§ 5
změněno 1. 10. 1992 zákonem 218/1992 Sb.
§ 5 Limity znečišťování (1) Emisní limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky vypouštěné do ovzduší ze zdroje znečišťování vyjádřené jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky v odpadních plynech nebo hmotnostní tok znečišťující látky za jednotku času nebo hmotnostní množství znečišťující látky vztažené na jednotku produkce nebo stupeň znečišťování ovzduší tímto zdrojem způsobovaný (tmavost kouře). (2) Imisní limit je nejvýše přípustná hmotnostní koncentrace znečišťující látky obsažená v ovzduší. (3) Depoziční limit je nejvýše přípustné množství znečišťující látky usazené po dopadu na jednotku plochy zemského povrchu za jednotku času. (4) Seznam znečišťujících látek, kategorizaci zdrojů znečišťování a limity znečišťování pro zdroje uvedené v § 3 odst. 2 písm. a) až c) projednané s příslušnými ústředními orgány státní správy pro životní prostředí vyhlásí Federální výbor pro životní prostředí jako opatření ve Sbírce zákonů.3) Orgány státní správy republik určené zákony České národní rady a Slovenské národní rady mohou a) rozšířit seznam kategorizace zdrojů znečišťování, znečišťujících látek a stanovit jejich limity, b) limity znečišťování zpřísnit. (5) Emisní limity pro mobilní zdroje znečišťování uvedené v § 3 odst. 1 písm. b) stanoví federální ministerstvo dopravy obecně závazným právním předpisem. (6) Opatřením Federálního výboru pro životní prostředí se stanoví zejména limity, které vyplývají z mezinárodních smluv, jimiž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána. (7) Seznam znečišťujících látek, kategorizace zdrojů znečišťování a limity znečišťování vyhlášené Federálním výborem pro životní prostředí nebo orgány státní správy republik podle odstavce 4 mohou být změněny a vyhlášené limity znečišťování zpřísněny nejdříve po pěti letech ode dne jejich účinnosti; změna nebo zpřísnění musí být vyhlášeny nejméně tři roky před dnem stanoveným jako den jejich účinnosti. Zdroje musí stanovené limity splňovat do pěti let ode dne jejich účinnosti. (8) Množství vypouštěných znečišťujících látek ze zdroje se zjišťuje měřením nebo se stanoví bilančním výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází k dalšímu čištění nebo ředění vypouštěných plynů. Podrobnosti o místě a způsobu měření stanoví zvláštní předpis.