Zákon o státní službě

§ 67 Vyslání k výkonu zahraniční služby v zahraničí a zařazení po jeho ukončení (1) Státní zaměstnanec může být s jeho písemným souhlasem vyslán na předem určenou dobu k výkonu zahraniční služby v zahraničí. Státní zaměstnanec vykonávající službu v Ministerstvu zahraničních věcí nebo Ministerstvu obrany, s výjimkou státního zaměstnance podle § 45 odst. 3, může být vyslán k výkonu zahraniční služby v zahraničí i bez svého souhlasu, nepřevyšuje-li doba jeho vyslání 6 měsíců a je-li to nezbytné k výkonu zahraniční služby v zahraničí, a to nejvýše jednou za období 5 let počínající prvním dnem doby vyslání k výkonu zahraniční služby v zahraničí bez souhlasu státního zaměstnance. (2) Služební orgán může se státním zaměstnancem v souvislosti s vysláním k výkonu zahraniční služby v zahraničí uzavřít dohodu o výkonu zahraniční služby v zahraničí, která obsahuje a) dobu vyslání k výkonu zahraniční služby v zahraničí, b) závazek státního zaměstnance 1. vykonávat zahraniční službu v zahraničí na služebním působišti po dobu podle písmene a), 2. uhradit náklady spojené s vysláním k výkonu zahraniční služby v zahraničí, nevykoná-li zahraniční službu v zahraničí na služebním působišti po dobu podle písmene a), c) druhy nákladů, které bude státní zaměstnanec povinen služebnímu úřadu uhradit, a jejich nejvyšší částku, d) důvody, pro které lze státnímu zaměstnanci povinnost k úhradě nákladů prominout. (3) Služební orgán může výkon zahraniční služby v zahraničí ukončit i před uplynutím určené doby. Se souhlasem státního zaměstnance lze dobu výkonu zahraniční služby v zahraničí prodloužit. (4) Státního zaměstnance lze po ukončení výkonu zahraniční služby v zahraničí zařadit po dobu nejvýše 2 let k výkonu služby v zahraničí na volné služební místo, s výjimkou služebního místa představeného, bez ohledu na obor služby v zahraničí stanovený pro volné služební místo; po tuto dobu není povinen vykonat zvláštní část úřednické zkoušky pro tento obor služby v zahraničí.