Zákon o finančním arbitrovi

§ 1 (1) K rozhodování sporů a) mezi osobami, které provádějí převody peněžních prostředků (dále jen „převádějící instituce“), poskytovateli platebních služeb a jejich klienty uživateli platebních služeb při provádění 1. převodů peněžních prostředků podle zvláštního právního předpisu1) včetně převodů, které byly provedeny bez příkazu klienta, 2. opravného zúčtování podle zvláštního právního předpisu upravujícího činnost bank1a) a spořitelních a úvěrních družstev1b), 3. inkasní formy placení na území České republiky, jestliže výše částky, která je předmětem sporu, vyjádřená v eurech nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50 000. U přeshraničních převodů prováděných podle zvláštního právního předpisu1) se stanovená hranice vztahuje ke dni účinnosti příkazu k převodu, b) poskytování platebních služeb nebo mezi osobami, které vydávají elektronické platební prostředky (dále jen „vydavatel vydavateli elektronických platebních prostředků“), peněz a držiteli elektronických platebních prostředků peněz při vydávání a užívání zpětné výměně elektronických platebních prostředků,1) pokud peněz je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána příslušnost českého soudu,2) je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), který pokud je smírčím orgánem rozhodujícím spory podle jinak k rozhodnutí tohoto zákona sporu dána pravomoc českého soudu. Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. Arbitr usiluje především o to, aby byl spor vyřešen smírně. (2) Česká národní banka poskytuje v odůvodněném rozsahu na své náklady administrativní zajištění výkonu činnosti arbitra, včetně úhrady výdajů spojených s činností osob pověřených podle tohoto zákona. Plat a další stanovené požitky arbitra a jeho zástupce jsou též nákladem České národní banky.