§ 112
změněno 1. 10. 2023 zákonem 281/2023 Sb.
§ 112 Náhrada výdajů, které státním zaměstnancům vzniknou v souvislosti s výkonem služby a při výkonu služby v zahraničí, se řídí § 151 až 154, § 173 až 176 a § 178 až 189 190 zákoníku práce; nelze však použít možnost ujednání v kolektivní dohodě ani v jiné smlouvě. Náhrada nákladů, které vzniknou při výkonu služby z jiného místa, státnímu zaměstnanci nepřísluší; to neplatí, pokud kolektivní dohoda uzavřená mezi vládou a odborovou organizací nebo odborovými organizacemi stanoví, že jim tato náhrada přísluší paušální částkou ve výši stanovené podle § 190a zákoníku práce pro zaměstnance odměňované platem. Pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad je adresa sídla služebního úřadu pracoviště nebo jeho organizačního útvaru nebo adresa jiného místa jiné místo, ze které kterého státní zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu služby v zahraničí, a byl-li sjednán výkon služby v zahraničí z jiného místa, též sjednaná adresa místa také sjednané místo jejího výkonu. Kde je v části sedmé zákoníku práce svěřena pravomoc zaměstnavateli, vykonává tuto pravomoc služební orgán prostřednictvím služebního předpisu.