Zákon o bankách

§ 3 (1) Slovo „banka“ nebo „spořitelna“, jeho překlady nebo slova, v jejichž základě se tato slova vyskytují, od nich odvozená smí užívat v obchodním jménu obchodní firmě pouze právnická osoba, které bylo uděleno povolení působit jako banka byla udělena licence, pokud není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo „banka“ nebo „spořitelna“ používá, že tato osoba se nezabývá činností uvedenou v § 1 odst. 1. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na právnické osoby, jejichž obchodní jméno firma nebo název je zaveden jsou zavedeny nebo uznáván uznávány zákonem nebo na základě mezinárodní smlouvou smlouvy, která byla schválena Parlamentem, ratifikována a vyhlášena a jíž je Česká republika vázána, anebo na základě obdobné mezinárodní smlouvy, která vstoupila v platnost před 1. lednem 1993, (dále jen „mezinárodní smlouva“). (3) Česká národní banka může požadovat a) změnu navrhované obchodní firmy zakládané banky v případech, kdy existuje nebezpečí záměny s obchodní firmou jiné již existující právnické osoby nebo její organizační složky, b) změnu obchodní firmy pobočky zahraniční banky spočívající v doplnění rozlišovacího dodatku v případech, kdy existuje nebezpečí záměny s obchodní firmou jiné již existující právnické osoby nebo její organizační složky.