§ 11
změněno 1. 7. 2000 zákonem 125/2000 Sb.
§ 11 (1) Zaměstnanci zařazenému do první až třetí platové třídy (§ 4) může zaměstnavatel určit platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu. (2) Zaměstnance vykonávajícího umělecké nebo umělecko-pedagogické práce a nebo činnost sportovce, s výjimkou a trenéra, může zaměstnavatel zařadit i do platové třídy, pro kterou nesplňuje kvalifikační předpoklad nebo požadavek (§ 3). (3) Zaměstnavatel může zaměstnanci vykonávajícímu umělecké nebo umělecko-pedagogické práce a nebo činnost sportovce, s výjimkou a trenéra, určit v závislosti na rozsahu jeho pracovních povinností platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy, pokud okruh zaměstnanců, jichž se tento způsob určení platového tarifu týká, a pravidla pro určení platového tarifu v rámci rozpětí nejnižšího až nejvyššího platového stupně příslušné platové třídy sjedná v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu. (4) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit okruh zaměstnanců vykonávajících umělecko-technické práce, kterým určí platový tarif obdobně podle odstavce 3. (5) Zaměstnavatel, který je zdravotnickým zařízením a poskytuje zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění,10) může s předchozím souhlasem zřizovatele sjednat v kolektivní smlouvě způsob určení platového tarifu zaměstnancům zařazeným do čtvrté až dvanácté platové třídy v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň v příslušné platové třídě.