220
ZÁKON
ze dne 14. září 1999
o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Tento zákon upravuje právní poměry osob, které konají vojenskou činnou službu formou základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení v ozbrojených silách České republiky1) (dále jen „ozbrojené síly“), a některé právní poměry vojáků v záloze.
(1) V právních vztazích podle § 1 rozhodují služební orgány, kterými jsou prezident republiky (dále jen „prezident“), ministr obrany (dále jen „ministr“) a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci.
(2) Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil stanoví v řádech podrobnou úpravu
(1) Dobu trvání základní nebo náhradní služby a celkový rozsah vojenských cvičení stanoví zvláštní právní předpis.1)
(2) Vojenská činná služba začíná dnem nástupu2) odvedence nebo vojáka k vojenskému útvaru nebo k vojenskému zařízení anebo k vojenskému záchrannému útvaru3) (dále jen „útvar“). Oznámením o zařazení k útvaru a do funkce se odvedenec nebo voják stává vojákem v činné službě.
(3) Dnem propuštění od útvaru4) a vydáním vojenského dokladu se voják v činné službě stává vojákem mimo činnou službu.
(1) Voják v základní nebo náhradní službě a voják v záloze povolaný na vojenské cvičení (dále jen „voják“) vykonává vojenskou činnou službu na území České republiky podle potřeb ozbrojených sil v útvarech
(2) Do zahraničí lze vojáka vyslat pouze za účelem účasti na vojenských cvičeních a vojenském výcviku.
Voják v základní nebo náhradní službě skládá vojenskou přísahu, která zní:
„Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice.
Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení.
Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.
Tak přísahám!“.
(1) Voják je povinen zúčastňovat se vojenského zaměstnání (dále jen „zaměstnání“), jehož obsahem je vojenský výcvik5) a plnění služebních úkolů. Plněním služebních úkolů vojáci zabezpečují úkoly ozbrojených sil na základě právních a vojenských předpisů a rozkazů.
(2) Rovnoměrné rozvržení doby zaměstnání určuje služební orgán tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly podle možností na sobotu a neděli. Vyžaduje-li to povaha zaměstnání, může služební orgán dobu zaměstnání rozvrhnout nerovnoměrně.
(3) Voják má nárok na přestávku na jídlo a oddech po každých 6 hodinách zaměstnání, na osobní volno po ukončení zaměstnání a na nepřetržitý spánek v trvání 8 hodin.
(4) Do doby zaměstnání se započítává výkon služby ve směně. Délka služby ve směně nesmí přesáhnout 24 hodin. Voják má nejdéle po každých 6 hodinách výkonu služby ve směně nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Přestávky na jídlo a oddech se započítávají do doby směny. Mezi dvěma směnami má voják nárok na nepřetržitý odpočinek tak, aby mezi koncem směny a počátkem následujícího zaměstnání bylo nejméně 12 hodin. Služební orgán může výjimečně, zejména při výcviku mimo útvar, nebo hrozí-li nebezpečí ohrožení zdraví, života nebo majetku, nepřetržitý odpočinek zkrátit až na 6 hodin.
(1) Voják má nárok po skončení zaměstnání na opuštění vojenského objektu (dále jen „vycházka“), nebrání-li tomu služební úkoly.
(2) Voják je povinen předem ohlásit vycházku služebnímu orgánu.
(3) Vojákovi v základní nebo náhradní službě vzniká nárok na vycházku nejdříve po 3 týdnech výkonu vojenské činné služby.
(4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na vojáky v základní nebo náhradní službě, kteří byli povoláni k dokončení této služby.
(1) Voják je povinen nosit vojenský stejnokroj, vojenské odznaky a jinou předepsanou výstroj. Výjimku z povinnosti nosit vojenský stejnokroj může vojákovi povolit služební orgán; voják nesmí nosit vojenský stejnokroj na soukromé cestě v zahraničí.
(2) Náležitosti vojenského stejnokroje a jeho nošení stanoví Ministerstvo obrany (dále jen „ministerstvo“) vyhláškou.
(1) Stanovují se tyto vojenské hodnosti (dále jen „hodnost“):
(2) Odvedenci, který nastoupil vojenskou činnou službu, náleží hodnost vojína. Hodnost vojína náleží též odvedenci, který byl zařazen do zálohy z důvodu prominutí základní nebo náhradní služby.6)
(3) Pro rotmistry, praporčíky, důstojníky a generály v záloze se použijí hodnosti stanovené pro vojáky z povolání.7)
(1) Voják může být jmenován do vyšší hodnosti, jestliže splňuje stanovené požadavky, a pro funkci, do níž je zařazen, je plánována vyšší hodnost. Vojáka, který vykonává kázeňský trest vězení, nelze jmenovat do vyšší hodnosti.
(2) Jmenovat vojáka do vyšší hodnosti je oprávněn prezident, ministr nebo jiný služební orgán.
(3) Voják, který se během výkonu základní služby připravuje pro výkon funkce, pro niž jsou plánovány hodnosti rotmistrů, praporčíků nebo důstojníků v záloze, může být jmenován do první rotmistrovské, praporčické nebo důstojnické hodnosti nejdříve dnem zařazení do zálohy.
(1) Vyšší hodnost se odejme vojákovi v činné službě a mimo činnou službu za zvlášť závažné úmyslné porušení jeho povinností.
(2) Vyšší hodnost lze odejmout vojákovi v činné službě a mimo činnou službu, který se dopustil závažného jednání, jež je v rozporu s požadavky kladenými na vojáka.
(3) Vojákům, jimž byla vyšší hodnost odňata, přísluší hodnost vojína.
(4) Generálům mimo činnou službu odnímá vyšší hodnost prezident na návrh vlády.
(5) Důstojníkům mimo činnou službu odnímá vyšší hodnost ministr.
(6) Praporčíkům, rotmistrům a poddůstojníkům mimo činnou službu odnímá vyšší hodnost služební orgán.
(7) Poddůstojníkům v základní službě odnímá vyšší hodnost služební orgán.
(8) Rozhodnutí o odnětí vyšší hodnosti podle odstavců 4 až 6 lze vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se služební orgán o jednání uvedeném v odstavci 1 nebo 2 dověděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo.
(9) Rozhodnutí o odnětí vyšší hodnosti podle odstavce 7 a rozhodnutí o odnětí vyšší hodnosti u vojáků v záloze povolaných na vojenské cvičení lze vydat do 30 dnů ode dne, kdy se služební orgán o jednání uvedeném v odstavci 1 nebo 2 dověděl, nejpozději však do 3 měsíců ode dne, kdy k tomuto jednání došlo.
(10) Je-li zvlášť závažné úmyslné porušení povinností vojáka jednáním, pro nějž je proti vojákovi vedeno trestní řízení, běh lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí o odnětí vyšší hodnosti podle odstavců 8 a 9 neskončí do 4 měsíců ode dne nabytí právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení pravomocně ukončeno.
(11) Proti rozhodnutí o odnětí vyšší hodnosti se voják může odvolat. Odvolání se podává k nejbližšímu nadřízenému toho, kdo o odnětí vyšší hodnosti rozhodl, a to do 15 dnů od oznámení rozhodnutí. Nadřízený je povinen o odvolání rozhodnout do 30 dnů od doručení odvolání. Odvolání má odkladný účinek.
(12) Proti rozhodnutí ministra o odnětí vyšší hodnosti se lze odvolat k prezidentovi.
(13) Proti rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat.
(14) Ustanovení trestního zákona o ztrátě vojenské hodnosti zůstávají nedotčena.
(1) Voják se zařazuje do funkce v souladu s potřebami ozbrojených sil.
(2) Voják v základní službě může být dočasně zařazen do volné funkce plánované pro vojáka z povolání nejdéle na dobu 9 měsíců.
(3) O zařazení do funkce rozhoduje služební orgán.
(1) Voják v základní nebo náhradní službě může být přemístěn k výkonu funkce podle potřeb ozbrojených sil nebo na vlastní žádost z rodinných, hospodářských nebo sociálních důvodů k jinému útvaru Armády České republiky.
(2) Voják v základní nebo náhradní službě může být převeden k výkonu funkce podle potřeb ozbrojených sil nebo na vlastní žádost z rodinných, hospodářských nebo sociálních důvodů od útvaru Armády České republiky k útvaru Hradní stráže a naopak.
(3) Žádost o přemístění nebo převedení z rodinných, hospodářských nebo sociálních důvodů musí voják v základní nebo náhradní službě doložit potvrzením příslušných orgánů.
(4) Voják v základní nebo náhradní službě se nepřemísťuje a nepřevádí v době
(5) O přemístění a převedení rozhoduje služební orgán.
(1) Voják může být odvelen k dočasnému plnění úkolů ozbrojených sil k jinému útvaru, nejdéle však na dobu 9 měsíců.
(2) Vojáka v záloze, který je povolán na vojenské cvičení, a vojáka v náhradní službě lze odvelet k jinému útvaru jen za účelem výcviku.
(3) Vojáka v základní nebo náhradní službě, který byl přemístěn nebo převeden k útvaru z rodinných, hospodářských nebo sociálních důvodů, nelze odvelet.
(4) O odvelení rozhoduje služební orgán.
(1) Voják může být vyslán na služební cestu k plnění služebních úkolů nebo z jiných důvodů do jiného místa, než je místo jeho zařazení do funkce.
(2) O vyslání vojáka na služební cestu rozhoduje služební orgán.
(1) Hodnocení je základním podkladem pro rozhodování ve věcech průběhu základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení vojáků. Hodnocení zpracovává písemně služební orgán.
(2) Obsahem hodnocení je vojenskoodborná způsobilost, zdravotní způsobilost, morální kvality a osobní vlastnosti vojáka.
(3) Voják musí být s hodnocením seznámen.
(1) Voják v základní službě má za 12 měsíců základní služby nárok na řádnou dovolenou v délce 28 kalendářních dnů. Řádnou dovolenou lze čerpat nejdříve po výkonu 3 měsíců služby, a to i po částech.
(2) Řádnou dovolenou uděluje služební orgán, který je povinen určit nástup řádné dovolené tak, aby ji voják mohl vyčerpat do konce základní služby; přihlíží se při tom k potřebám výcviku, plnění služebních úkolů a k požadavkům vojáka.
(3) Řádná dovolená se přerušuje, je-li voják v době jejího čerpání uznán neschopným k výkonu zaměstnání pro nemoc nebo úraz.
(4) Doba řádné dovolené se započítává do doby základní služby.
(5) Nárok na nevyčerpanou řádnou dovolenou nebo její část zaniká skončením základní služby.
(6) Voják povolaný k dokončení základní služby má nárok na řádnou dovolenou nebo na její poměrnou část, kterou nevyčerpal před přerušením základní služby.9)
(1) Voják má nárok na zvláštní dovolenou v délce 2 kalendářních dnů při úmrtí rodiče, manžela, druha, dítěte, sourozence, pěstouna, osvojitele a na vlastní svatbu. Při živelní pohromě, která postihla vojáka nebo osoby podle věty první, má voják nárok na zvláštní dovolenou v délce 10 kalendářních dnů.
(2) Vojákovi v základní službě se před povoláním do služebního poměru vojáka z povolání uděluje zvláštní dovolená v délce 10 kalendářních dnů.
(3) Doba zvláštní dovolené se započítává do doby základní nebo náhradní služby anebo vojenského cvičení.
(4) Důvody zakládající nárok na zvláštní dovolenou je voják povinen prokázat.
(5) Zvláštní dovolenou uděluje služební orgán.
(1) Vojákovi v základní službě lze udělit ze zvlášť závažných rodinných a osobních důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti v celkové délce do 30 kalendářních dnů; délka této dovolené nesmí přesáhnout 30 kalendářních dnů za celou dobu základní služby.
(2) Vojákovi v náhradní službě lze dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti udělit v délce do 7 kalendářních dnů; délka této dovolené nesmí přesáhnout 7 kalendářních dnů za celou dobu náhradní služby.
(3) Doba dovolené bez nároku na peněžní náležitosti se započítává do doby základní nebo náhradní služby.
(4) Dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti uděluje služební orgán.
(1) Vojákovi v základní službě se uděluje zdravotní dovolená v délce do 30 kalendářních dnů, a to jen ve výjimečných případech na základě rozhodnutí přezkumné komise.8)
(2) Doba zdravotní dovolené se započítává do doby základní služby.
Voják může svobodně projevovat své náboženství nebo víru v době osobního volna, nebrání-li tomu povinnosti, které vyplývají z výkonu vojenské činné služby.
(1) Voják nesmí po dobu výkonu vojenské činné služby vyvíjet činnost ve prospěch politických stran a politických hnutí ani pořádat politická shromáždění a vykonávat politickou agitaci ve vojenských objektech a při činnosti ozbrojených sil mimo vojenské objekty.
(2) Činnost v občanských sdruženích a odborových organizacích může voják vykonávat pouze v době svého osobního volna, nebrání-li tomu povinnosti, které vyplývají z výkonu vojenské činné služby.
Každý voják musí dodržovat vojenskou kázeň, která spočívá v řádném plnění povinností vojáka.
(1) Voják je zejména povinen
(2) Voják v základní nebo náhradní službě je povinen služebnímu orgánu neodkladně hlásit a písemně doložit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, zejména změnu příjmení, adresu trvalého a přechodného pobytu, uzavření nebo rozvod manželství, ovdovění a narození nebo osvojení dítěte.
(3) Domnívá-li se voják, že rozkaz nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen nadřízeného na tuto skutečnost upozornit. Trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je voják povinen jej splnit. Voják je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin; tuto skutečnost ohlásí neodkladně vyššímu nadřízenému.
(4) Je-li při výkonu vojenské činné služby neodkladně třeba zákroku k odvrácení škody hrozící ve vojenských objektech a na vojenském materiálu, je voják povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by zákrokem vystavil vážnému ohrožení sebe nebo ostatní vojáky a občany nebo osoby sobě blízké.
(1) Pravomoc udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty má prezident, ministr nebo jiný služební orgán.
(2) Vojenské kázeňské pravomoci podléhají vojáci v základní nebo náhradní službě a vojáci v záloze povolaní na vojenské cvičení.
(1) Kázeňskými odměnami jsou zejména
(2) Kázeňskou odměnu lze udělit za příkladné plnění vojenských povinností nebo za vynikající projev odvahy.
(3) Vynikajícím projevem odvahy se rozumí zejména projev statečnosti při záchraně života nebo majetku.
(1) Voják může být mimořádně jmenován do vyšší hodnosti o jednu hodnost.
(2) Mimořádně jmenovat lze jen v rámci stanovených hodností pro poddůstojníky, rotmistry, praporčíky nebo důstojníky.
(3) Ve výjimečných případech může vojáka mimořádně jmenovat do vyšší hodnosti o více hodností prezident nebo ministr. Ministr nemůže jmenovat do hodnosti generála.
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje vojenskou kázeň, nejde-li o jiný správní delikt,11) nebo není-li trestné podle trestního zákona.
(2) Kázeňským přestupkem je také zaviněné jednání označené za přestupek podle zvláštního právního předpisu.12)
(1) Kázeňskými tresty jsou
(2) Kázeňský trest vězení je mimořádným trestem, který lze ukládat pouze za nejzávažnější kázeňské přestupky.
(3) Vojínovi v základní nebo náhradní službě lze ukládat tyto kázeňské tresty: důtku, přísnou důtku, zákaz vycházek v délce do 21 dnů, vězení v délce do 14 dnů. Vojákyním se kázeňský trest vězení neukládá.
(4) Vojínovi v záloze povolanému na vojenské cvičení lze ukládat tyto kázeňské tresty: důtku, přísnou důtku, zákaz vycházek v délce do 7 dnů, vězení v délce do 4 dnů.
(5) Poddůstojníkům v základní službě lze ukládat tyto kázeňské tresty: důtku, přísnou důtku, zákaz vycházek v délce do 14 dnů, snížení hodnosti o jeden stupeň, odnětí poddůstojnické hodnosti.
(6) Poddůstojníkům v záloze povolaným na vojenské cvičení lze ukládat tyto kázeňské tresty: důtku, přísnou důtku, zákaz vycházek do 3 dnů, snížení hodnosti o jeden stupeň.
(7) Rotmistrům, praporčíkům, důstojníkům a generálům v záloze povolaným na vojenské cvičení lze ukládat tyto kázeňské tresty: důtku, přísnou důtku, snížení hodnosti o jeden stupeň.
(1) Ustanovení této hlavy upravují řízení o kázeňských přestupcích podle § 28 odst. 1.
(2) Kázeňské přestupky podle § 28 odst. 2 projednávají orgány s kázeňskou pravomocí podle zvláštních právních předpisů12) a ukládají za ně sankce v nich uvedené; pokuty a náhrady nákladů řízení jsou příjmem státního rozpočtu.
(1) Před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav.
(2) Voják má právo před uložením kázeňského trestu vyjádřit se k věci, navrhnout důkazy a hájit se.
(3) Služební orgán je oprávněn žádat o vysvětlení také toho, kdo podal podnět.
(4) Kázeňský trest lze uložit jen tehdy, prokáže-li se, že se voják kázeňského přestupku dopustil, a nepostačuje-li k jeho nápravě samotné projednání kázeňského přestupku. Prokáže-li se, že se voják kázeňského přestupku nedopustil, řízení se zastaví.
(5) Druh a výše kázeňského trestu musejí být úměrné povaze kázeňského přestupku a jeho následkům, míře zavinění, okolnostem, za kterých byl spáchán, dřívějšímu chování vojáka, předvídanému účinku trestu na vojáka a na obnovení vojenské kázně. Přihlíží se i k druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů.
(6) Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu musí mít písemnou formu a musí být vojákovi oznámeno včetně poučení o jeho právu na odvolání.
Kázeňský trest lze uložit nejdříve následující den po spáchání kázeňského přestupku, nejpozději však do 30 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dověděl nadřízený vojáka. Je-li jednání vojáka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení kázeňského trestu běžet dnem, kdy se nadřízený dověděl o výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupku v zahraničí, dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest do 6 měsíců ode dne jeho spáchání.
(1) Kázeňský trest nelze uložit, byl-li voják za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem nebo o tomto skutku pravomocně rozhodl jiný příslušný orgán; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.
(2) Za jeden kázeňský přestupek lze uložit pouze jeden kázeňský trest.
(1) Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se může voják písemně odvolat do 3 dnů od jeho oznámení k nejbližšímu nadřízenému toho, kdo kázeňský trest uložil, (dále jen „odvolací orgán“).
(2) Odvolání má odkladný účinek.
(3) Proti rozhodnutí ministra o uložení kázeňského trestu se lze odvolat k prezidentovi.
(4) Proti rozhodnutí prezidenta se nelze odvolat.
(1) Odvolací orgán může zřídit tříčlennou kázeňskou komisi jako poradní orgán. Členem komise musí být osoba s právnickým vzděláním a zároveň musí být v komisi umožněna účast zástupci vojenské veřejnosti. Kázeňská komise zaujímá stanovisko většinou hlasů. Při rozhodování o odvolání přihlédne odvolací orgán ke stanovisku kázeňské komise.
(2) Odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí o uložení kázeňského trestu s ohledem na splnění podmínek pro ukládání kázeňských trestů podle § 31, a to zejména vzhledem k námitkám obsaženým v odvolání.
(3) O odvolání nelze rozhodnout bez vyjádření toho, kdo kázeňský trest uložil, a bez vyslechnutí vojáka, proti němuž je vedeno řízení o kázeňském přestupku.
(4) Odvolání lze vzít zpět do doby rozhodnutí odvolacího orgánu.
(1) Po přezkoumání rozhodnutí odvolací orgán uložený kázeňský trest zruší nebo zmírní anebo potvrdí.
(2) Rozhodnutí o odvolání je konečné a nelze se proti němu odvolat.
(3) Rozhodnutí o odvolání musí být vyhotoveno písemně a doručeno vojákovi, který se odvolal, a služebnímu orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
(4) O odvolání rozhodne odvolací orgán bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 10 dnů od doručení odvolání; nerozhodne-li o odvolání v této lhůtě, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu zruší.
Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu je pravomocné, jestliže
(1) Výkon kázeňského trestu lze nařídit nejdříve následující den po dni, kdy se rozhodnutí o jeho uložení stalo pravomocným, nejpozději však do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.
(2) Kázeňský trest nelze vykonat, jestliže výkon kázeňského trestu nebyl nařízen ve lhůtě podle odstavce 1.
(1) Kázeňský trest vězení se vykonává ve vojenské věznici; nástup trestu určí nadřízený po lékařské prohlídce, které je voják povinen se podrobit.
(2) Výkon kázeňského trestu vězení spočívá v omezení osobní svobody pobytem ve vojenské věznici a v nařízení pracovní činnosti, která se vykonává nejvýše 8 hodin denně. Ve výkonu kázeňského trestu vězení je voják střežen.
(3) Voják má právo na vycházku ve vojenském objektu v doprovodu v celkovém trvání 60 minut denně.
(4) Výkon kázeňského trestu vězení se přerušuje ve dnech státních svátků, voleb do Parlamentu a pro nemoc nebo úraz vojáka.
(5) Z výcvikových nebo jiných závažných důvodů může nadřízený, který kázeňský trest uložil, výkon kázeňského trestu vězení přerušit.
(6) Výkon kázeňského trestu vězení nebo výkon jeho zbytku po přerušení musí být zahájen nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, jinak se nevykoná.
(1) Kázeňský trest se zahlazuje
(2) Zahlazením kázeňského trestu se na vojáka hledí, jako by nebyl potrestán.
(3) Zahlazením kázeňského trestu snížení hodnosti o jeden stupeň se snížená hodnost vrací, byl-li tento trest prominut.
(1) Kázeňský trest nadřízenému nelze oznámit v přítomnosti jeho podřízených nebo hodnostně vyššímu v přítomnosti hodnostně nižších.
(2) Kázeňský trest nelze uložit nebo vykonat, byl-li kázeňský přestupek promlčen nebo uložený kázeňský trest prominut anebo vztahuje-li se na něj amnestie prezidenta.
Amnestii ve věcech kázeňských přestupků vojáků uděluje prezident.
Dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví je nedílnou součástí výkonu vojenské činné služby. Služební orgány zajišťují pro výkon vojenské činné služby takové podmínky, aby vojáci mohli řádně plnit úkoly bez ohrožení zdraví. Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při výkonu vojenské činné služby provádí ministerstvo.
Služební orgán je zejména povinen
(1) Voják je povinen dbát o svou vlastní bezpečnost a o své zdraví při výkonu vojenské činné služby.
(2) Voják je v zájmu vlastní bezpečnosti a ochrany zdraví dále zejména povinen