Zákon o finančním arbitrovi

§ 1 (1) K rozhodování sporů sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“), jedná-li se o spor mezi a) poskytovateli poskytovatelem platebních služeb a uživateli uživatelem platebních služeb při poskytování platebních služeb, b) vydavateli vydavatelem elektronických peněz a držiteli držitelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz, c) věřiteli věřitelem nebo zprostředkovateli zprostředkovatelem a spotřebiteli spotřebitelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru1) úvěru, d) osobou obhospodařující investičním fondem, investiční společností nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování zahraniční investiční společností, obchodníkem s cennými papíry nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování investičním zprostředkovatelem a spotřebitelem při obhospodařování kolektivním investování prostřednictvím standardního fondu nebo provádění administrace speciálního fondu kolektivního investování, který shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti, e) pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení investic do fondu kolektivního investování, pokud je jinak k rozhodnutí tohoto sporu dána pravomoc českého soudu poskytování nebo zprostředkování životního pojištění, je příslušný též finanční arbitr (dále jen „arbitr“ f) provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden. (2) Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc arbitra. (3) Arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.