Zákon o spotřebních daních

§ 10 Vystavování daňových dokladů (1) Při tuzemské výrobě jsou plátci povinni v nejpozději následující pracovní den po dni vyskladnění vybraných výrobků vystavit daňový doklad, který musí obsahovat: a) obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo plátce u právnických osob; jméno a příjmení plátce, jeho obchodní jméno (pokud existuje), popřípadě bydliště, a daňové identifikační číslo (bylo-li předěleno) u fyzických osob plátce, b) obchodní jméno, sídlo a identifikační číslo odběratele u právnických osob; jméno a příjmení odběratele, jeho obchodní jméno (pokud existuje), popřípadě bydliště, a daňové identifikační číslo (bylo-li přiděleno) u fyzických osob odběratele, c) množství vybraných výrobků v měrných jednotkách, jejich obchodní označení, číselné označení16) a číselný kód nomenklatury celního sazebníku podle § 22, 28, 33, 37 a 40, d) částku daně, e) datum vyskladnění. (2) Správce daně uzná pro účely správného zatřídění vybraných výrobků do číselného kódu podle odstavce 1 písm. c) zatřídění vybraných výrobků provedené orgány celní správy. (3) V případě podle § 5 odst. 1 písm. e) jsou plátci při tuzemské výrobě vybraných výrobků povinni v den vzniku daňové povinnosti vystavit daňový doklad podle odstavce 1 s tím, že v písmenu b); místo údaje o odběrateli uvedou slovo „škoda“ a v písmenu e) místo data vyskladnění datum náhrady škody nebo pojistného plnění. (4) Pokud doklad vzniku daňové povinnosti podle odstavců § 5 odst. 1 a 2 splňuje podmínky a náležitosti stanovené zvláštním předpisem,17 písm. e) považuje se za účetní doklad. (54) Při vyskladnění vybraných výrobků osvobozených od daně musí být na dokladu vystaveném podle odstavce 1 uvedeno, že se jedná o vyskladnění bez daně provedené v souladu s odvolávkou na ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) nebo § 8 odst. 2. (65) Při dovozu vybraných výrobků plní pro účely tohoto zákona návrh na celní řízení nebo jiný doklad potvrzující propuštění vybraných výrobků funkci daňového dokladu podle odstavců 1 a 2 a daňového přiznání podle § 13; při vývozu funkci dokladu prokazujícího nárok na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. a). (6) Při vyskladnění vybraných výrobků uvedených v § 35 podle § 2 písm. f) bodu 4 plátce není povinen vystavit daňový doklad podle odstavce 1. Daňovým dokladem je v tomto případě evidence, která musí obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. c), d) a e). (7) Kromě uvedených daňových dokladů jsou plátci povinni vést doklady k prokázání nároků na vrácení daně podle § 12 odst. 1 písm. b) až d). (8) Plátci jsou povinni uchovávat všechny doklady rozhodné pro stanovení daně po dobu deseti 10 let od konce kalendářního roku, ve kterém vznikla daňová povinnost. Toto ustanovení zůstává nedotčeno lhůtami uvedenými ve zvláštním zákoně.18)