§ 19
změněno 1. 1. 2014 zákonem 303/2013 Sb.
§ 19 (1) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního úkonu jednání, a) který nebyl učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, b) který byl učiněn osobou nezpůsobilou k právním úkonům nebo osobou jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto úkonu neschopnou, c) který zavazuje k plnění od počátku nemožnému, d) který odporuje zákonu nebo jej obchází a zároveň nejsou naplněny základní zásady pracovněprávních vztahů, e) který odporuje dobrým mravům, f) kterým se zaměstnanec předem vzdává svých práv, g) k němuž nebyl udělen předepsaný souhlas příslušného orgánu, v případech, kdy to stanoví výslovně tento zákon anebo zvláštní zákon; požaduje. (2) Požaduje-li zákon, aby právní úkon byl jednání bylo s příslušným orgánem pouze projednán projednáno, není možné právní úkon neplatný jednání prohlásit za neplatné jen z toho důvodu, i když že k tomuto projednání nedošlo. (3) Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.