Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 25/1999 Sb., kterým se stanoví postup hodnocení nebezpečnosti chemických látek a chemických přípravků, způsob jejich klasifikace a označování a vydává Seznam dosud klasifikovaných nebezpečných chemických látek

Kritéria pro klasifikaci, volbu symbolů, volbu vět pro označení specifické rizikovosti a volbu vět pro bezpečné nakládání

1. 1. VŠEOBECNÝ ÚVOD
2. 2. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ
   1. 2.1 Úvodní poznámky
   2. 2.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 2.2.1 Výbušný
      2. 2.2.2 Oxidující
      3. 2.2.3 Extrémně hořlavý
      4. 2.2.4 Vysoce hořlavý
      5. 2.2.5 Hořlavý
      6. 2.2.6 Další fyzikálně-chemické vlastnosti

1. 3. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ TOXIKOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ
   1. 3.1 Úvodní poznámky
   2. 3.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 3.2.1 Vysoce toxický
      2. 3.2.2 Toxický
      3. 3.2.3 Zdraví škodlivý
      4. 3.2.4 Poznámky k používání věty R 48
      5. 3.2.5 Žíravý
      6. 3.2.6 Dráždivý
      7. 3.2.7 Senzibilizující
      8. 3.2.8 Další toxikologické vlastnosti

1. 4. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ SPECIFICKÝCH ÚČINKŮ NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA
   1. 4.1 Úvodní poznámky
   2. 4.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 4.2.1 Karcinogenní látky
      2. 4.2.2 Mutagenní látky
      3. 4.2.3 Látky toxické pro reprodukci
      4. 4.2.4 Postup při klasifikaci přípravků

1. 5. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ ÚČINKŮ NA ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
   1. 5.1 Úvodní poznámky
   2. 5.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 5.2.1 Vodní prostředí
      2. 5.2.2 Ostatní prostředí
      3. 5.2.3 Postup při klasifikaci přípravků

1. 6. KOMENTÁŘ K POUŽITÍ S-VĚT
   1. 6.1 Úvodní poznámka
   2. 6.2 Pokyny pro bezpečné nakládání s látkami a přípravky

1. 7. SPECIÁLNÍ PŘÍPADY: LÁTKY
   1. 7.1 Lahve na přepravu plynu
   2. 7.2 Nádoby pro plyny určené pro propan, butan nebo zkapalněný ropný plyn (LPG)
   3. 7.3 Kovy v celistvé formě
   4. 7.4 Látky klasifikované větou R 65

1. 8. SPECIÁLNÍ PŘÍPADY: PŘÍPRAVKY
   1. 8.1 Plynné směsi
      1. 8.1.1 Hodnocení fyzikálně-chemických vlastností
      2. 8.1.2 Hodnocení účinků na zdraví člověka
   1. 8.2 Nádoby určené pro přípravky obsahující odorizovaný propan, butan nebo zkapalněný ropný plyn (LPG)
   2. 8.3 Slitiny, přípravky obsahující polymery, přípravky obsahující elastomery
   3. 8.4 Přípravky klasifikované větou R 65
   4. 8.5 Organické peroxidy

1. 1. VŠEOBECNÝ ÚVOD
   1. 1.1 Účelem klasifikace podle této přílohy je identifikovat veškeré toxikologické, fyzikálně-chemické a ekotoxikologické vlastnosti látek a toxikologické a fyzikálně-chemické vlastnosti přípravků, které mohou představovat nebezpečí při běžném zacházení nebo při běžném používání. Za účelem ochrany uživatele, spotřebitele a životního prostředí musejí být látky a přípravky po identifikaci kterékoliv z nebezpečných vlastností označeny tak, aby v označení byla uvedena tato nebezpečí.
   2. 1.2 Tato příloha uvádí obecné zásady, jimiž se řídí klasifikace a označování látek a přípravků.
   3. 1.3 Požadavky uvedené v této příloze a v příloze č. 3 jsou základem pro poskytování informací o nebezpečných látkách a přípravcích spotřebiteli a osobám s nimi pracujícími. Označení upozorní osoby, které nakládají s nebezpečnými látkami nebo přípravky, na základní nebezpečí, které tyto látky a přípravky představují.

      Označení může také sloužit k upozornění na obsáhlejší informace o bezpečném nakládání a používání výrobku, které jsou uvedeny jinou formou.

   1. 1.4 Pro označení se zvažují všechna potenciální nebezpečí, s nimiž je možno se setkat při běžném zacházení a používání nebezpečných látek a přípravků, pokud jsou ve formě, ve které jsou uváděny na trh; označení však nemusí zahrnovat všechna nebezpečí spojená s jejich používáním, pokud jsou látky nebo přípravky v jiné formě, která se v konečné fázi používá, např. zředěné. Na nejzávažnější nebezpečí upozorňují výstražné symboly nebezpečnosti. Tato a další nebezpečí plynoucí z jiných nebezpečných vlastností jsou specifikována formou standardních vět označujících specifickou rizikovost a standardních pokynů pro bezpečné nakládání, uvedených v příloze č. 5, které jsou návodem pro přijetí nezbytných bezpečnostních opatření.

      U chemických látek jsou informace doplněny názvem látky podle mezinárodně uznávaného chemického názvosloví IUPAC (přednost se dává názvu použitému v Seznamu klasifikovaných látek v příloze č. 1C tohoto nařízení, v Seznamu látek EINECS a ELINCS podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona), číslem ES a jménem a adresou osoby, která zodpovídá za uvedení látky na trh.

      U přípravků jsou informace doplněny obchodním názvem přípravku, uvedením chemických názvů látek přítomných v přípravku a dalšími údaji podle vyhlášky¹).

   1. 1.5 Výrobci a dovozci nebezpečných látek, které jsou uvedeny v Seznamu látek EINECS podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona, ale nejsou ještě uvedeny v Seznamu klasifikovaných látek podle přílohy č. 1C tohoto nařízení, klasifikují, balí a označují látky a přípravky na základě prováděných výzkumů a získaných informací podle kritérií uvedených v této příloze.
   2. 1.6 Zdroje požadovaných údajů pro klasifikaci a označení
      1. 1.6.1 Pro chemické látky
         1. a) pro látky, které podléhají povinnosti registrace podle § 6 zákona, je většina údajů potřebných pro klasifikaci a označení uvedena v dokumentaci podle § 7 zákona. Jsou-li k dispozici další informace podle § 8 zákona, je nutno tuto klasifikaci a označení přehodnotit;
         2. b) pro jiné látky lze údaje pro klasifikaci a označení získat z různých zdrojů, např. z výsledků zkoušek podle vyhlášek,²)^,3)^,4)^,5) informací požadovaných podle mezinárodních předpisů pro přepravu nebezpečných látek, z informací získaných z citovaných prací a literatury nebo informací odvozených z praktických zkušeností. Rovněž je možno použít výsledky ověřených vztahů struktura - účinek a expertních posudků.
      1. 1.6.2 Pro chemické přípravky
         1. a) Fyzikálně-chemické údaje lze získat použitím metod specifikovaných vyhláškami. ²)^,3)^,4) U plynných přípravků lze pro oxidační a hořlavé vlastnosti použít výpočtovou metodu, uvedenou v bodě 8.1 této přílohy;
         2. b) Údaje o účincích na zdraví člověka lze získat:
            1. – použitím metod specifikovaných ve vyhlášce,⁵) nebo použitím konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3, nebo v případě věty R 65 použitím pravidel uvedených v bodě 3.2.3 této přílohy,
            2. – pro hodnocení vlastností karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci použitím konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3 tohoto nařízení.
         1. c) Údaje o účincích na životní prostředí lze získat:
            1. – použitím metod specifikovaných ve vyhlášce⁴) nebo
            2. – použitím konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3 tohoto nařízení.
      1. 1.6.3 Poznámka k provádění zkoušek na zvířatech

         Provádění zkoušek na zvířatech za účelem získání experimentálních údajů pro účely klasifikace podléhá ustanovení § 4 zákona a ustanovením zvláštních předpisů.⁶)

   1. 1.7 Použití kritérií hodnocení nebezpečných vlastností

      Klasifikace zahrnuje vedle toxikologických a fyzikálně-chemických vlastností látek a přípravků také ekotoxikologické vlastnosti látek.

      Klasifikace látek a přípravků se provádí na základě kritérií uvedených v bodech 2 až 4, u látek navíc i v bodě 5 této přílohy. Je nutno zvažovat všechny druhy nebezpečí.

      Volba výstražného symbolu (výstražných symbolů) nebezpečnosti a standardní věty (standardních vět) označujících specifickou rizikovost se provádí na základě klasifikace, aby bylo zabezpečeno, že v označení je uveden specifický charakter potenciálního nebezpečí, zjištěný při klasifikaci.

      Bez ohledu na kritéria uvedená v bodech 2.2.3, 2.2.4 a 2.2.5, látky a přípravky ve formě aerosolů podléhají kritériím hořlavosti, uvedeným v nařízení vlády.⁷)

      1. 1.7.1 Pro účely klasifikace podle této přílohy se za látku považuje látka ve smyslu definice uvedené v § 2 odst. 1 zákona a rovněž složité směsi variabilního složení (např. destilační frakce získané při zpracovány ropy nebo při koksování uhlí).

         Za přípravek se považuje přípravek ve smyslu definice uvedené v § 2 odst. 2 zákona.

      1. 1.7.2. Použití kritérií hodnocení pro látky

         V této příloze uvedená kritéria hodnocení lze použít přímo, pokud byly dotyčné údaje získány zkušebními metodami srovnatelnými s metodami podle vyhlášek.²)^,3)^,4)^,5) V ostatních případech musí být dostupné údaje vyhodnoceny porovnáním použitých zkušebních metod se zkušebními metodami uvedenými v těchto vyhláškách a s kritérii specifikovanými v této příloze pro stanovení příslušné klasifikace a označení.

         V některých případech mohou být pochybnosti o použití příslušných kritérií, zejména vyžaduje-li se odborné posouzení. V těchto případech výrobce nebo dovozce oklasifikuje látku dočasně na základě posouzení kompetentní osobou podle § 9 zákona.

         1. 1.7.2.1 Klasifikace látek obsahujících nečistoty, přísady nebo jednotlivé složky

            Jsou-li identifikovány nečistoty, přísady nebo jednotlivé složky látek, je nutno je brát v úvahu, jestliže jejich koncentrace je větší nebo rovna koncentracím uvedeným v § 3 odst. 3 zákona, pokud nejsou v Seznamu klasifikovaných látek v příloze č. 1C tohoto nařízení uvedeny nižší hodnoty.

            Vyjma látek specificky uvedených v Seznamu klasifikovaných látek se klasifikace z hlediska fyzikálně-chemických vlastností provádí podle kritérií uvedených v bodě 2, z hlediska nebezpečí pro zdraví člověka podle kritérií uvedených v bodech 3 a 4 a z hlediska nebezpečí pro životní prostředí podle kritérií uvedených v bodě 5 této přílohy.

            V případě azbestu (indexové číslo 650-013-00-6 dle Seznamu klasifikovaných látek) nelze toto obecné pravidlo používat do doby, než bude v Seznamu klasifikovaných látek uveden koncentrační limit pro azbest. Látky s obsahem azbestu musí být klasifikovány a označeny podle provedených výzkumů.

      1. 1.7.3 Použití kritérií hodnocení pro přípravky

         Kritéria hodnocení uvedená v této příloze lze použít přímo, jestliže byly dotyčné údaje získány použitím zkušebních metod srovnatelných s metodami podle vyhlášek ²)^,3)^,4)^,5), s výjimkou kritérií bodu 4, pro něž lze použít pouze konvenční výpočtovou metodu uvedenou v příloze č. 3. Pro stanovení příslušné klasifikace a označení v ostatních případech se údaje vyhodnotí porovnáním použitých zkušebních metod s metodami podle vyhlášek ²)^,3)^,4) ^{a 5}) s kritérii uvedenými v této příloze. Je-li nebezpečnost pro zdraví člověka stanovena na základě použití konvenční výpočtové metody podle přílohy č. 3, jsou jednotlivé používané koncentrační limity uvedeny buď:

         1. – v Seznamu klasifikovaných látek, nebo
         2. pokud látka nebo látky v Seznamu klasifikovaných látek nejsou uvedeny, nebo jsou zde uvedeny bez koncentračních limitů:
            1. – v tabulkách I až VI přílohy č. 3 pro přípravky vyjma plynných,
            2. – v tabulkách IA až VIA přílohy č. 3 pro plynné přípravky.

         Pro plynné přípravky obsahující směsi plynů se klasifikace z hlediska účinků na zdraví stanoví výpočtovou metodou použitím koncentračních limitů pro jednotlivé látky.

         1. 1.7.3.1 Přípravky nebo látky uvedené v bodě 1.7.2.1, použité jako součást jiného přípravku

            Označení těchto přípravků musí být v souladu s ustanoveními § 12 zákona a vyhlášky.¹) V některých případech však informace uvedené v označení přípravku nebo látky, popsaných v bodě 1.7.2.1, nejsou dostačující pro další výrobce, kteří chtějí použít tento přípravek nebo látku jako součást svého vlastního přípravku (přípravků), k provedení správné klasifikace a označení svého vlastního přípravku (přípravků).

            V těchto případech a na základě opodstatněného požadavku poskytne výrobce a dovozce, který uvedl původní přípravek na trh, co nejdříve všechny nezbytné údaje o přítomných nebezpečných látkách tak, aby bylo možno provést správnou klasifikaci a označení nového přípravku. Tyto údaje jsou také potřebné k tomu, aby umožnily výrobci nebo dovozci nového přípravku splnit požadavky přílohy č. 3.

1. 2. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ FYZIKÁLNĚ-CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ
   1. 2.1 Úvodní poznámky

      Zkušební metody pro výbušné, oxidační a hořlavé vlastnosti uvedené ve vyhláškách²)^,3) slouží k tomu, aby poskytly konkrétní význam obecným definicím, uvedeným v § 2 odst. 8 písm. a) až e) zákona. Kritéria hodnocení vyplývají přímo z těchto zkušebních metod, pokud jsou uvedena ve vyhláškách.²)^,3)

      Pokud jsou k dispozici odpovídající informace, které prakticky ukazují, že se fyzikálně-chemické vlastnosti látek a přípravků (vyjma organických peroxidů) liší od informací získaných zkušebními metodami uvedenými ve vyhláškách, ²),³) ^{a 4}) pak je nutno tyto látky a přípravky klasifikovat v souladu s nebezpečím, které představují, aby bylo možno informovat osoby, které s těmito látkami a přípravky nakládají.

   1. 2.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 2.2.1 Výbušný
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako výbušné a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „výbušný“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve vyhlášce, ²) pokud jsou tyto látky a přípravky jako výbušné uváděny na trh. Látky a přípravky se povinně označí jednou větou označující specifickou rizikovost, která se volí podle těchto kritérií:
            1. R 2 Nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
               1. – látky a přípravky, s výjimkou níže uvedených.
            1. R 3 Velké nebezpečí výbuchu při úderu, tření, ohni nebo působením jiných zdrojů zapálení
               1. – látky a přípravky, které jsou zvláště citlivé, jako jsou soli kyseliny pikrové nebo pentaerythritoltetranitrát (PETN).
      1. 2.2.2 Oxidující
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako oxidující a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „oxidující“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve vyhlášce.³) Látky a přípravky se povinně označují jednou z vět označujících specifickou rizikovost, která se volí na základě výsledků zkoušek, avšak s ohledem na tato kritéria:
            1. R 7 Může způsobit požár
               1. – organické peroxidy, které mají hořlavé vlastnosti, i když nejsou ve styku s jiným hořlavým materiálem
            1. R 8 Dotek s hořlavým materiálem může způsobit požár
               1. – jiné oxidující látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které mohou způsobit požár nebo zvýšit nebezpečí požáru při styku s hořlavým materiálem
            1. R 9 Výbušný při smíchání s hořlavým materiálem
               1. – jiné látky a přípravky, včetně anorganických peroxidů, které se stávají výbušnými při smíchání s hořlavým materiálem, např. některé chlorečnany.
         1. 2.2.2.1 Poznámky týkající se peroxidů

            Výbušné vlastnosti organického peroxidu nebo přípravku s obsahem organického peroxidu ve formě, v níž se uvádí na trh, se stanoví metodou uvedenou ve vyhlášce.²)

            Metody uvedené ve vyhlášce³) pro stanovení oxidačních vlastností nelze použít pro organické peroxidy.

            Organické peroxidy ve formě látek, které nejsou klasifikovány jako výbušné, se klasifikují jako nebezpečné na základě své struktury (např. R-O-O-H, R₁-O-O-R₂).

            Přípravky, které nejsou klasifikovány jako výbušné, se klasifikují za použití výpočetní metody založené na procentuálním obsahu aktivního kyslíku, uvedené v bodě 8.5.

            1. Každý organický peroxid nebo přípravek s obsahem organického peroxidu neklasifikovaný jako „výbušný“ se klasifikuje jako oxidující, jestliže peroxid nebo jeho směs obsahuje:
               1. – více než 5 % organického peroxidu, nebo
               2. – více než 0,5 % aktivního kyslíku z organických peroxidů a více než 5 % peroxidu vodíku.
      1. 2.2.3 Extrémně hořlavý
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako extrémně hořlavé a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „extrémně hořlavý“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve vyhlášce³). Věta pro slovní vyjádření specifické rizikovosti se volí podle těchto kritérií:
            1. R 12 Extrémně hořlavý
               1. – kapalné látky a přípravky, které mají bod vzplanutí nižší než 0 °C a teplotu varu (nebo v případě rozmezí teplot varu počáteční teplotu varu) nižší nebo rovnou 35 °C,
               2. – plynné látky a přípravky, které jsou hořlavé při styku se vzduchem za teploty a tlaku okolí.
      1. 2.2.4 Vysoce hořlavý
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako vysoce hořlavé a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „vysoce hořlavý“ na základě výsledků zkoušek uvedených ve vyhlášce.³) Věty pro označení specifické rizikovosti se volí podle těchto kritérií:
            1. R 11 Vysoce hořlavý
               1. – pevné látky a přípravky, které se mohou snadno vznítit při krátkém styku se zdrojem zapálení a které po odstranění zdroje zapálení dále hoří, nebo jich ubývá,
               2. – kapalné látky a přípravky s teplotou bodu vzplanutí nižší než 21 °C, které však nejsou extrémně hořlavé.
            1. R 15 Při styku s vodou uvolňuje extrémně hořlavé plyny
               1. – látky a přípravky, které při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce hořlavé plyny v nebezpečném množství, minimálně 11.kg^-1.h^-1.
            1. R 17 Samovznětlivý na vzduchu
               1. – látky a přípravky, které se mohou zahřát a následně vznítit ve styku se vzduchem při teplotě okolí bez přívodu energie.
      1. 2.2.5. Hořlavý
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako hořlavé na základě výsledků zkoušek uvedených ve vyhlášce. ³) Věta pro vyjádření specifické rizikovosti se volí podle těchto kritérií:
            1. R 10 Hořlavý
               1. kapalné látky a přípravky s bodem vzplanutí vyšším nebo rovným 21 °C, ale nižším nebo rovným 55 °C.

         V praxi se však ukázalo, že přípravek s bodem vzplanutí větším nebo rovným 21 °C a menším nebo rovným 55 °C není zapotřebí klasifikovat jako hořlavý, jestliže přípravek nemůže žádným způsobem podporovat hoření a neexistují-li důvody k obavám z nebezpečí pro osoby nakládající s těmito přípravky nebo pro jiné osoby.

      1. 2.2.6 Další fyzikálně-chemické vlastnosti
         1. Další věty označující specifickou rizikovost se přiřazují látkám a přípravkům klasifikovaným podle výše uvedených bodů 2.2.1 až 2.2.5, nebo níže uvedených kapitol 3, 4 a 5, podle těchto kritérií:
            1. R 1 Výbušný v suchém stavu
               1. Pro výbušné látky a přípravky uváděné na trh v roztoku nebo ve zvlhčené formě; např. nitrocelulóza obsahující více než 12,6 % dusíku.
            1. R 4 Vytváří vysoce výbušné kovové sloučeniny
               1. Pro látky a přípravky, které mohou vytvářet citlivé výbušné sloučeniny s kovy, např. kyselina pikrová, kyselina styfnová.
            1. R 5 Zahřívání může způsobit výbuch
               1. Pro tepelně nestálé látky a přípravky, které nejsou klasifikované jako výbušné, např. kyselina chloristá o koncentraci vyšší než 50 %.
            1. R 6 Výbušný za přístupu i bez přístupu vzduchu
               1. Pro látky a přípravky, které jsou nestálé za teploty okolí, např. acetylén.
            1. R 7 Může způsobit požár
               1. Pro reaktivní látky a přípravky: např. fluor, dithioničitan sodný.
            1. R 14 Prudce reaguje s vodou
               1. Pro látky a přípravky, které prudce reagují s vodou, např. acetylchlorid, alkalické kovy, chlorid titaničitý.
            1. R 16 Výbušný při smíchání s oxidačními látkami
               1. Pro látky a přípravky, které explozivně reagují s oxidačním činidlem, např. červený fosfor.
            1. R 18 Při používání může vytvářet hořlavé nebo výbušné směsi par se vzduchem
               1. Pro přípravky, které samotné nejsou klasifikovány jako hořlavé, ale obsahují těkavé složky, jež jsou hořlavé na vzduchu.
            1. R 19 Může vytvářet výbušné peroxidy
               1. Pro látky a přípravky, které mohou při skladování tvořit výbušné peroxidy, např. diethylether, 1,4-dioxan.
            1. R 30 Při používání se může stát vysoce hořlavým
               1. Pro přípravky, které nejsou samotné klasifikovány jako hořlavé, ale mohou se stát hořlavými v důsledku ztráty nehořlavých těkavých složek.
            1. R 44 Nebezpečí výbuchu při zahřátí v uzavřeném obalu
               1. Pro látky a přípravky, které samotné nejsou klasifikovány jako výbušné podle výše uvedeného bodu 2.2.1, avšak v praxi mohou mít výbušné vlastnosti, pokud jsou zahřívány v dostatečně pevně uzavřeném prostoru. Například některé látky, které se rozkládají výbušně při zahřívání v ocelovém bubnu, nevykazují tyto vlastnosti při zahřívání v méně pevných nádobách.
            1. Pokyny pro přiřazení dalších R-vět jsou uvedeny v bodu 3.2.7.

1. 3. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ TOXIKOLOGICKÝCH VLASTNOSTÍ
   1. 3.1 Úvodní poznámky
      1. 3.1.1 Klasifikace vychází jak z akutních, tak z dlouhodobých účinků látek a přípravků, vyvolaných jednou expozicí, nebo opakovanou či dlouhodobou expozicí.

         Jsou-li k dispozici dostatečné důkazy, které mohou v praxi prokázat, že toxický účinek látek a přípravků na člověka je odlišný, nebo je pravděpodobné, že je odlišný od účinku indikovaného experimentálními výsledky získanými z pokusů na zvířatech nebo použitím konvenční výpočtové metody, uvedené v příloze č. 3, pak je nutno tyto látky a přípravky klasifikovat na základě jejich toxicity pro člověka. Je však třeba zamezit pokusům na lidech a nepoužívat jich k vyvrácení pozitivních údajů získaných na zvířatech.

         Metody pro zkoušení toxikologických vlastností jsou uvedeny ve vyhlášce. ⁵)

      1. 3.1.2 Klasifikaci látek je nutno provádět na základě dostupných experimentálních údajů, podle následujících kritérií, přičemž se bere v úvahu velikost těchto účinků pro:
         1. a) akutní toxicitu (letální a nevratné účinky po jediné expozici) se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.1 až 3.2.3,
         2. b) pro subakutní, subchronickou a chronickou toxicitu se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.2 až 3.2.4,
         3. c) pro žíravé a dráždivé účinky se používají kritéria uvedená v bodech 3.2.5 a 3.2.6,
         4. d) pro senzibilizující účinky se používají kritéria uvedená v bodě 3.2.7,
         5. e) pro specifické účinky na zdraví (karcinogenní, mutagenní a toxický pro reprodukci) se používají kritéria uvedená v bodě 4.
      1. 3.1.3 U přípravků se klasifikace nebezpečnosti pro zdraví člověka provádí:
         1. a) nejsou-li k dispozici experimentální údaje, na základě konvenční výpočtové metody uvedené v příloze č. 3. V tomto případě je klasifikace založena na jednotlivých koncentračních limitech:
            1. – buď převzatých ze Seznamu klasifikovaných látek, nebo
            2. – z přílohy č. 3 v případech, kdy látka nebo látky nejsou uvedeny v Seznamu klasifikovaných látek, nebo jsou uvedeny bez koncentračních limitů, nebo
         1. b) jsou-li k dispozici experimentální údaje, podle kritérií popsaných v bodě 3.1.2 s výjimkou vlastností karcinogenních, mutagenních a toxických pro reprodukci, uvedených v bodě 3.1.2 písm. e), které musí být hodnoceny konvenční výpočtovou metodou uvedenou v příloze č. 3 (body 10 až 17).

         Při použití kterékoliv z metod pro hodnocení nebezpečnosti přípravku musí být vzaty v úvahu všechny nebezpečné účinky na zdraví, uvedené v tabulkách I až VI pro pevné a kapalné přípravky a v tabulkách IA až VIA pro plynné přípravky přílohy č. 3.

      1. 3.1.4 Jestliže se klasifikace stanovuje z experimentálních výsledků na pokusných zvířatech, je nutno výsledky těchto pokusů vhodným způsobem aplikovat pro stanovení nebezpečnosti pro zdraví člověka.
      2. 3.1.5 Akutní orální toxicitu látek a přípravků uváděných na trh lze stanovit buď metodou dovolující vypočtení hodnoty LD₅₀, nebo stanovení diskriminující dávky (metoda fixní dávky).

         Diskriminující je taková dávka, která způsobí evidentní toxicitu, ale ne mortalitu, a musí být jednou z fixních dávek specifikovaných ve vyhlášce⁵) (5, 50, 500 nebo 2 000 mg na kilogram tělesné hmotnosti).

         Pojem „evidentní toxicita“ se používá k označení toxických účinků po expozici zkoušenou látkou, které jsou tak závažné, že by expozice další vyšší stanovenou dávkou pravděpodobně vedla k mortalitě.

         1. Výsledky testování při dané dávce mohou být následující:
            1. – méně než 100 % přežití,
            2. – 100 % přežití, ale evidentní toxicita,
            3. – 100 % přežití, ale bez evidentní toxicity.

         Zkušební metoda vyžaduje v některých případech zkoušení při nižší nebo vyšší dávce, pokud již nebylo provedeno zkoušení při odpovídající úrovni dávky. (viz vyhláška⁵) zkušební metoda B1bis.)

         U kritérií v bodech 3.2.1, 3.2.2 a 3.2.3 je uveden pouze konečný výsledek zkoušky. U látek, které mají nízkou akutní toxicitu a nejsou klasifikovány na základě akutní toxicity, se přednostně používá dávka 2 000 mg.kg^-1.

   1. 3.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 3.2.1 Vysoce toxický
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako vysoce toxické a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „vysoce toxický“ a věty označující specifickou rizikovost podle těchto kritérií:

            R 28 Vysoce toxický při požití

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LD₅₀ orálně, potkan: ≤ 25 mg.kg^-1,
               2. – méně než 100 % přežití při 5 mg.kg^-1 orálně, potkan při použití metody s pevně stanovenou dávkou,⁵)

            R 27 Vysoce toxický při styku s kůží

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík: ≤ 50 mg.kg^-1

            R 26 Vysoce toxický při vdechování

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice: ≤ 0,25 mg.l^-1 za 4 hod.,
               2. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro plyny a páry: ≤ 0,50 mg.1^-1 za 4 hod.

            R 39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků

            1. – závažné důkazy, že při jediné expozici příslušnou cestou, zpravidla výše uvedenými dávkami, jsou pravděpodobná jiná nevratná poškození, než jsou ta, která jsou uvedena v bodě 4.

            Pro označení cesty podání nebo expozice se používá jedna z následujících kombinací: R 39/26, R 39/27, R 39/28, R 39/26/27, R 39/26/28, R 39/27/28, R 39/26/27/28.

      1. 3.2.2 Toxický
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako toxické a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a věty označující specifickou rizikovost podle těchto kritérií:

            R 25 Toxický při požití

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LD₅₀ orálně, potkan: 25 < LD₅₀ ≤ 200 mg.kg^-1,
               2. – diskriminující dávka, orálně, potkan, 5 mg.kg^-1: 100 % přežití, ale evidentní toxicita.

            R 24 Toxický při styku s kůží

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík: 50 < LD₅₀ ≤ 400 mg.kg^-1

            R 23 Toxický při vdechování

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice:
                  1. 0,25 LC₅₀ ≤ 1 mg.l^-1 za 4 hod.,
               1. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro plyny a páry:
                  1. 0,5 < LC₅₀ ≤ 2 mg.l^-1 za 4 hod.

            R 39 Nebezpečí velmi vážných nevratných účinků

            1. - závažné důkazy, že při jediné expozici příslušnou cestou, zpravidla ve výše uvedené oblasti dávek, je pravděpodobné jiné nevratné poškození než účinky uvedené v bodě 4.

            Pro označení cesty příjmu a expozice se používá jedna z následujících kombinací: R 39/23, R 39/24, R 39/25, R 39/23/24, R 39/23/25, R 39/24/25, R 39/23/24/25.

            R 48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví

            1. – závažné poškození (zřetelná funkční porucha nebo morfologická změna, která má toxikologický význam) je pravděpodobně způsobeno opakovanou nebo dlouhodobou expozicí příslušnou cestou.

            Látky a přípravky se klasifikují alespoň jako toxické, pozorují-li se tyto účinky při úrovních nižších o jeden řád (tj. desetinásobně), než je stanoveno pro R 48 v bodě 3.2.3.

            Pro označení cesty příjmu a expozice se používá jedna z následujících kombinací: R 48/23, R 48/24, R 48/25, R 48/23/24, R 48/23/25, R 48/24/25, R 48/23/24/25.

      1. 3.2.3 Zdraví škodlivý
         1. Látky a přípravky se klasifikují jako zdraví škodlivé a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „zdraví škodlivý“ a věty označující specifickou rizikovost podle těchto kritérií:

            R 22 Zdraví škodlivý při požití

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LD₅₀ orálně, potkan: 200 ≤ LD₅₀ ^-1,
               2. – diskriminující dávka, orálně, potkan, 50 mg.kg^-1: 100 % přežití, ale evidentní toxicita,
               3. – méně než 100 % přežití při 500 mg.kg^-1 orálně, potkan při použití metody pevně stanovené dávky, uvedené ve vyhlášce⁵) (zkušební metoda B1 písm. a), tabulka hodnocení).

            R 21 Zdraví škodlivý při styku s kůží

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. LD₅₀ dermálně, potkan nebo králík: 400 < L₅₀ ≤ 2000 mg.kg^-1

            R 20 Zdraví škodlivý při vdechování

            1. Výsledky akutní toxicity:
               1. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro aerosoly nebo částice:
                  1. 1 < LC₅₀ ≤ 5 mg.l^-1 za 4 hod.,
               1. – LC₅₀ inhalačně, potkan, pro plyny nebo páry:
                  1. 2 < LC₅₀ ≤ 20 mg. l^-1 za 4 hod.

            R 65 Zdraví škodlivý: při požití může vyvolat poškození plic

            Kapalné látky a přípravky, které vzhledem ke své nízké viskozitě představují nebezpečí pro dýchací orgány člověka.

            1. a) Pro látky a přípravky s obsahem alifatických, alicyklických a aromatických uhlovodíků o celkové koncentraci větší nebo rovné 10%, které mají buď
               1. – dobu průtoku menší než 30 sekund v 3 mm kelímku ISO dle ČSN EN ISO 2431, nebo
               2. – kinematickou viskozitu naměřenou viskozimetrem s kalibrovanou skleněnou kapilárou dle ČSN EN ISO 3104 menší než 7.10⁶ m².s^-1 při 40 °C, nebo
               3. – kinematickou viskozitu naměřenou rotačním viskozimetrem dle ČSN EN ISO 3129 menší než 7.10^-6 m². s^-1 při 40 °C.

               Látky nebo přípravky, které splňují tato kritéria, není nutno klasifikovat větou R 65, mají-li průměrné povrchové napětí větší než 33 mN/m při 25 °C, naměřeno metodami dle vyhlášky⁴).

            1. b) Pro jiné látky a přípravky, na něž se nevztahují výše uvedená kritéria, na základě praktických zkušeností u člověka.

            R 40 Možné nebezpečí nevratných účinků

            1. – existují závažné důkazy, že jediná expozice příslušnou cestou, zpravidla ve výše uvedeném rozsahu dávek, pravděpodobně způsobí nevratné poškození jiného druhu, než je uvedeno v kapitole 4.

            Pro označení cesty příjmu a expozice se používá jedna z těchto kombinací: R 40/20, R 40/21, R 40/22, R 40/20/21, R 40/20/22, R 40/21/22, R 40/20/21/22.

            R 48 Při dlouhodobé expozici nebezpečí vážného poškození zdraví

            1. – při opakované nebo dlouhodobé expozici příslušnou cestou je pravděpodobné vážné poškození (zřetelná funkční porucha nebo morfologická změna, které má toxikologickou významnost)
            2. Látky a přípravky se klasifikují alespoň jako zdraví škodlivé, pozorují-li se tyto účinky řádově na úrovni:
            3. – orálně, potkan ≤ 50 mg.kg^-1 (tělesné hmotnosti) za den,
            4. – dermálně, potkan nebo králík ≤ 100 mg.kg^-1 (tělesné hmotnosti) za den,
            5. – inhalačně, potkan ≤ 0,25 mg.l^-1 za 6 hodin a den.

            Tyto řídicí hodnoty je možno použít přímo, jestliže byly pozorovány těžké léze při subchronickém (90denním) testu toxicity. Při interpretaci výsledků subakutního (28denního) testu toxicity je třeba tyto hodnoty zvýšit přibližně třikrát. Je-li k dispozici test chronické toxicity (dvouletý), je zapotřebí hodnotit případ od případu. Jsou-li k dispozici výsledky studií pro různé doby trvání expozice, použijí se výsledky studie o nejdelší době trvání.

            Pro označení cesty příjmu a expozice se používá jedna z těchto kombinací: R 48/20, R 48/21, R 48/22, R 48/20/21, R 48/20/22, R 48/21/22, R 48/20/21/22.

         1. 3.2.3.1 Poznámky k těkavým látkám

            U některých látek s vysokou koncentrací nasycených par může být vhodné uvést vlivy, které jsou jejich příčinou. Takové látky nelze klasifikovat podle kritérií pro účinky na zdraví uvedené v těchto pokynech (bod 3.2.3)a nejsou zahrnuty v bodu 3.2.8. Avšak existuje-li odpovídající důkaz, že tyto látky mohou představovat nebezpečí při obvyklém zacházení a používání, může být v jednotlivých případech nezbytná klasifikace podle Seznamu klasifikovaných látek.

      1. 3.2.4 Poznámky k používání věty R 48

         Používání této věty označující specifickou rizikovost se vztahuje ke specifické oblasti biologických účinků za podmínek popsaných níže. Pro použití této R-věty se považuje za vážné poškození zdraví smrt, zřetelná porucha funkce nebo morfologické změny, které jsou toxikologicky významné. Je rovněž důležité, jsou-li tyto změny nevratné. Rovněž je důležité zvažovat ne jenom specifické závažné změny v jednom orgánu nebo biologickém systému, ale také všeobecné změny méně závažného charakteru postihující více orgánů, nebo závažné změny celkového zdravotního stavu.

         Při posuzování, zda existují důkazy pro tyto typy účinků, se vychází z těchto kritérií:

         1. 3.2.4.1 Skutečnosti, které indikují, že je nutno použít větu R 48:
            1. a) případy úmrtí způsobené látkou,
            2. b) - závažné funkční změny centrálního nebo periferního nervového systému, včetně zraku, sluchu a čichu, zjištěné klinickým vyšetřením nebo jinými vhodnými metodami, například elektrofyziologicky,
            3. – závažné funkční změny jiných systémů orgánů, například plic;
            4. c) jakékoli odpovídající změny klinických, biochemických a hematologických, nebo urologických parametrů, zjišťovaných analýzou moče, které signalizují závažné dysfunkce orgánů. Za zvláště závažné se považují hematologické změny, lze-li předpokládat, že jsou způsobeny sníženou tvorbou krevních buněk v kostní dřeni;
            5. d) závažná poškození orgánů zjištěná při mikroskopickém vyšetřování pitevního materiálu (histopatologicky):
               1. – rozsáhlá nebo těžká nekróza, fibróza nebo tvorba granulomů v životně důležitých orgánech s regenerační kapacitou, například v játrech,
               2. – závažné morfologické změny, které jsou potenciálně vratné, ale představují jasný důkaz poškození funkce orgánu, například závažné tukové změny v játrech, těžká akutní tubulární nefróza ledvin, vředová (ulcerující) gastritida,
               3. – důkaz značného odumírání buněk v životně důležitých orgánech, neschopných regenerace, například fibróza myokardu nebo odumření nervu, nebo v populacích kmenových buněk (stem cell), například aplázie nebo hypoplázie kostní dřeně.

            Výše uvedené důkazy se nejčastěji získávají z pokusů na zvířatech. Při posuzování údajů získaných z praktických zkušeností je třeba věnovat zvláštní pozornost úrovni expozice.

         1. 3.2.4.2 Skutečnosti, které ukazují, že není nutno použít větu R 48

            Použití této R-věty je omezeno na “vážné poškození zdraví při dlouhodobé expozici“. Lze pozorovat mnoho účinků dotyčné látky jak na člověka, tak na zvířata, které nebudou opravňovat k použití věty R 48. Tyto vlivy jsou významné, když se pokoušíme stanovit dávku, při níž nejsou pozorovány žádné účinky chemické látky. Příklady dobře dokumentovaných změn, které obvykle neopravňují ke klasifikaci používající větu R 48, bez ohledu na jejich statistickou významnost, zahrnují:

            1. a) klinická pozorování nebo změny v přibývání tělesné hmotnosti, příjmu potravy nebo vody, která mohou mít určitou toxikologickou významnost, avšak samotná neprokazují “vážné poškození“,
            2. b) malé změny odhalitelné metodami klinické biochemie, hematologickými metodami nebo analýzou moče, které mají neurčitou nebo minimální toxikologickou významnost,
            3. c) změny hmotnosti orgánů bez známek poškození jejich funkce,
            4. d) reakce představující přizpůsobení organismu (např. migrace makrofágů v plicích, hypertrofie jater a indukce tvorby enzymů, hyperplastická reakce na dráždivé látky). Pro místní účinky na kůži, způsobené opakovanou aplikací látky na kůži, je vhodnější klasifikovat tuto látku větou R 38 “dráždí kůži“,
            5. e) kde byl prokázán mechanismus toxicity, specifický pro danou látku (např. specifické metabolické změny).
      1. 3.2.5 Žíravý

         Látky a přípravky se klasifikují jako žíravé, jestliže při nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k rozrušení kůže v celé vrstvě tkáně alespoň u jednoho zvířete v průběhu provádění zkoušky dráždivosti pro kůži, uvedené ve vyhlášce⁵), nebo v průběhu ekvivalentní metody, nebo v případě, kdy lze výsledky předpovědět, např. reakce silných kyselin nebo zásad (představované hodnotami pH 2 nebo nižší a pH 11,5 nebo vyšší, je nutno zvažovat současně kyselou nebo alkalickou kapacitu).

         Klasifikaci lze provést na základě výsledků ověřených pokusů in vitro.

         1. Látka nebo přípravek se klasifikují jako žíravé a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením “žíravý“. Věty pro označení specifické rizikovosti se přiřadí podle těchto kritérií:

            R 35 Způsobuje těžké poleptání

            1. – jestliže po nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k porušení kožní tkáně v celé tloušťce při expozici trvající nejvýše 3 minuty, nebo lze-li tento výsledek předpokládat.

            R 34 Způsobuje poleptání

            1. – jestliže při nanesení na zdravou neporušenou kůži zvířete dojde k porušení kožní tkáně v celé tloušťce při expozici trvající nejvýše čtyři hodiny, nebo lze-li tento výsledek předpokládat.
            2. – organické hydroperoxidy, vyjma případů, kdy je prokázáno, že tento účinek nemají.
      1. 3.2.6 Dráždivý

         Látky a přípravky se klasifikují jako dráždivé, přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „dráždivý“ podle těchto kritérií:

         1. 3.2.6.1 Zánět kůže

            Přiřazují se R- věty dle níže uvedených kritérií

            R 38 Dráždí kůži

            1. – látky a přípravky, které způsobí významný zánět kůže, jenž přetrvává po dobu nejméně 24 hodin po skončení nejvýše 4hodinové expoziční doby při stanovení na králíku metodou testu dráždivosti pro kůži, uvedenou ve vyhlášce. ⁵)
            2. Zánět kůže je významný:
               1. a) jestliže průměrná hodnota případů buď tvorby erytémů (zarudnutí) a krust (strupu), nebo tvorby edému (otoků) je větší nebo rovna 2, vypočteno ze všech zkoušených zvířat, nebo
               2. b) v případě, kdy se test podle vyhlášky⁵) provádí na třech zvířatech a nejméně u dvou zvířat byla pozorována tvorba erytémů a krust nebo tvorba otoků, jejíž průměrná hodnota je větší nebo rovna 2, při výpočtu jednotlivě pro každé zvíře.

            V obou případech se pro výpočet daných průměrných hodnot použijí všechny hodnoty odečtené v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin).

            Zánět kůže je rovněž významný, jestliže na konci doby pozorování přetrvává alespoň u dvou zvířat. Zvažují se jednotlivé účinky, např. hyperplazie, šupinatost, zbarvení, trhliny, krusty a vypadání srsti.

            1. Příslušné údaje lze rovněž použít z neakutních studií na zvířatech (viz poznámky k větě R 48 uvedené v bodě 3.2.4.2 písm. d)
               1. – látky a přípravky, které způsobují významný zánět kůže, diagnostikovaný obvykle na základě klinického pozorování u člověka po bezprostředním, dlouhodobém nebo opakovaném styku;
               2. – organické peroxidy, vyjma případů, kdy jsou k dispozici důkazy svědčící o opaku.

            Paresthesie: Paresthesie způsobená u člověka kontaktem kůže s pyrethroidními pesticidy se nepovažuje za dráždivý účinek opravňující klasifikaci jako Xi s R 38. Látkám, u nichž je zjištěno, že mají tento účinek, se přiřadí věta S 24.

            Podráždění způsobené odmašťovacími schopnostmi látky

            Věty označující specifickou rizikovost je nutno použít, jestliže výsledky zkoušek nebo praktické zkušenosti prokazují podráždění odpovídající výše uvedeným kritériím. S-věty je však nutno použít i v případech, kdy existují důvody k domněnce, že odmašťovací schopnosti látky mohou u člověka vyvolat podráždění, i když nejsou splněna výše uvedená kritéria, nebo když byla použita nevhodná testovací metoda.

         1. 3.2.6.2 Poškození oka

            Věty označující specifickou rizikovost se přiřadí podle těchto kritérií:

            R 36 Dráždí oči

            1. - Látky a přípravky, které po aplikaci do oka zvířete způsobí významné poškození oka, k němuž dochází do 72 hodin po expozici a které přetrvávají nejméně 24 hodin.
            2. Poškození oka je významné:
               1. jestliže průměrná hodnota počtu případů podráždění při zkoušce dráždivosti oka metodou uvedenou ve vyhlášce⁵) dosahuje některé z následujících hodnot:
                  1. - zakalení rohovky je větší nebo rovno 2, ale menší než 3,
                  2. - poškození duhovky je větší nebo rovno 1, nepřesahuje však 1,5,
                  3. - zarudnutí spojivek je větší nebo rovno 2,5,
                  4. - otok spojivek (chemosis) je větší nebo roven 2, nebo
                  5. v případě, kdy byl test metodou uvedenou ve vyhlášce⁵) proveden na třech zvířatech a bylo dosaženo poškození u dvou nebo více zvířat, které je rovno některé z výše uvedených hodnot, vyjma hodnot pro poškození duhovky, kde hodnota je větší nebo rovna 1, ale menší než 2, a hodnot pro zarudnutí spojivek, kde hodnota je větší nebo rovna 2,5.

            V obou případech se pro výpočet daných průměrných hodnot použijí všechny hodnoty odečtené v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin).

            1. - Látky a přípravky, které způsobují závažné poškození oka, diagnostikované obvykle na základě praktických zkušeností u člověka.
            2. - Organické peroxidy, vyjma případů, kdy jsou k dispozici důkazy svědčící o opaku.

            R 41 Nebezpečí vážného poškození očí

            1. - Látky a přípravky, jejichž aplikace do oka zvířete způsobí závažné poškození oka, ke kterému dochází do 72 hodin po expozici a které přetrvává nejméně 24 hodin.
            2. Poškození oka je vážné, pokud průměrná hodnota počtu případů poškození při testování metodou dráždivosti oka, uvedenou ve vyhlášce,⁵) dosahuje některé z následujících hodnot:
               1. – zakalení rohovky větší nebo rovno 3,
               2. – poškození duhovky větší než 1,5;
            1. Totéž platí pro případy, kdy byl test proveden na třech zvířatech, pokud tato poškození na dvou nebo více zvířatech nabývají některé z následujících hodnot:
               1. – zakalení rohovky větší nebo rovno 3,
               2. – poškození duhovky rovno 2.

            V obou případech se pro výpočet daných průměrných hodnot používá všech hodnot odečtených v jednotlivých odečítacích časech (24, 48 a 72 hodin);

            Poškození oka je také významné, jestliže přetrvává alespoň u dvou zvířat na konci doby pozorování;

            Poškození oka je také významné, jestliže látka nebo přípravek způsobí nevratné zbarvení očí.

            1. - Látky a přípravky, které způsobují vážné poškození oka, diagnostikované obvykle na základě praktických zkušeností u člověka.
            2. Poznámka k používání vět R 34, R 35 a R 41:

               Jsou-li látka nebo přípravek klasifikovány jako žíravé s přiřazenou větou R 34 nebo R 35, považuje se nebezpečí vážného poškození očí za samozřejmé a věta R 41 se v označení neuvádí. Avšak v případě přípravků se při výpočtu součtu podílů podle vzorců uvedených v příloze č. 3 berou v úvahu i látky klasifikované jako žíravé s přiřazenou větou R 41.

         1. 3.2.6.3 Dráždí dýchací orgány
            1. Látky a přípravky se klasifikují jako dráždivé a přiřazuje se jim věta R 37 na základě těchto kritérií:

               R 37 Dráždí dýchací orgány

               1. Látky a přípravky, které mohou způsobit vážné podráždění dýchacích orgánů, diagnostikované na základě:
                  1. – klinických pozorování u člověka,
                  2. – pozitivních výsledků příslušných pokusů prováděných na zvířatech.
               1. Poznámka k používání věty R 37

                  Při interpretaci praktických pozorování u člověka je nutno pečlivě rozlišovat mezi účinky, které vedou ke klasifikaci větou R 48 (viz bod 3.2.4) a klasifikaci větou R 37. Větou R 37 se obvykle klasifikují reverzibilní účinky na horní cesty dýchací.

                  Pro hodnocení lze použít pozitivní výsledky z příslušných testů toxicity na zvířatech, včetně histopatologických údajů z dýchacích orgánů. Pro hodnocení dráždivosti horních cest dýchacích lze rovněž použít údaje z měření zpomaleného dýchání (bradypnoe).

      1. 3.2.7 Senzibilizující
         1. 3.2.7.1 Senzibilizace vdechováním
            1. Látky a přípravky se klasifikují jako senzibilizující, a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „zdraví škodlivý“ a věta R 42 podle těchto kritérií:

               R 42 Může vyvolat senzibilizaci při vdechování

               1. – jsou-li k dispozici praktické důkazy, že látka nebo přípravek může vyvolat specifickou přecitlivělost při vdechování,
               2. – jsou-li k dispozici pozitivní výsledky ze zkoušek na zvířatech,
               3. – v případě isokyanátu, pokud neexistují důkazy, že tato látka nevyvolává senzibilizaci dýchacích orgánů.
            2. Poznámky k používání věty R 42

               Důkazy u člověka

               Důkaz, že látka nebo přípravek může vyvolat specifickou respirační přecitlivělost, je obvykle založen na zkušenostech u člověka. V této souvislosti se přecitlivělost obvykle projevuje jako astma. Je však nutno brát v úvahu i další projevy přecitlivělosti, jako je rýma a alveolitida. Podmínkou je alergická reakce klinicky ověřená. Nemusí však být demonstrován imunologický mechanismus.

               1. Při rozhodování o klasifikaci z hlediska důkazů plynoucích z expozice člověka látkou nebo přípravkem je zapotřebí rovněž zvažovat následující údaje:
                  1. – velikost exponované populace,
                  2. – míra expozice.
               1. Výše uvedené důkazy lze získat z klinického vývoje a údajů z příslušných testů funkce plic ve vztahu k expozici danou látkou nebo přípravkem, ověřené dalšími podpůrnými důkazy, jako jsou:
                  1. – podobnost chemické struktury se strukturou látek, o nichž je známo, že vyvolávají přecitlivělost dýchacích orgánů,
                  2. – imunologický test in vivo (např. skin prick test),
                  3. – imunologický test in vitro (např. sérologická analýza),
                  4. – studie, které mohou indikovat jiné specifické, avšak neimunologické mechanismy účinku, např. dráždivost při opakované dolní hladině, farmakologicky zprostředkované účinky,
                  5. – údaje z testu pozitivních bronchiálních změn s látkou, provedeného podle přijatých pokynů pro stanovení specifické reakce přecitlivělosti.

               V chorobopisu se uvedou vedle lékařských údajů údaje o bydlení, aby bylo možno stanovit vztah mezi expozicí specifickou látkou a vývojem přecitlivělosti dýchacích orgánů. Dále se uvedou příslušné údaje o faktorech způsobujících zhoršení jak na pracovišti, tak doma, počátek a vývoj choroby, rodinná anamnéza a způsob léčby dotyčného pacienta. V chorobopise se rovněž uvedou údaje o jiných alergických chorobách nebo chorobách dýchacích cest v dětství, a zda se jedná o kuřáka nebo nekuřáka. Výsledky pozitivních testů bronchiálních změn se považují za dostatečný důkaz pro klasifikaci samotnou. Je však známo, že v praxi již bylo provedeno mnoho výše uvedených hodnocení.

               Větu R 42 není nutno přiřazovat látkám, které vyvolaly astmatické symptomy při podráždění pouze u lidí s bronchiální přecitlivělostí.

               Testování na zvířatech

               1. Údaje získané z testování na zvířatech, které mohou indikovat, že látka nebo přípravek mohou u lidí vyvolat přecitlivělost při vdechování, zahrnují:
                  1. – IgE měření (např. na myši),
                  2. – specifické pulmonální odezvy na morčeti.
         1. 3.2.7.2 Senzibilizace při styku s kůží
            1. Látky a přípravky se klasifikují jako senzibilizující a přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „dráždivý“ a věta R 43 podle těchto kritérií:

               R 43 Může vyvolat senzibilizaci při styku s kůží

               1. – ukazují-li praktické zkušenosti, že látka nebo přípravek jsou schopny při styku s kůží vyvolat senzibilizující reakci u podstatného počtu osob,
               2. – na základě pozitivních výsledků příslušných testů na zvířatech.

               Poznámky k používání věty R 43

               Důkaz u člověka

               1. Pro klasifikaci látky nebo přípravku větou R 43 jsou dostačující následující důkazy:
                  1. – pozitivní údaje z příslušných náplasťových testů, obvykle na více než jedné kožní klinice, nebo
                  2. – epidemiologické studie vykazující alergickou kontaktní dermatitidu způsobenou látkou. Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, při nichž vysoký podíl exponovaných osob vykazoval charakteristické symptomy, i v případě malého počtu těchto případů, nebo
                  3. – pozitivní údaje z experimentálních studií na člověku (viz také bod 3.1.1).
               1. V případě, že existují podpůrné důkazy, jsou pro klasifikaci větou R 43 postačující tyto údaje:
                  1. – jednotlivé případy alergické kontaktní dermatitis, nebo
                  2. – epidemiologické studie, kde nebyly s přiměřenou spolehlivostí vyloučeny náhodné okolnosti, zkreslení nebo záměna výsledků.
               1. Za podpůrné důkazy se považují:
                  1. - údaje z testů na zvířatech prováděné podle stávajících pokynů s výsledkem, který nesplňuje kritéria uvedená níže ve “Studiích na zvířatech“, ale jsou dostatečně blízko limitu, který je považován za významný, nebo
                  2. – údaje získané nestandardními metodami, nebo
                  3. – příslušné vztahy ke struktuře látky, která může vyvolat senzibilizaci.

               Studie na zvířatech

               1. Za pozitivní výsledky testů na zvířatech se považují:

                  V případě zkušebních metod určených pro zjišťování senzibilizace kůže za použití adjuvans, podrobně popsaných ve vyhlášce,⁵) nebo v případě jiných zkušebních metod adjuvantního typu, se považuje za pozitivní reakce alespoň u 30 % zvířat. U všech ostatních zkušebních metod se považuje za pozitivní reakce alespoň u 15 % zvířat.

         1. 3.2.7.3 Imunologická kontaktní kopřivka

            Některé látky a přípravky, které splňují kritéria pro větu R 42, mohou navíc vyvolat imunologickou kontaktní kopřivku. V těchto případech je nutno uvést informace o imunologické kontaktní kopřivce použitím příslušných S-vět, obvykle vět S 24 a S 36/37; tyto informace je nutno rovněž uvést v bezpečnostním listu.

            U látek, které vyvolávají příznaky imunologické kontaktní kopřivky, avšak nesplňují kritéria pro větu R 42, je nutno zvážit klasifikaci větou R 43.

            Pro identifikaci látek vyvolávajících imunologickou kontaktní kopřivku není znám vhodný model u zvířat. Z tohoto důvodu bude klasifikace obvykle založena na důkazech u člověka, které budou obdobné, jako jsou u senzibilizace kůže (R 43).

         1. 3.2.7.4 Je-li látce nebo přípravku přiřazen grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „zdraví škodlivý“, je současné použití grafického symbolu nebezpečnosti se slovním vyjádřením „dráždivý“ nepovinné.
      1. 3.2.8 Další toxikologické vlastnosti

         Látkám a přípravkům klasifikovaným podle výše uvedených bodů 2.2.1 až 3.2.7 nebo podle níže uvedených bodů 4 a 5 se přiřazují další R-věty označující specifickou rizikovost na základě následujících kritérií (založených na zkušenostech získaných při sestavování Seznamu klasifikovaných látek).

         R 29 Uvolňuje toxický plyn při styku s vodou

         Pro látky a přípravky, které při styku s vodou nebo vlhkým vzduchem uvolňují vysoce toxické nebo toxické plyny v potenciálně nebezpečných množstvích, např. fosfid hlinitý, sirník fosforečný.

         R 31 Uvolňuje toxický plyn při styku s kyselinami

         Pro látky a přípravky, které reagují s kyselinami za vývoje toxických plynů v nebezpečných množstvích; např. chlornan sodný, polysulfid barnatý. Pro látky používané spotřebitelem je vhodnější používat větu S 50 (Nesměšujte s ...(specifikuje výrobce a dovozce)).

         R 32 Uvolňuje vysoce toxický plyn při styku s kyselinami

         Pro látky a přípravky, které reagují s kyselinami za uvolňování vysoce toxických plynů v nebezpečných množstvích; např. soli kyanovodíku, azid sodný. Pro látky používané spotřebitelem je vhodnější používat větu S 50 (Nesměšujte s ...(specifikuje výrobce a dovozce)).

         R 33 Nebezpečí kumulativních účinků

         Pro látky a přípravky, u nichž je pravděpodobná kumulace v lidském těle a mohou určitým způsobem ovlivnit zdravotní stav, avšak tyto účinky neopravňují k použití věty R 48.

         R 64 Může poškodit kojence prostřednictvím mateřského mléka

         Pro látky a přípravky, které absorbují ženy a které mohou mít vliv na laktaci, nebo které mohou být přítomny (včetně metabolitů) v mateřském mléce v dostatečném množství, jež může poškodit zdraví kojeného dítěte.

         Informace o použití této R-věty (a v některých případech R 33) jsou uvedeny v bodě 4.2.3.3.

         R 66 Opakovaná expozice může způsobit vysušení nebo popraskání kůže

         1. Pro látky a přípravky, které mohou vyvolat vysušení, odlupování nebo popraskání kůže, které však nesplňuje kritéria pro použití věty R 38: na základě:
            1. - praktických pozorování po obvyklém zacházení a používání, nebo
            2. - odpovídajících důkazů týkajících se jejich předvídaných účinků na kůži.

         Viz rovněž body 1.6 a 1.7.

         R 67 Vdechování par může způsobit ospalost a závratě

         Pro těkavé látky a přípravky obsahující tyto látky, které při vdechování vyvolávají jasné příznaky snížené činnosti centrálního nervového systému (CNS), pokud již nejsou klasifikovány z hlediska akutní toxicity při vdechování (R 20, R 23, R 26, R 40/20, R 39/23, R 39/26).

         1. Lze použít následující důkazy:
            1. a) údaje ze studií na zvířatech ukazující jasné příznaky snížené činnosti CNS, jako jsou omamné účinky, apatie, špatná koordinace (včetně ztráty správných reflexů) a porucha hybnosti buď:
               1. – při poměru koncentrace/doba expozice nepřesahujícím 20 mg.l^-1 za 4 hod., nebo
               2. – pro které poměr účinné koncentrace při ≤ 4 hod ke koncentraci nasycených par při 20 °C je ≤ 1/10;
            1. b) praktické zkušenosti u člověka (např. omámení, ospalost, snížená (pomalá) reakce, ztráta reflexů, špatná koordinace, závratě) z dobře dokumentovaných zpráv za srovnatelných podmínek expozice k výše uvedeným účinkům na zvířatech.

         Viz rovněž body 1.6 a 1.7.

         Pro další doplňkové R-věty viz bod 2.2.6.

1. 4. KRITÉRIA HODNOCENÍ NA ZÁKLADĚ SPECIFICKÝCH ÚČINKŮ NA ZDRAVÍ ČLOVĚKA
   1. 4.1 Úvodní poznámky

      V tomto odstavci je uveden postup pro klasifikaci látek, které mohou mít níže uvedené účinky. Klasifikace přípravků s obsahem těchto látek se provádí konvenční výpočtovou metodou uvedenou v příloze č. 3.

   1. 4.2 Kritéria pro klasifikaci, volbu výstražného symbolu nebezpečnosti a volbu vět pro označení specifické rizikovosti
      1. 4.2.1 Karcinogenní látky (karcinogeny)
         1. Pro účely klasifikace a značení a s přihlédnutím k současnému stavu znalostí se tyto látky dělí do tří kategorií:

            Karcinogeny kategorie 1 (Karc. kat. 1)

            Látky o nichž je známo, že jsou karcinogenní pro člověka. Existuje průkazná souvislost mezi expozicí člověka látkou a vznikem rakoviny.

            Karcinogeny kategorie 2 (Karc. kat. 2)

            1. Látky, na něž je třeba pohlížet, jako by byly karcinogenní pro člověka. Existují dostatečné důkazy dovolující závažný předpoklad, že expozice člověka látkou může mít za následek vznik karcinomu, obvykle na základě:
               1. – příslušných dlouhodobých studií na zvířatech,
               2. – jiných závažných informací.

            Karcinogeny kategorie 3 (Karc. kat. 3)

            Látky, které u lidí vyvolávají obavy vzhledem k možným karcinogenním účinkům, u kterých však jsou dostupné informace o karcinogenitě nedostačující pro uspokojivé posouzení. Existují některé důkazy na základě příslušných studií na zvířatech, nejsou však dostačující pro zařazení látky do kategorie 2.

         1. 4.2.1.1 Používají se následující symboly a věty označující specifickou rizikovost látek: Karcinogeny kategorie 1 a 2 (Karc. kat. 1 a 2)
            1. Karcinogenům kategorie 1 a 2 se přiřazuje grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a věta R 45 nebo R 49 podle následujících kritérií:

               T; R 45 Může vyvolat rakovinu

               Látkám, které představují nebezpečí rakoviny pouze při vdechování, např. jako prach, páry nebo dýmy (jiné způsoby expozice, např. při požiti nebo styku s kůží nebezpečí rakoviny nepředstavují), se přiřazuje grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a věta R 49.

               T; R 49 Může vyvolat rakovinu při vdechování

               Karcinogeny kategorie 3 (Karc. kat. 3)

               Látkám zařazeným do kategorie 3 se přiřazuje grafický symbol nebezpečnosti Xn se slovním vyjádřením „zdraví škodlivý“ a věta R 40

               Xn; R 40 Možné nebezpečí nevratných účinků
         1. 4.2.1.2 Poznámky ke kategorizaci karcinogenních látek

            Zařazení látky do kategorie 1 se provádí na základě epidemiologických údajů; zařazení do kategorií 2 a 3 je založeno především na pokusech na zvířatech.

            Pro klasifikaci látky jako karcinogenu zařazeného do kategorie 2 je zapotřebí bud' pozitivních důkazů na dvou živočišných druzích, nebo zcela pozitivní nálezy u jednoho živočišného druhu, společně s doplňujícími nálezy, jako jsou údaje o genotoxicitě, výsledky metabolických nebo biochemických studií, vznik benigních nádorů, strukturní vztah k jiným známým karcinogenům, nebo údaje z epidemiologických studií svědčící o spojitostech.

            1. Kategorie 3 zahrnuje ve skutečnosti 2 subkategorie
               1. a) látky, které jsou dobře prozkoumány, ale u nichž nejsou postačující důkazy o vyvolání nádoru pro zařazení do kategorie 2. Neočekává se, že by další pokusy poskytly další informace vztahující se ke klasifikaci;
               2. b) látky, které nejsou dostatečně prozkoumány. Dostupné údaje nejsou postačující, ale jsou znepokojující pro lidi. Tato klasifikace je dočasná; před provedením konečného rozhodnutí je zapotřebí provést další pokusy.
            1. Pro rozlišení mezi kategoriemi 2 a 3 slouží níže uvedené důkazy, které snižují význam vyvolání nádoru v experimentu v porovnání k možné expozici člověka. Tyto důkazy, zejména v kombinaci, by měly ve většině případů vést k zařazení do kategorie 3, i když byly nádory vyvolány u zvířat:
               1. – karcinogenní účinky pouze při velmi vysokých dávkách přesahujících “maximální tolerovanou dávku“ (MTD). Maximální tolerovaná dávka je charakterizována toxickými účinky, které, i když ještě nezkracují délku života, jsou doprovázeny fyzickými změnami, jako je přibližně 10 % zpomalení váhového přírůstku,
               2. – výskyt nádorů, zejména při vysokých dávkách, pouze v některých orgánech určitých druhů, známých svou náchylností k vysoké spontánní tvorbě nádoru,
               3. – výskyt nádorů pouze v místě aplikace u velmi citlivých testovacích systémů (např. i.p. nebo s.c. aplikace určitých lokálně účinných látek), i když konkrétní výskyt neodpovídá možnému výskytu u člověka,
               4. – chybějící genotoxicita u krátkodobých testů in vivo a in vitro,
               5. – existence sekundárního mechanismu působení při překročení prahu nad určitou hladinu dávky (např. hormonální účinky na cílené orgány nebo na mechanismus fyziologického pochodu, chronická stimulace tvorby buněk),
               6. – vznik nádoru, specifického danému druhu (např. specifickou metabolickou cestou), bezvýznamného pro člověka.
            1. Pro rozlišení mezi kategorií 3 a neklasifikací jako karcinogen jsou důležité důkazy, které vylučují obavy o možném poškození člověka:
               1. – látku nelze zařadit do žádné z kategorií, pokud je dokonale znám mechanismus experimentální tvorby nádoru a existuje dostatečný důkaz, že tento proces nelze extrapolovat na člověka,
               2. – pokud jediné dostupné údaje o nádorech jsou pouze o nádorech jater u určitých sensitivních druhů myší, bez jakýchkoliv dalších dodatečných nálezů, nelze látku zařadit do žádné z těchto kategorií,
               3. – zvláštní pozornost je nutno věnovat případům, kdy jsou k dispozici údaje o nádorech, týkající se pouze výskytu novotvarů na určitých místech nebo u určitých druhů, kdy je dobře znám spontánní a vysoký výskyt.
      1. 4.2.2 Mutagenní látky (mutageny)
         1. 4.2.2.1 Pro účely klasifikace a označení a vzhledem k současnému stavu znalostí se tyto látky dělí do tří kategorií.

            Mutageny kategorie 1 (Mut. kat. 1)

            Látky, o nichž je známo, že jsou mutagenní pro člověka.

            Existují dostatečné důkazy pro určení příčinného vztahu mezi expozicí člověka látkou a genetickým poškozením.

            Mutageny kategorie 2 (Mut. kat. 2)

            Látky, na něž je třeba pohlížet, jako by byly mutagenní pro člověka.

            1. Existují dostatečné důvody, které ve značné míře umožňují předpokládat, že expozice člověka touto látkou může způsobit poškození dědičných vlastností, zpravidla na základě:
               1. – příslušných studií na zvířatech,
               2. – jiných závažných informací.

            Mutageny kategorie 3 (Mut. kat. 3)

            Látky, které mohou vyvolat u člověka obavy vzhledem k možným mutagenním účinkům. Existuje důkaz z příslušných studií mutagenity, není však dostatečný pro zařazení látky do kategorie 2.

         1. 4.2.2.2 Používají se následující symboly a věty označující specifickou rizikovost

            Mutageny kategorie 1 (Mut. kat. 1)

            1. Přiřazuje se jim jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a R-věta R46
            2. T; R 46 Může vyvolat poškození dědičných vlastností

            Mutageny kategorie 2 (Mut. kat. 2)

            1. Přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „toxický“ a věta R 46
            2. T; R 46 Může vyvolat poškození dědičných vlastností

            Mutageny kategorie 3 (Mut. kat. 3)

            1. Přiřazuje se jim grafický symbol nebezpečnosti se slovním vyjádřením „zdraví škodlivý“ a věta R 40
            2. Xn; R 40 Možné nebezpečí nevratných účinků
         1. 4.2.2.3 Poznámky k zařazování mutagenů
            1. Definice pojmů

               Mutace je trvalá změna množství nebo struktury genetického materiálu v organismu, jež má za následek změnu fenotypových znaků organismu. Alterace mohou zahrnovat jednotlivý gen, blok genů, nebo celý chromosom. Účinky zahrnující změny jednotlivých genů mohou být důsledkem změn na jednotlivé bázi DNA (bodové mutace), nebo rozsáhlých změn v rámci genu. Účinky na celé chromosomy mohou zahrnovat strukturní změny nebo změny počtu. Mutace zárodečných buněk u pohlavně reprodukujících organismů mohou být přenášeny na potomstvo. Mutagen je činitel, který způsobuje zvýšený výskyt mutací.

               Je třeba poznamenat, že látky jsou klasifikovány jako mutageny se specifickým odkazem na poškození dědičných vlastností. Avšak typ výsledků vedoucí k zařazení chemické látky nebo chemického přípravku do kategorie 3 “vyvolání geneticky závažných účinků v somatických buňkách“ je obecně také považován jako upozornění na možný karcinogenní účinek.

            Mutageny kategorie 1 (Mut. kat. 1)

            Pro zařazení látky do kategorie 1 jsou zapotřebí pozitivní důkazy z epidemiologických studií mutace u lidí. Příklady těchto látek nejsou v současné době známé. Je známo, že je velmi obtížné získat vhodné informace ze studií výskytu mutací v populaci lidí nebo možného nárůstu jejich četnosti.

            Mutageny kategorie 2 (Mut. kat. 2)

            Pro zařazení látky do kategorie 2 jsou zapotřebí pozitivní výsledky testů, vykazujících (a)mutagenní účinek, nebo (b)jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě v zárodečných buňkách savců in vivo, nebo (c)mutagenní účinek v zárodečných buňkách savců in vivo v kombinaci se zřetelným důkazem, že látka nebo odpovídající metabolit zasahují zárodečné buňky.

            1. Pro zařazování do kategorie 2 jsou v současné době vhodné následující metody:
               1. 2a) Testy mutagenity v zárodečných buňkách in vivo:
                  1. – test mutace ve specifickém lokusu,
                  2. – test na přenosné translokace,
                  3. – test na dominantní letální mutace.

                  Tyto testy skutečně ukazují výskyt postiženého plodu nebo vadu vyvíjejícího se embrya.

               1. 2b) Testy in vivo ukazující závažnou interakci se zárodečnými buňkami (obvykle DNA)
                  1. – testy na abnormality chromosomů, při detekci cytogenetickou analýzou, včetně aneuploidie způsobené nesprávnou segregací chromosomů,
                  2. – testy na výměnu sesterských chromatid (SCE),
                  3. – testy neplánované syntézy DNA (UDS),
                  4. – testy kovalentní vazby mutagenů na DNA zárodečné buňky,
                  5. – testy jiných druhů poškození DNA.

                  Tyto testy poskytují důkaz více méně nepřímé povahy. Pozitivní výsledky těchto testů by měly být obvykle podloženy pozitivními výsledky in vivo testů mutagenity somatických buněk na savcích nebo na lidech (viz Mut. kat. 3, zejména metody uvedené v bodě písm. 3a)).

               1. 2c) Testy in vitro ukazující mutagenní účinek na somatické buňky savců (viz Mut. kat. 3 pod písm. 3a)), v kombinaci s toxikokinetickými metodami, nebo jinými metodami, schopnými prokázat, že sloučenina nebo odpovídající metabolit zasahují zárodečné buňky.

            U zkoušek uvedených v písm. b) a c) lze považovat za podpůrný důkaz pozitivní výsledky testu host-mediated assays, nebo průkaz jednoznačných účinků in vitro testů.

            Mutageny kategorie 3 (Mut. kat. 3)

            Pro zařazení látky do kategorie 3 jsou zapotřebí pozitivní výsledky testů ukazujících (a) mutagenní účinky, nebo (b) jiné buněčné interakce vztahující se k mutagenitě u somatických buněk savců in vivo. Buněčné interakce by měly být obvykle podloženy pozitivními výsledky z in vitro testů mutagenity.

            1. Pro účinky na somatické buňky in vivo jsou v současné době vhodné následující metody:
               1. 3a) Testy mutagenity v somatických buňkách in vivo
                  1. – cytogenetická analýza kostní dřeně; mikronukleus test,
                  2. – cytogenetická analýza periferních lymfocytů,
                  3. – spot test u myší.
               1. 3b) In vivo testy interakce DNA somatických buněk
                  1. – test SCE v somatických buňkách,
                  2. – test UDS v somatických buňkách,
                  3. – test na kovalentní vazbu mutagenu na DNA somatických buněk,
                  4. – test na poškození DNA, např. alkalickou elucí, v somatických buňkách.

            Látky vykazující pozitivní výsledky pouze u jednoho nebo více testů in vitro mutagenity by obvykle neměly být klasifikovány. Výrazně to však ukazuje na jejich další zkoumání za použití testů in vivo. Ve výjimečných případech, např. u látky vykazující výrazné reakce u několika testů in vitro, pro které nejsou k dispozici odpovídající in vivo údaje a které vykazují podobnost se známými mutageny nebo karcinogeny, je nutno uvažovat o zařazení do kategorie 3.

      1. 4.2.3 Látky toxické pro reprodukci
         1. 4.2.3.1 Pro účely klasifikace a označení a vzhledem k současnému stavu znalostí se tyto látky dělí do tří kategorií:

            Látky toxické pro reprodukci kategorie 1 (Repr. kat. 1)

            Látky, o nichž je známo, že poškozují fertilitu u člověka.

            Existují dostatečné důkazy pro stanovení příčinné souvislosti mezi expozicí člověka látkou a poškozením fertility.

            Látky, o nichž je známo, že jsou příčinou fetální toxicity u člověka.

            Existují dostatečné důkazy pro stanovení příčinné souvislosti mezi expozicí člověka látkou a následnými účinky fetální toxicity u potomstva.

            Látky toxické pro reprodukci kategorie 2 (Repr. kat. 2)

            Látky, se kterými je třeba zacházet, jako by poškozovaly fertilitu u člověka

            1. Existují dostatečné důkazy, které dovolují silný předpoklad, že expozice člověka látkou může mít za následek poškození fertility, na základě:
               1. – jednoznačného důkazu u studií na zvířatech o poškození fertility za nepřítomnosti vlivu toxicity, ke kterému dochází při přibližně stejných hladinách dávek jako u jiných toxických účinků, které však nejsou sekundárním nespecifickým důsledkem jiných toxických účinků,
               2. – jiných odpovídajících informací.

            Látky toxické pro reprodukci kategorie 3 (Repr. kat. 3)

            1. a) Látky, které vyvolávají obavy z hlediska poškození fertility u člověka
               1. Zpravidla na základě:
                  1. – výsledků příslušných studií na zvířatech, které poskytují dostatečné důkazy pro předpoklad silného podezření o poškození fertility nebo důkaz poškozené fertility, ke kterému dochází při přibližně stejných hladinách dávek, jako u jiných toxických účinků, avšak nejsou dostatečné důkazy pro zařazení do kategorie 2,