 10. 1949(3) O mužích starších než 60 let a o ženách starších než 55 let má se vždy za to, že jsou neschopni výdělku.
účinné od 1. 10. 1949(4) V případech uvedených v odstavcích 2 a 3 rozhoduje stáří rodinných příslušníků ke dni 31. prosince roku, v němž byla žádost podána.
účinné od 1. 10. 1949Vlastník zemědělského podniku může být určen k náhradní službě
účinné od 1. 10. 1949Jako spoluživitel rodiny může být určena k náhradní službě osoba ve všech případech uvedených v § 22, i když výživa jejího rodinného příslušníka na ní sice zcela nezávisí, ale byla by bez jejího přispění ohrožena, zejména mohou-li ostatní příslušníci rodiny jen částečně přispívat k výživě rodiny.
účinné od 1. 10. 1949Mimo osoby uvedené v §§ 22 až 24 mohou být k náhradní službě určeny osoby, u nichž sice nejsou splněny všechny podmínky tam stanovené, které však mají jiné závažné rodinné, hospodářské nebo sociální důvody.
účinné od 1. 10. 1949(1) Žádost o určení k náhradní službě podává odvedenec v den odvodu odvodní komisi. Nemůže-li tak učinit při této příležitosti, byl-li o svém odvedení zpraven písemně nebo nastaly-li okolnosti odůvodňující žádost o určení k náhradní službě teprve po odvodu, třeba žádost podat u místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele, a to nejpozději do 15 dnů po odvodu (po dni, kdy bylo žadateli oznámeno rozhodnutí o odvedení, nebo po dni, kdy uvedené okolnosti nastaly). Odvedenci, kteří základní službu již nastoupili, podávají žádost u vojenského útvaru, u něhož ji konají.
účinné od 1. 10. 1949(2) Údaje, o něž se žádost o určení k náhradní službě opírá, nutno doložit, a to způsobem uvedeným v odstavcích 3 až 5.
účinné od 1. 10. 1949(3) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako živitel rodiny (§ 22), třeba připojit výkaz o jeho rodinných poměrech (rodinný výkaz), potvrzený místním národním výborem místa trvalého pobytu žadatele. Vzor rodinného výkazu vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
účinné od 1. 10. 1949(4) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako vlastník zemědělského podniku menšího nebo středního rozsahu (§ 23), třeba připojit doklady o tom, že odvedenec je vlastníkem takového zemědělského podniku (na př. výpisy z pozemkových knih nebo potvrzení pozůstalostního soudu).
účinné od 1. 10. 1949(5) Žádost, aby odvedenec byl určen k náhradní službě z důvodů uvedených v § 24, třeba doložit obdobným způsobem jako žádost uvedenou v odstavci 3. K žádostem podaným z důvodů uvedených v § 25 třeba připojit vhodné doklady, které prokazují důvody v žádosti uvedené.
účinné od 1. 10. 1949(1) Žádosti o určení k náhradní službě podané u odvodní komise odevzdá její předseda místnímu národnímu výboru místa trvalého pobytu žadatelova.
účinné od 1. 10. 1949(2) Místní národní výbor přezkoumá žádost o určení k náhradní službě a postoupí ji okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu žadatel má nebo před nastoupením základní služby měl trvalý pobyt.
účinné od 1. 10. 1949(3) Je-li žádost odůvodňována neschopností příslušníka rodiny k výdělku a nelze-li ji mít za prokázánu podle § 22, odst. 3, předvolá okresní národní výbor dotčeného příslušníka rodiny k prohlídce úředním lékařem, který podá posudek o výdělečné neschopnosti.
účinné od 1. 10. 1949(4) Podal-li žádost vlastník zemědělského podniku menšího nebo středního rozsahu, vyžádá si o ní okresní národní výbor vyjádření příslušné složky Jednotného svazu zemědělců.
účinné od 1. 10. 1949(5) Okresní národní výbor podá posudek o žádostech o určení k náhradní službě a zašle je krajskému vojenskému velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden.
účinné od 1. 10. 1949(1) Ministerstvo národní obrany stanoví počet odvedenců, kteří mají být v obvodech jednotlivých krajských vojenských velitelství určeni (dodatečně určeni) k náhradní službě, a zpraví o tom tato velitelství. Krajská vojenská velitelství zařídí, aby se sešla smíšená komise.
účinné od 1. 10. 1949(2) Předsedou smíšené komise je předseda krajského národního výboru nebo zástupce jím určený. Členy komise jsou další zástupce tohoto národního výboru a dva zástupci krajského vojenského velitelství.
účinné od 1. 10. 1949(3) K náhradní službě určí smíšená komise především odvedence, o jejichž žádostech má za to, že zasluhují zvláštního zřetele, bez ohledu na to, o jaký důvod se opírají. Není-li tím vyčerpán počet branců uvedený v odstavci 1, určí k náhradní službě především odvedence, jejichž žádosti vyhovují podmínkám stanoveným v § 22 a po nich postupně v §§ 23, 24 a 25. Převyšuje-li počet vyhovujících žádostí počet uvedený v odstavci 1, zůstanou tyto žádosti uloženy u krajského vojenského velitelství pro případ, že dojde k dodatečnému určování k náhradní službě.
účinné od 1. 10. 1949(4) Smíšená komise rozhoduje prostou většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje předseda.
účinné od 1. 10. 1949(5) Žádosti o určení k náhradní službě, které dojdou krajskému vojenskému velitelství po zasedání smíšené komise, ponechá toto velitelství u sebe pro případ, že dojde k dodatečnému určování k náhradní službě.
účinné od 1. 10. 1949(6) O rozhodnutí smíšené komise nebo o tom, že žádost zůstane uložena u krajského vojenského velitelství, zpraví žadatele toto velitelství.
účinné od 1. 10. 1949(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě, v době, kdy by jinak byl ještě povinen konat základní službu, musí to ihned bez vyzvání oznámit krajskému vojenskému velitelství, jehož komise o žádosti rozhodovala.
účinné od 1. 10. 1949(2) V případě uvedeném v odstavci 1, nebo zjistí-li krajské vojenské velitelství nebo okresní národní výbor samy kdykoliv, že důvody pro určení k náhradní službě pominuly nebo že jich tu vůbec nebylo, zruší smíšená komise, jež o žádosti rozhodla, po slyšení žadatele toto určení. Bylo-li určení k náhradní službě zrušeno, povolá krajské vojenské velitelství dotčenou osobu k základní službě nebo k pokračování v této službě.
účinné od 1. 10. 1949Podrobné předpisy o určování k náhradní službě vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
účinné od 1. 10. 1949(1) Odvedence povolává k základní (náhradní) službě krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu byl odveden, povolávacím rozkazem. Povolávací rozkaz opravňuje odvedence k volné jízdě 3. třídou osobního vlaku, při vzdálenosti nejméně 200 km rychlíku, nebo autobusem Československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD) ze stanice nejbližší místu pobytu nejkratší cestou do místa, kde nastupují základní (náhradní) službu. Náklady spojené s touto volnou jízdou jdou na vrub státu (vojenské správy).
účinné od 1. 10. 1949(2) Studující lékařství, veterinářství nebo farmacie, jimž byl povolen odklad základní služby, mohou být povoláni k jejímu výkonu ve dvou částech, a to nejprve na 3 měsíce v době hlavních prázdnin, po jejichž uplynutí se propustí na trvalou dovolenou, a zbývající část základní služby vykonají po ukončení studií, nebo jakmile studia v těchto oborech zanechali.
účinné od 1. 10. 1949(3) Ministerstvo národní obrany může lékařům z úřední moci odložit nastoupení základní (náhradní) služby do nástupního dne, který následuje po uplynutí 6 měsíců ode dne ukončení studia.
účinné od 1. 10. 1949(1) Každá povolaná osoba je povinna dostavit se v určený den a hodinu na místo uvedené v povolávacím rozkaze a přinést s sebou odvodní průkaz a povolávací rozkaz. Osoba, která se nemohla dostavit, protože v den, na nějž byla povolána, byla neschopna k cestě, je povinna to prokázat lékařským vysvědčením, jež zašle přímo vojenskému útvaru, k němuž je povolána. Lékařské vysvědčení musí obsahovat údaj, jak dlouho bude pravděpodobně trvat neschopnost k cestě, a není-li sepsáno úředním lékařem, musí být jím potvrzeno. Jakmile bude povolaná osoba schopna cesty, je povinna odebrat se ihned na místo označené v povolávacím rozkaze. Nenabude-li této schopnosti do doby uvedené v předloženém vysvědčení, musí předložit nové lékařské vysvědčení.
účinné od 1. 10. 1949(2) Osobám, které byly odvedeny teprve po dni stanoveném jako nástupní den, a nemohly proto nastoupit základní službu do jednoho měsíce nebo náhradní službu do čtrnácti dnů ode dne, kdy ji měly nastoupit, jakož i osobám, které pro nemoc nebo z jiných důvodů nemohly nastoupit základní (náhradní) službu do uvedených lhůt, odloží se nastoupení jejich základní (náhradní) služby do nástupního dne v příštím roce.
účinné od 1. 10. 1949(3) Odvedenec může z důvodů hodných zvláštního zřetele žádat u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl odveden, aby mu povolilo předčasně nastoupit základní službu.
účinné od 1. 10. 1949(1) Byl-li odvedenec povinný nastoupit základní (náhradní) službu odsouzen k trestu na svobodě, nepřesahujícímu 6 měsíců, povolá se k nastoupení základní (náhradní) služby; zároveň požádá příslušné krajské vojenské velitelství o odklad trestu, po případě o jeho přerušení až do skončení základní (náhradní) služby.
účinné od 1. 10. 1949(2) Odvedencům, kterým nebyl povolen odklad (přerušení) trestu a kteří proto nemohou nastoupit základní službu nejpozději do jednoho měsíce nebo náhradní službu nejpozději do čtrnácti dnů ode dne, kdy ji měli nastoupit, odloží se nastoupení jejich základní (náhradní) služby do příslušného nástupního dne v roce, kdy již uvedených překážek nebude.
účinné od 1. 10. 1949(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro osoby zařaděné do táborů nucené práce.
účinné od 1. 10. 1949(1) Po nastoupení základní (náhradní) služby se každý odvedenec podrobí lékařské prohlídce. Odvedenci, u nichž se při této prohlídce zjistí lékařská klasifikace, která je odchylná od klasifikace stanovené při odvodu, určí se k přezkumu.
účinné od 1. 10. 1949(2) Odvedenec, který byl při prohlídce podle odstavce 1 uznán neschopným vojenské činné služby a určen k přezkumu, propustí se ihned na trvalou dovolenou až do rozhodnutí přezkumné komise.
účinné od 1. 10. 1949(3) Uzná-li přezkumná komise odvedence propuštěného podle odstavce 2 na trvalou dovolenou za schopného vojenské činné služby, povolá se odvedenec k pokračování v základní (náhradní) službě. Doba strávená na trvalé dovolené podle odstavce 2 se započítává do základní (náhradní) služby. Toto ustanovení neplatí, bylo-li zjištěno, že odvedenec byl určen k přezkumu pro předstírání vady (choroby) nebo že si vadu (chorobu) úmyslně způsobil nebo že přezkumné řízení úmyslně prodlužoval.
účinné od 1. 10. 1949(1) Odklad základní (náhradní) služby se povolí na takovou dobu, jaké bude pravděpodobně třeba, aby odvedenec ukončil přípravu na své povolání, nebo v níž pominou důvody, pro které byl odklad povolen, nejméně však do příslušného nástupního dne v příštím roce.
účinné od 1. 10. 1949(2) Trvají-li okolnosti odůvodňující povolení odkladu i po jeho uplynutí, může být na žádost prodloužen.
účinné od 1. 10. 1949(1) O podávání žádostí za odklad základní (náhradní) služby, zejména o lhůtách pro jejich podávání, platí obdobně ustanovení § 26, odst. 1 s tím rozdílem, že se žádost podává buď odvodní komisi nebo u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden. Byla-li žádost podána po uplynutí stanovené lhůty, projedná ji krajské vojenské velitelství jen tehdy, prokáže-li žadatel, že ji podal opožděně beze své viny. Jinak žádost odmítne.
účinné od 1. 10. 1949(2) K žádostem třeba připojit doklady o přípravě na budoucí povolání nebo doklady o jiných okolnostech hodných zvláštního zřetele, o něž se žádost opírá.
účinné od 1. 10. 1949(3) Zaměstnavatel může se souhlasem svého zaměstnance, který byl odveden, žádat za odklad jeho základní (náhradní) služby, vyžaduje-li toho veřejný zájem.
účinné od 1. 10. 1949(4) Žádosti za prodloužení povoleného odkladu nutno podat nejpozději do 31. července u krajského vojenského velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden. Ustanovení odstavce 1, vět druhé a třetí platí obdobně.
účinné od 1. 10. 1949(1) O žádosti za odklad, která byla podána při odvodu, rozhodne zpravidla zástupce vojenské správy ihned a vydá žadateli písemné rozhodnutí. Není-li to možné, rozhoduje o žádosti krajské vojenské velitelství, v jehož obvodu byl žadatel odveden.
účinné od 1. 10. 1949(2) Z rozhodnutí, jímž byla žádost za povolení (prodloužení) odkladu odmítnuta nebo zamítnuta, může žadatel podat u krajského vojenského velitelství odvolání k velitelství oblasti, a to do 15 dnů ode dne, kdy byl o rozhodnutí zpraven. Vojenské osoby v činné službě podávají odvolání prostřednictvím svého vojenského útvaru. Odvolání lze podat ústně, písemně nebo telegraficky.
účinné od 1. 10. 1949(3) Do lhůty uvedené v odstavci 2 se nepočítá den, kdy rozhodnutí bylo doručeno. Připadá-li poslední den lhůty na neděli nebo na den, pro který platí zákonná ustanovení o nedělích, končí lhůta nejbližším všedním dnem. Za den podání odvolání se považuje den, kdy bylo podáno poštovnímu nebo telegrafnímu úřadu, u vojenských osob v činné službě den, kdy bylo podáno velitelství vojenského útvaru.
účinné od 1. 10. 1949(4) O odvolání rozhoduje velitelství oblasti s konečnou platností.
účinné od 1. 10. 1949(5) Žádosti za odklad (jeho prodloužení) nebo odvolání ze zamítavých rozhodnutí o takových žádostech nemají odkladného účinku. Odvedenec, jehož žádost nebo odvolání ve věci odkladu byla vyřízena kladně teprve po nastoupení základní (náhradní) služby, propustí se z vojenské činné služby na trvalou dovolenou.
účinné od 1. 10. 1949(1) Zjistí-li krajské vojenské velitelství, že tu důvody pro povolení (prodloužení) odkladu nebyly nebo že pominuly, zruší odklad a povolá dotčenou osobu k základní (náhradní) službě. Osoba, které byl povolen odklad na dobu delší než jeden rok je povinna, jestliže důvody pro tento odklad pominuly, oznámit to ihned krajskému vojenskému velitelství.
účinné od 1. 10. 1949(2) O odvolání z rozhodnutí o zrušení odkladu platí obdobně ustanovení § 37, odst. 2 až 5.
účinné od 1. 10. 1949(1) Základní (náhradní) služba se počítá ode dne, kdy ji odvedenec skutečně nastoupil.
účinné od 1. 10. 1949(2) Odvedencům, kteří již sloužili ve vojsku a byli z něho propuštěni, se základní (náhradní) služba již vykonaná započítává do základní (náhradní) služby. Toto ustanovení se však nevztahuje na dobrovolníky (§ 17, odst. 2).
účinné od 1. 10. 1949(1) Základní (náhradní) službu zameškanou překročením dovolené, dovolenou přesahující dobu řádné dovolené, jakož i vyšetřovací vazbou uvalenou v trestním řízení, jež skončilo odsuzujícím rozsudkem, nutno nahradit.
účinné od 1. 10. 1949(2) Základní (náhradní) služba zameškaná nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou dotčené osoby.
účinné od 1. 10. 1949(3) Nemůže-li osoba povolaná k náhradní službě konat tuto službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů a není-li pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech, propustí se na trvalou dovolenou a povolá se k pokračování v náhradní službě v příštím výcvikovém období. Dojde-li k propuštění v posledním měsíci náhradní služby, promine se její zbytek.
účinné od 1. 10. 1949(4) Ženy, u nichž během základní (náhradní) služby bude zjištěno těhotenství, propustí se na trvalou dovolenou až do přeložení do zálohy (náhradní zálohy).
účinné od 1. 10. 1949(1) Byla-li osoba, která koná základní (náhradní) službu, odsouzena občanským soudem k trestu na svobodě nepřesahujícímu 6 měsíců, podá příslušný vojenský útvar žádost za odklad trestu až do skončení základní (náhradní) služby.
účinné od 1. 10. 1949(2) Nebylo-li vyhověno žádosti za odklad trestu podané podle odstavce 1 nebo byla-li na osobu v základní (náhradní) službě uvalena zajišťovací nebo vyšetřovací vazba občanským soudem, propustí se na trvalou dovolenou. Po propuštění z trestu (vazby) je tato osoba povinna ihned pokračovat v základní (náhradní) službě.
účinné od 1. 10. 1949(1) Ze základní (náhradní) služby se propustí osoby zpravidla po jejím vykonání, po případě po nahrazení zameškané služební doby.
účinné od 1. 10. 1949(2) Před propuštěním ze základní (náhradní) služby podrobí se každá vojenská osoba lékařské prohlídce u svého útvaru.
účinné od 1. 10. 1949(3) Vojenský průkaz opravňuje osoby propuštěné ze základní (náhradní) služby k volné jízdě 3. třídou osobního vlaku, při vzdálenosti nejméně 200 km rychlíku, nebo autobusem Československé automobilové dopravy, národního podniku (ČSAD), ze stanice místa propuštění do stanice místa trvalého pobytu. Důstojníci základní služby mají nárok na volnou jízdu 2. třídou rychlíku. Náklady spojené s volnou jízdou jdou na vrub státu (vojenské správy).
účinné od 1. 10. 1949(1) Předčasně lze ze základní služby propustit na trvalou dovolenou osoby,
účinné od 1. 10. 1949(2) Z náhradní služby lze předčasně propustit z důvodů uvedených v odstavci 1, písm. b) až e).
účinné od 1. 10. 1949(3) Osobám propuštěným na trvalou dovolenou podle odstavce 1, písm. b) může ministerstvo národní obrany prominout zbytek základní (náhradní) služby. Jde-li o dobu kratší než 7 dnů, započítá se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
účinné od 1. 10. 1949(1) Osoby, které byly v jednom roce odvedeny, příslušejí po skončení základní (náhradní) služby do téhož ročníku zálohy (náhradní zálohy), který se označuje jako první, druhý a další ročník zálohy (náhradní zálohy).
účinné od 1. 10. 1949(2) K prvnímu ročníku zálohy patří všechny osoby téhož odvodního ročníku, které nastoupily základní službu v roce odvodu a byly po skončení základní služby přeloženy do zálohy, a to ode dne tohoto přeložení až do konce následujícího kalendářního roku; v dalším kalendářním roce patří pak ke druhému ročníku zálohy a podle toho se označují další ročníky zálohy.
účinné od 1. 10. 1949(3) Náhradní záložníci téhož odvodního ročníku jsou příslušníky prvního ročníku náhradní zálohy po dobu, po kterou jsou těmito příslušníky osoby téhož odvodního ročníku, které konaly základní službu.
účinné od 1. 10. 1949(1) Další službu na žádost konají vojenské osoby, které vykonaly základní službu,
účinné od 1. 10. 1949(2) O další službě konané na žádost, zejména o nahrazování zameškané služby, přezkumném řízení, odkladu (přerušení) trestu na svobodě a o propuštění z vojenské činné služby platí obdobně ustanovení platná pro základní službu.
účinné od 1. 10. 1949(1) Osoby, které jsou povinny další službou, jsou zavázány setrvat ve vojenské činné službě, dokud převzatý závazek k další službě nesplní. Podrobnosti o závazku k další službě a o způsobu, jakým se vykonává, stanoví ministerstvo národní obrany.
účinné od 1. 10. 1949(2) Osoby, které jsou povinny další službou, mohou z ní být na svou žádost ministerstvem národní obrany propuštěny před splněním závazku v případech hodných zvláštního zřetele, vrátí-li z nákladů vynaložených na jejich výcvik (zdokonalování) částku, která je úměrná délce zbývající (dosud neplněné) další služby. Výše těchto nákladů se stanoví podle směrnic, vydaných ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem financí.
účinné od 1. 10. 1949(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně pro vojenské osoby z povolání, jimž vojenská správa poskytla stipendium nebo třebas jen částečnou náhradu studijních nákladů.
účinné od 1. 10. 1949(4) Vojenské osoby z povolání, které pozbyly vojenské hodnosti, mohou být ministerstvem národní obrany výjimečně na svou žádost v případech hodných zvláštního zřetele propuštěny z vojenské činné služby před splněním převzatého závazku.
účinné od 1. 10. 1949(5) Osoby, které byly přijaty do přípravné služby, aby byly převzaty do služebního poměru vojenských osob z povolání nebo do vojenských škol pro výchovu důstojníků z povolání nebo které dostaly stipendium, jsou k další službě povinny i tehdy, když se z vlastního zavinění nestaly vojenskými osobami z povolání.
účinné od 1. 10. 1949(6) Vystoupit z výcviku (zdokonalování) na vojenské osoby z povolání povolí ministerstvo národní obrany jen tehdy, vrátí-li dotčená osoba částku, která se rovná nákladům vynaloženým na její výcvik (zdokonalování).