Vyhláška Ministerstva zdravotnictví, kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 1/1998 Sb., kterou se stanoví požadavky na jakost, postup při přípravě, zkoušení, uchovávání a dávkování léčiv (Český lékopis 1997)

1,0 g se zředí vodou R na 250,0 ml. Změří se absorbance tohoto roztoku v maximu při 278 nm (2.2.25) proti vodě R.

Obsah nitrofenylových látek v procentech, počítáno jako chloramfenikol, se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - naměřenou absorbanci,
2. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydávají.

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Cremor anionicus

Aniontový krém

Je to aniontový hydrofilní krém stabilizovaný protimikrobní přísadou. Obsahuje 0,66 % až 1,10% alkylsíranů, počítáno jako cetylsíran sodný (C₁₆H₃₃NaO₄S; M_r 344,48), a 67,0% až 73,0 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý krém. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Dá se do něho vmíchat neomezené množství vody. Přidání lihu, etheru nebo chloroformu poruší jeho strukturu. Je inkompatibilni s kationaktivními látkami a resorcinolem.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudánu IIIR (10g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem modři methylenové zbarví do modra, roztokem sudanu III se nezbarví (hydrofilní krém).
2. B. 3 g se v porcelánovém kelímku spálí a vyžíhají. Zbytek se rozpustí mírným zahřátím ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 10 % RS a 2 ml vody R a zfiltruje se. Filtrát se použije také ke zkoušce C. Ke 2 ml filtrátu se přidá chlorid barnaty RS1; vylučuje se bílá sraženina nerozpustná v kyselině chlorovodíkové 10% RS (alkylsíran).
3. C. Barví žlutě nesvítivý plamen (sodík).
4. D. K 1 g se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml zkoumadla Milionová R a asi 30 s se vaří; směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).

Stanovení obsahu

Alkylsírany. 3,000 g se v kuželové baňce se zabroušenou zátkou smíchají za mírného zahřátí s 25 ml chloroformu R. Po ochlazení se přidá 20 ml vody R, 5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml roztoku žlutě dimethylenové R (1 g/l) v chloroformu R a za silného protřepávání se titruje karbethopendeciniumbromidem 0,01 mol/l VS z červeného do žlutého zbarvení chloroformové vrstvy.

1 ml karbethopendeciniumbromidu 0,01 mol/l VS odpovídá 3,445 mg C₁₆H₃₃NaC₄S.

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních konzervačních látek.

Cremor nonionicus

Neiontový krém

Je to neiontový hydrofilní krém stabilizovaný protimikrobní přísadou. Obsahuje 48,5 % až 52,5 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý krém. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva vody. Dá se do něho vmíchat neomezené množství vody. Přidání lihu, etheru nebo chloroformu poruší jeho strukturu. Je inkompatibilní s fenoly, tříslovinami a kamenouhelným dehtem. Inaktivuje antibiotika.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu IIIR (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou R a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem modři methylenové zbarví do modra, roztokem sudanu III se nezbarví (hydrofilní krém).
2. B. 0,2 g se protřepou s 2,5 ml vody R, přidá se 1 ml směsi stejných objemových dílů thiokyanatanu amonného RS a roztoku dusičnanu kobaltnatého R (100 g/l) a protřepe se s 2 ml chloroformu R; chloroformová vrstva se zbarví modře (sorbimakrogol).
3. C. K 1,0 g se přidá 5 ml vody R a 0,2 ml zkoumadla Millonova R a asi 30 s se vaří; směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).

Zkouška na čistotu

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušeného přípravku.

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních přísad.

Cremor refrigerans

Chladivý krém

Je to hydrofobní krém stabilizovaný antioxidační a protimikrobní přísadou. Obsahuje 19,0 % až 21,0 % vody.

Příprava

Vlastnosti

Bílý nebo nejvýše bledě žlutý krém, páchnoucí po geraniové silici. Na povrchu nejsou viditelné kapky ani souvislá vrstva tekutiny. Ve vodě se nerozpouští a nedá se do něj vmíchat další množství vody.

Zkoušky totožnosti

1. A. Na dvě podložní sklíčka se nanese asi 2 mm silná vrstva krému. Na jednu vrstvu se kápne jedna kapka roztoku sudanu IIIR (10 g/l) v parafinu tekutém R, na druhou vrstvu jedna kapka roztoku modři methylenové R (2 g/l). Po 2 min se vrstvy opláchnou vodou a prohlédne se jejich zbarvení. Zkoušený přípravek se roztokem sudanu III zbarví červeně, roztokem modři methylenové se nezbarví (hydrofobní krém).
2. B. Asi 1 g se smíchá s 5 ml vody R a zahřívá se na vodní lázni s 0,5 ml zkoumadla Millonova R do roztavení. Směs se po chvíli zbarví červeně (parabeny).
3. C. Asi 1 g se zahřívá s 2 ml lihu 96% R na vodní lázni do roztavení, 30 s se protřepává a po ochlazení se přidá 1 ml amoniaku 26%> R; směs se ihned zbarví červeně, zbarvení po chvíli mizí (propylgallat).

Zkoušky na čistotu

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,5.

Číslo jodové (2.5.4). 70 až 80.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 134 až 142; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Voda. Stanoví se způsobem uvedeným ve stati Stanovení vody destilací (2.2.13).

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněn před světlem a mrazem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní konzervační látky.

Factor VII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus

Lidský koagulační faktor VII lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující jednořetězcový glykoproteinový faktor VII. Může také obsahovat malá množství aktivované formy, dvouřetězcového derivátu faktoru VIIa, stejně jako koagulační faktory II, IX a X, protein C a protein S. Získává se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 15 m.j. faktoru VII v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy se navrhuje tak, aby se na minimum snížila aktivace jakéhokoliv koagulačního faktoru (a tím možná tvorba trombů) a aby zahrnovala postup nebo postupy, jež prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následný čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním stabilizační přísady je nejméně 2 m.j. faktoru VII v miligramu celkové bílkoviny.

Frakce faktoru VII se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat heparin, antitrombin a jiné pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Dodržování výrobního postupu

Má se prokázat dodržování výrobního postupu z hlediska účinností faktorů II, IX a X v přípravku, vyjádřených v mezinárodních jednotkách v poměru k účinnosti faktoru VII.

Má se prokázat pravidelnost výrobního postupu z hlediska účinnosti faktoru VIIa. Účinnost faktoru VIIa se může stanovit např. použitím rekombinantního rozpustného tkáňového faktoru, který neaktivuje faktor VII, ale má funkci kofaktoru specifického pro faktor VIIa; po inkubaci směsi rekombinantního rozpustného tkáňového faktoru s fosfolipidovým zkoumadlem a po ředění zkoušeného vzorku v plazmě s nedostatkem faktoru VII se přidá chlorid vápenatý a stanoví se srážecí čas; srážecí čas je nepřímo úměrný účinnosti faktoru Vila ve vyšetřovaném vzorku.

Vlastnosti

Bílý, nažloutlý, zelený nebo modrý prášek nebo drobivá pevná hmota.

Zkoušený přípravek se rekonstituuje předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě zkoušek rozpustnosti a na obsah vody) a před stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.
2. B. Stanovení účinnosti koagulačního faktoru VII je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.

Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se při doporučené teplotě přidá předepsaný objem rozpouštědla. Přípravek se mírným třepáním do 10 min zcela rozpustí za vzniku čirého nebo lehce opalizujícího roztoku, který může být zbarvený.

Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg.

Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se přesně odměřený objem rekonstituovaného přípravku roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující 15 mg bílkoviny asi ve 2 ml. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 + 30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Voda (2.5.12). Nejvýše 3,0%. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá vhodný objem bezvodého methanolu R, protřepe se, nechá se stát a se známým objemem supernatantní tekutiny se provede stanovení.

Aktivované koagulační faktory. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce na heparin, a heparin se neutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R (10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu). Zkoušený rekonstituovaný přípravek se zředí 1 : 10 a 1 : 100 tlumivým roztokem trometamolovým o pH7,5. Do vodní lázně o teplotě 37 °C se umístí řada polystyrénových zkumavek, do každé se přidá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R. Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek ihned napipetuje 0,1 ml příslušného ředění přípravku nebo 0,1 ml tlumivého roztoku (kontrolní zkumavka). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C. V průběhu 30 min od výchozího ředění se měří čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Pro všechna ředění má být srážecí čas nejméně 150 s. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas v kontrolní zkumavce jev rozmezí 200 s až 350 s.

Heparin. Jestliže se během přípravy přidává heparin, stanoví se jeho množství zkouškou účinnosti heparinu v koncentrátech koagulačního faktoru (2.7.12). Zkoušený přípravek neobsahuje více heparinu, než je uvedeno v označení na obalu, a v žádném případě více než 0,5 m.j. heparinu na mezinárodní jednotku faktoru VII.

Trombin. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin, a heparin se neutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R (10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu). Ve dvou zkumavkách se smíchají stejné objemy rekonstituovaného přípravku a roztoku fibrinogenu R (3 g/l). Jedna zkumavka se uchovává 6 h při 37 °C, druhá 24 h při pokojové teplotě. Ve třetí zkumavce se smíchají stejné objemy roztoku fibrinogenu a trombinu lidského R (1 m.j./ml) a zkumavka se zahřívá ve vodní lázni při 37 °C. Ve zkumavkách obsahujících zkoušený přípravek nedojde ke srážení, ve zkumavce strombinem se koagulum vytvoří do 30 s.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem odpovídající nejméně 30 m.j. faktoru VII.

Stanovení účinnosti

Provede se stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VII (2.7.10).

Stanovená účinnost je v rozmezí 80% až 120% deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 %.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek faktoru VII v obalu,
2. - obsah bílkovin v obalu,
3. - název a množství všech přidaných látek, včetně heparinu, pokud se použije,
4. - název a objem tekutiny, která se použije k rekonstituci,
5. - podmínky uchovávání,
6. - doba použitelnosti,
7. - upozornění, že nelze zcela vyloučit přenos původců infekčního onemocnění při podání léčivých přípravků připravených z lidské krve nebo plazmy.

Factor VIII coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus

Lidský koagulační faktor VIII lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující glykoproteinový koagulační faktor VIII spolu s různým množstvím von Willebrandova faktoru v závislosti na metodě přípravy. Připravuje se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 20 m.j. faktoru VIII:C v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy zahrnuje postup nebo postupy, jež prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následný čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním stabilizační přísady je nejméně 1 m.j. faktoru VIII:C v miligramu celkové bílkoviny.

Frakce faktoru VIII se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Validační zkouška prováděná u přípravků, které deklarují přítomnost koagulační účinnosti von Willebrandova faktoru. U přípravků určených pro léčbu von Willebrandovy choroby se má prokázat, že se při výrobním postupu získá přípravek se stálým složením z hlediska von Willebrandova faktoru. Toto složení se může charakterizovat mnoha způsoby. Např. počet a relativní množství různých multimerů se můžou stanovit elektroforézou na agarosovém gelu dodecylsíranu sodného (SDS) (přibližně 1% agarosa) s nebo bez Western blotové analýzy na nitrocelulose za použití normální lidské plazmy jako porovnávacího vzorku; zobrazení multimerů se může provádět za použití imunoenzymatických metod a kvantitativní hodnocení se může provádět denzitometrickou analýzou nebo jinými vhodnými metodami.

Účinnost von Willebrandova faktoru. U přípravků určených pro léčbu von Willebrandovy choroby se stanoví účinnost von Willebrandova faktoru vhodnou metodou za použití porovnávacího přípravku stejného typu, jakým je zkoušený přípravek, kalibrovaného na mezinárodní standard pro von Willebrandův faktor v plazmě. Mezi vhodné metody patří určení účinnosti ristocetinového kofaktoru a stanovení účinnosti vazby na kolagen. Příkladem vhodné metody je následující metoda pro stanovení účinnosti ristocetinového kofaktoru.

Účinnost ristocetinového kofaktoru. Zkoušený přípravek a porovnávací přípravek se vhodně zředí za použití rozpouštědla, kterým je roztok chloridu sodného R (9 g/l) a lidského albuminu (50 g/l). Ke každému ředění se přidá vhodné množství von Willebrandova zkoumadla obsahujícího stabilizované lidské krevní destičky a ristocetin A. Na sklíčku se vše jemně krouživým pohybem míchá 1 min. Další 1 min se směs inkubuje a výsledek se odečítá proti tmavému pozadí při bočním osvětlení. Poslední ředění, které vykazuje zřetelnou aglutinaci, označuje titr ristocetinového kofaktoru daného vzorku. Jako negativní kontrola se použije rozpouštědlo.

Stanovená účinnost je v rozmezí 60 % až 140 % účinnosti schválené pro jednotlivý výrobek.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná hmota.

Zkoušený přípravek se rekonstituuje předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě zkoušek Rozpustnost a Voda) a před stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.
2. B. Stanovení účinnosti faktoru VIII:C a účinnosti von Willebrandova faktoru (pokud se použije) je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.

Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se při doporučené teplotě přidá předepsaný objem rozpouštědla. Přípravek se mírným třepáním do 10 min zcela rozpustí za vzniku čirého nebo lehce opalizujícího bezbarvého nebo nažloutlého roztoku.

Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg.

Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se přesně odměřený objem zkoušeného přípravku roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R divody R (1 +30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Pro některé výrobky, zvláště pro ty bez stabilizační látky, jako je albumin, není tato metoda použitelná. Pak je nutné provést jinou validovanou metodu pro stanovení bílkoviny.

Hemaglutininy anti-A a anti-B. Přípravek se zředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby obsahoval 3 m.j. faktoru VIII:C v mililitru. Provedou se zkoušky na hemaglutininy anti-A a anti-B nepřímou metodou (2.6.20). Do ředění 1 : 64 nenastane aglutinace.

Povrchový antigen hepatitidy B. Rozpuštěný přípravek se vyzkouší vhodně citlivou metodou, jakou je enzymatické imunostanovení (2.7.1). Povrchový antigen hepatitidy B se neprokáže.

Voda (2.5.12). Nejvýše 3,0%. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá vhodný objem bezvodého methanolu R, protřepe se, nechá se stát a se známým objemem supernatantní tekutiny se provede stanovení.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem přípravku odpovídající nejméně 30 m.j. faktoru VIII:C.

Stanovení účinnosti

Provede se stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru VIII (2.7.4).

Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti stanovené účinnosti (P = 0,95) je v rozmezí 80 % až 125 %.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek faktoru VIII:C, a pokud je to vhodné i von Willebrandova faktoru v obalu,
2. - obsah bílkovin v obalu,
3. - název a množství všech přidaných látek,
4. - název a objem tekutiny, která se použije k rekonstituci,
5. - podmínky uchovávání,
6. - doba použitelnosti,
7. - upozornění, že nelze zcela vyloučit přenos původců infekčního onemocnění při podání léčivých přípravků připravených z lidské krve nebo plazmy.

Factor IX coagulationis sanguinis humani cryodesiccatus

Lidský koagulační faktor IX lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující koagulační faktor IX připravovaný metodou, která účinně odděluje faktor IX od dalších faktorů protrombinového komplexu (faktory II, VII a X). Získává se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 20 m.j. faktoru IX v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy se navrhuje tak, aby se zajistila funkční celistvost faktoru IX, aby se na minimum snížila aktivace jakéhokoliv koagulačního faktoru (a tím možná tvorba trombů) a aby zahrnovala postup nebo postupy, jež prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, je následný čisticí postup validován, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním stabilizační přísady je nejméně 50 m.j. faktoru IX v miligramu celkové bílkoviny.

Frakce faktoru IX se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat heparin, antitrombin a jiné pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných sterilních obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Dodržování výrobního postupu

Dodržování výrobního postupu se hodnotí vhodnými analytickými postupy, které se určí během vývoje postupu a které za normálních okolností zahrnují:

1. - stanovení účinnosti faktoru IX,
2. - stanovení aktivovaných koagulačních faktorů,
3. - stanovení koagulačních účinností faktorů II, VII a X, které nemají vykazovat více než 5 % účinnosti faktoru IX.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě žlutý prášek nebo drobivá pevná hmota.

Zkoušený přípravek se rekonstituuje předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě zkoušek rozpustnosti a na obsah vody) a před stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat v příslušné zemi obvykle používaných k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.
2. B. Stanovení účinnosti koagulačního faktoru IX je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,5.

Rozpustnost. Do obalu se zkoušeným přípravkem se při doporučené teplotě přidá předepsaný objem rozpouštědla. Přípravek se mírným třepáním do 10 min zcela rozpustí za vzniku čirého nebo lehce opalizujícího bezbarvého roztoku.

Osmolalita (2.2.35). Nejméně 240 mosmol/kg.

Celkové bílkoviny. Je-li třeba, zředí se přesně odměřený objem zkoušeného přípravku roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby se získal roztok obsahující ve 2 ml asi 15 mg bílkoviny. Ke 2,0 ml tohoto roztoku v centrifugační zkumavce s kulatým dnem se přidají 2 ml roztoku molybdenanu sodného R (75 g/l) a 2 ml směsi objemových dílů kyseliny sírové prosté dusíku R a vody R (1 +30). Protřepe se, 5 min se odstřeďuje, supernatantní tekutina se sleje a převrácená zkumavka se nechá odkapat na filtrační papír. Ve zbytku se stanoví dusík mineralizací kyselinou sírovou (2.5.9) a obsah bílkovin se vypočítá vynásobením výsledku faktorem 6,25.

Pro některé výrobky, zvláště pro ty bez stabilizační látky, jako je albumin, není tato metoda použitelná. Pak je nutné provést jinou validovanou metodu pro stanovení bílkoviny.

Aktivované koagulační faktory. Jestliže zkoušený přípravek obsahuje heparin, stanoví se jeho množství, jak je uvedeno ve zkoušce Heparin a heparin se zneutralizuje přidáním protaminiumsulfatu R (10 μg protaminiumsulfatu neutralizuje 1 m.j. heparinu). Pokud je třeba, zředí se zkoušený přípravek tak, aby obsahoval 20 m.j. faktoru IX v mililitru. Přípravek se zředí 1 : 10 a 1 : 100 tlumivým roztokem trometamolovým o pH 7,5. Do vodní lázně o teplotě 37 °C se umístí řada polystyrénových zkumavek, do každé se přidá 0,1 ml plazmy chudé na krevní destičky R a 0,1 ml vhodného ředění zkoumadla cefalinového R nebo krevních destiček náhrady R. Inkubuje se 60 s a poté se do zkumavek ihned napipetuje 0,1 ml příslušného ředění přípravku nebo 0,1 ml tlumivého roztoku (kontrolní zkumavka). Ihned nato se do každé zkumavky přidá 0,1 ml roztoku chloridu vápenatého R (3,7 g/l) předem ohřátého na 37 °C. V průběhu 30 min od výchozího ředění se měří čas, který uplyne mezi přidáním roztoku chloridu vápenatého a tvorbou koagula. Pro všechna ředění má být srážecí čas nejméně 150 s. Zkoušku lze hodnotit, jestliže srážecí čas v kontrolní zkumavce je v rozmezí 200 s až 350 s.

Heparin. Jestliže se během přípravy přidává heparin, stanoví se jeho množství zkouškou účinnosti heparinu v koncentrátech koagulačního faktoru (2.7.12). Zkoušený přípravek neobsahuje více heparinu, než je uvedeno v označení na obalu, a v žádném případě více než 0,5 m.j. heparinu na mezinárodní jednotku faktoru IX.

Voda (2.5.12). Nejvýše 3,0%. Do obalu se zkoušeným přípravkem se přidá vhodný objem bezvodého methanolu R, protřepe se, nechá se stát a se známým objemem supernatantní tekutiny se provede stanovení.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně objem přípravku odpovídající nejméně 30 m.j. faktoru IX.

Stanovení účinnosti

Provede se stanovení účinnosti lidského koagulačního faktoru IX (2.7.11).

Stanovená účinnost je 80% až 125% deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je 80 % až 125 %.

Uchovávání

Uchovává se chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek faktoru IX v obalu,
2. - obsah bílkovin v obalu,
3. - název a množství všech přidaných látek, včetně heparinu, pokud se použije,
4. - název a objem tekutiny, která se použije k rekonstituci,
5. - podmínky uchovávání,
6. - doba použitelnosti,
7. - upozornění, že nelze zcela vyloučit přenos původců infekčního onemocnění při podání léčivých přípravků připravených z lidské krve nebo plazmy.

Frangulae corticis extractum siccum normatum

Suchý krušinový extrakt standardizovaný

Synonymum. Suchý krušinový extrakt titrovaný

Vyrábí se z drogy Frangulae cortex. Obsahuje 15,0% až 30,0% glukofrangulinů, vyjádřeno jako glukofrangulin A (C₂₇H₃₀O₁₄, M_r 578,5), počítáno na vysušený extrakt. Zjištěný obsah se liší od obsahu uvedeného na obalu nejvýše o ±10 %.

Výroba

Vyrábí se z drogy a ethanolu (50% až 80% (V/V)) vhodným postupem uvedeným v článku Extracta.

Vlastnosti

Žlutohnědý jemný prášek.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,05 g se smíchá s 5 ml lihu R 70% (V/V) a zahřeje se k varu. Po ochlazení se odstředí a supernatantní roztok se ihned slije a použije se nejpozději do 30 min.

   Porovnávací roztok. 20 mg aloinu R se rozpustí v lihu R 70% (V/V) a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a ethylacetatu R (13 + 17 + 100) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min a pak se postříká roztokem hydroxidu draselného R (50 g/l) v lihu R 50% (V/V) a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se okamžitě po zahřívání. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je ve střední třetině červenohnědá skvrna odpovídající aloinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou v dolní třetině dvě oranžovohnědé skvrny (glukofranguliny) a v horní třetině dvě až čtyři červené skvrny (franguliny, které nejsou vždy zřetelně oddělené, a nad nimi skvrna frangulaemodinu).

1. B. Asi 25 mg se smíchá s 25 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a směs se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se protřepe 20 ml etheru R a vodná vrstva se odstraní. Etherová vrstva se protřepe 10 ml amoniaku zředěného RS1; vodná vrstva se zbarví červenofialově.

Zkoušky na čistotu

Ztráta sušením. Nejvýše 5,0 %; provede se způsobem uvedeným v odstavci Extracta sicca, viz článek Extracta.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10⁴ živých aerobních mikroorganismů v gramu a nejvýše 10²hub v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Stanovení obsahu

Provádí se za ochrany před světlem.

0,100 g se v předem zvážené baňce s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou smíchá s 25,0 ml roztoku methanolu R 70% (V/V), promíchá se a znovu se zváží. Zahřívá se 15 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem při 70 °C. Po ochlazení se zváží a doplní se roztokem methanolu R 70% (V/V) na původní hmotnost. Zfiltruje se, 5,0 ml filtrátu se převede do dělicí nálevky, přidá se 50 ml vody R a 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R. Protřepe se pětkrát 20 ml etheru petrolejového R1. Po oddělení vrstev se vodná vrstva převede do 100 ml odměrné baňky. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Promývací tekutina se spojí s roztokem v odměrné baňce. Přidá se 5 ml roztoku uhličitanu sodného R (50 g/l) a zředí se vodou R na 100,0 ml. Vrstva etheru petrolejového se odstraní. 40,0 ml vodného roztoku se převede do 200ml baňky s kulatým dnem a se zabroušenou zátkou. Přidá se 20 ml roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a zahřívá se 20 min ve vodní lázni pod zpětným chladičem tak, aby hladina vody přesahovala hladinu tekutiny v baňce. Přidají se 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a zahřívá se dalších 20 min za častého protřepávání až do rozpuštění sraženiny. Po ochlazení se směs převede do dělicí nálevky a protřepává se třikrát 25 ml etheru R, ether se vždy nejprve použije k promytí baňky. Spojené etherové výtřepky se promyjí dvakrát 15 ml vody R. Etherová vrstva se převede do odměrné baňky a zředí se etherem R na 100,0 ml. 20,0 ml tohoto roztoku se opatrně odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 10,0 ml roztoku octanu horečnatého R (5 g/l) v methanolu R. Měří se absorbance (2.2.25) při 515 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny.

Obsah glukofrangulinů v procentech, počítáno jako glukofrangulin A, se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. A - absorbanci roztoku při 515 nm,
2. m - hmotnost zkoušeného přípravku v gramech.

Specifická absorbance glukofrangulinů A je 204, počítáno na základě specifické absorbance aloinu.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede skutečný obsah glukofrangulinů.

Vyhovuje požadavkům článku Extracta.

Glyceroli suppositorium

Glycerolový čípek

Synonymum. Suppositorium glyceroli

Je to hydrofilní čípek sodného mýdla s glycerolem (C₃H₈O₃, M_r 92,09).

Obsahuje 84,0 % až 87,0 % glycerolu.

Příprava

Vlastnosti

Čípek torpédo vitého tvaru, bezbarvý až nažloutlý, průhledný nebo slabě opalizující, hladkého neporušeného povrchu; je hygroskopický. Rozpouští se snadno ve vodě 60 °C až 70 °C teplé a v lihu 96% 60 °C až 70 °C teplém; ve vodě 37 °C teplé se během 1 h za občasného míchání rozpustí asi 10 % čípkové hmoty.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2 g čípkové hmoty se rozpustí v 8 ml vody R 60 °C až 70 °C teplé, přidají se 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se; roztok zůstane čirý. Potom se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a znovu se zahřeje; po chvíli se vylučuje bílá krystalická sraženina. Vylučování sraženiny se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky (sodík).
2. B. 0,5 g čípkové hmoty se rozpustí v 5 ml vody R 60 °C až 70 °C teplé. Tekutina při zatřepání pění a po přidání 1 ml kyseliny chlorovodíkové R se vylučuje bílá sraženina (mýdlo).
3. C. 0,5 g čípkové hmoty se v kelímku zahřívá s 1 g hydrogensíranu draselného R; směs uhelnatí a vyvíjí se pronikavý pach akroleinu (glycerol).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1 g čípkové hmoty se rozpustí v 5 ml lihu 96% R 60 °C až 70 °C teplého.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje silněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Zásady. K roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; směs se nezbarví ani slabě červeně.

Zkoušky lékové formy

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Vyhovuje zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost předepsané v článku Rectalia.

Stanovení obsahu

10 čípků se rozetře na stejnorodou hmotu. 2,000 g čípkové hmoty se kvantitativně vpraví do odměrné baňky na 200,0 ml, rozpustí se zahřátím ve 100 ml vody R, přidá se 20 ml kyseliny sírové zředěné RS a po ochlazení se zředí vodou R na 200,0 ml. Potom se zfiltruje, přičemž se prvních 20 ml filtrátu odstraní. Do odměrné baňky na 100,0 ml se z dalšího filtrátu odměří 20,0 ml, přidá se 20 ml vody R a krátce se povaří. Potom se ochladí, přidá se 0,1 ml červeně fenolové RS a po kapkách hydroxid sodný 0,1 mol/l VS do fialově červeného zbarvení roztoku. Roztok se vodou R zředí na 100,0 ml. Z tohoto roztoku se do baňky se zabroušenou zátkou odměří 50,0 ml, přidá se 50,0 ml roztoku jodistanu sodného R (15 g/l), baňka se uzavře, její obsah se krouživým pohybem promíchá a nechá se 15 min stát. Pak se přidá 25,0 ml propylenglykolu R, 0,1 ml červeně fenolové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialově červeného zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,209 mg C₃H₈O₃.

Obsah glycerolu v čípkové hmotě v % se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS v mililitrech, korigovanou slepou zkoušku,
2. n - navážku čípkové hmoty v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 20 °C, chráněny před mrazem.

Glyceroli unguentum

Glycerolová mast

Synonymum. Unguentum glyceroli

Je to škrobový glycerogel stabilizovaný protimikrobní přísadou.

Obsahuje 74,6 % až 79,3 % glycerolu (C₃H₈O₃, M_r 92,09).

Příprava

Vlastnosti

Rosolovitá prosvítavá bělavá mast, téměř bez pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml oranže methylové RS, 0,1 g kyseliny borité R a protřepe se; žluté zbarvení se změní v oranžové (glycerol).
2. B. 0,5 ml roztoku S se zředí asi 10 ml vody R a přidá se 0,1 ml jodu RS4; vznikne tmavě modré zbarvení (škrob).
3. C. 2 ml roztoku S se asi 30 s vaří s 0,3 ml zkoumadla Milionová R; vznikne červené zbarvení (paraben).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se protřepává s 10 ml vlažné vody R, až vznikne rovnoměrně zakalená tekutina.

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 8 ml roztoku S se zředí 15 ml vody R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS; tekutina zůstane bezbarvá. Ke změně zbarvení roztoku na červené se spotřebuje nejvýše 0,20 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušeného přípravku.

Stanovení obsahu

Glycerol. 0,2000 g se naváží na malou skleněnou podložku, která se i s navážkou vloží do kuželové baňky na 250 ml se zabroušenou zátkou. Přidá se 50 ml vody R, 0,1 ml červeně fenolové RS a po protřepání a rozpuštění masti se po kapkách přidává hydroxid sodný 0,1 mol/l VS do vzniku fialově červeného zbarvení. Pak se přidá 1,50 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře a její obsah se občas promíchá krouživým pohybem. 5 min po rozpuštění jodistanu sodného se přidá 1,5 ml propylenglykolu R, znovu se promíchá a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS ze žlutého do fialově červeného zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 9,209 mg C₃H₈O₃.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Označování

Viz článek Unguenta.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní konzervační látky.

Ichthammoli unguentum

Ichthamolová mast

Synonymum. Unguentum ichthamoli

Je to hydrofobní mast s ichthamolem.

Obsahuje nejméně 1,05 % celkové síry (S, A_r 32,066).

Příprava

Vlastnosti

Hnědočerná mast charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Asi 5 g se smíchá s 30 ml vroucí vody R a zahřívá se v kádince na vodní lázni tak dlouho, až se vrstva rozpuštěné masti vyjasní. Po ochlazení se vodná vrstva oddělí a zbytek se použije ve zkoušce C. Vodná vrstva se zfiltruje, odpaří se na misce do sucha a odparek se rozpustí v 10 ml vody R. K jedné polovině roztoku se přidá hydroxid sodný 1 mol/l RS do alkalické reakce a zahřeje se; unikající páry páchnou po amoniaku a barví navlhčený papír lakmusový červený R modře (amoniak). Potom se roztok odpaří, odparek se spálí a k zuhelnatělému zbytku se přidá kyselina chlorovodíková 10% RS; vyvíjí se sirovodík (síra).
2. B. Ke druhé polovině roztoku ze zkoušky A se po částech přidává kyselina dusičná R, dokud se vylučuje tmavá pryskyřičná hmota. Tekutina se zfiltruje a k filtrátu se přidá chlorid barnatý RS1; vylučuje se bílá sraženina nerozpustná v kyselině chlorovodíkové 10% RS (sírany).
3. C. 0,1 g zbytku ze zkoušky A se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví sytě zeleně (cholesterol).

   Stanovení obsahu

   Celková síra. 2,500 g se v platinovém kelímku smíchá s 2 g uhličitanu sodného bezvodého R a 1,5 g dusičnanu draselného R, opatrně se spálí a žíhá se tak dlouho, až je obsah kelímku bílý. Po vychladnutí se tavenina digeruje horkou vodou R, tekutina se zfiltruje a kelímek se několikrát propláchne horkou vodou R. Zbytek na filtru se rovněž několikrát promyje malým množstvím horké vody R. Spojené filtráty se zředí vodou R na 200 ml, okyselí se 25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a roztok se zahřívá k varu, až ustane vývoj oxidu uhličitého. Potom se přidá 30 ml horkého chloridu barnatého RS1 digeruje se na vodní lázni a nechá se stát přes noc. Potom se sraženina zachytí kvantitativním filtrem nebo ve zváženém vyžíhaném filtračním kelímku, promyje se horkou vodou R do vymizení chloridových iontů, vysuší se, vyžíhá se do konstantní hmotnosti a po vychladnutí v exsikátoru se zváží.

   1 g zbytku (síranu barnatého) odpovídá 137,3 mg celkové síry, jejíž obsah se vyjádří v procentech.

   Uchovávání

   Viz článek Unguenta.

   Chráněna před světlem.

Immunoglobulinum humanum hepatitidis B ad usum intravenosum

Lidský imunoglobulin proti hepatitidě B pro intravenózní použití

Je to tekutý nebo lyofilizovaný přípravek obsahující imunoglobuliny, zvláště imunoglobulin G. Získává se z plazmy vybraných nebo též imunizovaných dárců krve, kteří mají protilátky proti povrchovému antigenu hepatitidy B. Může se přidat Immunoglobulinum humanum normále ad usum intravenosum.

Vyhovuje článku Immunoglobulinum humanum normále ad usum intravenosum s výjimkou minimálního počtu dárců, minimálního obsahu celkových bílkovin a limitu pro osmolalitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví porovnáním titru protilátek zkoušeného přípravku s titrem referenčního přípravku, kalibrovaného v mezinárodních jednotkách, za použití imunoanalýzy vhodné citlivosti a specifity (2.7.1).

Mezinárodní jednotka je účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního referenčního přípravku imunoglobulinu proti hepatitidě B. Hodnotu účinnosti mezinárodního referenčního přípravku v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Deklarovaná účinnost je nejméně 50 m.j. v mililitru. Stanovená účinnost není menší než účinnost deklarovaná. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je nejméně 80 % a nejvýše 125 %.

Uchovávání

Viz článek Immunoglobulinum humanum normále ad usum intravenosum.

Označování

Viz článek Immunoglobulinum humanum normale ad usum intravenosum.

V označení na obalu se uvede minimální počet mezinárodních jednotek imunoglobulinu proti hepatitidě B v obalu.

Insulini isophani biphasici iniectio

Dvousložková injekce s insulinem a s isofaninsulinem

Dvousložková injekce s insulinem a s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia, kromě zkoušky Insulin v supernatantu, a následujícím požadavkům a zkouškám.

Je to sterilní suspenze komplexu prasečího nebo lidského insulinu s protaminiumsulfatem nebo jiným vhodným protaminem v tlumivém roztoku insulinu téhož živočišného druhu.

Výroba

Dvousložková injekce s insulinem a s isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Při výrobě se smíchá v definovaném poměru Injekce s isofaninsulinem a Injekce s rozpustným insulinem. Definované poměry mají být prokázány zkušební metodou, kterou schválila oprávněná autorita, aby vyhovovaly deklaraci.

Vlastnosti

Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou supernatantní tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny tyčinko vité krystaly, jejichž velikost je obvykle větší než 1 μm, ale zřídka přesahuje 60 μm; neobsahuje velké shluky.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Poloha píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá poloze hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Celkový zinek. Nejvýše 40,0 μg na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Označování

V označení na obalu se k požadavkům na označování uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia doplní:

1. - poměr použitého množství injekcí s rozpustným insulinem k použitému množství injekcí s isofaninsulinem při výrobě.

Insulini isophani iniectio

Injekce s isofaninsulinem

Synonymum. Insulini isophani iniectabilium

Injekce s isofaninsulinem vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.

Je to sterilní suspenze prasečího, hovězího nebo lidského insulinu v komplexu s protaminiumsulfatem nebo jiným vhodným protaminem.

Výroba

Injekce s isofaninsulinem se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia. Množství protaminu v komplexu odpovídá isofanickému poměru a je ekvivalentní 0,3 mg až 0,6 mg protaminiumsulfatu na každých 100 m.j. insulinu.

Vlastnosti

Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou supernatantní tekutinu; mírným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny tyčinkovité krystaly, jejichž velikost je obvykle větší než 1 μm, ale zřídka přesahuje 60 μm; neobsahuje velké shluky.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku pík insulinu odpovídá polohou hlavnímu píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Celkový zinek. Nejvýše 40,0 g na 100 m.j. insulinu. Stanoví se postupem uvedeným v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Insulini zinci amorphi iniectio in suspensione

Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi

Synonymum. Insulini zinci amorphi suspensio iniectabilis

Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.

Je to sterilní neutrální suspenze hovězího, prasečího nebo lidského insulinu v komplexu s vhodnou solí zinku; insulin v této formě je prakticky nerozpustný ve vodě.

Vlastnosti

Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou supernatantní kapalinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny částice různého tvaru, jejichž velikost zřídka přesahuje 2 μm.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá pík insulinu polohou hlavnímu píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Celkový zinek. 0,12 mg až 0,25 mg na 100 m.j. insulinu. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Zinek v roztoku. 20 % až 65 % celkového zinku je ve formě zinku v roztoku. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Insulini zinci cristallisati iniectio in suspensione

Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi

Synonymum. Insulini zinci cristallini suspensio iniectabilis

Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.

Je to sterilní neutrální suspenze hovězího, prasečího nebo lidského insulinu v komplexu s vhodnou zinečnatou solí; insulin v této formě je prakticky nerozpustný ve vodě.

Vlastnosti

Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou supernatantní tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny rombické krystaly, jejichž velikost měřená od rohu k rohuje obvykle větší než 10 μm, ale zřídka přesahuje 40 um.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku pík insulinu odpovídá polohou hlavnímu píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Insulin neextrahovatelný tlumivým roztokem acetonovým. Nejméně 90 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supernatantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidá se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, 3 min se mícha a pak se opět odstřeďuje. Supernatantní tekutina se opět odstraní a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí vhodným způsobem, např. v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 2,0 ml. Vhodnou metodou se stanoví obsah insulinu ve zbytku (R) a celkový obsah insulinu (T) stejného objemu suspenze. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaného tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce:

Celkový zinek. 0,12 mg až 0,25 mg na 100 m.j. insulinu. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Zinek v roztoku. 20 % až 65 % celkového zinku je ve formě zinku v roztoku. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Insulini zinci iniectio in suspensione

Injekce insulinu se zinkem v suspenzi

Synonymum. Insulini zinci suspensio iniectabilis

Injekce insulinu se zinkem v suspenzi vyhovuje požadavkům článku Praeparata insulini iniectabilia a následujícím požadavkům a zkouškám.

Je to sterilní neutrální suspenze insulinu (hovězího, prasečího nebo hovězího a prasečího nebo lidského) s vhodnou zinečnatou solí; insulin v této formě je prakticky nerozpustný ve vodě.

Výroba

Injekce se suspenzí insulinu a zinku se vyrábí postupy uvedenými v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Při výrobě se smíchá v poměru 7 : 3 Injekce krystalického insulinu se zinkem v suspenzi a Injekce amorfního insulinu se zinkem v suspenzi.

Vlastnosti

Bílá suspenze, která se stáním rozděluje na bílý sediment a bezbarvou nebo téměř bezbarvou supernatantní tekutinu; jemným protřepáním se sediment snadno resuspenduje. Při mikroskopickém pozorování jsou patrny rombické krystaly s největším rozměrem měřeným od rohu k rohu větším než 10 μm, ale zřídka přesahujícím 40 μm; značnou část částic lze pozorovat při velkém zvětšení jako částice nepravidelného tvaru o velikosti nepřevyšující 2 μm.

Zkoušky totožnosti

Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu.

U přípravků vyrobených z jednoho druhu insulinu (hovězího, prasečího nebo humánního) poloha píku insulinu na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá poloze hlavního píku na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

U přípravků vyrobených ze směsi prasečího a hovězího insulinu polohy píků dvou insulinů na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohám hlavních píků na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Insulin neextrahovaný tlumivým roztokem acetonovým. 63 % až 77 % celkového obsahu insulinu. Odstřeďuje se objem zkoušeného přípravku odpovídající 200 m.j. insulinu a supematantní tekutina se odstraní. Zbytek se suspenduje v 1,65 ml vody R, přidají se 3,3 ml tlumivého roztoku acetonového, 3 min se míchá a pak se opět odstřeďuje, supernatantní tekutina se opět odstraní a tento postup se ještě jednou opakuje. Zbytek se rozpustí vhodným postupem, např. v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 2,0 ml. Stanoví se obsah insulinu ve zbytku (R) a stanoví se celkový obsahu insulinu (T) stejného objemu suspenze vhodnou metodou. Vypočítá se obsah insulinu neextrahovaného tlumivým roztokem acetonovým v procentech podle vzorce:

Celkový zinek. 0,12 mg až 0,25 mg na 100 m.j. insulinu. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

Zinek v roztoku. 20 % až 65 % celkového zinku je ve formě zinku v roztoku. Postup stanovení je uveden v článku Praeparata insulini iniectabilia.

lodi solutio aquosa

Vodný roztok jodu

Synonymum. Solutio iodi aquosa

Je to roztok jodu (I, A_r 126,90) s přísadou jodidu draselného (KI, M_r 166,00). Obsahuje 0,90 % až 1,10 % volného jodu a 2,4 % až 2,6 % jodidu draselného.

Příprava

Vlastnosti

Tmavě červenohnědá tekutina charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 ml se zředí 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne modré zbarvení, které zahřátím mizí a po ochlazení se opět objeví (jod).
2. B. 5 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se opatrně žíhá tak dlouho, dokud se vyvíjejí fialové páry. Bílý zbytek se po vychladnutí rozpustí v 5 ml vody R. Roztok se použije také ve zkoušce C. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1, 1 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově (jodid).
3. C. Ke 3 ml roztoku ze zkoušky B se přidá 0,2 ml hexanitrokobaltitanu sodného RS; vylučuje se žlutá sraženina (draslík).

Stanovení obsahu

Volný jod. 2,500 g se zředí 20 ml vody R atitruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg I.

Jodid draselný. 5,000 g se zředí 40 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zvolna se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,60 mg KI.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech nereagujících s jodem, chráněn před světlem.

† lodi solutio ethanolica

Lihový roztok jodu

Synonyma. Solutio iodi spirituosa, Tinctura iodi

Je to lihový roztok jodu (I, A_r 126,90) s přísadou jodidu draselného (KI, M_x 166,00).

Obsahuje 6,4 % až 6,6 % volného jodu a 2,4 % až 2,6 % jodidu draselného.

Příprava

Vlastnosti

Tmavě červenohnědá tekutina charakteristického pachu. Zředěn vodou vylučuje krystalky jodu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 ml se zředí 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne modré zbarvení, které zahřátím mizí a po ochlazení se opět objeví (jod).
2. B. 5 ml se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se opatrně žíhá tak dlouho, dokud se vyvíjejí fialové páry. Bílý zbytek se po vychladnutí rozpustí v 5 ml vody R. Roztok se použije také ve zkoušce C. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1, 1 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově (jodid).
3. C. Ke 3 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml hexanitrokobaltitanu sodného RS; vzniká žlutá sraženina (draslík).

Zkouška na čistotu

Kysele reagující nečistoty. K roztoku po titraci volného jodu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS tak dlouho, dokud růžové zbarvení nevydrží nejméně 30 s. Spotřebuje se nejvýše 0,3 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Stanovení obsahu

Volný jod. 3,500 g se zředí 20 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1,0 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg I.

Jodid draselný. 5,000 g se zředí 40 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zvolna se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,60 mg KI.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech nereagujících s jodem, chráněn před světlem.

Separandum.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydává. Předepíše-li lékař Tinctura iodi, vydává se lodi solutio ethanolica. Bez lékařského předpisu lze vydat pouze lihový roztok jodu zředěný ethanolem 96% v poměru 1:1.

lodi solutio glycerolica

Glycerolový roztok jodu

Synonymum. Solutio iodi glycerolica

Je to glycerolový roztok jodu (I, A_r 126,90) s přísadou jodidu draselného (KI, M_r 166,00). Obsahuje 0,90 % až 1,10 % volného jodu a 9,25 % až 10,75 % jodidu draselného.

Příprava

Vlastnosti

Tmavě červenohnědá sirupovitá tekutina charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 ml se zředí 10 ml vody R a přidá se 1 ml škrobu RS; vznikne modré zbarvení, které zahřátím mizí a po ochlazení se opět objeví (jod).
2. B. 2 ml se opatrně zahřívají v porcelánovém kelímku tak dlouho, dokud se vyvíjejí fialové páry. Zbytek se po vychladnutí rozpustí v 5 ml vody R a roztok se zfiltruje. Filtrát se použije také ve zkoušce C. Ke 2 ml tohoto filtrátu se přidá 0,1 ml chloridu železitého RS1, 1 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví fialově (jodid).
3. C. Ke 3 ml filtrátu ze zkoušky B se přidá 0,2 ml hexanitrokobaltitanu sodného RS; vzniká žlutá sraženina (draslík).
4. D. 0,5 ml se zředí vodou R na 5 ml a tekutina se odbarví asi 0,1 ml roztoku thiosíranu sodného R (200 g/l). K bezbarvému roztoku se přidá 0,5 ml roztoku hydroxidu sodného R (42 g/l) a 0,3 ml síranu měďnatého RS; vznikne fialově modré zbarvení (vícemocné alkoholy).

Stanovení obsahu

Volný jod. 5,000 g se zředí 20 ml vody R a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do slabě žlutého zbarvení. Potom se přidá 1 ml škrobu RS a dotitruje se do odbarvení.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,69 mg I.

Jodid draselný. 1,200 g se zředí 40 ml vody R, přidá se 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a zvolna se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,60 mg KI.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech nereagujících s jodem, chráněn před světlem.

Jecoris aselli unguentum compositum

Složená mast s rybím olejem

Synonymum. Unguentum jecoris aselli compositum

Je to hydrofobní mast s rybím olejem a oxidem zinečnatým (ZnO; M_r 81,38).

Obsahuje 5,9 % až 6,6 % ZnO.

Příprava

Vlastnosti

Stejnorodá lesklá světle žlutá mast charakteristického pachu po rybím oleji.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se smíchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince smíchá s 5 ml vody R. Zkoušený přípravek se rozpouští v chloroformu, ve vodě se nerozpouští (hydrofobní mast).
2. B. 1 g se povaří s 10 ml vody R a po ochlazení se sleje. K 5 ml se přidá 0,1 ml jodu RS; vznikne modré zbarvení (škrob).
3. C. 1 g se vaří v baňce s 5 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS. Do hrdla baňky se vloží malá nálevka a směs se vaří až do vyjasnění vrstvy masti. Potom se přidá 5 ml vody R, promíchá se, sleje a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce na zinek (2.3.1).
4. D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R a opatrně se promíchá; roztok se zbarví sytě zeleně (cholesterol).
5. E. 1 g se rozpustí ve 3 ml chloroformu R a přidají se 2 ml chloridu antimonitého RS; roztok se zbarví modře (vitamin A).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 7,0; měří se výluh připravený takto: 5 g se povaří s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, tekutina se ochladí a zfiltruje.

Stanovení obsahu

Oxid zinečnatý. 1,200 g se odváží do baňky na 250 ml, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS, 20 ml vody R, do hrdla baňky se vloží malá nálevka a zahřívá se, až se vrstva masti vyjasní. Potom se přidá 100 ml vody R, 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R a tolik hydroxidu sodného zředěného RS, až se směs zbarví fialovorůžově. Potom se přidají 2 g methenaminu R a titruje se edetanem disodným 0,05 mol/l VS do žlutého zbarvení.

1 ml edetanu disodného 0,05 mol/l VS odpovídá 4,069 mg ZnO.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Kalii et natrii iodidi oculoguttae

Oční kapky s jodidem draselným a sodným

Synonymum. Collyrium kalii et natrii iodati

Je to sterilní hypertonický viskózní roztok jodidu draselného (KI, M_r 166,00) a jodidu sodného (Nal, M_r 149,89) v roztoku hydroxypropylmethylcelulosy s antioxidační a protimikrobní přísadou.

Obsahuje 2,90 % až 3,40 % jodidového iontu (I^-; A_r 126,90).

Příprava

Vlastnosti

Čirá, nejvýše slabě opalizující bezbarvá slabě viskózní tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. Barví plamen žlutě (sodík).
2. B. K 1 ml se přidají 2 ml roztoku octanu sodného R (100 g/l) a 2 ml roztoku hexanitrokobaltitanu sodného R (100 g/l); vzniká žlutá sraženina (draslík).
3. C. K 1 ml se přidá 5 ml vody R, 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS, 0,1 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml chloroformu R; po silném protřepání se chloroformová vrstva zbarví fialově (jodidy).
4. D. 1 ml se zahřeje; vznikne vločkovitá sraženina, která se po ochlazení opět rozpustí (ether celu losy).
5. E. Ke 2 ml se přidá 0,1 ml jodu 0,05 mol/1 RS; roztok jodu se odbarví (thiosírany).
6. F. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,2 ml dithizonu RS; chloroformová vrstva se zbarví hnědožlutě (sloučeniny rtuti).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je bezbarvý (2.2.2) a neopalizuje silněji než porovnávací suspenze I (2.2.1).

Viskozita (2.2.8). 12 mPa.s až 23 mPa.s.

Hodnota pH (2.2.3) 6,0 až 7,5.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

3,00 g se zředí asi 25 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/1 odpovídá 12,69 mg jodu.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní konzervační látky.

Vydávání

Bez lékařského předpisu se nevydávají.

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Kalii iodidi oculoguttae

Oční kapky s jodidem draselným

Synonymum. Collyrium kalii iodati

Je to sterilní roztok jodidu draselného (KI, M_r 166,01) s chloridem sodným (NaCl, M_r58,44) a s protimikrobní a antioxidační přísadou.

Obsahuje 1,90 % až 2,10 % KI a 0,18 % až 0,22 % NaCl.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml se přidají 2 ml roztoku octanu sodného R (100 g/l) a 2 ml roztoku hexanitrokobaltitanu sodného R (100 g/l); vzniká žlutá sraženina (draslík).
2. B. K 10 ml se přidají 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se; roztok zůstane čirý. Potom se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a směs se znovu zahřeje; po chvíli vzniká bílá krystalická sraženina. Vylučování sraženiny se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky (sodík).
3. C. K 1 ml se přidá 5 ml dusičnanu stříbrného RS2 a 2 ml amoniaku zředěného RS1. Po odfiltrování sraženiny se čirý filtrát okyselí 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina (chloridy).
4. D. K 1 ml se přidá 5 ml vody R, 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 10% RS, 0,1 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml chloroformu R; po silném protřepání se chloroformová vrstva zbarví fialově (jodidy).
5. E. K 5 ml se přidá 0,1 ml jodu 0,05 mol/1 RS; roztok jodu se odbarví (thiosírany).
6. F. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,2 ml dithizonu RS; chloroformová vrstva se zbarví hnědožlutě (sloučeniny rtuti).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Jodid draselný a chlorid sodný. 5,000 g se zředí 20 ml vody R, okyselí se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/1 VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda). První inflexní bod titrační křivky odpovídá spotřebě na jodid draselný, druhý inflexní bod odpovídá spotřebě na chlorid sodný.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/1 VS odpovídá 16,6 mg KI.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/1 VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Macrogoli unguentum

Makrogolová mast

Synonymum. Unguentum macrogoli

Je to hydrofilní masťový základ z makrogolů.

Příprava

Vlastnosti

Stejnorodá lesklá bílá nebo velmi slabě žlutá mast, v 1 mm až 2 mm silné vrstvě prosvítavá, slabého charakteristického pachu, rozpustná ve vodě a v chloroformu, nerozpustná ve vazelíně a v mastných olejích. Je inkompatibilní s těžkými kovy, jodem, jodidy, fenoly. Inaktivuje bacitracin.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se míchá v kádince s 5 ml chloroformu R a stejné množství se v jiné kádince míchá s 5 ml vody R. Zkoušený přípravek se rozpouští ve vodě i v chloroformu (makrogolová mast).
2. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí na dno druhé zkumavky do 1 ml chloridu rtuthatého RS; po chvíli se vylučuje bílá krystalická sraženina (makrogol).

Zkoušky na čistotu

Viskozita (2.2.8). 16 mPa.s až 21 mPa.s; měří se 50% vodný roztok zkoušeného přípravku při 25 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 198 až 253.

Uchovávání

Viz článek Unguenta.

Chráněna před světlem.

Methylcellulosi mucilago

Sliz z methylcellulosy

Synonymum. Mucilago methylcellulosi

Je to koloidní roztok methylcelulosy ve vodě s glycerolem.

Příprava

Vlastnosti

Bezbarvá nebo nažloutlá čirá nebo slabě opalizující viskózní tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. 2 ml se smíchají s 2 ml vody R a přidá se 5 ml chloridu sodného nasyceného RS, vznikne bílá klkatá sraženina.
2. B. Ke 2 ml se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a po promíchání a ochlazení se na tekutinu opatrně navrství 2 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l), na styku obou tekutin vznikne tmavý prstenec (glycerol).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladnu.

Methylrosanilinii chloridi solutio 0,5%

Roztok methylrosaniliniumchloridu 0,5%

Synonymum. Methylrosanilinii chloridi solutio 0,5% aquosa

Je to roztok methylrosaniliniumchloridu (C₂₅H₃₀CIN₃, M_r 407,99).

Obsahuje 0,41 % až 0,53 % C₂₅H₃₀CIN₃.

Příprava

Vlastnosti

Tmavě fialová tekutina slabého charakteristického pachu.

Zkouška totožnosti

0,2 ml se zředí 5 ml vody R, přidá se 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové RS a promíchá se. Fialové zbarvení roztoku se změní v modré, které po přidání dalších 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po promíchání přejde v zelené. Po přidání dalších 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS přejde zbarvení roztoku v hnědožluté (methylrosaniliniumchlorid).

Stanovení obsahu

Methylrosaniliniumchlorid. 10,00 g se v předem vysušené a zvážené vážence odpaří na vodní lázni do sucha a potom se 2 h suší při 105 °C až 110 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží a z hmotnosti odparku se vypočte obsah hledané látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladu, chráněn před světlem.

Methylrosanilinii chloridi solutio 2%

Roztok methylrosaniliniumchloridu 2%

Synonymum. Methylrosanilini solutio 2%

Je to roztok methylrosaniliniumchloridu (C₂₅H₃₀CIN₃, M_r 407,99) s přísadou ethanolu (C₂H₆O, M_r 46,07).

Obsahuje 1,70 % až 2,10 % C₂₅H₃₀CIN₃ a 13,4 % až 14,9 % C₂H₆O.

Příprava

Vlastnosti

Tmavě fialová tekutina charakteristického pachu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,05 ml se zředí 5 ml vody R, přidá se 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové RS a promíchá se. Fialové zbarvení roztoku se změní v modré, které po přidání dalších 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové RS a po promíchání přejde v zelené. Po přidání dalších 5 ml kyseliny chlorovodíkové RS přejde zbarvení roztoku na hnědožluté (methylrosaniliniumchlorid).
2. B. 2,5 ml se smíchá s 1 ml kyseliny octové ledové RS a 2 ml kyseliny sírové R a protřepe se. Po chvíli se vyvíjí pach ethylacetatu (ethanol).

Stanovení obsahu

Methylrosaniliniumchlorid. 5,000 g se v předem vysušené a zvážené vážence odpaří na vodní lázni do sucha a potom se 2h suší při 105 °C až 110°C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží a z hmotnosti odparku se vypočte obsah hledané látky.

Ethanol. Provede se stanovení obsahu ethanolu v tekutých přípravcích (2.9.10).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladu, chráněn před světlem.

Natrii tetraboratis globulus

Vaginální kulička s tetraboritanem sodným

Synonymum. Globulus cum natrio tetraborico

Je to vaginální kulička z glycerogelu želatiny s tetraboritanem sodným (Na₂B₄O₇. 10H₂O;M_r 381,37).

Obsahuje 95,0 % až 105,0 % předepsaného množství Na₂B₄O₇ . 10H₂O.

Příprava

V roztaveném želatinovém glycerogelu se rozpustí tetraboritan sodný, směs se promíchá a ještě za tepla se naleje do vhodné formy. Potřebné množství želatinového glycerogelu se určí podle objemu zvolené formy.

Vlastnosti

Prosvítavá nažloutlá až světle žlutá pružná kulička neporušeného hladkého povrchu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Množství odpovídající asi 0,1 g tetraboritanu sodného se rozpustí mírným zahřátím asi ve 2 ml vody R, přidají se 2 ml roztoku uhličitanu draselného R (100 g/l) a zahřeje se. Po ochlazení se přidají 4 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a opět se zahřeje; po chvíli vzniká bílá krystalická sraženina. Vylučování sraženiny se urychlí třením skleněnou tyčinkou o stěnu zkumavky (sodík).
2. B. Množství odpovídající asi 0,2 g tetraboritanu sodného se v porcelánové misce zvlhčí 1 ml kyseliny sírové R, přidají se 3 ml lihu 96% R a směs se zapálí. Plamen, zvláště při dohořívání, je zbarven na okrajích zeleně (kyselina boritá).
3. C. Asi 1,5 g se zvolna zahřívá s0,5g hydrogensíranu draselného R; směs uhelnatí a vyvíjí se pronikavý zápach akroleinu (glycerol).
4. D. Při spalování je cítit pach pálící se rohoviny (želatina).

Zkoušky lékové formy

Zkouška rozpadavosti. Provede se zkouška rozpadavosti rektálních a vaginálních přípravků (2.9.2). Hodnotí se stav po 60 min.

Hmotnostní stejnoměrnost (2.9.5). Vyhovuje zkoušce na hmotnostní stejnoměrnost pevných jednodávkových lékových forem.

Stanovení obsahu

3,000 g se rozpustí mírným zahřátím v 50 ml vody R. Roztok se zředí asi 50 ml vody R a po ochlazení se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/1 VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (skleněná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,5 mol/1 VS odpovídá 9,535 mg Na₂B₄O₇ . 10H₂O.

Obsah tetraboritanu sodného vyjádřený v procentech předepsaného množství a vztažený na průměrnou hmotnost jedné kuličky se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m - množství tetraboritanu sodného zjištěného v navážce v gramech,
2. z - průměrnou hmotnost vaginální kuličky v gramech,
3. n - navážku v gramech,
4. d - předepsané množství tetraboritanu sodného v 1 vaginální kuličce vyjádřené v gramech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem a mrazem, při teplotě do 20 °C.

Označování

V označení na obalu se uvedou názvy použitých protimikrobních přísad.

Natrii tetraboratis oculoguttae

Boraxové oční kapky

Synonymum. Collyrium boraxatum

Je to sterilní roztok kyseliny borité (H₃BO₃, M_r 61,83) a tetraboritanu sodného (Na₂B₄O₇ . 10H₂O, M_r 381,37) stabilizovaný protimikrobní přísadou.

Obsahuje 1,65 % až 1,85 % H₃BO₃ a 0,22 % až 0,28 % Na₂B₄O₇ . 10H₂O.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. Barví plamen žlutě (sodík).
2. B. 5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R a přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zejména na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
3. C. 2 ml se protřepou s 1 ml chloroformu R a 0,1 ml dithizonu RS; chloroformová vrstva se zbarví žlutooranžově (sloučeniny rtuti).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 7,2.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Tetraboritan sodný. K 5,000 g se přidá 0,1 ml červeně methylové RS atitruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/I VS ze žlutého do fialově červeného zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS odpovídá 1,907 mg Na₂B₄O_7.. 10H₂O.

Kyselina boritá. Ke ztitrovánému roztoku ze stanovení tetraboritanu sodného se přidá 10 ml čerstvě připraveného roztoku sorbitolu R (200 g/l) předem zneutralizovaného hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS na 0,5 ml modři thymolové RS do zeleného zbarvení. Titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do stejného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/1 VS odpovídá 6,183 mg H₃BO₃.

Obsah volné kyseliny borité v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS při stanovení tetraboritanu sodného v mililitrech,
2. b - spotřebu hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS při stanovení kyseliny borité v mililitrech,
3. n - navážku zkoušeného přípravku v gramech.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Natrii tetraboratis solutio glycerolica

Glycerolový roztok tetraboritanu sodného

Je to 10% nebo 20% roztok tetraboritanu sodného (Na₂B₄O₇ . 10H₂O, M_r 381,37) v glycerolu 85% (C₃H₈O₃, M_r 92,09).

V případě 10% roztoku obsahuje 9,2% až 10,8% Na₂B₄O₇ . 10H₂O a 74,6 % až 79,3 % C₃H₈O₃ a v případě 20% roztoku obsahuje 19,0 % až 21,0 % Na2B4O7 . 10H2O a 66,3 % až 70,5 % C₃H₈O₃.

Příprava

Předepsané množství tetraboritanu sodného (10,0 g nebo 20,0 g) se zahříváním a za stálého míchání rozpustí v předepsaném množství glycerolu 85% (90,0 g nebo 80,0 g).

Vlastnosti

Čirá téměř bezbarvá sirupovitá tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 0,2 ml se přidají 2 ml hexahydroxoantimoničnanu draselného RS a promíchá se. Během několika minut se vyloučí bílá jemně krystalická sraženina (sodík).
2. B. K množství odpovídajícímu asi 0,2 g tetraboritanu sodného se v porcelánové misce přidá 1 ml kyseliny sírové R, přidají se 3 ml lihu 96% R a směs se zapálí. Plamen, zvláště při dohořívání, je zbarven na okrajích zeleně (kyselina boritá).
3. C. 1 ml se smíchá s 1 ml kyseliny dusičné R a směs se opatrně převrství 1 ml dichromanu draselného RS; na styku obou vrstev postupně vznikne fialově modrá zóna (glycerol).

Zkouška na čistotu

Vzhled roztoku. 5,0 g se zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Stanovení obsahu

Tetraboritan sodný. 4,000 g roztoku 10% nebo 2,000 g roztoku 20% se zředí vodou R na 25 ml a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (skleněná a nasycená kalomelová elektroda). Ztitrovaná tekutina se použije ke stanovení glycerolu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/1 KS odpovídá 1,907 mg Na₂B₄O₇ . 1OH₂O.

Glycerol. Ztitrovaná tekutina ze stanovení tetraboritanu sodného se kvantitativně převede do odměrné baňky na 100 ml, doplní se vodou R po značku a promíchá se. Do baňky se zabroušenou zátkou se odměří 5,0 ml (v případě 10% roztoku) nebo 10,0 ml (v případě 20% roztoku), zředí se vodou R na 50 ml, přidá se 0,3 ml červeně bromkresolové RS a tolik hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS, až se žluté zbarvení roztoku změní na fialově červené. Přidá se 1,5 g jodistanu sodného R, baňka se uzavře a obsah se občas promíchá. Za 5 min po rozpuštění jodistanu sodného se přidá 1,5 ml propylenglykolu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do fialového zbarvení s tím, že se před dotitrováním přidá ještě 0,1 ml stejného roztoku indikátoru. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l KS odpovídá 9,209 mg C₃H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Oculoguttae viscosae isotonicae

Viskózní izotonické oční kapky

Synonymum. Collyrium viscosum isotonicum

Je to sterilní viskózní roztok hydroxypropylmethylcelulosy s chloridem sodným (NaCl, M_r 58,44) a protimikrobní přísadou.

Obsahuje 0,85 % až 0,95 % NaCl.

Příprava

Vlastnosti

Čirá, nejvýše slabě opalizující bezbarvá a slabě viskózní tekutina.

Zkoušky totožnosti

1. A. Barví plamen žlutě (sodík).
2. B. 1 ml se zředí 4 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce a) na chloridy (2.3.1).
3. C. 1 ml se zahřeje; vznikne vločkovitá sraženina, která se po ochlazení opět rozpustí (ethery celulosy).
4. D. 2 ml se okyselí 1,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidá se 5 ml chloroformu R a 0,1 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); po protřepání se chloroformová vrstva zbarví slabě červenoflalově (kvartérní amoniové sloučeniny).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je bezbarvý (2.2.2, Metoda II) a neopalizuje silněji než porovnávací suspenze I (2.2.1).

Viskozita (2.2.8). 15 mPa.s až 26 mPa.s.

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Chlorid sodný. 5,000 g se zředí 30 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) (stříbrná a nasycená kalomelová elektroda).

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

V chladnu, chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní konzervační látky.

Vydávání

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Pilocarpini oculoguttae

Pilokarpinové oční kapky

Synonymum. Collyrium pilocarpinii chlorati

Je to sterilní roztok pilokarpiniumchloridu (C₁₁H₁₇ClN₂O₂, M_r 244,72) s izotonizační a protimikrobní přísadou.

Obsahuje 90,0 % až 110,0 % předepsaného množství C₁₁H₁₇CIN₂O₂.

Příprava

Vlastnosti

Čirá bezbarvá tekutina. Je inkompatibilní se solemi stříbra a s alkalicky reagujícími látkami.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 3 ml se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS, 1 ml chloroformu R, 1 ml čerstvě připraveného peroxidu vodíku zředěného R, 0,05 ml roztoku dichromanu draselného R (50 g/l) a směs se důkladně protřepe; chloroformová vrstva se zbarví modrofialově (pilokarpin).
2. B. Vyhovuje zkoušce a) na chloridy (2.3.1).
3. C. 5 ml se odpaří na porcelánové misce na vodní lázni do sucha, zbytek se rozpustí ve 3 ml lihu 96% R, přidá se 0,5 ml kyseliny sírové R. Zapálený roztok hoří plamenem, který je zvláště na okraji zeleně zbarvený (kyselina boritá).
4. D. 1 ml se okyselí 1,5 ml kyseliny sírové zředěné RS, přidají se 2 ml chloroformu R a 0,1 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l). Po důkladném protřepání se chloroformová vrstva zbarví růžovofialově (kvartérní amoniová sloučenina).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,8 až 6,1.

Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Do dělicí nálevky se odváží množství odpovídající asi 0,100 g pilokarpiniumchloridu, přidá se 15 ml chloroformu R al g hydrogenuhličitanu sodného R a 30 s se intenzivně protřepává. Po oddělení vrstev se chloroformová vrstva zfiltruje přes vatu s vrstvou síranu sodného bezvodého R do titrační baňky. Vodná vrstva se stejným způsobem vytřepe ještě dvakrát s 10 ml chloroformu R. Nakonec se dělicí nálevka i vata promyjí 5 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým podílům se přidá 15 ml kyseliny octové bezvodé R, 0,05 ml violeti krystalové RS a titruje se z mikrobyrety kyselinou chloristou 0,05 mol/1 VS do jasně modrého zbarvení. Nalezená spotřeba se koriguje výsledkem slepé zkoušky.

1 ml kyseliny chloristé 0,05 mol/1 VS odpovídá 12,24 mg C₁₁H₁₇CIN₂O₂.

Uchovávání

Viz článek Ocularia.

Chráněny před světlem.

Označování

Viz článek Ocularia, odstavec Oculoguttae.

V označení na obalu se uvede název použité protimikrobní přísady.

Vydávání

Vydávají se jen na lékařský předpis.

Vydávají se v obalech o obsahu obvykle 10 ml, nejvýše však 20 ml, s uzávěry umožňujícími podávání ve formě jednotlivých kapek.

Prothrombinum multiplex humanum cryodesiccatum

Lidský protrombinový komplex lyofilizovaný

Je to frakce plazmatických bílkovin obsahující koagulační faktor IX společně s kolísajícím množstvím koagulačních faktorů II, VII a X; přítomnost a podíl těchto přídatných faktorů závisí na metodě frakcionace. Získává se z lidské plazmy, která vyhovuje požadavkům článku Plasma humanum ad separationem.

Účinnost přípravku rekonstituovaného předepsaným způsobem je nejméně 20m.j. faktoru IX v mililitru.

Výroba

Metoda přípravy se navrhuje tak, aby se na minimum snížila aktivace jakéhokoliv koagulačního faktoru (a tím možná tvorba trombů) a aby zahrnovala postup nebo postupy, které prokazatelně odstraňují či inaktivují známé původce infekcí; jsou-li při výrobě použity látky k inaktivaci virů, validuje se následný čisticí postup, aby se prokázalo, že koncentrace těchto látek byla snížena na vhodnou úroveň a že případné zbytky neovlivní bezpečnost přípravku pro nemocné.

Specifická účinnost před přidáním bílkovinné stabilizační přísady je nejméně 0,6 m.j. faktoru IX v miligramu celkových bílkovin.

Frakce protrombinového komplexu se rozpouští ve vhodném rozpouštědle. Mohou se přidat heparin, antitrombin a jiné pomocné látky, jakými jsou např. stabilizátory. Nepřidává se žádná protimikrobní konzervační látka. Roztok prochází filtry zadržujícími bakterie, plní se asepticky do konečných obalů a ihned se zmrazí. Poté se lyofilizuje a obaly se uzavřou ve vakuu či v atmosféře inertního plynu.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě zbarvený prášek nebo drobivá pevná, velmi hygroskopická hmota.

Zkoušený přípravek se rekonstituuje předepsaným způsobem bezprostředně před provedením zkoušek totožnosti, zkoušek na čistotu (kromě zkoušek rozpustnosti a na obsah vody) a před stanovením účinnosti.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vhodným souborem druhově specifických antisér se provedou precipitační zkoušky se zkoušeným přípravkem. Doporučuje se provést zkoušky se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám všech druhů domácích zvířat obvykle používaných v dané zemi k přípravě látek živočišného původu. Zkoušený přípravek prokazatelně obsahuje lidské bílkoviny a nereaguje se specifickými séry proti plazmatickým bílkovinám jiných živočišných druhů.
2. B. Stanovení účinnosti koagulačního faktoru IX, a kde je to vhodné, i faktorů II, VII a X, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu