vyhlášené znění

ČÁST PRVNÍ
  1. 9. Prochází-li světelný tok měřící komorou přístroje naplněnou čistým vzduchem, musí být přístroj nastavitelný tak, aby indikoval nulovou hodnotu součinitele absorpce.
  2. 10. Při vypnutém zdroji světla musí přístroj udávat hodnotu součinitele absorpce vyšší než 9,99 m-1.
  3. 11. Měřící komora musí být plněna výfukovým plynem pomocí odběrové sondy. Sonda musí být konstruována tak, aby ji bylo možno zasunout do konce výfuku vozidla nejméně do hloubky 50 mm. Musí být vybavena zařízením, přidržujícím ji v zasunuté poloze, a to bez ohledu na hloubku zasunutí.
  4. 12. Materiál sondy musí být odolný vůči korozi a teplotě výfukového plynu a nesmí ovlivňovat optické vlastnosti výfukového plynu.
  5. 13. Tlak měřeného plynu v měřící komoře se nesmí lišit o více než 750 Pa od atmosférického tlaku.
  6. 14. Rozlišitelnost indikace součinitele absorpce musí být v rozsahu do 2,5 m-1 alespoň 0,01 m-1.
  7. 15. Přístroj musí být vybaven nastavovacím zařízením umožňujícím nulování a vnitřní nastavení. Nulování a vnitřní nastavení musí být alespoň poloautomatické. Nastavení musí být přístrojem automaticky vyžadováno po každém zapnutí přístroje.
  8. 16. Přístroj musí být konstruován tak, aby umožnil průběžnou provozní kontrolu funkce pomocí optického filtru, vkládaného do měřící komory. Jeho opacita musí odpovídat absorpčnímu koeficientu 1,6 - 1,8 m-1. Hodnota musí být určena s přesností nejméně ± 0,025 m-1 a filtr musí být označen, aby byl identifikovatelný ve vztahu k jeho jmenovité hodnotě. Provozní kontrola spočívá ve zjištění, zda hodnota čtená na přístroji se neliší o více než 0,1 m-1 od hodnoty uvedené na optickém filtru.
  9. 17. Pro hodnocení požadovaných vlastností přístroje při zkoušce metodou volné akcelerace se používá metody porovnání s vlastnostmi referenčního opacimetru. Měření se provádějí alespoň na 5 různých typech vozidel, postupně referenčním a zkoušeným přístrojem, samostatně s každým typem odběrového zařízení (sondy). U každého vozidla se provede alespoň jeden cyklus měření postupem dle návodu k obsluze. U vozidel s dostatečným průměrem výfuku se provádí měření oběma přístroji současně.
  10. 18. Vyhodnocení výsledků zkoušení dle bodu 17 se provede tak, že ze souboru naměřených výsledků se odstraní cca 10% nejhorších výsledků. Metodou lineární regrese se určí koeficient X

    1. a korelační koeficient K

    1. kde: xi = údaj referenčního opacimetru
      1. yi = údaj zkoušeného opacimetru

    přitom yi = X * xi

    Vyhovující opacimetr musí splňovat následující podmínky:

    0,95 ≤ X ≤ 1,05

    0,995 ≤ K

    Měřené veličiny

    Z podsestavy kouřoměru se pro účely emisního testu povinně zpracovávají následující veličiny:

    1. • K [m-1],
    2. • tB [s],
    3. • teplota výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo tlak výfukového plynu na vstupu do kouřoměru nebo složení výfukového plynu (CO [%], HC [ppm], CO2 [%]).

    Z podsestavy kouřoměru mohou být dostupné následující veličiny, pro účely statistického zpracování:

    1. • NO [ppm],
    2. • NO2 [ppm],
    3. • NOx [ppm],
    4. • CO [%],
    5. • HC [ppm],
    6. • CO2 [%].

    Přesnost měření, rozlišitelnost údajů

    Podsestava kouřoměru musí splňovat následující požadavky na přesnost měření a rozlišitelnost výstupních hodnot:

    Měřené veličiny Přesnost měření, rozlišitelnost údajů
    VeličinaPřesnost údajeRozlišitelnost
    K (0,25 – 1,8) m-10,1 m-10,01 m-1
    tb0,1 s0,1 s
    Teplota výfuk. plynuDostatečné k detekci přítomnosti plynu
    Tlak výfuk. plynuDostatečné k detekci přítomnosti plynu
    Co, HC, CO2Dle požadavků na analyzátory

    “.

  1. 25. V příloze č. 7 v části označené nadpisem „22. Ostatní požadavky na sestavu přístroje jako celek“ bod 4 zní:
    1. „4. Přístroj, resp. jeho celková sestava, musí být vybaven lokálním datovým úložištěm, zaznamenávajícím výsledky měření a komunikace s vozidlem. Každý záznam musí obsahovat nejméně následující údaje:

      Záznam měření kouřivosti (vznětové motory): teplota motoru, průměrné otáčky volnoběhu, průměrné otáčky omezovače, průměrné K, rozptyl K, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu průměrná poloha pedálu akcelerace v okamžiku dosažení otáček omezovače, rozptyl doby akcelerace, limity otáček, limit K, limit rozptylu K, dále pro všechny dílčí akcelerace kouřivost K, doba akcelerace, otáčky volnoběhu, otáčky omezovače,

      Záznam měření složení výfukových plynů (zážehové motory): teplota motoru, otáčky volnoběhu, otáčky zvýšeného volnoběhu, CO, COCOR, CO2, HC, O2, λ, NOx volnoběhu i zvýšeného volnoběhu, průměrná poloha pedálu akcelerace při volnoběhu i zvýšeném volnoběhu

      Záznam komunikace s OBD (vozidla s OBD): otáčky motoru, teplota motoru, stav Readiness, stav MIL, počet DTC, kódy DTC, CALID, CVN, VIN, verze OBD, doba od startu motoru, ujeté km se svítící MIL, doba běhu motoru se svítící MIL, kumulativní doba běhu motoru se svítící MIL, počet startů motoru od RESETu, doba běhu motoru od RESETu, ujeté km od RESETu, SCR status, NOx status, UREA status, doba mezi regeneracemi DPF, stupeň zanesení DPF (saze/popel), pokud je vyhodnocován pak signál lambda sond (druh sond, amplituda, frekvence, plnění)

      Všechny záznamy navíc: VIN vozidla, stav počítadla ujeté vzdálenosti vozidla datum a čas měření, jméno, příjmení a číslo osvědčení mechanika SME, který měření prováděl, datum do kterého je platná kalibrace přístroje, příznak bezchybné činnosti přístroje, příznak nedokončeného měření a kontrolní součet (CRC), kterým se osvědčuje pravost uložených dat.“.

  1. 26. V příloze č. 7 část označená nadpisem „24. Přístroj na měření otáček motoru“ zní:
    1. „24. Přístroj na měření otáček motoru
      1. 1. Přístroj musí být schopen měřit otáčky motoru nejméně dvěma různými způsoby, přitom jeden ze způsobů musí být založen na principu snímání informace z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo J1939 nebo ISO/PAS 27145.
      2. 2. Přístroj musí být vybaven signálovým vstupem pro jeho kalibraci, tento vstup může být jak samostatný tak sloučený s jiným signálovým vstupem.
      3. 3. Otáčky motoru musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 600 až 6000 min-1 s přesností:
        1. • v rozsahu 600 až 1000 min-1, max. ± 25 min-1,
        2. • v rozsahu nad 1000 min-1, max. ± 150 min-1.
      1. 4. Rozlišitelnost indikačního zařízení musí být:
        1. • v rozsahu do 1000 min-1, lepší nebo rovna 10 min-1,
        2. • v rozsahu nad 1000 min-1, lepší nebo rovna 20 min-1.

        Lhůta kalibrace: 1 rok“.

  1. 27. V příloze č. 7 část označená nadpisem „25. Přístroj na měření teploty motoru“ zní:
    1. „25. Přístroj na měření teploty motoru
      1. 1. Přístroj musí umožňovat měření teploty oleje motoru nejméně otvorem pro měrku množství oleje v motoru. V případě tohoto způsobu měření příslušná sonda musí být flexibilní, její průměr musí vyhovovat pro běžné motory; sonda musí mít možnost nastavení délky zasunutí do motoru. Sonda musí být dostatečně robustní, aby při běžné manipulaci nemohlo dojít k zachycení sondy vnitřními rotujícími součástmi v klikové skříni.
      2. 2. Přístroj může umožňovat měření povrchové teploty motoru pomocí bezkontaktního infračerveného snímání emisivity kovového povrchu. Není vyžadováno snímání emisivity lesklých povrchů. V případě, že je snímač opatřen optikou, musí být fokus v rozsahu 1:1-1:20.
      3. 3. Přístroj musí umožňovat přenos teploty motoru z diagnostického rozhraní OBD nebo sběrnice J1939. Dosažitelná přesnost a rozlišitelnost je u tohoto rozhraní navázána na data poskytovaná OBD nebo J1939 nebo ISO/PAS 27145.
      4. 4. Teplotu musí přístroj měřit v rozsahu nejméně 50 až 100°C, s odchylkou max. 2,5°C. Rozlišitelnost musí být lepší nebo rovna 2°C.

      Lhůta kalibrace: 1 rok“.

  1. 28. V příloze č. 8 se slova „ČSN 73 6057 -Jednotlivé a řadové garáže.“ nahrazují slovy „ČSN 73 6058 - Jednotlivé, řadové a hromadné garáže“.
  2. 29. V příloze č. 14 písm. a) se v prvním odstavci číslo „120“ nahrazuje číslem „112“.
  3. 30. V příloze č. 14 písm. b) první odstavec zní:

    „Prohlubovací kurz trvá šest dnů a je tematicky rozdělen do 40 vyučovacích hodin, z toho 12 hodin pro teoretickou přípravu, 4 hodiny pro odborné konzultace, 8 hodiny pro praktický výcvik na kontrolních linkách a 16 hodin problematice měření emisí. Následuje 8 hodin pro ověření odborných znalostí. Ověření praktických znalostí nemusí bezprostředně navazovat na části I. až III učební osnovy.“.

  1. 31. V příloze č. 14 písm. d) se v druhém odstavci číslo „120“ nahrazuje číslem „128“.
  2. 32. V příloze č. 15 písm. a) bodě 2 se za slova „nebo výučním listem“ vkládají slova „nebo dokladem o splnění odpovídajícího kvalifikačního standardu soustavy Národních kvalifikací MŠMT“.
  3. 33. Za přílohu č. 21 se vkládá nová příloha č. 22, která včetně nadpisu zní:
    „Příloha č. 22 k vyhlášce č. 211/2018 Sb.

    Vzor záznamníku závad pro měření emisí

    Obrázek

    “.