§ 2
změněno 1. 1. 2010 zákonem 41/2009 Sb.
§ 2 (1) Obětí se rozumí fyzická osoba, které v důsledku trestného činu vznikla škoda na zdraví. (2) Za oběť se považuje i osoba pozůstalá po oběti, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem nebo dítětem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba, které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu. (3) Pomoc spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. (4) Za trestný čin se pro účely poskytnutí pomoci podle tohoto zákona považuje jednání, které má znaky trestného činu podle zvláštní části trestního zákona zákoníku, nebo jeho pokusu.