§ 257
změněno 1. 10. 2015
§ 257 (1) Zaměstnanec, který odpovídá za má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. (2) Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. (3) Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. (4) Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. (5) Odpovídá Je-li za škodu k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, hradí je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.