§ 23.
změněno 1. 1. 1949 zákonem 263/1949 Sb.
§ 23. Osobní ručení. (1) Za dlužnou vybranou, avšak neodvedenou daň ručí: 1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celku za úplatu nebo bez úplaty, za daň, kterou byli povinni platit odvést jeho předchůdci; 2. osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna platit odvést společnost v době, kdy byli jejími společníky; 3. osoby odpovědné za správu podniku za daň, kterou jest je povinen platit odvést podnik v době, po kterou jsou odpovědny za jeho správu; 4. účastníci příležitostných sdružení za daň, kterou jest je povinno platit odvést toto sdružení v době, po kterou se zúčastnili příležitostného sdružení; 5. osoba pověřená vedením tuzemské provozovny poplatníka výběrčího daně, který má bydliště nebo sídlo v cizině, za daň, kterou jest je povinen tento poplatník platit výběrčí daně odvést v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny; 6. národní správce za daň, kterou je povinen platit odvést podnik v době, po kterou byl odpověden za národní správu podniku. (2) Ručitelé podle odstavce 1, č. číslo 3 se zbaví se ručení, oznámí-li včas finančnímu úřadu okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky. (3) Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku poplatníkovi Podnik, nýbrž některému z jeho rodinných příslušníků který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží (§ 21 9, odst. 3 1, druhá věta první), nebo osobě, která sama nebo s rodinnými příslušníky dohromady je zúčastněna na podniku více než čtvrtinou, ručí vlastník předmětu těmito předměty za daň, kterou je povinen poplatník platit v době, po kterou slouží tyto předměty provozu podniku připadající na nevyznačenou cenu nebo po kterou trvala účast na podniku nevyznačený rozdíl ceny. Vloží-li tichý společník do podniku vklad v penězích, ručí obdobně do výše svého vkladu. (4) O rozsahu ručení platí obdobně ustanovení § 22, odst Ručení se vztahuje též na příslušenství daně. 3. (5) O uplatnění osobního ručení platí příslušné předpisy o přímých daních.